Hydroizolace je klíčový proces pro ochranu konstrukcí, jako jsou základy, podlahy, stěny a střechy, před pronikáním vlhkosti. Pokud betonové povrchy nejsou správně chráněny, může dojít k hromadění vody, což vede k růstu plísní a hub, poškození konstrukčních prvků a zhoršení kvality vzduchu v interiéru. Z dlouhodobého hlediska mnoho staveb bez hydroizolace fungovat nemůže. Důkazem jsou například mnohé balkonové desky na starších budovách. U balkonů a teras je nejčastější příčinou poškození dlažby právě pronikání vody do podkladu. Voda a mráz časem způsobí drolení, vznik prasklin, oslabení betonu a nakonec i korozi ocelové výztuže. To vede k úplnému rozpadu konstrukce, kdy se z příjemného místa na ranní kávu stává skutečně nebezpečný prostor.
I když nemáte žádné sousedy, není dobré hydroizolaci zanedbávat. Je jen otázkou času, kdy vodou nasáklé stěny podlehnou degradaci. Zvýšená vlhkost podpoří tvorbu plísní, což bude mít negativní dopad na naše zdraví.
Důvody pro hydroizolaci
- Ochrana proti vlhkosti: Hydroizolace chrání podlahu před vlhkostí a vodou, čímž zabraňuje deformaci materiálů, korozi a poškození podlahy.
- Prevence plísní: Plísně jsou častým problémem v oblastech s vysokou vlhkostí.
- Zlepšení tepelné izolace: Hydroizolace může zlepšit tepelnou izolaci podlahy a snížit vlhkost v místnosti.
- Zvýšení hodnoty nemovitosti: Kvalitní hydroizolace prodlužuje životnost podlahy a zajišťuje její dobrý stav, což zvyšuje hodnotu nemovitosti.
Metody hydroizolace na beton
Existuje několik způsobů, jak provést hydroizolaci:
- Hydroizolace na beton: Hydroizolační vrstva se nanáší přímo na betonový povrch.
- Tekutá hydroizolace: Hydroizolační vrstva se nanáší přímo na betonový povrch v tekuté formě.
- Hydroizolace základů: Hydroizolační vrstva se nanáší na vnější stranu základů budovy.
- Hydroizolace podlahy: Hydroizolační vrstva se nanáší na povrch podlahy.
- Hydroizolace střechy: Hydroizolační vrstva se nanáší na vnější stranu střechy.
Příprava podkladu před hydroizolací
Příprava povrchu je stejně důležitá jako samotná hydroizolace. Zahrnuje následující kroky:
- Důkladné očištění povrchu: Odstraňte prach, mastnotu, oleje a další nečistoty, které by mohly narušit spojení mezi hydroizolační vrstvou a povrchem. Můžeme přebrousit povrch bruskou s kotoučem na beton (+ vysavač - hodně se práší). Desku řádně očistíme koštětem. Je nutné mít desku bez prachu a hrubých nečistot. Pokud v betonu objevíme nějaké drobné nerovnosti, sklepneme je kladívkem.
- Vyplnění trhlin a otvorů: Použijte tmel k vyplnění trhlin a otvorů v podlaze nebo stěně. Prohlubně větší než 3 mm by měly být vyplněny, naopak výčnělky vyšší než 3 mm by měly být odstraněny nebo zbroušeny.
- Aplikace hydroizolačního nátěru: Před aplikací hydroizolačního nátěru nebo tekuté hydroizolace musí být povrch suchý a čistý. Nátěr lze nanášet válečkem nebo štětcem.
Je důležité dodržet tyto kroky a řídit se doporučeními výrobců, abyste zaručili spolehlivý výsledek.
Čtěte také: Kam s odpadní asfaltovou lepenkou
Kdy aplikovat hydroizolaci na beton?
Beton neztvrdne tím, že vyschne, ale že vykrystalizuje. Krystalizovat začne hodinu po namíchání a hotový je za 4 týdny. Pro 100% vyzrání betonu se počítá 29 dnů. Vy ale rozhodně tak dlouho čekat nemusíte. U podkladního nenosného betonu to není tak důležité. Pokud má být beton pevnější, je to zásadní. Většinou se dává vodorovná izolace až hodně dlouho po betonování. Cementobetonový podklad musí být vyzrálý, doporučuje se min. 14 dní. Beton v této síle vyschne v průběhu týdne. Teď za teplého počasí můžete dát lepenku už za 3 dny a pokračovat v práci. Na poslední vrstvu LEPENKY V KÝBLU můžete nanášet lepidlo, beton, omítku již po 24 hodinách. U terasy je beton 8 dní starý a teoreticky má voda z betonu kudy unikat.
