Pokud se alespoň občas motáte kolem komiksů, filmů a věcí s nimi spřízněných, jistě pro vás jméno Štěpána Kopřivy není žádnou neznámou. Ti, co od něj četli „Zabíjení“, tedy první nekomixovou knihu nakladatelství Crew s psychopatickým masovým vrahem v hlavní kladné roli, pak nemůže zaskočit ani novinka „Asfalt“. Dosud jsem o Asfaltu Štěpána Kopřivy jen slyšela. Nezbývalo než se přesvědčit na vlastní uši, a tak jsem využila nejnovější počin Walkera & Volfa, abych zjistila, proč si čtenáři dílo tak oblíbili.
Děj: Z vyhořelých žoldáků pekelnými rebely
Na začátku se setkáváme se dvěma hlavními hrdiny, kteří pracují jako hlídači v supermarketu. Ano, ano, bývalí žoldnéři, major Kuffenbach a jeho přítel Ostranski, špičky ve svém oboru, dělají obyčejné členy ochranky, aby o tuhle mizernou práci vzápětí přišli. Po nepříliš vydařeném zásahu se ocitají na dlažbě a vypadá to, že jsou na dně té nejsmradlavější stoky. Hlouběji klesnout snad nemohou, ale objeví se nabídka, která se neodmítá. Dostávají nabídku k další akci, ale má to jediný problém. Musí obnovit komando. Jedna malá zakázka - zachránit dítě ze spáru satanistů (rutina) a Kuffenbachovi hoši jsou opět spolu, až na menší obměny - starý dobrý Lambert zemřel, ale je tu jeho syn. Zbytek týmu tvoří tvůrce teorie “Efektivní brutalita” Holofaust a tloustnoucí profesionál Kapitán Vorošilov.
Všechno vypadá v klídku, ale pak přichází podraz. A po podrazu smrt. Po smrti se můžete dostat do Nebe nebo do Pekla. Naši hrdinové nebyli zaživa žádní svatoušci. Ocitají se v Luciferově říši. Život po smrti, zasloužená muka. Nepředstavujte si Peklo, jaké znáte z českých pohádek. Ne, tohle je opravdu Peklo s velkým P.
Peklo jako industriální továrna na utrpení
Vysloužilci z Kuffenbachova komanda jsou hozeni do pekla, ovšem žádná idylka s ječící Dorotou Máchalovou je tam nečeká. Janek s hodností vraníka/vlka/bez ocasu by hořce zaplakal, kam se jeho začouzená jeskynní domovina za těch pár desítek let dohrabala. Továrny, koncentráky, industrializace do každé rodiny. Co může být horší než skončit někde, kde se stává z mrtvých jen mazlavá hmota, pouhý materiál, prostě asfalt? Lidé si odpykávají svoje hříchy pěkně materiálně, většina jde s kůží rovnou na buben. Lidé tu netráví věčnost v kotelní sauně. Ne, jsou proměňováni na asfalt a ten je využíván jako jediný snadno dostupný stavební materiál. Jenže Kuffenbach a jeho spolubojovníci se s touhle rolí nehodlají smířit, a tak nastává masakr, který má navždy ovlivnit historii pekla.
Rohatí démoni navíc nečekali žádný odpor, což našim hrdinům nahrává do karet. Záhy zjišťují, že mají pouhé dva dny, než se jejich duše rozpustí. Zde bychom se měli zastavit a vysvětlit principy fungování podsvětí v autorově pojetí. Do pekla se dostává pouze duše člověka, která má tvar svého původního fyzického těla, navíc v jiné dimenzi disponuje úžasnými regeneračními schopnostmi, což dává démonům neskonale možnosti v prodlužování utrpení. Jenže bez speciálně připraveného dryáku se po dvou dnech duše rozpustí, takže je třeba její fyzické existence využít co nejvíc. Démoni jsou oproti lidem větší, silnější, smrtelní a zhruba stejně inteligentní. Kolikrát ale nemají motivaci. Analogie s koncentračními tábory je na místě, jenže naši hrdinové netuší, že je nepředstavitelné se z takového vězení dostat, proto se z něho dostanou během prvních hodin. Cíl je jasný, dostat se z Pekla, což je zhola nemožné, tedy...pokud se nedostane k Luciferově výtahu, který otevírá pouze jeho hlas. Problém je, že po Luciferovi se slehla zem. Tedy Peklo. Naštěstí tu je několik indicií, které pomohou.
Čtěte také: Asfalt: Kopřiva a jeho pekelná jízda
Charakteristiky pekelného světa
Kniha Asfalt nabízí fascinující a originální pojetí pekla, které se vymyká tradičním představám. Zde je přehled klíčových charakteristik:
- Transformace duší: Lidé po smrti nejsou v pekle trestáni v ohnivých jezerech, ale jsou proměňováni v mazlavou hmotu - asfalt, který slouží jako stavební materiál.
- Regenerace duší: Duše v pekle mají tvar svého původního fyzického těla a disponují úžasnými regeneračními schopnostmi, což démonům umožňuje prodlužovat jejich utrpení.
