Oprava venkovní omítky je důležitým krokem k udržení zdraví a estetiky vašeho domu. Nejčastějšími příčinami poruchy omítky na fasádě mohou být vlhkost a také statické poruchy. Tento problém bude trápit zejména starší stavby, a to především díky nedostatečné hydroizolaci v době jejich vzniku. Poškození fasády nemusí nutně přicházet jen zdola, ale také shora. Především děravé okapy, špatně svedená voda anebo špatná izolace hromosvodu, mohou fasádě škodit.
Fasádní omítky jsou prvním nárazníkem domu ve vztahu k povětrnostním podmínkám, tedy srážkám, slunečnímu záření a větru. Jejich stav se však nejvíce zhoršuje zanedbanou údržbou nebo špatně provedeným detailem. Největší zdroj vlhkosti pramení z oblasti soklu, dále nejvíce trpí oblast úžlabí a oblast kolem okapů obecně. Velký rozdíl je také v kvalitě použité malty.
Příčinou opadané omítky na fasádě může být její nekvalitní provedení nebo zatékání na fasádu objektu. Opadaná omítka v místě soklu domu naznačuje poškozenou hydroizolaci spodní stavby. V takovém případě je nutné provést sanační práce a teprve potom přistoupit k opravě opadané omítky. Pokud vám opadává omítka v místě soklu domu, ujistěte se, že opadávání omítky nezpůsobuje vzlínající vlhkost ze základů domu.
Kondenzace je oddělení vodní páry od atmosféry. Pokud se teplý vzduch setkává pod rosným bodem, vodní pára se odděluje jako elementární voda. Rozpustné stavební soli mohou proniknout vodou do budovy! Nejběžnějšími škodlivými stavebními solemi jsou chloridy, sírany a dusičnany. Všechny tyto stavbám škodlivé soli mají jednu společnou věc: jsou škodlivé pouze v kombinaci s vodou. Vzhledem k tomu, že tyto soli jsou lehce rozpustné, jsou transportovány na povrch vlhkostí, která se vyskytuje v kapilárním systému stavebního materiálu. Zde se může vlhkost opět odpařit. Rozpuštěná sůl se tak přemění na krystaly soli. Tato transformace je doprovázena nárůstem objemu, který způsobuje velmi vysoký krystalizační tlak v pórovém systému stavebních materiálů (výbušný efekt) a tím poškodí stavební materiály. Pokud sůl krystalizuje na povrchu stavebního materiálu, může to vést k tzv. „slaným výkvětům“. Soli jsou také vysoce hygroskopické, tj. přitahují vodu a způsobují, že se znovu rozpustí a budou pokračovat v poškozování jinde.
Vstup škodlivých solí do zdiva nebo do omítek může mít různé příčiny. Pro přípravu konceptu sanace je nezbytná analýza vstupu soli - nejen detekce a lokalizace kontaminace solí. Vzhledem k poškození odpovídá měření úrovní pronikání vlhkosti a zatížení solí obrazem poškození budovy. V příbalovém letáku WP 4-5-99 "Posouzení diagnostiky zdiva" podle obsahu škodlivých solí v omítkách a zdivu dělí zatížení na stupně. Tato klasifikace se používá při rozhodování při výběru odtokové varianty a omítacího systému.
Čtěte také: Postupy pro opravu betonu
Pro praskliny v omítkových fasádách je zapotřebí zvláštní péče. Na začátku šetření všech popraskaných fasádních omítek by měla být otázka, zda tyto existující trhlinky představují nějakou vadu. Ne každá trhlina představuje konstrukční vadu. Je třeba rozlišit praskliny, které se vyskytují především v omítnuté konstrukci a pouze sekundárně lámou omítku (trhliny související s konstrukcí) a trhliny, které se vyskytují výhradně v omítce (omítkové trhlinky).
Houby a řasy se v přírodě vyskytují jako užitečné organismy. Na fasádách jsou však nežádoucí, ve vnitřních prostorách i zdraví škodlivé. Houbové spóry vyvolávají alergie. Podmínky pro růst řas jsou vlhkost a světlo. Jako potraviny potřebují tyto mikroorganismy uhlík (C) a dusík (N), které přijímají ze vzduchu. Na rozdíl od řas, houby nepotřebují ke své existenci světlo. Vlhkost a uhlík z organické hmoty jsou jejich živobytí. Houby spory a řasy se šíří větrem. Mohou se vyskytnout při jakékoliv teplotě. Nicméně ve vysoce alkalickém prostředí (s vysokým pH) nejsou mikroorganismy stabilní. Řasy jsou "pouze" vizuální vadou.
