Zelené střechy nejsou výdobytkem poslední doby, nebo výmyslem moderních architektů. Jejich počátek se datuje hluboko do starověku. Jeden ze sedmi divů světa, Visuté zahrady princezny Semiramis, byly rovněž svým způsobem střešními zahradami. V našich končinách můžeme považovat za velmi cennou stavbu s konceptem zelené střechy střechu konírny zámku v Lipníku nad Bečvou. V moderním pojetí stavitelství se hovoří o zelených střechách od 1. poloviny 20. století.
Zelená střecha je nejen estetickou záležitostí, ale i funkční konstrukcí, která má oproti běžné ploché střeše nesporné výhody. Zelená střecha nejen zlepší izolaci vašeho domu, což může vést k úsporám nákladů na energie, ale také prodlouží životnost střechy a zvýší hodnotu vaší nemovitosti. Dalším plusem takovéto střechy je, že v létě odpařující se voda ochlazuje konstrukci střechy a v kombinaci se zpomalením prostupu tepla je v interiéru chladněji. To je například umocněno použitím hydrofilní minerální vlny.
Typy zelených střech
Zelené střechy můžeme rozdělit podle typu rostlin, které na ní porostou, na intenzivní a extenzivní.
- Extenzivní zelené střechy: Nevyžadují téměř žádnou péči, jako střechy intenzivní. Na extenzivní zelené střechy patří především suchomilné rostliny. Nejčastěji používanými druhy jsou rozchodníky a netřesky, tedy rostliny, které často nacházíme na skalkách okolo našich obydlí. I sukulentní rostliny kvetou různými barvami a květy, navíc s chladnými obdobími roku se i barevně proměňují.
- Intenzivní zelené střechy: Jsou mnohem rozmanitější a druhově pestřejší. Intenzivní zelená střecha s kvetoucími rostlinami je barevně a druhově pestřejší, ale je nezbytné při realizaci této zelené střechy zvážit možnosti post realizační údržby, jako je například zalévání střechy, případně sekání trávy atd.
Kombinace zelené střechy a fotovoltaiky
Specialitou poslední doby je kombinace zelené střechy a fotovoltaiky. Propojení, které se na první pohled může zdát protichůdné, je naopak velmi synergické. Zelená střecha vytváří přitížení pro konstrukci panelů. Výparem vody dochází k ochlazování okolí a panelů, tím se snižuje jejich tepelné zatížení. To přináší zvýšení výkonu o cca 10-15 % a zároveň prodlužuje životnost panelů. Zelená střecha zároveň pohlcuje prachy a polétavé částice, které pak neulpívají na povrchu panelů a neklesá tím jejich výkon. Pro zelenou střechu též přináší tato synergie benefity, které jsou v tvorbě odlišných stanovišť pro růst rostlin. Tím se vytváří rozmanité prostředí, které umožňuje existenci více druhů než na běžné extenzivní zelené střeše.
Materiály pro zelenou střechu
Pokud pomineme samotné rostliny, jednu z vrstev skladby tvoří substrát.
Čtěte také: montáž klempířských prvků u pultové střechy
- Substrát: Pro extenzivní zelené střechy je rozumné uvažovat alespoň 80 mm, ale v praxi se setkáváme i s návrhy 60 mm a méně. Je potřeba si uvědomit, že substrát tvoří zároveň i stabilizaci střechy, protože zelené střechy se primárně provádí jako přitěžované. Zároveň čím se ubírá na množství substrátu, tím se snižuje kvalita životního prostředí pro rostliny, z důvodu omezení prokořenitelného prostoru a redukce živin. Více substrátu může znamenat lepší podmínky pro nepůvodní druhy, které vytlačí námi zamýšlené. Pro intenzivní střechy se používá substrát vyšších objemových hmotností, pro extenzivní postačují substráty lehčí, i když nalezneme výjimky. V případě, že budete chtít na střešní zahradě stromy a keře, kde se bude výška substrátu pohybovat od 500 mm klidně do 2 m, je důležité zvážit statiku objektu a stabilizaci rostlin na střeše. Musíte si uvědomit, že mokrý substrát váží mnohem více, než suchý a že to je rozdíl dramatický.
- Kamenivo: Ke stabilizaci zároveň přispívá i nezbytně nutné kamenivo, kterým se po obvodě v šíři cca 300-500 mm musí opatřit každá zelená střecha stejně jako u odvodňovacích prvků.
- Hydrofilní minerální vlna: V oblasti intenzivních zelených střech lze s elegancí využít hybridní materiály, jako je hydrofilní minerální vlna. Ta souvrství vylehčí a zároveň zvýší množství akumulovatelné vody. Materiál též prorůstají kořínky, čímž částečně nahrazuje substrát. V intenzivních souvrstvích můžeme i pomoci zadržovat vláhu v různých výškách skladby a tím pomoci lepší dosažitelnosti a využitelnosti vláhy. Pro extenzivní zelené střechy ji lze též použít, často se používá kombinace 50 mm hydrofilní vlny a 30 mm substrátu.
- Filtrační vrstva: Běžně se používá geotextílie o gramáži cca 200 g/m2 a více u intenzivních střech. Úkolem této vrstvy je zachytit jemné částice, aby nebyla odplavována ke vpusti a nezanášela se drenážní vrstva. Části substrátu mohou také ucpat otvory v hydroakumulační rohoži, proto je filtrační vrstva rovněž nutná.
