Již první dny života na ulici mají devastující vliv na osobnost jedince. Domov je přitom základní lidskou potřebou a stres z jeho ztráty a absence stabilního zázemí má na člověka devastující účinky. Projekt NEJDŘÍV STŘECHA podává pomocnou ruku lidem, kteří ztratili bydlení.
Co nabízí projekt Nejdřív střecha?
Projekt Nejdřív střecha umožní lidem bez domova dostat až dva měsíce ubytování zdarma v noclehárnách nebo azylových domech. Nové zázemí a podpora odborníků jim dovolí znovu se nadechnout a pomůže při nalézání bydlení, vyřízení chybějících dokladů, sociálních dávek a hledání zaměstnání. Finanční pomoc míří konkrétně na úhradu ubytování.
Každému novému klientovi je poskytnut jeden měsíc ubytování zdarma. Získání druhého měsíce je na posouzení sociálního pracovníka, přičemž předpokladem je ochota ke spolupráci ze strany klienta. Sociální pracovník se s klientem zařazeným do projektu setká dle potřeby, minimálně jednou týdně. Šanci na opětovné zařazení do projektu mohou mít i klienti, kteří již byli dříve přijati, ale na ubytování nenastoupili.
Projekt by nebylo možné realizovat bez dárců. Veškeré získané prostředky od dárců jdou na ubytování. Provozní náklady projektu hradí Vojtěch Sedláček a Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové. Na www.nejdrivstrecha.cz se můžete podívat, kolik peněz už bylo vybráno, kolik použito a kolik zbývá. Měsíčně se aktualizuje stav přijatých a vydaných prostředků a počet podpořených klientů.
Pro koho je projekt Nejdřív střecha určen?
Projekt Nejdřív střecha je určen těm, kteří:
Čtěte také: Plechová střecha Satjam: Co byste měli vědět
- se právě ocitli na ulici, nebo projevují soustavnější snahu se z ulice dostat,
- jsou v akutní situaci a jejich další pobyt na ulici by znamenal ohrožení života,
- bydlí sice v zařízení s podporou sociálního pracovníka, ale jejich další setrvání v zařízení je vážně ohroženo.
Pro získání ubytování a zařazení do projektu je třeba se obrátit na noclehárny a azylové domy, jejichž seznam a další informace najdete na webu www.nejdrivstrecha.cz.
Partneři projektu
Od července 2016 se do projektu Nejdřív střecha aktivně zapojilo Centrum sociálních služeb Bohuslava Bureše provozované Armádou spásy v Praze. Následně se přidaly R-mosty s Azylovým domem pro matky s dětmi v Mladé Boleslavi a začátkem srpna i Městská charita České Budějovice s Domem sv. Pavla.
„Projekt Nejdřív střecha pro nás v organizaci Naději není samozřejmostí. Naše sociální pracovnice věnují zvláštní péči výběru jednotlivců, které projekt podpoří. Největší využití nachází v našich azylových domech v Klášterci nad Ohří a Roudnici nad Labem. Velmi děkujeme za možnost této cílené a efektivní podpory.“ NADĚJE, oblast LITOMĚŘICE
„Projekt Nejdřív střecha je pro některé naše klienty poslední záchranou před tím, aby neskončili s dětmi na ulici. Tento projekt nám umožňuje mít časovou rezervu, ve které našim klientům poskytneme pomoc a podporu při vyřízení stabilního příjmu formou sociálních dávek, případně ze zaměstnání.“ ARMÁDA SPÁSY HAVÍŘOV - Azylový dům pro ženy, matky s dětmi a rodiny
„Naše sociální služba Dům pro ženy a matky s dětmi Samaritán Opava, již několik let využívá projekt Nejdřív střecha. Našim klientům to moc pomáhá, a to zejména první měsíce, kdy jsou v naší službě. Při příchodu do našeho azylového domu si klienti vyřizují dávky hmotné nouze. Musejí dokládat spoustu potvrzení, dokladů, a to je někdy problém. Klienti jsou opravdu moc rádi za uhrazení platby za pobyt, nemusejí se stresovat tím, že by nestihli všechny úřední záležitosti vyřídit v požadovaném čase.“ ARMÁDA SPÁSY OPAVA - Dům pro ženy a matky s dětmi Samaritán
Čtěte také: OSB desky na plochou střechu: Tloušťka
Příběhy úspěšně podpořených klientů
Více než polovina lidí, kteří se do projektu Nejdřív střecha zapojili, dokázala svou situaci zlepšit. Zde jsou některé z jejich příběhů:
Příběh Vojtěcha
Pan Vojtěch se obrátil na nízkoprahové denní centrum Naděje v Klášterci nad Ohří v létě roku 2021. Hlavně kvůli rodinným sporům se ocitl bez střechy nad hlavou a neměl nikoho, kdo by mu pomohl. I přestože se nacházel v obtížné situaci, vždy se snažil pracovat a být schopen splácet své závazky, dokonce si při zaměstnání přivydělával na brigádách. Na jaře roku 2022 se pan Vojtěch po několikaměsíční přestávce vrátil do kláštereckého střediska, jelikož se rozešel s přítelkyní, u níž bydlel. Potřeboval také místo, kde by si mohl dobře odpočinout po noční směně, a tak souhlasil s přesunem do azylového domu. Bohužel po nějaké době přišel o zaměstnání a nebyl schopen uhradit pobyt na azylovém domě za měsíc červenec. Projekt Nejdřív střecha za něho uhradil dlužný jednoměsíční pobyt v azylovém domě a pomohl se mu nadechnout. Postupně s příchodem roku 2023 si pan Vojtěch našel vhodnější zaměstnání a vlastní plnohodnotné bydlení. Zároveň zodpovědně splácí své závazky. Podařilo se mu postavit na vlastní nohy.