Pokud i Váš dům, chalupa nebo chata trápí opadaná omítka, rádi Vám poradíme, jak ji opravit pomocí omítky IZONIL. Skvělým pomocníkem Vám může být hydrofobní omítka IZONIL Hard.
Postup opravy omítky
-
Zjistěte stav fasády
Prvním krokem by mělo být zjištění skutečného stavu fasády. Toto můžete zjistit poklepáním omítky, kdy zjistíme její soudržnost s podkladem. Pokud bude znít dutě, musíme omítku osekat až na cihlu, aby nedocházelo k dalšímu opadávání. V některých případech při menším rozsahu poškození omítky není nutné hned odstraňovat komplet celou omítku, ale můžete provést pouze lokální opravy. Není to nic složitého, zvládnete to velmi snadno. Poklepem na omítku zjistíte její soudržnost s podkladem.
Pokud je omítka poškozená pouze menšími prasklinami a jinak se jeví jako soudržná, není nutné ji osekávat. V tom případě pouze například ostrou hranou špachtle proškrábněte praskliny a vymeťte z nich prach a nečistoty.
Čtěte také: Ucelený postup opravy betonu
-
Očistěte podklad
Druhým krokem bude očištění samotného podkladu. Poškozenou omítku odstraňte a následně omeťte od prachu a zbytků omítky. Podklad musí být zpevněný, čistý, zbavený volných částí, nečistot, mastnoty a prachu. Bezprostředně před nanesením musí být podklad dostatečně navlhčený, a je doporučeno nanést na vlhký podklad cementový můstek.
Nejprve je potřeba prověřit stav stávající omítky a odstranit veškeré poškozené a drolící se části. Poškozenou omítku odstraňte, spáry mezi cihlami vyškrábejte a vše důkladně ometením smetáčkem očistěte od prachu a zbytků drolící se omítky. Jestliže jste některé části omítky osekali kvůli jejich nesoudržnosti nebo kvůli novým rozvodům, je třeba tato místa očistit, vyškrábat spáry a našpicovat. Malbu nikdy neoškrabujte na sucho, ale vždy si zeď důkladně namočte, doslova nechte malbu nasáknout vodou. Pro oškrabování malby je nejlepší použít klasickou špachtli, ovšem lze také pracovat s ocelovým kartáčem nebo bruskou či vrtačkou s drátěným kartáčem.
-
Příprava omítky IZONIL
Na promíchání omítky je vhodné použít spádovou míchačku nebo ruční elektrický mixér. Voda se vždy přidává jako první, na 25 kg suché omítky IZONIL použijeme 4 - 4,7 litrů vody. Při míchání se nesmí do směsi přidávat žádný jiný materiál, aby neztratila své unikátní vlastnosti. Následně se omítka nechá na 5 minut odstát, a následně promíchat bezprostředně před nanesením.
Na menší rozsah oprav je ideální použití hotových maltových směsí, které si snadno připravíte podle návodu a můžete si je koupit pouze v takovém množství, které vám bude pro opravu opadané omítky vyhovovat. Měli byste použít takovou směs, aby co nejvíce odpovídala stávající omítce. Pro opravu opadané omítky zvolte stejný typ omítky, jaký byl použit dříve. Pakliže se jedná o starší budovu, pravděpodobně si vystačíte s cementovým špricem, vápenocementovou jádrovou omítkou a vrchní štukovou (fajnovou) omítkou.
-
Nanesení omítky
Třetím krokem je samotné nanesení omítky Izonil. Omítku je vhodné nanést dvěma způsoby, a to ručně (pomocí běžných nástrojů) anebo omítacím strojem. Přestože je omítka vyztužená PP vlákny, doporučujeme použít sklotextilní síťku (perlinka s oky 10x10mm) na místech, kde dochází k propojení dvou různých podkladů.
Čtěte také: Systémová řešení pro opravu betonu
Omítku aplikujte na opadané místo dle návodu uvedeném na výrobku. Omítka se nanáší maximálně ve třech vrstvách v maximální tloušťce 45 mm. Při nanesení jedné vrstvy omítky je tloušťka v rozmezí 10 mm - 15 mm. Plochu každé vrstvy je potřeba před nanesením další vrstvy zdrsnit.
