Plocha zámkové dlažby se může kvůli mrazu na některých místech zvednout, nebo naopak propadnout. Velké mrazy, které provázely letošní zimu, potrápily nejen silničáře a veřejné silnice, ale jistě zanechaly jizvy i na rodinných domech a jejich zařízeních. Škody se většinou v plné míře objeví až po zmizení sněhu. Na vině je nejen mráz, ale střídání teplot, led a námraza.
Oprava dlažby poškozené mrazem
V takovém případě je oprava nezbytná, naštěstí ale nepředstavuje žádný velký problém. Propadliny stačí jednoduše dosypat štěrkem nebo pískem, aby se rozdíl vyrovnal a dlažba byla opět jako nová. Stejně lze postupovat i při opravách propadlých dlaždic. Na usazení jednotlivých kusů dlažby je vhodné použít gumovou palici. Problém může u zámkové dlažby vzniknout i při podsklepení její plochy. Popraskání zámkové dlažby by hrozit nemělo, pokud ji pokládal profesionál. Základním pravidlem u pokládky je totiž zvolení správného podkladu, který nesmí být z betonu. Pokud je, hrozí majiteli nutnost vážnější rekonstrukce celé plochy dlažby. Nejvhodnější dobou pro opravy dlažby je jaro, zima patří jen preventivním opatřením v podobě odklízení sněhu a ledu.
Historie dláždění náměstí ve Slaném
V tomto pojednání připomeneme historii, pro někoho „obyčejné“, dlažby našeho náměstí ve Slaném. Všichni po ní chodíme, ale moc o ní nevíme. Původní středověký rynk byl travnatý, neboť sloužil jako pastva pro hospodářská zvířata, která byla „nepostradatelná“ a mnohdy byly doby, kdy dobytek měl větší cenu nežli lidský život. Až od dob panování císaře Karla IV. byl rynek vydlážděn oblými kameny, tak zvanými „kočičími“. Také se začíná mluvit o náměstí. Stav věcí byl dlouhá staletí neměnný a náměstí bylo svědkem všech nejdůležitějších změn v dějinách města, resp. v dějinách našeho národa.
V letech 1849-1852 město provedlo velkou rekonstrukci stávající dlažby.
Radikální změna vzhledu náměstí v roce 1939
Až v roce 1939 se přistoupilo k radikální změně vzhledu, poněvadž technický pokrok společnosti již vyžadoval jinou povrchovou úpravu. Nehledě na to, že i estetická a městská prestiž před ostatními městy hrála svoji roli. Někdo si možná řekne, že taková stavební práce není moc historicky zajímavá, ale já oponuji, neboť člověk má své srdce a město má také své srdce. Tím je náměstí. Člověk i město by bez svého srdce nemohli existovat. Musíme si uvědomit, co to bylo za dobu. Po Mnichovu vznikla „Druhá republika“ (1. 10. 1938 - 14. 3. 1939 Česko-slovenská republika) a po vstupu německých vojsk na naše území se uměle vytvořil Protektorát Čechy a Morava. Tyto události byly tak tragické, že národ upadl do deprese. Aby lidé dokázali (po odvolané mobilizaci), že ještě něco dovedou, tak v únoru 1939 veřejně podpořili návrh starosty města Františka Bicka na možnost nového dláždění.
Čtěte také: Správný poměr cementu pro beton
Financování a průběh prací
Představte si, že šlo o akci, která nebyla finančně krytá z rozpočtu města, ale z veřejného výběru od místních podniků a obyvatelstva. K tomuto účelu byly vydány odznaky ve tvaru kostky o velikosti 4 mm. Celkové náklady byly vypočteny na 280 tisíc korun s tříprocentní daní z obratu. Práce byly zadány místní firmě Eduarda Němce a estetický návrh dodal architekt Čeněk Dobeš a Josef Vávra. Odvážení starých kamenů, přivážení nových žulových kostek a dalšího materiálu zajišťovalo 60 koňských povozů a 40 nákladních automobilů. Bylo počítáno se svépomocí občanů, ale ochota a nadšení klatovského obyvatelstva předčila všechna očekávání. Může se doslova říci, že nebylo občana, který si „neusadil“ svoji kostku. Práce slavnostně započaly 2. května 1939 a slavnostně ukončeny 14. listopadu.
