Správně fungující odvětrání je nezbytné pro udržení čistého a zdravého prostředí v domě. Kanalizace není jen o odtoku vody. Celý systém vyžaduje správně navržené "dýchání" - tedy vyrovnávání tlaku. Větrací potrubí plní dvě základní funkce - odvětrání kanalizace, tzn. odvádění plynů z kanalizačního potrubí do ovzduší mimo budovu, a přivětrání. Je nezbytný, pokud potřebujeme vyvést odvětrávání kanalizace nad střechu. Tvarovka se napojí na potrubí kanalizace a vyvede se nad střešní konstrukci.
Proč je odvětrání kanalizace tak důležité?
- Zabránění zápachům: Bez odvětrání mohou nepříjemné pachy z kanalizace pronikat do interiéru.
- Prevence vlhkosti: Nedostatečné odvětrání vede k hromadění vlhkosti, což může způsobit vznik plísní.
- Zdraví: Zkažený vzduch může obsahovat škodlivé plyny, například metan (výbušný) nebo sirovodík (jedovatý), které mohou být zdraví nebezpečné. Zabraňuje tomu, aby se do vaší ložnice nebo koupelny dostaly nebezpečné látky z kanalizace.
Jak funguje odvětrání kanalizace
Mnoho lidí si myslí, že větrací komínek na střeše slouží jen k tomu, aby „smrad odešel pryč“. To je ale omyl. Jeho hlavní technickou rolí je vyrovnávat tlak v potrubí během odtoku odpadní vody. Když spláchnete toaletu, potrubím se řítí „vodní zátka“, která funguje jako píst.
- Vytváření podtlaku: Voda padající stoupačkou dolů za sebou vytváří vakuum. Důsledek: Podtlak doslova vycucne vodu ze zápachové uzávěry (sifonu) a zápach se šíří do místnosti.
- Vytváření přetlaku: Voda tlačící se potrubím před sebou stlačuje vzduch. Důsledek: Vzduch začne probublávat skrz vodu v toaletě nebo v sifonech zpět do místnosti.
Funkční odvětrávací potrubí (nebo přivzdušňovací ventil) zajišťuje přirozenou a okamžitou výměnu vzduchu v soustavě.
Typy větracích potrubí a jejich umístění
Větrací potrubí tvoří pokračování svislých splaškových odpadních potrubí. Větrací potrubí se umísťuje nad svislým odpadním potrubím. Potrubí začíná nad poslední (nejvýše umístěnou) odbočkou z odpadního potrubí k zařizovacímu předmětu a končí nad střechou. U nepodsklepených přízemních budov mohou větrací potrubí navazovat na ležatá potrubí svodná. Vnitřní kanalizace v každé budově musí být opatřena alespoň jedním větracím potrubím, které má být napojeno na jedno ze splaškových odpadních potrubí, nebo na horní konec svodného potrubí v nejvzdálenějším místě od vyústění svodného potrubí z budovy.
Podle způsobu vedení a zapojení se rozlišují větrací potrubí:
Čtěte také: Betonové šachty: Jak vybrat, koupit a správně nainstalovat
- Hlavní větrací potrubí: V ČR se nejčastěji buduje systém s hlavním větracím potrubím. U hlavního větracího potrubí se jmenovitá světlost (průměr) potrubí volí stejná jako jmenovitá světlost odpadního potrubí, na které se napojuje. Pokud je více stoupacích potrubí, tak se zřizuje také více větracích potrubí.
- Společné větrací potrubí: Pokud je v budově více odpadních potrubí, pak mohou být pod střechou propojeny společným větracím potrubím.
- Doplňkové větrací potrubí: U vysokých budov se značným zatížením odpadních potrubích se používá systém s doplňkovým větracím potrubím. Při tomto způsobu odvětrání se souběžně s odpadním potrubí vede doplňkové větrací potrubí a v každém druhém podlaží se potrubí propojují šikmou odbočkou.
- Ostatní, např. ochozové.
Parametry a materiály pro větrací potrubí
Průměr potrubí bývá obvykle 110 mm nebo 125 mm u rodinných domů nebo i větší - 150 mm u velkých domů, průmyslových objektů apod. Potrubí se nesmí zužovat, naopak se doporučuje před průchodem přes střechu průměr zvětšit. V zimním období se může vlhkost z odpadního potrubí šířit směrem nahoru do větracího a může zmrznout.