Penetrace betonu
Při penetraci podklady by měly být splněny tyto podmínky:
- Maximální relativní vlhkost vzduchu: 80 %
- Maximální hmotnostní vlhkost podkladu: 6 %
- Minimální teplota ovzduší: +5 °C
- Minimální teplota povrchu podkladu: +8 °C
Před aplikací asfaltové izolace je potřeba betonovou desku penetrovat, abychom se zbavili její prašnosti. Je důležité, aby penetrace byla všude a celý beton byl pokryt. Pak je potřeba ho nechat rozumně vyschnout. Penetrační lak se nanáší asfaltérským kartáčem nebo válečkem, spotřeba činí cca 0,25 až 0,5 kg/m2. Podklad po zaschnutí laku má vykazovat tmavě hnědou barvu. Technologická přestávka pro zaschnutí laku před natavováním pásů je minimálně 4 hodiny, ale spíše 24 hodin v závislosti na povětrnostních podmínkách a teplotě ovzduší.
Tekutá hydroizolace ("Lepenka v kýblu")
Tekutá lepenka vytvoří vodotěsnou membránu a současně slouží i jako ochrana před radonem. Dvousložkovou hmotu jednoduše namícháte podle návodu a ihned aplikujete. Hydroizolace se nanáší válečkem alespoň ve dvou vrstvách do kříže vždy po vyschnutí předcházející vrstvy (po 12 až 24 hodinách). Jednosložková hydroizolace je připravena rovnou k použití. Nemusíte nic míchat, snadno se nanáší a šetří váš čas. Doba schnutí je u první vrstvy jen 3-6 hodin podle podkladu, druhá vrstva schne 6 hodin. Způsob aplikace je stejný jako u Tekuté lepenky.
Většinou se hydroizolace provádí obráceně - tzn. nejdříve vyrovnávací (nebo spádová) vrstva betonu a pak LEPENKA V KÝBLU jako hydroizolace pod obklady nebo dlažbu. Hydroizolace se provádí vždy v nejvyšším místě, protože musí chránit (izolovat) konstrukci před vnikáním vody a následným působením mrazových cyklů. Jiný případ je, pokud se nátěr LEPENKY V KÝBLU používá jako pevnostní spojovací můstek např. při vyrovnávání schodů, podlah apod. Zde se naopak doporučuje nanesení jedné vrstvy hydroizolace a okamžitá aplikace opravných materiálů - tzn. „do živého“.
Čtěte také: Elektrická vozítka: Budoucnost dopravy
Příprava a aplikace tekuté lepenky 2K hydroizolace
Tekutá lepenka 2K hydroizolace je dodávána v poměru 3:1 (hmotnostní poměr suchá B a tekutá A). Příprava probíhá postupným vmícháváním suché složky B do tekuté složky A s přidáním vody do max. 5 %. Mícháme ručně nebo strojně s malým počtem otáček cca 250 otáček/minuta, dokud směs není kvalitně zhomogenizována. Při strojním míchání nechte krátce odstát a pak promíchejte od spodu zednickou lžící nebo jiným nástrojem, aby se uvolnily bubliny. Na připravený podklad nanášíme štětcem nebo válečkem, nejméně ve dvou vrstvách. Vrstvy nanášíme tzv. křížovou metodou. 1. vrstva zleva doprava a 2. vrstva shora dolů (nebo naopak). Rohy a kouty vyztužíme dilatační páskou, která se vkládá do první vrstvy. Podkladní vrstva musí být dostatečně zatuhlá cca po 12 hodinách pro zdivo, 24 hodin pod obklady a dlažby.
Po 12 hod. od nanesení je CERESIT TEKUTÁ LEPENKA pochůzná, přesto ani po úplném zatvrdnutí není malta odolná proti intenzivnímu mechanickému zatížení.
Asfaltové pásy (IPA)
Pro izolace proti vodě se po mnoho desetiletí uplatňují materiály a výrobky z asfaltu, které postupně nahradily v této oblasti původně používaný dehet (tér). Asfaltové materiály zaznamenaly prudký rozvoj zvláště ve 2. polovině 20. století, kdy se postupným přechodem od asfaltů přírodních k asfaltům ropným otevřela cesta k jejich dalším úpravám a jejich prefabrikaci, až po dnes používané asfaltované pásy, hydroizolační dílce a další výrobky. Asfaltové pásy patří k vývojově nejstarším izolačním hmotám. Moderní asfaltové materiály se ve svých mechanicko-fyzikálních vlastnostech výrazně odlišují od méně kvalitních starších pásů a lepenek.
Typy asfaltových pásů
Podle typu krycí hmoty rozlišujeme pásy z asfaltů oxidovaných a asfaltů modifikovaných.