Finální povrch omítky může být natřen exteriérovou barvou.
Další možnosti opravy venkovní omítky
Pokud se chystáte opravit omítky ve vašem domě, máte na výběr ze dvou možností. Buď starou omítku kompletně osekáte a na zdivo nahodíte omítkou novou, nebo omítku nanesete přímo na původní omítku. Než kompletně odstraňovat původní starou omítku, je někdy vhodnější ponechat původní omítku na zdi a buďto ji pouze lokálně vyspravit nebo na ni natáhnout novou vrstvu omítky. Pokud natrefíte na takto poškozená místa, je potřeba nesoudržnou omítku nejprve odstranit v maximálně možném rozsahu, abyste zabránili pozdějšímu možnému opadávání nesoudržné omítky.
Způsob opravy tradiční omítky na cihelném zdivu je prostý. Máme-li před sebou omítku, která není historicky příliš zajímavá, postupujeme při opravě zhruba následovně. Poklepáním na plochy omítky zjistíme, kde je omítka již odchlíplá od zdiva. Následně tato místa otlučeme zednickým kladívkem až na zdravou omítku, která drží. Spáru mezi jednotlivými cihlami zhruba 1 cm proškrábneme, abychom získali kvalitní podklad pro nahození nové omítky. Při rozsáhlém poškození zdiva, například zatékáním, je možné, že jsou nevratně poškozené také lícové strany cihel. Tyto zvlhlé a měkké cihly otlučeme také a vzniklé prohlubně zaplentujeme drobnými úlomky například pálených tašek nebo cihel zpět do požadované roviny. Celou plochu následně důkladně očistíme koštětem a navlhčíme včetně krajů původní omítky, aby dobře přilnula k omítce nové. Nejdříve místo nahodíme řídkou vápenocementovou nebo kvalitní vápennou maltou, takzvaným „špricem“. Po zavadnutí této vrstvy již vyplníme maltou spravovaná místa klasickým způsobem pomocí latě a srovnáme s okolní omítkou. Následně celou plochu vyhladíme zednickým hladítkem. Poté postupujeme stejně jako u klasické štukové omítky. Na zavadlou jádrovou omítku natáhneme vrstvu štuku, který zahladíme kovovým nebo plastovým hladítkem.
Jestliže je původní omítka v dobrém stavu a nevyžaduje žádné dorovnání a jiné zásadní úpravy, lze vyřešit opravu pouze nanesením nové štukové vrstvy. Před nanášením nové štukové omítky se doporučuje starou zeď napenetrovat a teprve po zaschnutí penetračního nátěru, nanést štukovou omítku. Díky penetraci dosáhnete zpevnění a sjednocení nasákavosti podkladní omítky. Výborným pomocníkem k zafixování a předcházení prasklin v omítce je zpevňovací síť - perlinka. Používá se pod finální štukovou omítku, lze jí využít zejména na vyztužení hodně namáhaných míst, jako jsou například hrany dveřních a okenních otvorů, rohy místností, ale právě i jako prevence proti prasklinám apod. Perlinka se připevňuje na zeď pomocí speciálního lepidla, které se roztírá stejně jako omítka. Pro práci s perlinkou už budete potřebovat nějaké zkušenosti. Perlinka slouží pro zpevnění nových omítek. Nová omítka na staré omítce tak bude chráněna před popraskáním.
Potřebujete-li však původní omítku pouze lokálně opravit, například zakrýt díry po hřebících nebo popraskanou omítku, nemusíte hned natahovat nový štuk, ale můžete na daná místa použít například omítkový nebo sádrový tmel. Tmel je vhodnější než samotná sádra, která sama o sobě má jiné vlastnosti než omítka a vlivem teploty tak může opravené místo znova popraskat. Další možností je použití stěrkových hmot. Práškové hmoty jsou vhodné pro použití ve vrstvě max. 50 mm, pastovité hmoty se používají k jemnému stěrkování povrchů.