- Časový limit: Bez speciálního dryáku se duše po dvou dnech v pekle rozpustí, což hrdinům dává omezený čas na akci.
- Démoni: Jsou větší, silnější a smrtelní, ale často postrádají motivaci a taktiku, což hrdinům nahrává do karet.
- Industriální peklo: Místo tradičních ohnivých jeskyní se jedná o modernizované, industriální peklo s továrnami, koncentračními tábory, kulomety a raketomety.
- Boj o přežití: Hlavní hrdinové se odmítají smířit se svým osudem a pouštějí se do boje proti pekelným mocnostem.
Styl a jazyk: Akce, humor a vizuální orgie
Hlavní devízou knihy je bezesporu originální a dobře promyšlené, přímo fascinující pojetí Satanovy říše, navíc okořeněné množstvím méně či více povedených hlášek a narážek. K tomu připočtěme perfektně propracované postavy, kdy duševní výlevy a změť pocitů hrdinů podávají kompletní zprávu o stavu jejich psyché. Někdy působí text jako parodie, a jindy až prvoplánově nechutně. Popisy bojových scén a vlastně veškerých scén jsou tak dobře zpracované, že probíhají před vnitřním zrakem posluchače zpomaleně v obrazech jako komiks. Nicméně nedá se přehlédnout, že Štěpán Kopřiva to se slovy umí.
Na Asfaltu je ostatně vidět, že Kopřiva využívá značně vizuální způsob psaní. Čtete a máte pocit, že vám před očima běží barevný film (vesměs v odstínech krvavě rudé). Ano, jako když čtete scénář k nejkrvavějšímu opusu všech dob. Filmové prostřihy, které umožňují vědět (i vidět), co se děje na více místech současně, mohou být trochu náročnější na pozornost, ale jakmile se jednou začtete, jste v tom až po uši. Štěpán však nepřišel o nic, co bylo na Zabíjení čtenářsky vděčné. Nechybí plastické popisy soubojů a způsobů vytváření bolesti. Text na každé stránce doprovází cynické hlášky, odkazy na kultovní filmové záležitosti i satirické hlášky na autory SF.
Efektivní akce, hlášky a popkulturní odkazy. Díky tomu všemu si čtenář knihu maximálně užije. Vše je okořeněno Kopřivovým typicky cynickým smyslem pro humor. Román je napsán v duchu české akční školy, za jejíž duchovní otce můžeme považovat Jiřího W. Procházku a Jiřího Kulhánka. Ano, přesto jsem měl pocit, že Kopřiva vlil do žánru spousty čerstvé krve (moře krve). Zapomeňte na Kulhánka. Kopřiva je akčnější, zábavnější a hlavně zůstává svůj, nikoho nekopíruje, maximálně se inspiruje. A u Asfaltu se to projevilo maximálně. Od prvního okamžiku, kdy začnete číst, se nemůžete odtrhnout. Mě se zase vybavily staré pulpové filmy, jako jsou Evil dead Sama Raimiho (zapomeňte na síťomila) či již zmiňovaných Tucet špinavců Roberta Aldricha. Vůbec filmem je Asfalt hodně prolezlý, dalo by se říct, že jeden hrdina z knihy - Lukas, je Kopřivovo alterego. Už kvůli jeho lásce k filmu. Což je vášeň, kterou Lukas s Kopřivou sdílí.
Mezi silnou stránku knihy patří děj. Žádné zásahy ve stylu deus ex machina, ale dokonale promyšlený příběh, který směřuje ke svému konci. A když děj knihy v Pekle trvá dva dny, tak opravdu trvá dva dny. Tím jsem si mile připomněl výbuch bomby ve Vetřelcích Jamese Camerona. Na rozdíl od Zabíjení se však více soustředil na dějovou linku a ve čtenáři vyvolal pocit souznění s hrdiny a touhu číst dál a dovědět se, jak to dopadne.
Čtěte také: Černohumorná akční jízda
Čtenářské ohlasy a hodnocení
Román Asfalt se nám očividně zalíbil a mezi vlakovým čtivem patří k brutální špičce. Major Kuffenbach, bývalý žoldák a nyní ostraha supermarketu, je naprosto neřízená střela. Přesvědčí se o tom i samotné peklo, když se v něm major se svým komandem ocitne. Asfalt mě velmi příjemně překvapil. Naprosto pohodová brakovka, u které jsem se na hodně místech řezal smíchy. Samozřejmě takovouhle knihu nelze brát úplně vážně a čekat nějak vysokou literaturu. To co měla splnit však beze zbytku splnila. Každá postava má svou roli a perfektně se jí drží, zamilovat si členy komanda není moc těžké. Velmi mě bavily různé situace, ve kterých byl Lukas oproti ostatním žoldákům "za debila". Zábavné hlášky převažují nad trapnými (což také není vždy standard) a Kopřiva zde dokazuje, že jde napsat kvalitní brak i bez explicitních sexuálních scén.