Příběh Renaty
Život paní Renaty snad nikdy nebyl úplně snadný. O bydlení přišla z důvodu demolice bytového domu, ve kterém s partnerem a dětmi bydlela. Z důvodu kapacity nejdříve přijali pouze paní Renatu s dětmi, a tak rodina, kromě finančních problémů, musela řešit i rozdělení partnerů. Paní Renata je spolehlivá, zodpovědná a ihned si požádala o příspěvek na bydlení. Bohužel paní Renatě byla dávka zamítnuta z důvodu příjmu v minulém období. Vzhledem k tomu, že paní Renata nemá podporu v rodině, byl projekt Nejdřív střecha poslední šancí, jak si udržet bydlení v Azylovém domě. Paní Renata tuto pomoc velmi ocenila a byla ráda, že společně s dětmi má zázemí a klid pro řešení své nepříznivé sociální situace. V současné chvíli má již paní Renata dávky schváleny a rodina může být opět pohromadě.
Příběh babičky s vnukem
Jedná se o babičku ve věku 73 let, která má v péči svého desetiletého vnuka. Společně žili na vesnici v rodinném domku. Paní finančně pomáhala svému synovi, dostala se však do dluhové pasti a nebyla schopna splácet půjčky, které si vzala. V exekuci přišla o bydlení. Starostka obce paní pomohla tím, že oslovila naši sociální službu. Paní byla moc ráda za uhrazení pobytu za dva měsíce. Během té doby se adaptovala na nové prostředí azylového domu, zlepšil se jí psychický stav. Nyní si paní pravidelně spoří a již hledá nové vhodné bydlení pro ni a vnuka.
Další příklady úspěšné pomoci:
- Martina, 44 let, a její syn: Přišli o střechu nad hlavou z důvodu domácího násilí. Díky projektu Nejdřív střecha byli ubytováni v azylovém domě, Martina si zajistila práci a odstěhovala se se synem do vlastního bydlení.
- Ivana, 60 let: Po ztrátě brigády se musela vystěhovat z komerční ubytovny. Díky projektu mohla zůstat v azylovém domě do doby, než dostala další invalidní důchod.
- Vojtěch, 58 let: Po ztrátě zaměstnání se ocitl bez střechy nad hlavou. Projekt Nejdřív střecha mu zajistil ubytování v noclehárně, pomohl mu s vyřízením dokladů a zaevidováním na úřadu práce.
- Milan, 59 let: Na ulici se ocitl poprvé poté, co jeho sestra, u které bydlel, se dostala do finanční tísně. Projekt mu zajistil nocleh a pomohl s vyřízením dokladů a registrací na úřadu práce.
- Lukáš, 20 let: Neměl peníze na ubytování do doby nástupu do zaměstnání. V rámci projektu se ubytoval na noclehárně.
- Martin, 23 let: Po rozchodu s přítelkyní kvůli problémům s drogami se ocitl na ulici. Díky motivaci a projektu Nejdřív střecha si zajistil léčení a abstinoval během pobytu na noclehárně.
- Oldřich, 58 let: Po rozvodu a ztrátě práce se ocitl na pokraji zhroucení. Psychologická intervence a okamžité bydlení mu pomohly stabilizovat se, najít si práci a následně i trvalé bydlení.
