Po baroku (a rokoku, které k němu tak trochu patří) přišel na řadu klasicismus. Tento sloh k nám pronikl v 18. století.
Principy klasicistní architektury
Architektura klasicismu klade důraz na přísný řád, pravidla, symetrii, geometrii, střídmé tvarosloví a pravidelnost. Navazuje na antiku, zejména na architekturu antického Říma. Klasicistní architektura znamená větší řád a pravidelnost. Stavby se vyznačují přímými rovnými liniemi, trojúhelníkovými štíty a antickými sloupy.
I v tomto období se často používaly antické prvky. Charakteristické byly hlavice sloupů či pilastrů. Detaily bývají naopak zaoblené, kulaté nebo obloukovité. Nechybí ani hromada říms, vlysů, antických soch a zlatých dekorací. Ve Francii se v tomto období prosazuje empír, který využívá geometrickou stylizaci a jednoduchost, důsledněji aplikuje římské i egyptské vzory. Příkladem mohou být empírové paláce, které mívaly anglické zahrady se sfingami. Typickými stavbami klasicismu jsou například Josefov i Bílý dům ve Washingtonu.
Fasáda a její prvky v klasicismu
Fasáda je vnější obal budovy, který plní funkci ochrannou i estetickou. Fasáda je vystavena nejrůznějším vlivům, působí na ni například vítr, přílišné teplo či naopak chlad nebo plísně. Klasicismus je charakteristický svým geometrickým řešením, střídmostí nebo souměrností, což se výrazně projevuje právě na fasádách.
Základní architektonické prvky fasád
- Pilastr: Jedná se o plastickou atrapu sloupu, která má pouze dekorativní efekt.
- Hlavní římsa: Tato římsa je okapová nebo korunová a jedná se o horizontální prvek, který dělí stěnu a podstřeší. Jedná se o dekoraci, která má i ochrannou funkci.
- Kordonová římsa: Jedná se o patrovou či pásovou římsu, která vizuálně dělí průčelí budovy na jednotlivá patra.
- Bosáž: Bosované zdivo je plastická napodobenina kvádrového zdiva. Existují různé druhy tohoto architektonického prvku.
- Lizéna: Jsou to svislé či vodorovné pruhy, převážně hladké.
Štuk a nadokenní oblouky
Nadokeník je v podstatě nadokenní římsa. Její tvar může mít podobu trojúhelníku, půlkruhu či obdélníku. Jak již bylo zmíněno, detaily v klasicismu bývají zaoblené, kulaté nebo obloukovité. V klasicismu se pro tyto prvky často využíval štuk.
Čtěte také: Jak na hladké a trvanlivé omítky
Řemeslo štukatérství
Štukatér je řemeslník zpracovávající sádru pro umělecké či stavební účely. Kořeny tohoto řemesla sahají až do starověkého Egypta, kde byl štuk využíván na stavbu pyramid. Během renesance byly vytvářeny z malty ozdoby, avšak v období baroka a rokoka se malta nahradila sádrou. Nejčastěji se štukatérství používalo v období baroka, a toto řemeslo se hojně uplatňovalo i v nastupujícím klasicismu, kde podtrhovalo bohatost a detailnost architektonické výzdoby.
Příklady štukových a nadokenních prvků v klasicistní architektuře
Průčelí budov v klasicistním slohu často demonstrují bohatou škálu těchto detailů. Průčelí může být členěno vysokým pilastrovým řádem. Čtveřice pilastrů s jednoduchými římsovými hlavicemi navazuje na profilaci korunní římsy a z nadokenní profilované římsy v patře na pilastry přesahuje část profilace. V pravé krajní ose přízemí se může nacházet vjezd ukončený stlačeným obloukem, s pískovcovým ostěním, které má obdélné náběžní články a vrcholový klenák. Ze stojen portálku pak mohou vyrůstat krátké úseky pilastrů s jednoduchými římsovými hlavicemi nesoucími prolomený půlkruhový fronton.
V přízemí se objevují obdélná okna v líci zdiva, s pískovcovým ostěním s uchy a lištou po obvodu. Jejich suprafenestry jsou štukové s vloženou plastickou mušlí, střídavě ukončené půlkruhovými a zalomenými římsami. Nadokenní římsy bývají včleněny do průběžné mírně profilované nadokenní římsy. Přízemí je často ukončeno nízkou kordonovou římsou. V patře najdeme okna obdélná, orámovaná šambránami s uchy a lištou po obvodu, s hladkými parapetními výplněmi. Také zde jsou suprafenestry štukové s vloženou plastickou mušlí, střídavě ukončené půlkruhovými a zalomenými římsami.
Štít bývá zděný omítaný na nízké atice. Jeho střed může být vymezen dvojicí pilastrů s hladkými dříky a jednoduchými římsovými hlavicemi navazujícími na profilaci vodorovné profilované římsy štítu. Tato římsa bývá ve středu segmentově vzedmutá. V nadpraží se často objevují plastické štukové mušle a nadokenní římsy, jedna segmentová a druhá zalomená. Na vodorovnou římsu štítu někdy dosedá trojlaločný závěr štítu, po obvodě římsovitě orámovaný, na stranách a ve vrcholu s kamennými koulemi. V poli závěru štítu se pak mohou nacházet svislé oválné větrací otvory, orámované šambránami s lištou. Nad otvory je pak štuková lišta ve tvaru trojlaločného oblouku.
Další příklady ukazují, že vstupní otvor lemuje profilovaná šambrána s hlavním klenákem s diamantovou bosou. Úsek hladké stěny kolem okna, nahoře zakončený do segmentového oblouku, může mít úzké profilované orámování, přičemž ve vrcholu horního oblouku do něj dolní částí zasahuje hlavní klenák s diamantovou bosou. Nad okny se často uplatňuje trojúhelný fronton, nesený dvěma volutovitými konzolemi, zdobenými na přední straně kanelací a dole stylizovaným listem.
Čtěte také: Betonové oblouky ve sklepě: Výhody a realizace
Štuková výzdoba fasád může zahrnovat festony z listů a plodů, zavázané po stranách stuhou se zvlněnými konci, nebo drobné, na výšku situované motivy s rozvinutými květy. Nad okny se objevují obdélné štukové rámce, uprostřed s kruhem. Frontony nad okny mohou mít různé tvary - nad krajními osami trojúhelné, nad středními segmentové.
Čtěte také: Typy polystyrenových oblouků
tags: #klasicismus #stukove #nadokenni #oblouky