Tuto knihu vystihuje jedno slovo a to je "nářez". Nabušená akce od začátku až do konce. Celkem originálně pojatá myšlenka fungování pekla, kde se po smrti lidé mění na takzvaný asfalt. Drsná akce z velmi drsného prostředí. Kdo se hodlá brodit po kolena v odporném bahně ze smrdutých výkalů, zakyslých zvratků a hnijících vnitřností, nechť mrkne vydloubnutou oční bulvou s přišpendleným rozřezaným víčkem. Děti žerou démony, démoni lisují děti na materiál na trubky. Tradice české gore fantasy pana Kulhánka má nadmíru invenčního pokračovatele. Obecně netuším, nakolik jsou takové knížky komerční strategií daného spisovatele či odrazem jeho latentního sadismu. Mně osobně tyhle perverzity zase na chvíli vystačí. Asfalt má dobrý základní nápad, ale číst ho je jako poslouchat deathmetal - pořád to buší a nikde ani chvilka oddechu. Dr. Chocholoušek by se zaradoval, kdyby se mu dostal do péče autorův mozek. Kulhánek i Kotleta jsou co se týče morbidity, scén z kterých se vám bude obracet žaludek, nevkusu a obdobných výplodů šílencova mozku, daleko za mistrem Kopřivou. Každý má asi hranici "zábavy a vkusu" někde jinde a ta moje skončila přesně u mučení dětí. Naštěstí po prvních stránkách se to strhlo do čiré akce a rapidně ubylo nechutných scén. Hutně uhňácaný krvavý asfalt, velkého krveprolévače.
Kopřivův Asfalt je zajímavým dílkem, které vás vezme za ruku a zaručeně vás nepustí, dokud neotočíte poslední stránku. Příběh je plný drsného humoru, napětí a osobitých postav, které vás nutí přemýšlet, co všechno jsme schopni udělat, abychom se dostali tam, kam chceme. Kopřiva vytváří fascinující mix krimi, thrilleru a satiry, který je stejně chytrý, jak je vtipný. Asfalt není jen o asfaltu, jak si možná myslíte, ale o lidských příbězích, které jsou stejně klikaté a překvapivé jako cesta, po které se proplétáme.
Kritické připomínky
Peklo jsem nedoposlouchal. Mäso, kosti, nechty, smrad, palné zbrane, démoni... Bojím sa to sem aj napísať, ale táto krvavá fašírka, má aj svoje negatíva. To obrovské množstvo akcie, že som už nevedel ktorý člen komanda to vypustil do ktorého démona. Tak tohle byla fakt pekelná jízda... Prvních 250 stran jsem úplně hltala, pak jsem začala být celkem unavená tou nepřetržitou akcí, která byla vlastně furt dokola. Celkově bych to zhodnotila tak, že by to mohlo být kratší, protože popisované akční části jsou vlastně pořád to stejné. Někdy je na brakovku příliš dlouhá. Ne že by mi to vadilo samo o sobě a je pravda, že se daří vysoké tempo držet docela dobře, ale poslední čtvrtinu knihy už jsem byl docela přesycen.
Při hodnocení 84% jsem čekal výrazně víc.... děj v knize je strašně řídký a defakto se stále opakuje... akce, akce a akce, ale pořád to stejné v bledě modrém, což po chvíli začne nudit.. kdyby byla kniha o polovinu kratší, výrazně by ji to pomohlo. Styl vyprávění se snaží být neustále cool a to za každou cenu formou přemíry hlášek, což se daří tak v polovině případů. To je ale za mě málo i na brakovou literaturu. Proto to může být po chvíli nuda. Akce je všudypřítomná, mydlí se to v podstatě v každém odstavci a číst další a další popisy bitek, zranění a bolesti člověka nakonec unaví. Námět je určitě neotřelý, Chorazon byl výborný, proto mne to ze začátku bavilo. Tak tohle byl solidni ulet. Napinavy, nepredvidatelny a i pres spoustu nechutnych scen me bavil me. Vymyslet takovou verzi pekla chce hodne slusnou davku fantazie a asi i spetku silenosti. Rozhodne to bylo dost netradicni a celkove mimo zanry, ktere bezne ctu. Presto jsem si to uzila. Snad jen ten konec byl mimo me ocekavani.
Čtěte také: Nejlepší běžecké boty na silnici
Doporučení
Ke čtení tedy rozhodně doporučím, ale nebude to pro každého, na to je potřeba upozornit. Jestli si andílky, démony a jejich hrátky představujete tradičnějším způsobem a Bůh pro vás není jen módní štvanec, ruce pryč. Nebo do knihkupectví se svěcenou vodou a kropit a kropit. Ale ten konec? Pekelná jízda. Přečteno 2x, audiokniha je vskutku grandiózní zážitek. Jednou za čas poslechnu celou znovu a opět se dobře bavím. Tak jsem to doposlouchala a je to teda nářez. Člověk si říká, vždyť se to nedá za těch pár hodin, pak minut a vteřin stihnout... ale stihli toho opravdu dost. Kopřiva se navíc nedrží jen jednoho hrdiny, každou chvíli mění úhel pohledu, a tak akce vlastně ani nemůže skončit dříve, než na poslední stránce.
tags: #kopriva #stepan #asfalt #motivace