- Jakub, 21 let: Po hádce s přítelkyní otce opustil zaměstnání a měsíc přespával na ulici. Projekt mu nabídl nocleh.
- Svatoslav, 53 let: Po propuštění z vězení potřeboval okamžité bydlení. Díky projektu se vyhnul životu na ulici.
- Lumír, 54 let: Nalezen na ulici ve špatném fyzickém i psychickém stavu. Projekt mu zajistil ubytování v azylovém domě, kde se jeho zdravotní stav stabilizoval a vyřídil si doklady a sociální dávky.
- David, 23 let: Vyrůstal v dětském domově a měl problémy s drogami. Projekt mu poskytl ubytování a podporu při řešení závislosti.
- Kristýna, 22 let: Těhotná a bez domova po neshodách s rodinou. Ubytována v azylovém domě, kde si vyřídila sociální dávky.
- Ivan, 28 let: Okraden během cesty do Německa za prací. Projekt mu zajistil nocleh a pomohl s hledáním zaměstnání.
- Petr, 36 let: Po rozvodu a ztrátě práce strávil dva měsíce na ulici. Projekt mu pomohl s vyřízením dokladů a nalezením zaměstnání.
- David, 22 let: Přijel do Prahy za prací, která se nekonala. Projekt mu poskytl podporu po dvou dnech na ulici.
- Pavol, 23 let: Okraden v Praze po příjezdu ze Slovenska. Projekt mu zajistil ubytování a pomohl s kontaktem s dětským domovem.
- Petr, 30 let: Na ulici po rozchodu s přítelkyní a ztrátě zaměstnání, s problémy s alkoholem. Díky projektu si našel práci a začal řešit své dluhy.
- Robin, 20 let: Po neshodách s matkou a ztrátě dokladů v Praze. Projekt mu zajistil nocleh a pomohl s vyřízením nových dokladů.
- Roman, 48 let: S přítelkyní se ocitli na ulici po ztrátě práce. Projekt mu zajistil ubytování a pomohl s vyřízením dokladů a nalezením brigády.
- Vladimír, 20 let: Okraden v Praze, týden spal na ulici v mrazu. Projekt mu poskytl stravu, ošacení a pomohl se získáním dokladů a stabilizací.
- Tomáš, 21 let, a Libor, 19 let: Propuštěni z ústavní výchovy, bez zázemí. Projekt jim poskytl nocleh a pomohl s návratem do Ostravy.
- Karel, 23 let: Lakýrník ze severu Čech, ocitl se na ulici. Projekt mu zajistil lůžko na noclehárně, pomohl s životopisem a hledáním brigády a bydlení.
- Jiří, 36 let: Na ulici poprvé v životě, ztratil doklady a peníze. Projekt mu poskytl stravu, hygienu, ubytování a sociální práci při získávání dokladů a zaměstnání.
- Eva, 34 let: Propuštěna z psychiatrické nemocnice, rodina s ní nechtěla být v kontaktu. Projekt jí pomohl bydlet v azylovém domě, zajistit pravidelné návštěvy psychiatra a vyřídit dávky.
- Tříčlenná rodina Ireny, 48 let: Ztratili pronájem bytu kvůli ztrátě zaměstnání partnera. Projekt jim zajistil ubytování v azylovém domě, kde mohli zůstat pohromadě a řešit svou situaci.
- Diana, 35 let: Ztratila bydlení po zdravotních obtížích a následné rekonvalescenci. Absence rodinného zázemí ji dovedla do situace, kdy neměla kam jít. Projekt jí pomohl.
- Petr, 38 let: Trpí neléčenou duševní poruchou, žebral o jídlo. Díky projektu přespává na noclehárně a projevuje zájem o vyřízení dokladů.
- Eva, 30 let: Po léčbě závislosti na alkoholu se neměla kam vrátit. Projekt jí zajistil ubytování v azylovém domě a podporu při řešení abstinence, zaměstnání a dluhů.
- Tereza, 23 let: Prošla ústavní výchovou, oběť domácího násilí. Projekt jí poskytl krizové ubytování v azylovém domě a pomohl s obnovením kontaktů s Úřadem práce a dalšími organizacemi.
- Kristýna, 24 let: S dvěma malými dětmi se ocitla bez peněz na nájem. Projekt jí zajistil ubytování v azylovém domě.
- Lukáš, 32 let: Po úraze nemohl vykonávat práci a zůstal bez finančních prostředků. Projekt mu poskytl možnost vyřídit si osobní záležitosti a pracovat na hledání nové práce a zlepšení zdravotního stavu.