K čištění nezatvrdlé omítky postačí čistá voda, zatvrdlé části musíme odstranit mechanicky. Po nanášení je třeba zajistit, aby omítka nevyschla příliš rychle. Přiměřená vlhkost umožňuje správnou hydrataci materiálů a minimalizuje možnost výskytu prasklin. Doporučujeme chránit povrch čerstvě nanesené omítky po dobu minimálně 48 hodin, za suchého a větrného počasí, anebo při vystavení přímému slunečnímu svitu. Po zaschnutí a zabroušení už je omítka připravena k výmalbě.
Tradiční druhy omítek a jejich aplikace
Oprava omítek je doménou zednického řemesla, jehož základní principy se pokusíme popsat. Čím staršího interiéru se opravy týkají, s tím větší opatrností bychom měli k omítkám přistupovat. U objektů postavených před rokem 1900 se vyskytují různé estetické povrchové úpravy, které mohou být historicky cenné.
Na stavbách stavěných tradičními zdicími postupy lze najít několik základních druhů omítek. Mezi nejjednodušší z nich patří hrubá vápenná omítka. Tato omítka se používala především v podřadných prostorách, jako jsou sklady, sklepy nebo půdy. Nanese se základní jádrová omítka v jedné vrstvě tlusté do 2 cm. Povrch se pak pouze zatře hladítkem a po uzrání se natře jednoduchým vápenným nátěrem. Kvalita povrchu takovéto jednoduché omítky je odvislá od zrnitosti písku a od intenzity finálního vyhlazení buď dřevěným, nebo kovovým hladítkem. Pokud je jemná omítka kvalitně vyhlazena kovovým hladítkem, říká se jí omítka kletovaná.
Nejtradičnější omítkou užívanou pro obytné místnosti je štuková vápenná omítka, která se skládá ze dvou základních vrstev. První vrstvou je jádro z vápenné malty a druhou vrstvou je tzv. štuk. Jádro je naneseno do tloušťky 2 cm, na které se po zavadnutí nanáší vrstva štuku, která je již podstatně tenčí - okolo 2 až 3 milimetrů. Tradiční štuk je směs jemného prosetého písku a vápna. Štuk se vyhlazuje pomocí různě drsných hladítek až do finální hladké podoby. Chce-li zedník docílit opravdu hladkého povrchu, přidá do štuku sádru a jeho povrch vyhladí ocelovým hladítkem.
Dalším jevem v našich podmínkách jsou omítky cementové, které začaly být populární až ve 20. století. Vzhledem k hydrofobním vlastnostem cementu se však v dnešní době od omítek na cementové bázi ustupuje. Prodyšná zeď převážně z cihel, kamene a vápna se vrstvou cementu uzavře a má tendenci zadržovat vlhkost, což má neblahé účinky na vnitřní konstrukce.
Postup nanášení omítky:
- Před jakoukoliv aplikací je nutné zdivo navlhčit, to je to typické ostříkávání zdiva malířskou štětkou.
- Pak můžeme nahazovat zednickou lžící maltu, na což je dobré si osvojit klasický zednický grif. Je potřeba vyvinout takovou sílu, aby malta ze zdiva nespadla nebo se naopak při větší síle neodrazila nazpět. Malta by také neměla být příliš hustá, protože je pak nahazování daleko namáhavější a nemá optimální přilnavost ke stěně.
- Abychom měli omítanou plochu v rovině, je třeba nejdříve nanést maltové nebo dřevěné omítníky. Na stěnu se nahodí svislé pruhy ve vzdálenosti cca 1 až 1,5 m a ty se srovnají ideálně do jedné roviny. Samozřejmě to neplatí tam, kde je zeď stará a zakřivená. To se pak omítka stírá pomocí krátké latě a pouze tak, abychom dodržovali její jednotnou tloušťku.
- Následně se malta mezi omítníky nahází lžící či fankou a poté se strhává pomocí horizontálních pohybů latí směrem nahoru. Při tomto postupu odpadává přebytečná malta, která se již mezi omítníky nevejde, na zem. Různé nerovnosti na stěně se pak uhladí pomocí hladítka a tím máme první vrstvu omítky - tzv. jádrovou.
- Pokud chceme mít omítku hladší, jak je v obytných prostorách obvyklé, následuje vrstva štuková. Štuková malta je řidší a jemnější a na stěnu se aplikuje tzv. natahováním. Na kovové, plastové nebo jiné hladítko naneseme štuk a přiložíme hranou těsně ke stěně. V mírném sklonu pak na stěnu tlakem natáhneme tenkou vrstvu štuku. Pakliže máme takto nataženou větší plochu, přijde na řadu hlazení plstěným hladítkem.