Jako první pracující byli žáci obchodní školy za asistence ředitele Komárka a profesora Synáče. Svoji pracovní „povinnost“ si odbyl i starosta Bicek a další patrioti města z veřejného společenského života. Celkem se nově vydláždilo cca 7 700 m², z toho 760 m² pásy z tmavého kamene, 640 m² velkou kostkou a 6 300 m² malou kostkou tak zvaně „do vějíře“, což pro názornost bylo 190 železničních vagónů. Zároveň přitom byla opravena kašna, chodníky, schodiště u jezuitského kostela, nově byly postaveny plynové stojany s osvětlením, dále kolem obvodu byla zřízena elektrická pouliční světla a vysázeny javory. Na konci listopadu bylo vyúčtování a shledáno, že se sešlo 220 tisíc korun, což byl úspěch, neboť příspěvky stále docházely a následující rok bylo vše finančně vyrovnáno. Jak píše dobový tisk: „Láska k rodnému městu to byla, která umožnila toto velké a nákladné dílo podniknouti“. I naše současnost dovede přes veřejné sbírky zrealizovat chvályhodné projekty.
Tabulka příspěvků na dláždění náměstí v roce 1939
| Výše příspěvku (Kč) | Odznak |
|---|---|
| 20 | Kostka z bílého skla |
| 50 | Kostka z černého skla |
| 100 | Kovová kostka |
| 500 | Stříbrná kostka |
| 1 000 | Rubínová kostka |
| 5 000 | Zlatá kostka |
| 10 000 | Malá plaketka se znakem města a rytým poděkováním |
Dopis Františka Křižíka a památky na náměstí
Zajímavým postřehem je obsah dopisu slavného Františka Křižíka, který 22. 3. 1939 otiskl Šumavan. Píše se v něm mimo jiné: „Z Klatovských listů se dovídám o svépomocné akci klatovských občanů, kteří obětavě přispívají na novou dlažbu hlavního náměstí. I ve svém vysokém věku rád vzpomínám na Vaše krásné město, na které mám jedny z nejhezčích vzpomínek svého života. Studoval jsem tam v letech 1856-1859 t. zv. hlavní školu, která byla umístěna v domě přiléhajícím k zadní části jezuitského kostela. Za svého pobytu v Klatovech jsem tam poznal Karla Klostermanna..., Josefa Procházku, otce hudebního skladatele Ludevíta Procházky... Mým spolužákem byl také Karel Pavlík... Abych tedy i já měl alespoň nepatrnou zásluhu na ušlechtilém činu Vašich vážených občanů, dovoluji si na adresu klatovské spořitelny poukázat šekem obnos 1 000 K na jmenovaný účel. Při této příležitosti si vzpomínám, že proti lékárně na náměstí ve vzdálenosti asi 20 metrů, bývalo křížem z dlažebních kostek označeno místo, kde zahynula první oběť známých bouří v roce 1948. Nevím, zda jest tato památka do dnešního dne zachována, ale v kladném případě jistě, že sl. městská rada neopomene, při předláždění, toto označení zachovat“.
Já dodávám, že pietní kříž je z opracovaných černých kamenných „kočičích hlav“ a byl zachován nejen v roce 1939, ale i v roce 2007 (26. 10.).
- Co se ještě na náměstí zachovalo? Před radnicí kruhová mozaika z bílých kostek s obrysem věže a letopočtem 1870, na paměť shozené báně Černé věže při vichřici 26. října 1870. Dále při schodech u jezuitského kostela malý bílý křížek v kruhu na paměť nešťastné smrti tesařského mistra Karla Mayera, který se 18. dubna 1933 zabil pádem ze žebříku při opravě báně pravé (jižní) věže.