- Boris, 37 let: Bez stabilního bydlení a s omezenými rozumovými schopnostmi. Projekt mu poskytl podporu.
Širší kontext bezdomovectví v České republice
Každý rok s nadcházející zimou se začínají rojit kampaně, sbírky a další aktivity, které mají za cíl pomoci lidem bez domova, kteří mají před sebou ty nejnáročnější měsíce roku. Život na ulici není jednoduchý nikdy, ale s teplotami klesajícími pod bod mrazu je jejich život přímo ohrožen. Příčiny a následky života na ulici byly již mnohokrát popsané, nově máme i poměrně střízlivá data ze sčítání osob bez domova na území ČR, vedené Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí v dubnu 2019.
Čtěte také: Vše o valbových střechách
Autoři vyšli z mezinárodní typologie ETHOS a počet osob bez střechy (venku a v noclehárnách) a bez bytu (osoby v azylových domech, v domech na půl cesty a v obecních ubytovnách, a dále osoby ve vězeňských a zdravotnických zařízeních s lůžkovou péčí, které neměly jiné ubytování, do kterého by se po propuštění mohly vrátit) vyčíslili na 23 830. Sama studie však poukazuje na to, že tato čísla jsou jen špičkou pomyslného ledovce co do počtu osob ohrožených ztrátou bydlení a žijících v nevyhovujících podmínkách. Nepokrývají totiž důležitou skupinu osob, které dle mezinárodní typologie ETHOS spadají do kategorie „bez bytu“, tedy především osoby ubytované v komerčních ubytovnách. Na ně upozorňuje Platforma pro sociální bydlení spolu s organizací Lumos ve své Zprávě o vyloučení z bydlení za rok 2018.
Z uvedených zpráv je patrné, že nedostupnost bydlení se stala vícegeneračním problémem. V roce 2018 vyrůstalo v závažné bytové nouzi 20 000 dětí, tedy čtvrtina z celkem 83 tisíc osob. Kromě dětí jsou obzvlášť zranitelní rodiče samoživitelé a senioři. V případě naposledy jmenovaných je navíc patrný prudký nárůst počtu seniorů na ubytovnách. V případě seniorů, kteří se kromě finančních problémů potýkají také s problémy zdravotními, dochází ke ztrátě bydlení často v důsledku osamělosti a dlouhodobé nemoci. Zdravotní a sociální problémy se tak kumulují, a nejen že jsou v přímém rozporu s představami důstojného stáří, komplikují a prodražují léčbu, ale přímo tyto lidi ohrožují na životě.
Kromě seniorů v bytové nouzi, kteří se do tíživé situace dostali často až v důchodovém věku, je alarmující počet dětí, které se do tíživé situace již narodily, vyrůstají v ní a replikují ji v momentě, kdy se sami stanou rodiči. Je logické, že tyto děti mají problémy se zvládnutím školní docházky, jejich rodiny nemají finanční prostředky na to, aby je podporovaly v aktivním trávení volného času, chybí jim podpora, motivace, ale i prostý fyzický prostor pro domácí přípravu. Mnohdy nemají ani vlastní postel, natož psací stůl a pomůcky do školy, o klidném prostředí na učení, seberozvoj a odpočinek ani nemluvě. V jejich sociálním prostředí se často vyskytují rizikové jevy, jako jsou závislosti, kriminalita či násilí. Tyto děti samy ze spirály sociálního vyloučení vystoupit nezvládnou. Stejně jako by bylo mylné se domnívat, že jejich přístup ke vzdělání je rovný, by bylo absurdní za selhání represivně trestat celé rodiny.
Zároveň chybí adekvátní a realistická zdravotní péče pro lidi bez domova. Proto velmi kvitujeme snahy některých obcí a měst bezdomovectví na svém území řešit. V rámci letošních zimních opatření např. Praha, kde je koncentrace osob bez domova nejvyšší, zareagovala na aktuální potřeby lidí bez domova a bylo učiněno několik dobrých kroků, které služby více zpřístupnily těm nejpotřebnějším. Některé noclehárny zřídily zimní kotce a otevřely se tak i majitelům psů, což bylo průlomové rozhodnutí. Pro mnoho lidí bez domova je totiž zvíře často jediný opravdový přítel, společník a zároveň člen rodiny, kterého nemohou opustit. Nově také vznikl azylový dům s ošetřovatelskou zdravotní péčí a specializovaná ubytovna pro osoby se zdravotními problémy.