Dříve se instalovalo větrací potrubí z litiny nebo azbestocementu. Litinové potrubí je těžké a křehké, azbestocement je materiál zdraví škodlivý. Z těchto důvodů bylo nahrazeno plastem. V současné době se při rekonstrukcích starých rozvodů nahrazují dříve používané materiály moderními plasty, nejčastěji polyetylénem. Potrubí a upevňovací systém spolu vytvářejí spojenou jednotku a dilatační změny horizontálně uložených trubek se kompenzují uvnitř systému. Vznikající síly se pomocí pevných bodů přenášejí na ocelovou montážní lištu vedenou souběžně nad potrubím.
Vyústění větracího potrubí
Vyústění větracího potrubí je nad střechu, výjimečně (pokud to projekt dovoluje) přes fasádu. Vždy musí být do exteriéru. Nelze jej vyvést například na větranou půdu. Vyústění větracího potrubí, a tedy odvod zápachu z kanalizace musí být v dostatečné vzdálenosti od oken. Umísťuje se do půdorysné vzdálenosti nejméně 3 m od teras, oken nebo jiných otvorů spojených s trvale používanými místnostmi budovy. Pokud je nutná vzdálenost menší, musí se vyústění větracího potrubí nacházet nejméně 1 m nad nejvyšší částí okna nebo otvoru, popř.
Nejčhodnější je ponechat vyústění větracího potrubí volné, avšak někdy je z estetických nebo jiných důvodů požadováno instalování větrací hlavice. Ukončování větracích potrubí větrací hlavicí se nedoporučuje, protože větrací hlavice způsobuje tlakovou ztrátu při proudění vzduchu, zejména v zimním období, kdy může zarůst jinovatkou, neboť větráním odváděný vzduch má obvykle vysoký obsah vodních par.
Alternativní řešení: Přivzdušňovací ventily
Přivzdušňovací ventily mohou nahradit jednu funkcí větracího potrubí. Přisátím vzduchu do odpadního potrubí dokážou omezit podtlak, aby nedocházelo k odsávání vody ze zápachových uzávěrek. Tyto ventily fungují jako jednosměrná brána. V klidovém stavu jsou zavřené a těsní (zápach nepronikne ven). Instalují se pod omítku, do instalačních šachet nebo pod umyvadla.
Čtěte také: Betonové kanalizační šachty – přehled
Při dimenzování přivzdušňovacích ventilů je třeba znát průtok vzduchu přivzdušňovacím ventilem a porovnat jej s průtokem vzduchu uvedeným výrobcem přivzdušňovacího ventilu. Průtok vzduchu přivzdušňovacím ventilem uvedený jeho výrobcem musí být větší než osminásobek celkového průtoku odpadních vod ve splaškovém odpadním potrubí.
Prostup kanalizačního odvětrání střechou
V případech, kdy je použito zateplení a parozábrana, se na kanalizační potrubí připojí nejprve základová deska umožňující vzduchotěsný prostup parotěsnou zábranou a až na ni se osadí tvarovka pro odvětrání kanalizace.
Mít kvalitní odtah v interiéru je jen polovina úspěchu. Druhou polovinou je dostat vzduch bezpečně skrz střešní plášť ven.
Typy střešních komínků
- Statické komínky: Klasické a spolehlivé řešení. Jsou ideální pro nucené větrání (tam, kde máte ventilátor - např. digestoř nebo WC) a pro odvětrání kanalizace.
- Rotační (turbínové) hlavice: Tyto hlavice se roztáčejí silou větru. Vytvářejí v potrubí podtlak a tím aktivně „vysávají“ vzduch z šachty či podkroví i bez použití elektřiny.
Klíčovou vlastností prostupů je, že přesně kopírují tvar vaší střešní krytiny (ať už máte tašky, plech nebo šindel). K dispozici jsou flexi hadice a spojky pro snadné napojení na potrubí v podkroví. Výhodou kompletu je 100% kompatibilita a barevná sladěnost s vaší střechou.