- A co přibylo? V novodobé historii podzimu roku 2007 nová úprava severozápadního rohu náměstí.
- A co ubylo? U paty Černé věže byl malý černý křížek, který tam byl zhotoven v roce 1887 na paměť tragického skoku učitele Čestmíra Nováka a dalších sebevrahů. Byl nepochopitelně odstraněn při úpravě dlažby v roce 2004. Snad ho časem město nechá obnovit.
- A co ještě přesně nevíme? Nevím důvod, k jaké paměti je malý křížek v kruhu pár metrů před radnicí.
Tragická událost roku 1848 a mlynář Josef Špirk
Proč teda tento kříž? To proto, že i revoluční rok 1848 měl v Klatovech svoji oběť. Byl jím vážený mlynář Josef Špirk. V té době byla v kasárnách vedle Černé věže ubytována eskadrona palatinálních husarů. Nálada ve městě byla napjatá a stalo se jednou 8. prosince toho roku, že v hostinci „U Zeleného věnce“ (Vídeňská ul. čp. 14/IV.) došlo mezi husary a místní chasou k rozepři, která vyvrcholila v normální hospodskou rvačku. Tento incident se rozšířil na ulici a pokračoval, když vojáci opustili hostinec a vydali se směrem na náměstí. Zde venku došlo i na použití střelných zbraní. Jak čteme v pamětech: „Vojáci se hnali na náměstí s karabinami. Na ulici, která vedla vzhůru k „Slunci“ lítaly kule“.
Čtěte také: Míchání betonu: Postup
Za kašnou na náměstí byl schován starý lesník Hess a střílel z kulovnice na kasárna. No prostě bylo ve městě pozdvižení. Kdo nemusel ven, zůstal radši doma. Ve vinárně „U Treichlingerů“ (Randova ul. čp. 113/I.) seděl s přáteli již zmíněný J. Špirk. Dozvěděl se, co se děje, vzal „španělku“ (špacírku) a došel na náměstí. Jelikož byl mírný člověk, tak husarům slovně domlouval. To víte, domlouvat vojákům s vycházkovou hůlkou v ruce, aby se vzdali, to nejde. Od civilisty to bylo v té době nemyslitelné. Snad by se nic nestalo, kdyby se Špirk k nim neotočil zády. Jak tuto chybu udělal, jeden z mladých důstojníků mu šavlí rozsekl hlavu. Na místě byl mrtev. Jeho kamarádi Formánek a Bošek byli také šavlemi posekáni. Další incidenty pokračovaly až do noci a vše muselo uklidnit druhý den narychlo povolané vojsko z Plzně. Ale to již život Špirkovi nevrátilo, a proto ten kříž na jeho památku.
Novodobé dláždění a jeho historie
Nové dláždění za 70. letou historii zažilo toho vskutku hodně. Krvavá léta 2. sv. války a německou okupaci, dvě revoluce (únor 1948 a listopad 1989), osvobození (květen 1945), opět okupaci (srpen 1968), mnohé manifestace, státní návštěvy a mnoho dalšího. Po dlažbě chodili vojáci naší československé armády, německé, československé v Anglii, americké, sovětské a nyní české. Přál bych budoucím generacím, aby po klatovském náměstí již nikdy cizí vojáci nechodili. Ale k tomuto přání je jedna podmínka. A to úcta k historii. Doufám, že se na náměstí vrátí do dlažby chybějící pietní křížek a také, že bude instalována pamětní informační destička ke kříži z r. 1848.