- Pásy z oxidovaného asfaltu: Představují známé "klasické asfaltové pásy", s velmi špatnou mechanickou odolností. Jejich tažnost (bez výztužné vložky) dosahuje pouhých 2 až 5 %. Pohyby v konstrukci, vyvolané sedáním, smršťováním a teplotními změnami, způsobující namáhání pásu v místě spáry, vedou k jeho postupnému trhání. Časem nebo vlivem nižších teplot křehnou, stávají se neohebnými a lámou se. Tepelná stálost je omezena cca +70 °C a ohebnost teplotou 0 °C. V praxi se proto doporučuje tyto pásy zpracovávat jen při teplotách vyšších jak +5 °C, jinak dochází při rozvinování pásů k praskání krycí vrstvy.
- Pásy z modifikovaného asfaltu: Modifikace asfaltu přináší zlepšení zpracovatelských a užitných vlastností. Významná je zlepšená odolnost proti extrémním teplotám, ohebnost, stékavost a především trvanlivost. Asfaltové pásy z modifikovaného asfaltu mají proto proti předchozím zvětšené rozmezí použitelnosti. Snižují křehkost asfaltu při teplotách pod 0 °C a na druhé straně omezují stékavost při vyšších teplotách. Používají se dva druhy modifikovaných asfaltů:
- Plastický typ (APP - ataktický polypropylén): Pásy tohoto typu vynikají dlouhou životností, odolností vůči vysokým teplotám (až do cca 140 °C), vůči UV záření a proti stárnutí. Ohebnost za chladu vyhovuje až do cca -20 °C. Průtažnost hmoty bez vložky dosahuje cca 50 %. Po protažení se pás nevrací do původního tvaru. Pásy tohoto typu se navrhují tam, kde rozhoduje trvanlivost a kde izolační povlak není vystaven nadměrnému mechanickému zatížení. Pásy s plastickou modifikací bývají lacinější než s elastickou modifikací, jejich vlastnosti při nízkých teplotách jsou však horší.
- Elastický typ (modifikace pomocí styrenbutadienstyrenu - SBS): Tento typ pásů je elastický i při teplotách hluboko pod nulou. Až do cca -35 °C se pásy netrhají a nelámou. Vynikají vysokou flexibilitou a tažností. Po protažení se vracejí do původního tvaru. Tepelná stálost při 100 °C je horší než u APP pásů a rovněž odolnost vůči UV záření je nižší. Výsledné vlastnosti SBS pásů závisí na množství modifikační přísady a použité technologii. U kvalitních pásů by se měl obsah elastické modifikace pohybovat mezi 7 a 15 %. Vyšší obsah modifikační přísady dává asfaltu i samozacelující schopnosti např. při místním proražení. Významná je vyšší životnost než u pásů APP (20 až 30 let).
Kladení a natavování asfaltových pásů
Před natavením hydroizolačního asfaltového pásu se na základovou desku natírá asfaltový penetrační nátěr. Během tavení hydroizolačního pásu musí být asfaltový penetrační nátěr již vyschlý a nesmí mrznout, pršet ani foukat silný vítr. Nejvhodnější je slunečné a bezvětrné počasí s teplotami alespoň nad deset stupňů Celsia.
Čtěte také: Venkovní beton vs. izolace základů
Při pokládce by měly být dodrženy alespoň tyto teploty vzduchu:
- Pásy z modifikovaného asfaltu: +5 °C (lze provádět kladení i za nižších teplot, ale je dobré pásy nechat 24 hodin předem temperovat při teplotě alespoň +10 °C).
- Pásy z oxidovaného asfaltu: +10 °C (lze provádět kladení i za nižších teplot, ale je dobré pásy nechat 24 hodin předem temperovat při teplotě alespoň +15 °C).
- Pásy s vložkou z hliníkové fólie (proti pronikání radonu): plus dalších 5 °C.
Teplota podkladu by měla být maximálně +50 °C. Při pokládce nesmí na konstrukce pršet nebo sněžit, nesmí být jinovatka, mlha, námraza, silný vítr.
V ploše se kladou asfaltové pásy vždy v jednom směru, nikoliv tedy horní vrstva kolmo na spodní. Pokud hydroizolační vrstvu tvoří dva a i více pásů, klademe je vždy tak, aby spoje pásů nebyly nad sebou: Podélné (boční) spoje horní vrstvy tedy posuneme o cca 1/2 šířky pásu. Příčné (čelní) spoje horního pásu by měly být umístěny minimálně 300 mm od příčných spojů spodního pásu. Pokud hydroizolační vrstvu tvoří dva a více pásů, tak jsou navzájem mezi sebou celoplošně svařeny.