V České republice existují sociální služby, organizace a různé iniciativy, které pracují s lidmi bez domova a snaží se na jejich situaci upozorňovat. Česká asociace streetwork například v roce 2019 spustila kampaň #hlavněpřežít, jež cílila na běžné obyvatele, kteří se s lidmi bez domova setkávají a možná by jim rádi pomohli, ale nevědí, jak na to. Na jedné věci se všichni napříč službami i odbornou veřejností shodují. Jakákoli dílčí opatření alarmující statistiky a nastíněný trend nezvrátí. Optimismus nad jednou novou službou není na místě. Stále je mnoho klientů, kteří zcela vypadávají ze sítě služeb. Chybí pomoc pro páry bez domova, pro majitele zvířat i pro lidi bez domova, kteří jsou propuštěni ze zdravotnického zařízení do domácího ošetřování, aniž by měli domov.
„Člověk na ulici bez prostředků je vždycky nějakým způsobem zraněný, ze sociálního pohledu dokonce zraněný těžce. Je s podivem, v kolika případech poměrně malá pomoc stačí, aby nepadl do trvalého bezdomovectví, ale postavil se na vlastní nohy a odešel po svých.“ Vojtěch Sedláček, zakladatel projektu
Vliv sociálních vazeb a morálních strategií na život na ulici
Jednání lidí bez domova na ulici ovlivňují dvě základní morální strategie, které strukturují jejich každodenní život na ulici: „Jsme na jedné lodi“ a „otočíš se a nemáš nic“. Podle první představy „jsme na jedné lodi“ jsou si bezdomovci ve všech situacích rovni a měli by si za všech okolností pomáhat. Tato morální vize vychází ze společné zkušenosti s určitými podmínkami života a vyjadřuje jakýsi apel na ideál. Druhá představa „otočíš se a nemáš nic“ odráží rovinu „profitovou“, ve které dávají aktéři přednost vidině aktuálního zisku. O tom, jakou jedinec volí morální strategii, významně rozhoduje povaha sociálních vztahů, tzn. s kým se zná, s kým se stýká a jakou mají tyto styky frekvenci. Jedná se o tzv. sociální kapitál. V kontextu bezdomovectví se jeví jako nejlepší indikátor sociálního kapitálu (ne)existence vazeb na osoby bydlící v bytě. Ty totiž mohou zprostředkovat nocleh, můžou vypomoci s vypráním či půjčit peníze.
Na základě vazeb na bydlící a struktury sítě, tj. její provázanosti, můžeme rozlišit tři typy sítí vztahů mezi lidmi bez domova. A právě tyto sítě ovlivňují jejich strategie jednání mezi nimi navzájem, stejně jako vůči veřejnosti, tedy jaký typ morálky bude převažovat a pojetí „blízkosti“.
-
Kliky: Patří k nejrozšířenějšímu typu sítí. Zahrnuje nejméně čtyři, ale velmi často i sedm lidí. Homogenní kliky zahrnují jen jedince žijící na ulici, kteří se vídají na denní bázi a znají se v průměru několik let. Heterogenní kliky mají mezi sebou i poměrně hodně lidí bydlících např. na ubytovnách nebo v azylových domech. Bydlící jedinci v těchto sítích jsou vždy nějakým způsobem navázáni na lidi na ulici.
-
Kontextualizované sítě: Zahrnují v průměru šest osob. Jsou navázány na dva více sociální kontexty (ulice a např. rodinu či farníky kostela). Tyto sítě jsou v porovnání s klikami mnohem méně husté, tzn. interakce mezi členy jsou mnohem volnější. Kontextualizované sítě zahrnují rovněž kamarády, ale také poměrně velký počet rodinných příslušníků. Nutno ale dodat, že i v případě kontextualizovaných sítí značná část jedinců se svými příbuznými není nějaký čas ve fyzickém kontaktu.
Ve všech mobilitách hrají ústřední roli sociální vazby. Afektivní rovina vztahů má totiž vliv na rozsah a jednání.
Data z průzkumu z Plzně (2021) ukazují, komu nejvíce důvěřují lidé bez domova, že jim pomůže změnit život k lepšímu:
| Subjekt | Procento důvěry |
|---|---|
| Rodina / blízcí | 40% |
| Sociální pracovníci / charita | 25% |
| Kamarádi / ostatní lidé bez domova | 15% |
| Policie / státní instituce | 10% |
| Nikdo | 10% |
(Zdroj: Graf: BD_46: Rok sběru dat: 2021 (Plzeň) N: Bez domova = 282)
tags: #kde #pusobi #nejdriv #strecha #vyznam