Loskotův smírčí kámen u Slaného: Tragický příběh z roku 1753
Po více než dvou set sedmdesáti letech se u Slaného uzavírá jeden tragický lidský příběh. Tichý svědek nešťastné lásky z roku 1753 se vrací na své místo. Až díky notné dávce štěstí se podařilo, že se kamenný kvádr vrací opět na své místo. Jeho slavnostní odhalení se tento týden uskutečnilo v atriu Vlastivědného muzea ve Slaném. Po dlouhá léta byl smírčí Loskotův kámen opředen legendami. Vyprávělo se o nešťastné lásce, žárlivosti a vraždě z vášně, příběhu, který zněl téměř románově. V roce 1753 zde při stavbě císařské silnice pracovali dva muži, Jiří Loskot ze Bdína u Mšece a Blažej Jakeš ze Slaného. Spor o dívku, která si vybrala Loskota, jeho sok v lásce neunesl. Dne 13. července 1753 Blažej úmyslně nařezal prkna dřevěného mostku. Když po něm Loskot projížděl s povozem, konstrukce nevydržela. Pachatel zůstal dlouhá léta neznámý, tragédie byla uzavřena jako nešťastná náhoda. Nápis vytesaný do pískovce připomíná, že zde nebohý Jiří Loskot „vzal své konce“.
Kámen stál po staletí na svém místě až do počátku milénia, kdy beze stopy zmizel. „Když jsem, pro mě do té doby neznámý kamenný artefakt v roce 2017 díky náhodě spatřil na dvoře jednoho stavení v Královicích, začal jsem přes odborníky a archivy pátrat po jeho původu. Zjištění mě velmi překvapilo a od první chvíle jsem věděl, že se kámen musí na své místo vrátit, aby se jizva v příběhu zacelila. Dnešním dnem tak vracíme Loskotovu kameni jeho místo. Nechť je pro nás mementem, že spory pominou, ale jejich následky mohou zůstat vytesány do kamene navěky.“
Kromě vážených hostů, mezi kterými nechyběl ani někdejší dlouholetý vedoucí odboru památkové péče ve Slaném Vladimír Přibyl a zástupci veřejnosti, byli při odhalení kamene přítomni i Loskotovi potomci. „Jsme velice rádi, že se město Slaný zasloužilo o renovaci kvádru. Loskotův smírčí kříž stával u císařské silnice z Prahy do Lipska více než 250 let. Táhla kolem něho vojska a odpočinuli tam poutníci. V roce 2006 ale od cesty u Trpoměch záhadně zmizel. Zasáhla však šťastná náhoda. Na starobylý pomník narazil slánský patriot Martin Nič.
Čtěte také: Kolik stojí cihla?
„Tento pomník stával u historické císařské silnice, která vedla z Prahy kolem Slaného a obce Trpoměchy,“ vysvětluje ředitel Vlastivědného muzea ve Slaném Jan Čečrdle. „A zřejmě vznikl v době, kdy se ta silnice stavěla.“ Smírčí kameny obvykle připomínaly tragické události, ke kterým došlo v dávných časech. Nejčastěji vznikaly jako symbol pokání a odpuštění na místech, kde došlo ke zločinům či neštěstí. Smírčí kámen za Slaného zmiňuje Jiřího Loskota a rok 1753.
Téměř dvousetkilogramový kámen přečkal války i proměny krajiny, někdy kolem roku 2006 ale zmizel. Když ho slánský patriot a zastupitel za hnutí ANO Martin Nič poprvé uviděl na dvoře zemědělské usedlosti v Karlovicích, byl to jeden z mnoha začernalých kamenů. Nadšeného badatele a milovníka historie zaujal nápis, který zmiňoval Jiřího Loskota a rok 1753. Na stavbě císařské silnice do Lipska měl v létě roku 1753 pracovat Jiří Loskot ze Bdína u Mšece spolu s Blažejem Jakešem ze Slaného. Láska ke stejné dívce ale mezi oběma muži přerostla v nenávist a Blažej nařezal prkna na mostku tak, že se jeho sok zřítil do rokle a zemřel. Tragédie byla uzavřena jako nešťastná náhoda, Blažej se ale k činu na smrtelné posteli přiznal a jeho rodina nechala na místě vztyčit smírčí kříž. Díky pátrání Martina Niče se podařilo ztracený kámen zrestaurovat a převézt do atria Vlastivědného muzea.
