Město Ryžoviště (dříve Braunseifen) leží na úbočí moravskoslezských Jeseníků na náhorní planině (ryžovišťské plató) a to 49°51-1/2“ severní šířky a 35°1-3/4“ východní délky od Ferro.
Městský kostel, který je postaven na kopci a převyšuje celé město, se nachází 614 metrů nad hladinou Středozemního moře.
Město je položeno v údolí, které je otevřeno směrem na sever a ze zbývajících tří stran je obklopeno širokými hřbety kopců, po jejichž hřebenech se táhne hranice velkoevropského rozvodí (mezi Severním mořím a Černým mořem).
Tyto dva hlavní vodní toky nesly, dle údajů v dobových dokumentech, názvy Braunbach a Seifenbach.
První z nich má, z důvodu obsahu železa v okolí prameniště, hnědou vodu, zatímco druhý, s označením „Seifen“, dokazuje rýžování zlata.
Čtěte také: Plechová střecha Satjam: Co byste měli vědět
„Seifen“ je totiž franské slovo a znamená potok, ze kterého se získává vzácný kov pomocí propírání říčního písku.
Dějiny Ryžoviště a jejich průzkum
Dějiny obce Ryžoviště byly probádány již v předminulém století a to tkalcovským mistrem Faustinem Drechslerem a klášterním knězem a děkanem německého řádu Aloisem Schleserem.
Vedle této knihy existuje ještě druhé shrnutí dějin obce a to „Městská kronika Ryžoviště“.
Tato pochází z pera Karla Riedla z Lomnice, který byl, jako historik a kronikář, znám daleko za hranicemi svého rodiště.
Ryžoviště je tak, jako i většina měst v moravskoslezských Jeseníkách, hornického původu.
Čtěte také: OSB desky na plochou střechu: Tloušťka
Ryžoviště bylo založeno v roce 1190, nejspíše v důsledku nalezišť zlata.
Prvními obyvateli byli horníci, dřevorubci a uprchlí trestanci.
První písemná zmínka o Ryžovišti pochází z roku 1220 (listiny zemského archivu v Brně).
Tragický požár v roce 1874
„Bylo to v roce 1874. To nastalo žhnoucí, horké a suché léto v celé zemi.
Oba potoky byly téměř úplně suché a i ty nejvydatnější studny dávaly pouze malé množství vody.
Čtěte také: Vše o valbových střechách
Tu se ozvalo dne 30. září, v osm hodin večer, hrozné volání: Požár! (Oheň!, Hoří!).
V domě č. 97 vypukl požár.
Foukal bouřlivý vítr od západu a ten přenášel plameny s hroznou rychlostí od střechy ke střeše, z jedné ulice do druhé.
Vířivě stoupaly sloupy kouře a jazyky plamenů ke krvavě zbarvené noční obloze a oznamovaly okolním obyvatelům, na míle daleko, hrozné neštěstí.
Hasiči z Moravského Berouna, Bruntálu, Břidličné a Rýmařova spěchali na pomoc, ale při takovém hrozném suchu a silném větru, nebyli přes veškerou vynaloženou námahu schopni uhasit zuřící živel.
O půlnoci se požár rozšířil i na radnici, která stála uprostřed náměstí.
Jenom věž čněla nepoškozená k purpurovému nebi, němá svědkyně minulých dnů, která viděla po čtvrt století přicházet a odcházet pokolení z Ryžoviště.
Nyní také ji do výše olizují plameny.
Ještě jednou, naposled, oznamují staré věžní hodiny dvanácti tlumeně znějícími údery obyvatelům města půlnoc.
Sotva dozní poslední úder, ozve se lámavý zvuk v trámoví a hodinový stroj padá s rachotem dolů do šlehajících plamenů.
Radnice je minulostí.
Už nikdy nevstane z trosek a popela.
Když vyšlo slunce dne 1. října, záříc přes vrcholky okolních kopců v nádherném podzimním ránu, osvětlilo kouřící hromady trosek.
Toto je smutná bilance požáru - radnice, 106 obytných domů, 67 vedlejších budov a 38 obilím napěchovaných stodol zničil za jednu noc žravý živel.
Škoda byla vyčíslena na 412 000 zlatých.
Naproti tomu byla pojištěná suma 93 000 zlatých (asi vyplacené pojištění).
Okresní hejtman Julius Boese, kterého Ryžoviště později jmenovalo čestným občanem, věnoval dary pro vyhořelé, ale to byly pouze kapky na rozpálený kámen.
Celých 36 let uběhlo od té hrozné noci a vzpomínky na to blednou jako hvězdy za svítání.
V roce 1733 byla na náměstí postavena mariánská socha, jež je ozdobou obce ještě i v dnešních dnech.
Toto mistrovské dílo bylo v roce 1880 přeneseno a postaveno na základovou zeď, zde zmiňované, vyhořelé radnice.
Pomník však mohl a nejspíše i měl, jiný význam.
Dle níže uveřejněné fotografie, se nejspíše jednalo o sloup či „obelisk“, na kterém byla umístěna pamětní deska, připomínající založení a 30-ti leté výročí místního Okrašlovacího spolku (Verschönerungsverein), jenž byl založen v roce 1900.
Právě tomuto spolku mimo jiné vděčíme za vznik prostřední aleje na náměstí s císařským jubilejním dubem, která byla vysázena u příležitosti 60-ti letého jubilea vlády císaře Františka Josefa I.
Ve středu náměstí se nachází i další významná památka a to Socha Panny Marie Immaculaty.
Mariánská socha, je dílem sochaře Josefa Winterhaltera z Olomouce (některé prameny uvádějí jako autora sochy sochaře Josefa Sommera z Olomouce).
Socha byla odhalena dne 31. července roku 1733 a v roce 1880 byla přesunuta na základy vyhořelé radnice.
Čtyři kaštany a železnou mříž, s kovanou železnou bránou, které obklopují sochu, vyrobil někdejší starosta a kovář Franz Jäkel.
V těsné blízkosti sochy se nachází i císařský jubilejní dub, jenž byl součástí prostřední aleje na náměstí, která byla vysázena u příležitosti 60-ti letého výročí vlády císaře Františka Josefa I.
Ve zkratce z encyklopedie: Jedná se o pískovcovou sochu, na vysokém, třikrát odstupňovaném, trojbokém podstavci, se dvěma andílky u nohou.
Zázračný mariánský obraz
V těsné souvislosti s církví, je i historie obrazu naší milé paní Utěšitelky.
V roce 1738 visel totiž na kraji lesa, mezi Veveřím a Ryžovištěm, na stromě obraz panny Marie, který začal uprostřed tohoto roku konat zázraky.
S povolením biskupské konzistoře byl portrét, dne 12. listopadu roku 1738, přenesen do farního kostela v Ryžovišti a zde umístněn do bočního oltáře.
Veliká byla úcta, kterou si obraz získal od zdejších i cizích.
Tehdejší kooperátor a pozdější špitální (chudobincový) kaplan Johann Michaël Schiebel napočítal do roku 1748 ne méně než 61 důkazů milosti, které vycházely z obrazu.
Mnohé z těchto zázraků se týkaly vyléčení nemocných.
Od roku 1738 až do roku 1741 byl počet zázraků největší.
tags: #knezpole #strzena #strecha