- Hydroakumulační a drenážní vrstva: V současné době tuto vrstvu reprezentuje jak tradiční skupina nopových folií, tak i progresivnější skupina materiálů na vláknové bázi. Nopové fólie různých profilací a výšek a různými typy perforace primárně zachycují v "kalíšcích“ srážkovou nebo závlahovou vodu, ale také díky prostoru mezi nopy umožňují odtékání přebytečné vody, která protekla perforacemi na horní straně vrstvy, ke vpustem. Druhou skupinou materiálů na vláknité bázi jsou například hydrofilní minerální vlny. Tyto materiály kombinují několik vrstev - hydroakumulační, drenážní, filtrační a vegetační. Toto unikátní spojení přináší především zjednodušení skladby, úsporu nákladů a zrychlení realizace. Tento typ materiálu je tvořen většinou vlákny z vyvřelých hornin, čímž je deklarován jeho přírodní původ a nezávadnost pro životní prostředí.
- Separační vrstva: Mezi hydroizolací a akumulační a drenážní vrstvou musí být separační vrstva. Ta je nejčastěji tvořena geotextílií o min. plošné hmotnosti 300 g/m2. Pro dotační titul Nová zelená úsporám je nezbytné použít textilii s vyšší gramáží a to min. 500 g/m2. Účelem separační geotextílie je v době realizace ochránit hydroizolaci proti případnému mechanickému poškození. V rámci skladby vytváří kluznou vrstvu právě mezi hydroizolací a vrstvami nad touto vrstvou.
- Hydroizolace: Pro použití v zelených střechách se dnes v drtivé většině případů používají hydroizolační fólie. Ať už PVC-P, TPO, EPDM, je jich mnoho. Všechny hydroizolace pro zelené střechy ale musí mít tzv. atest FLL (horní vrstvy, podkladní mohou být běžné). I v dnešní době se používají pro hydroizolace zelených střech i asfaltové pásy, ovšem v menší míře než dříve. V rámci předání díla je vhodné provést kontrolu těsnosti hydroizolace nebo mít pod hydroizolací kontrolní systém detekující případné místo zatékání.
- Tepelná izolace: Výběr tepelného izolantu je velmi odvislý od zamýšlené zelené střechy. Pro extenzivní zelené střechy lze uvažovat i s minerální vlnou. Ta by měla dosahovat v hodnotě pevnosti v tlaku min. 70 kPa (např. Isover S). V případě kombinace zelené střechy a fotovoltaiky či jiných technologických zařízení je vhodné finální vrstvu navrhnout s pevností v tlaku min. 100 kPa (např.: Isover XH tl. 60 mm). Pěnovým polystyrenem či PIR izolací též nelze udělat chybu ve výběru. Základ je znát zatížení, které bude generovat zelená střecha v plně nasyceném stavu a podle tohoto vybrat tepelný izolant. Obzvláště je nutné si dávat pozor na bodové zatížení od dosedacích plošek nopů, které redukují roznášecí plochu tohoto zatížení a mohlo by dojít k perforaci hydroizolace.
- Parozábrana: Je vhodné užít účinnější parozábranu, protože střecha nebude tak intenzivně prohřívána sluncem a zároveň se může v prostoru hydroakumulační a drenážní vrstvy držet voda, takže odpar par z konstrukce je nižší.
Klempířské prvky: Nezbytná součást každé střechy
Klempířské prvky jsou nedílnou součástí každé střechy. Bez nich by nebylo možné zajistit správný odvod vody, ochranu proti zatékání a dlouhou životnost celé konstrukce. Správný výběr materiálů je klíčový, ať už stavíte novou střechu, rekonstruujete starou nebo řešíte jen drobné opravy. Pokud klempířské prvky podceníme, může do střešního systému zatékat a investice do nákladného zateplení střechy je tím pádem ohrožena.
Základní klempířské komponenty
- Parapety: Správná instalace parapetů zabraňuje zatékání vody do fasády a okenních otvorů.
- Úžlabí a oplechování střechy: Zajišťují odvod vody ze složitějších částí střechy, například v místech napojení různých ploch.
- Hřebenáče a závětrné lišty: Chrání střechu proti větru a vlhkosti.
- Okapové systémy: Chrání fasádu i základy domu před poškozením vodou.
Používané materiály pro klempířské prvky
Hlavním předpokladem pro klempířské prvky je jejich odolnost vůči korozi, působení vody, UV záření, kyselých dešťů a dalších vnějších vlivů, minimální nároky na údržbu a atraktivní vzhled. I klempířské prvky ovlivňují vzhled domu - především vybranou barvou, nebo vybranou barvou nátěru. Výběr materiálu je závislý na vkusu a potřebách zákazníka. K nejvhodnějším materiálům řadíme ty s dlouhou životností.
| Materiál | Výhody | Nevýhody / Poznámky |
|---|---|---|
| Pozinkovaná ocel | Cenově dostupná varianta s dlouhou životností. | Vyrábí se s různými povrchovými úpravami pro ochranu proti korozi. |
| Hliník | Lehký, odolný vůči korozi a dostupný v různých barvách. | |
| Měď | Prémiová volba s extrémně dlouhou životností, nízké nároky na údržbu, vysoký estetický efekt. | Vyšší pořizovací cena. |
| Titanzinek | Kombinuje výhody pozinku a mědi. Je odolný, má dlouhou životnost a přirozenou patinu. | |
| Nerezavějící ocel | Dlouhá životnost. | |
| Plast | Používá se pro okapové systémy a jako povrchová úprava (např. žárově pozinkovaných ocelových plechů). Vysoká odolnost (u poplastovaných plechů). |
Pokud si nejste jisti, který materiál zvolit, zamyslete se nad klimatickými podmínkami ve vašem regionu a nad celkovým vzhledem stavby. Pokud si nejste jistí, jak správně montovat klempířské prvky, vyplatí se konzultace s odborníkem nebo použití profesionálních montážních sad.
Čtěte také: Praktické tipy pro klempířské opravy
Čtěte také: Topné žebříky na fasádu
tags: #klempirske #prvky #pro #zelenou #strechu