Rozmotejte celý pás na základovou desku a přeřízněte ho nožem na půl, pokud budete zdít s tvárnicemi širokými maximálně 400 mm a bez přesahů přes základovou desku. Při počátečním uložení pásu záleží, zda budete na závěr stavby tavit pás také na boční strany základů. V tom případě uložte pás na okraj základů s přesahem minimálně 50 mm, ale počítejte se zmenšením plochy pro zdění. Proto ve většině případů tavení pásů s přesahem používejte celou šíři role hydroizolace bez půlení. V opačném případě uložte pás na základy bez přesahů.
Pokračujte v tavení způsobem, že hydroizolaci ponechanou ve srolovaném tvaru po malých částech nahřívejte a potom postupně rozmotávejte a tiskněte na základovou desku. Napojování veškerých částí hydroizolace musí být provedeno velmi precizně a s přesahy minimálně 100 mm.
Při natavování stojíme za hydroizolací. Hořákem navaříme roli, kterou postupně nohou rozvíjíme po desce. Jednotlivé přesahy min 10cm s max 1 - 2 cm rovnoměrným přetečením. Vyžaduje opravdu zručnost - hlavně nikdy nepřepalovat lepenku!
Tavení v blízkosti chrániček a potrubí
Během tavení hydroizolačních pásů v blízkosti chrániček a potrubí musíte být velmi opatrní. Vůbec nepřibližujte hořák s plamenem k jakémukoli plastovému vývodu ze základové desky. Vývody by mohly od plamene chytnout, nebo se vlivem žáru zdeformovat. Proto hydroizolační pás přerušte těsně před vývody. V oblasti výskytu chrániček a potrubí natavte pás zkrácený na patřičnou míru.
U základové desky jsou nejkomplikovanější detaily s prostupy, kde nám prochází nějaká plastová trubka, chránička atd. Opracování tohoto detailu je docela náročné i pro zkušeného izolatéra. Materiál můžeme spálit. Proto může být pro svépomocníka lepší použít nějakou izolaci zastudena, která se aplikuje na ten detail a dobře se spojí s asfaltem i s plastem. Pokud takovou tvarovku nemáme, postupujeme tak, že hydroizolaci uřízneme 10 cm za prostupem. Směrem k prostupu vedeme rovný řez a následně vyřízneme potřebný tvar. To stejné provedeme i z druhé strany a obě vrstvy asfaltového pásu k sobě následně napojíme. Při práci bychom správně měli používat izolatérskou špachtli.
Orientační tabulka značení asfaltových pásů dle ČSN P 73 0606
| Značka | Popis |
|---|---|
| AP | Asfaltový pás |
| PYE(SBS) | Modifikace asfaltu (SBS - styrenbutadienstyren) |
| PV | Nosná vložka z polyesterového rouna |
| 180 | Plošná hmotnost (g/m²) |
| S4 | Tloušťka pásu (mm) |
| (-25) | Ohebnost za chladu (°C) |
Ochrana proti radonu
Správně provedená hydroizolace chrání budovu před pronikáním radonu dovnitř. V těchto lokalitách je z dlouhodobého hlediska nutné budovu chránit před radonem. Radon je radioaktivní plyn bez barvy a zápachu, nepřetržitě uvolňovaný ze zemního podloží. Je přítomný skoro všude, ale jeho nebezpečné a vyšší koncentrace jsou specifikované jen v určitých lokalitách zaznamenaných na mapě radioaktivit. Nezapomeňte se před začátkem stavby nebo rekonstrukce informovat o těchto opatřeních. Pro izolaci základů a spodní stavby proti prosakující a tlakové vodě, jakož i radonu jsou vhodné i některé druhy asfaltových pásů z SBS modifikovaného asfaltu nebo oxidované asfaltové pásy.
Časté chyby při aplikaci hydroizolace
Aplikace hydroizolace není obtížná, je ale třeba dodržet správné technologické postupy a nechat hydroizolační hmotu před aplikací dalších vrstev dostatečně zaschnout. Jen tak docílíte dokonalého výsledku. Mezi časté chyby také patří aplikace na nesoudržný, savý a špatně napenetrovaný povrch, mezery v aplikaci a v neposlední řadě opomenutí těsnících pásů v rozích. I když je to pro mnohé pokušení, jednoznačně nedoporučujeme používat uvedené hydroizolace jako finální nátěry. Svoje místo mají ve skladbě podlahy, jako membrána zabudovaná pod dlažbou nebo obkladem. Vystavení UV záření, přímým povětrnostním vlivům nebo mechanickému zatížení způsobí rychlou degradaci této vrstvy.
tags: #kdy #lepenku #na #beon #informace