Obnova fasády s ohledem na historii a detaily
Vlivem poválečných politicko-společenských událostí došlo k významným změnám také v architektuře. Na základě řízeného hospodářství byla unifikována velikost oken, a tak se například do starých malebných venkovských stavení osazovala rozměrově jiná okna. Tato okna nejsou většinou v proporcích s fasádou a mají úplně jiné členění než okna původní. S výměnou oken souvisela také celková rekonstrukce fasády. Rekonstrukce v drtivé většině případů zahladila stopy po architektonických detailech fasády. Zmizely šambrány, ostění, zdobení štítů a jiné zdobné prvky, které fasádě přidávají estetickou kvalitu, a které byly tak typické pro devatenácté a začátek dvacátého století. Nahradila je břízolitová slitá plocha bez detailu, která působí ve srovnání s původní fasádou tupým dojmem.
Původní podoba fasády bývá často zaznamenána například na dobových fotografiích, a tak není příliš komplikované se vrátit k původnímu stavu. Pakliže takovou dobovou fotografii nemáte, stačí se porozhlédnout v okolí po typově podobném stavení se zachovalou fasádou a inspirovat se jím. Pojem obnova představuje nadřazený termín pro renovaci a sanaci. Provedení oprav budov by mělo být dobře plánováno. Každý projekt představuje nový úkol a musí být znovu posouzen. Aby bylo možné provést kompetentní a udržitelnou obnovu, je nezbytné komplexní předběžné šetření. Musí být např. prozkoumána historie budov, abyste se dostali k hlavní příčině poškození. Analýza vlhkosti a zasolení škodlivými solemi je nezbytná k výběru vhodných systémů sanace nebo k vývoji speciálních řešení. Správný postup při plánování a realizaci opravy budov je podrobně popsán v letáku WTA. WTA je vědecko-technická asociace pro zachování a ochranu budov.
Vlhkost a její dopady na zdivo
Vlhkost ve stavebnictví je největší příčinou poškození. Zvýšení vlhkosti zdiva pouze o jedno procento zhoršuje tepelnou izolaci asi o pět procent. Existují různé mechanismy absorpce vody:
- Při kapilárně stoupající vlhkosti se kapiláry nasávají do stěnové konstrukce. K tomu dochází především v oblasti fasády v neuzavřené oblasti, která je v kontaktu se zemí.
- Při hygroskopické absorpci vlhkosti absorbují stavební soli vlhkost ve formě vodní páry z okolního vzduchu.
- Pokud je voda na vnějších stěnách v oblasti s kontaktem s půdou pod (hydrostatickým) tlakem, bude se do stavebních materiálů zavádět i bez kapilárního působení.
- Dále vodní pára kondenzuje v kapilárách určité velikosti při určité relativní vlhkosti.
Tabulka: Typy omítek a jejich vlastnosti
| Typ omítky | Složení / Vlastnosti | Použití | Tloušťka vrstvy |
|---|---|---|---|
| IZONIL Hard (hydrofobní) | Vyztužená PP vlákny, vodoodpudivá | Venkovní fasády, místa s rizikem vlhkosti | Max. 45 mm (jedna vrstva 10-15 mm) |
| Hrubá vápenná omítka | Vápenná malta, zrnitý písek | Sklady, sklepy, půdy (podřadné prostory) | Do 2 cm |
| Štuková vápenná omítka | Jádro z vápenné malty + štuk (jemný písek, vápno, sádra) | Obytné místnosti (tradiční) | Jádro do 2 cm, štuk 2-3 mm |
| Cementová omítka | Na bázi cementu, hydrofobní | Venkovní fasády (dnes se od ní ustupuje kvůli zadržování vlhkosti) | Různá |
| Tenkovrstvé směsi | Difuzně otevřené, odolné proti mrazu, UV záření | Vrchní omítka (exteriér i interiér), vodoodpudivé | Různá (např. 3 mm pro rýhovanou strukturu) |
| Omítkový/sádrový tmel | Stěrkový tmel, sádra | Lokální opravy, vyplnění děr a prasklin | Tenká vrstva |
tags: #jak #opravit #venkovní #omítku #postup