Údržba kanalizačního odvětrání
Ani ten nejlepší systém není bezúdržbový. Námraza v zimě: U kanalizačního odvětrání stoupá teplý vlhký vzduch vzhůru. V tuhých mrazech může tato vlhkost na ústí trubky namrzat a postupně ji „zašpuntovat“.
Čtěte také: Průvodce výběrem betonových kanalizačních rour
Odvodnění plochých střech
Životnost a funkčnost střešního pláště nezávisí pouze na zvoleném hydroizolačním systému a provedení detailů, ale také na způsobu a rychlosti odvodnění plochy střechy. Dobře navržené odvodnění střešní plochy je základním předpokladem správné funkce střechy jako celku, který chrání vnitřní prostředí proti přímému působení atmosférických vlivů. Střechy musí zachycovat a odvádět srážkové vody, sníh a led. Požaduje se, aby voda byla ze střechy odváděna odvodňovacím systémem.
Plynulému odtoku vody k okapu, do žlabů nebo vtoků nemají bránit žádné překážky. Střecha v okolí vtoku musí být vyřešena tak, aby byl umožněn rychlý a plynulý odtok srážkové vody z povrchu vodotěsnicích vrstev. Vtoky se nedoporučuje umisťovat do závětrných koutů střech, do bezprostřední blízkosti atik nebo jiných nadstřešních konstrukcí. Konstrukce vtoku musí umožnit vodotěsné napojení vodotěsnicích vrstev střechy na těleso vtoku. Střešní vpusti musejí mít hrdlo vtoku pod úrovní hydroizolace (snížení o 1 až 2 cm), čímž se zajistí plynulý odtok vody bez jakýchkoliv překážek.
Spádování střechy
Střecha se navrhuje tak, aby se na povrchu krytiny netvořily kaluže. To se zajistí dostatečným sklonem krytiny (doporučujeme min. 3 %). Aby voda byla schopna co nejrychleji odtéct směrem ke vtokům, je nutné dodržet požadavky na minimální spád střešní roviny. Technicky je možno akceptovat i nulové spády, neboť ČSN 73 1901-1:2020 neuvádí požadavek na minimální spád. Prakticky je lépe provádět střešní pláště tak, aby se netvořily kaluže. Tvorbu dlouhodobě stojících kaluží na povlakových krytinách plochých střech lze obvykle eliminovat realizací střech se spádem povrchu 3 % a více.
Kaluže vody vzniklé za nerovnostmi tvořenými spoji vodotěsnících materiálů použitých v povlaku plochých střech se považují za přípustné. Voda, která se po deštích zadržuje za spoji vodotěsnících vrstev, se obvykle během několika hodin ve slunných letních dnech vypaří. Kaluže vody způsobené nevhodně vyrovnaným podkladem, nesprávným kladem prvků krytiny nebo nevhodným řešením odvodnění střechy apod. Nejsou přípustné.
Střešní vtoky
Pro jednu vnitřně odvodňovanou střechu se mají navrhovat nejméně dva vtoky se samostatným odpadním potrubím. Použije-li se jeden vtok, musí se navrhnout bezpečnostní přepad. Doporučuje se navrhovat bezpečnostní přepad na všech plochých střechách. Bezpečnostní přepad se řeší např. U střech (obvykle plochých) s atikou je třeba uvažovat s rizikem zanesení vtoku nebo odpadního potrubí.
Maximální povolená vzdálenost střešních vtoků mezi sebou je 20 m a vzdálenost ke kraji střech je 10 m. Omezení platí i pro vzdálenost vtoku od atiky, kde je stanovena minimální vzdálenost na 0,5 m, ale optimální vzdálenost je 0,8 -1,0 m. Vpusti by na střeše měly být vždy odsazené od jakékoliv další konstrukce (např. atiky, světlíku, nástavby pro výtah apod.), a to aspoň o půl metru (lepší je celý metr). Bez respektování této zásady není možné hydroizolaci spolehlivě opracovat a napojit ji na tělo vpusti.