Problémy s kluzkou žulou a odškodnění za úraz
„Jakmile zapršelo nebo napadl sníh, nedalo se po žule chodit. Psal jsem to i na stavební úřad, ale řekli mi, že s tím nic neudělají.“ Lidé v ulici si začali na kluzký povrch stěžovat, což Blesku potvrdila i obyvatelka domu v ulici 28. října, kde rekonstrukce chodníků před dvěma lety proběhla. „Padaly tu prodavačky vedle z krámku, zdravotní sestry, které tudy chodily do práce, náš obvodní doktor řekl, že k němu lidé chodili s naraženinami, protože jim podjely nohy.“ Loni v lednu, když ve městě napadlo větší množství sněhu, se na chodníku zranil i Josef Lánský, zrovna když šel z návštěvy od svého bratra. Záchranná služba ho převezla do nemocnice v Turnově, kde ještě ten den prodělal operaci zlomené stehenní kosti. „V nemocnici jsem si pobyl dva měsíce. Pak mě propustili, ale do dneška nejsem schopný postarat se o sebe. Bratr mi vozí nákupy a pomáhá s úklidem a hygienou,“ vyprávěl reportérům Blesku senior, který bez berlí neudělá krok. Právě rodina panu Josefovi pomohla nahlásit úraz na obecním chodníku na stavebním úřadě a očekávala, že město proplatí odškodnění. „Město nás odkázalo na komunikaci s pojišťovnou, se kterou má uzavřenou smlouvu. Tam nám sdělili, že bratr měl možnost pád předpokládat. Přitom šel pomalu a měl zimní obuv s bytelnou podrážkou. „Kdyby si měl bratr asistenční služby platit, vyšlo by ho to na 5 tisíc měsíčně.“
Rada Ombudsmana Blesku MUDr. Podle odborníka na odškodnění jsou argumenty pojišťovny scestné. Město, které je vlastníkem chodníku, by proto mělo být odpovědné za vzniklý úraz a mělo by pana Lánského odškodnit. Podle právníka se městský úřad zbavuje odpovědnosti, když Josefa Lánského odkazuje na jednání s pojišťovnou. „Za neschůdnost komunikace je vždy zodpovědný jeho majitel, v tomto případě město Turnov,“ řekl. „Město by se pak mělo následně vypořádat se svojí pojišťovnou, pokud pojišťovna plnění zamítá, je to věc mezi těmito dvěma subjekty,“ uvedl právník. Ten doporučuje zaslat městu Turnov předžalobní výzvu.
Žula už je pryč. Jen pár měsíců po pádu Josefa Lánského stavební odbor v Turnově nebezpečné leštěné pásky z chodníků nechal odstranit. Nahradil je beton. „Městský úřad tím de facto uznal, jak nevhodné žulové pásky byly. „Tady bratr upadl na zasněženém chodníku,“ ukazuje místo nešťastné události Luděk Lánský.
Archeologické nálezy na trase dálnice D7 u Slaného
Žena s metabolickým onemocněním, keramická nádoba s trny a zvířecí amulety. Archeologové nalezli přes 400 objektů na trase budoucí dálnice D7 na úseku mezi Slaným a Knovízem. Badatelé nalezli celkem 467 objektů při záchranném výzkumu. Odhalené nálezy na Slánsku budou zpracovány v laboratořích v Olomouci. Naleziště je dalším důkazem bohaté historie a dokladem o tom, jak se vyvýjela krajina, kterou osídlovaly různé kultury tisíce let. Poklady nalezené v zemi bude moci vidět veřejnost při prezentaci ve Vinařství Kvíc manželů Rychtaříkových ve Slaném už 8. listopadu.
Průběh a výsledky výzkumu
Archeologové z Archeologického centra Olomouc ukončili záchranný výzkum na úseku dlouhém 6,5 kilometru. Výzkum probíhal od února do října loňského roku, nyní pokračují dokončovací práce na přeložkách stavby a pokračuje zpracování nálezů v laboratoři v Olomouci. Zakázku realizovalo sdružení firem Samson Praha, Archeologické centrum Olomouc a Labrys. Zadavatelem bylo Ředitelství silnic a dálnic ČR. Sdružení pracovalo na celkové ploše dlouhé 15,2 kilometru.
Zajímavé objevy
- Hrob mladé ženy: „Na našem úseku jsme zachytili osídlení od neolitu až po novověk. Jeden ze zajímavých objevů byl učiněn v katastru obce Slaný, kde odkryli hrob mladé ženy ve věku přibližně 20 až 30 let. Ženu pohřbili s bohatou kolekcí bronzových šperků. Každý z nalezených šperků se liší svým zdobením. Podle jejich charakteru lze hrob předběžně datovat do poloviny 4. století před naším letopočtem, tedy do doby laténské. Výzkum nyní pokračuje specializovanými analýzami. „Pomocí analýzy stabilních izotopů stroncia chceme zjistit, zda se žena narodila přímo na Slánsku, nebo pocházela odjinud. Zajímavé bude také porovnání její DNA s ostatky ze stejného období v okolí.
- Hroby kultury se šňůrovou keramikou: Archeologové odkryli celkem 5 hrobů, které patří ke kultuře se šňůrovou keramikou, mezi nimi i dva dětské hroby. V jednom z dětských hrobů nalezli odborníci provrtaný jelení zub, nazývaný grandle, umístěný pravděpodobně na krku zemřelého. Mezi milodary se nacházela také zmenšenina sekery a sekeromlatu, který pravděpodobně vyrobili z většího a rozlomeného sekeromlatu. Dítě pohřbené s miniaturami nástrojů zemřelo ve věku 3 až 5 let. U dítěte s nalezenou grandlí odborníci odhadují, že bylo staré 9 až 12 let. Jeho kostra se dochovala ve špatném stavu. Soubor provrtaných psích zubů byl nalezen i ve stejně datovaném hrobě robustního člověka, jehož pohlaví nebylo možné antropologickými metodami určit. Tyto zuby byly buď navlečeny na šňůrku z organické hmoty, nebo byly přímo připevněny k textilu.
- Keramická nádoba s trny: Zajímavý keramický artefakt nalezli pracovníci výzkumu v katastru obce Kvíc. Jedná se o keramickou nádobu s trny uvnitř z konce doby bronzové. Vnitřní část artefaktu odborníci podrobili chemické analýze. „Výsledky prokázaly stopy tuku a vosku na okrajích nádoby. Pracujeme s několika teoriemi, například že nádoba mohla sloužit ke kvašení potravin.
- Sídlištní objekty a raný středověk: Na počátku 5. až 4. století př. n. l., žila na lokalitě společnost, která je dnes známá jako Keltové. Archeologové nalezli zahloubený sídelní objekt tzv. polozemnici. Archeologové objevili stopy po sídlištních aktivitách z raného středověku, například keramiku s typickou vlnicí. Také z pohřebních aktivit archeologové odhalili v jednom ze špatně zachovalých hrobů záušnici. Stěny hrobů byly obložené kameny.
Nyní probíhá dokumentace, konzervace, inventarizace a analýza všech nálezů v laboratoři Archeologického centra Olomouc. „Budeme provádět antropologické, traseologické, fosfátové a další analýzy, které nám umožní určit stáří a funkci jednotlivých nálezů.
tags: #cedicove #krize #v #dlazbe #Slany