Problémům s ucpáním vtoku zabraňují ochranné košíky, které by měly vyčnívat nad střechou, aby se na nich neshromažďovalo listí a další nečistoty. Jejich tvar a odsazení se přizpůsobuje provozu střechy. Minimální průměr vtoku má být 70 mm, je ale lepší použít alespoň 100 mm. Zmenší se tak riziko jeho ucpání. Zimním problémům předchází v nutných případech použití vyhřívaných vtoků. Běžně ale postačuje na rozehřátí zmrazků teplý vzduch stoupající z kanalizace.
U nových střech se používají dvouúrovňové vpusti, které odvodňují i parozábranu. Jinak je tomu v případě rekonstrukcí, pro které jsou určené sanační vtoky s těsněním. Brání unikání vodních par do souvrství střechy. Důležité je i řádné připevnění vtoku k nosné konstrukci, pouhé zapuštění do vrstev střešního pláště nestačí. Potrubí má být v celé výšce svislé, včetně napojení vtoku. Nejsou přípustná žádná zalomení, která by byla překážkou odtoku vody.
Dimenzování odvodnění
Střešní vpusti se dimenzují na dešťový odtok, podle jehož se stanoví počet vpustí, které jsou potřeba k odvodnění dané plochy, případně se navrhne bezpečnostní odvodnění. Proto ČSN 1253-1 předepisuje minimální průtok střešní vpustí, který musí každý výrobce splnit laboratorním měřením. Střešní vtoky mohou být dodány i s vyhřívacím elementem. Počet střešních vtoků se určuje v závislosti na odvodňované ploše, návrhové intenzitě dešťových srážek (0,03 l/s.m2) a optimální kapacitě navrhovaného střešního vtoku.
Průtok dešťových vod v litrech za sekundu (Qr) se počítá jako součin půdorysného rozměru odvodňované plochy v m2 (A) a intenzity deště v litrech za sekundu na m2 (I). U ploch, jež ohrožují budovu zaplavením, se uvažuje s hodnotou I = 0,003 l/s.m2.
Podtlakové odvodnění
S vnitřním odvodněním se nejčastěji setkáváme u plochých střech. Plocha střechy je odvodněna pomocí vtoků a svodného potrubí vnitřkem budovy. Může být buď gravitační, kdy voda odtéká samospádem, nebo podtlakové, kdy je potrubí 100 % zaplněné vodou. Gravitační systémy odvodnění jsou navrhovány jen pro částečné zaplnění vodou, a to přináší nejen relativně velké průměry potrubí, ale také nutnost instalace ležatých rozvodů ve spádu.
Při malém dešti je princip fungování podtlakového systému odvodnění střech prakticky stejný jako u gravitačního odvodnění. Při větší intenzitě deště se potrubí s malým průměrem rychle naplní dešťovou vodou a tím vzniká síť potrubí s plným naplněním. Voda ve svislém svodu padá rychle dolů jako píst a vytváří v potrubí podtlak. Správná funkce podtlakového systému je ovlivněna více faktory. Jednou z hlavních součástí a srdcem podtlakového systému jsou střešní vtoky. Je nezbytné upozornit na nutnost údržby střešních vtoků, aby se zabránilo jejich zanesení a tím snížení jejich funkčnosti.
Dešťová voda z několika svodů se nejčastěji svádí ležatým potrubím do jednoho dešťového odpadního potrubí, jehož plným průřezem odtéká, a vzniklý podtlak způsobuje odsávání vody z ležatého potrubí a střešních vtoků. Jedním takovým potrubím lze efektivně odvodnit střechu o ploše 2 až 2,5 tis. m2. Při tomto jevu navíc dochází k samočistitelnosti potrubí.
Srovnání gravitačního a podtlakového odvodnění
| Vlastnost | Gravitační odvodnění | Podtlakové odvodnění |
|---|---|---|
| Zaplňování potrubí | Částečné | Úplné (100 %) |
| Průměr potrubí | Relativně velké | Menší |
| Instalace ležatých rozvodů | Ve spádu | Bez spádu (plné naplnění) |
| Počet střešních vtoků | Více (většinou o polovinu více) | Méně |
| Dispoziční řešení objektu | Omezené | Neomezené |
| Zemní úpravy pro kanalizaci | Rozsáhlé | Méně rozsáhlé |
| Samočistitelnost potrubí | Nižší | Vyšší |
tags: #kanalizacni #vydech #strecha #funkce