Štěrk, stejně jako jiná kameniva, nachází své uplatnění prakticky na každé tradiční stavbě. Přičemž štěrk patří k těm nejčastěji používaným, protože štěrk je základní složkou betonu, který se používá například pro základové desky domu. I při současném narůstajícím trendu suchých staveb se prostě bez štěrku jen tak neobejdete. Na trhu je nepřeberné množství druhů štěrku a vyznat se v nich není pro laika úplně jednoduché.
Co je frakce a proč je důležitá?
Frakce je vlastně hrubost kamenného drtiva. Drtivo je důležitý pojem, protože můžete ještě koupit kulaté kameny - kačírek - který se ovšem pro podkládku nehodí, protože se do sebe kulaté kamínky při hutnění nezaseknou. Frakce se udává v milimetrech průměru kamenného drtiva, a to většinou v rozmezí, mezi jakými se tyto rozměry pohybují. Například 16/32 je drtivo s rozměry mezi 16 až 32 milimetry. Drcené kamenivo DK 16/32, známé také jako štěrk 16/32, je druh štěrku s frakcí kamenů od 16 do 32 milimetrů. Tento všestranný materiál má ve stavebnictví široké využití.
Pokud frakce začíná nulou (například 0/16), tak to znamená, že drť není praná, a je v ní tedy i drobný písek. Tyto frakce jsou nevhodné jako drenážní vrstvy (tedy třeba právě pod chodníčky) u méně propustného podloží, protože po zhutnění se písek setřese do spodní části. Podkladní vrstva tak má nosnou funkci, ale nikoli drenážní.
Typy frakcí štěrku a jejich použití
- DK 16/32: Jde o zhutnitelný materiál pod zámkovou dlažbu (střední vrstva), pro výstavbu a zpevnění komunikací, drenáž obvodového zdiva i výplň vsakovacích jímek. Díky mezerám mezi jednotlivými kameny umožňuje dobrou propustnost vody, což z něj činí ideální řešení pro drenážní vrstvy pod základy domů, chodníky a příjezdové cesty. Štěrk DK 16/32 se snadno hutní, a proto vytváří pevný a stabilní základ pro nejrůznější stavební projekty. Kromě drenážních vrstev se používá také jako podklad pro pokládku dlažby, výplňový materiál za opěrné zdi či dokonce jako součást některých betonových směsí. Může najít uplatnění i při úpravách vodních toků. Drcené kamenivo DK 16/32 vyniká svou odolností vůči povětrnostním vlivům a opotřebení, což zaručuje jeho dlouhou životnost. Je však třeba mít na paměti, že kvůli velikosti kamenů není vhodným materiálem pro pokládku chodníků.
- Štěrk do betonu (frakce 4-16 mm, někdy i 4-8 mm): Do betonu se však používá štěrk s frakcí 4-16 mm, někdy je doporučován jemnější štěrk s frakcí 4-8 mm. Tyto vlastnosti jsou závislé především na tom, pro jaké účely má být beton použit. Nejideálnější volbou štěrku do betonu je pak obecně štěrk s frakcí 8/16. Do betonu se používá tzv. drcený štěrk spíše jemnějšího charakteru, tedy s nižší frakcí. Frakce štěrku je totiž ukazatel hrubosti daného kameniva, čím menší je číslo frakce tím menší jsou jednotlivá zrnka kameniva. Frakce udává, jaká nejmenší a největší zrna kameniva se v dané štěrkové (či jiné kameninové) směsi nacházejí.
- Hrubší štěrk (např. 16/32 mm): Slouží výborně jako podkladový materiál při stavbě a údržbě silnic, parkovišť, chodníků či základových desek. Dále se štěrk využívá pro drenáže a odvodnění staveb - do vsakovacích jímek a obsypů drenážních trubek se hodí štěrk nebo oblázky frakce okolo 16/32 mm, které nemají ostré hrany.
Při výběru drceného kamene DK 16/32 je důležité zohlednit požadovanou nosnost dané plochy, její drenážní potřeby a také požadovaný finální vzhled.
Nabízíme štěrk tříděný na různé frakce podle velikosti zrn. Mezi nejběžnější frakce patří 4/8, 8/16, 16/32 a 32/63. Další frakce (např. 0/32 mm, 32/63 mm a jiné nestandardní velikosti) jsou k dispozici na vyžádání podle potřeb konkrétního projektu. Štěrk dodáváme tříděný i netříděný; netříděné kamenivo (suťový štěrk) nachází uplatnění zejména jako zásypový a výplňový materiál. Hrubší štěrk ideální jako podkladový a drenážní materiál (např. Velmi hrubá frakce vhodná pro zásypy větších objemů, základy komunikací nebo jako tzv. lomového kamene.
Čtěte také: Použití lepidel na kámen a beton
Skládání vrstev štěrku
Čím vyšší zátěž půjde na zhutnělý štěrkový podklad, tím větší potřebujete frakci. Pro pojízdné cesty autem je třeba pokládat a zhutňovat frakce přibližně 32/63. Na takto velkou drť, byť zhutnělou, nelze však pokládat dlažbu. Je tedy třeba vrstvit různé frakce. Je třeba myslet na to, že frakce se nesmí spojovat. Takže je třeba na sebe spojovat číselně následné frakce - například na 16/32 položit 8/16. Kdybyste položili menší frakci, propadala by frakcí větší, a vy byste měli vysokou spotřebu materiálu.
Tloušťka kamene a typ pokládky
Správná tloušťka kamene je klíčová pro dlouhodobou stabilitu a estetiku dlažby. Volba vhodné tloušťky závisí na druhu podkladu a očekávaném zatížení povrchu.
- Pokládka do štěrku: Pro pokládku kamene do štěrkového podkladu se doporučuje používat kámen tlustý minimálně 3 cm a více. Tento rozsah tloušťky je ideální, protože při zasypávání spár mezi kameny štěrkem vznikne dostatečně hluboká spára, která pojme dostatečné množství štěrku. Štěrk v těchto spárách se zhutní, což přispívá k celkové stabilitě a pevnosti povrchu dlažby.
- Pokládka do betonové vrstvy: Při pokládce kamene do betonové vrstvy je důležité použít kámen tlustý minimálně 3 cm a více. Důvodem je nutnost odolnosti kamene vůči úderům, které vznikají při usazování kamene pomocí gumové paličky. Tlustší kámen lépe snáší mechanické namáhání a snižuje riziko prasknutí při manipulaci a usazování. Při tomto způsobu ukládání je důležité pro dokonalé přilnutí kamene k betonové vrstvě potřít spodní stranu kamene vrstvou tzv. „pačoku“ (směs čistého cementu s vodou) nebo lepidla.
- Pokládka do tenké vrstvy malty nebo lepidla: Pro pokládku kamene do tenké vrstvy malty nebo lepidla postačuje kámen s tloušťkou 1 cm a více. Tento typ pokládky nevyžaduje silné údery paličkou, protože kámen je usazován do jemnější vrstvy materiálu. Tenký kámen je dostatečně stabilní, protože tenká vrstva lepidla či malty poskytuje dostatečnou adhezi a usazení nevyžaduje výraznou sílu.
- Nášlapné kameny: Nášlapné kameny představují ideální řešení pro snadné a pohodlné vytvoření cestičky přes trávník či zahradu. Pokud by však kameny byly volně položeny na povrch, mohly by se časem posouvat nebo viklat, což by vedlo k nefunkčnímu chodníku a nepohodlí při chůzi. Při výběru správné tloušťky kamene je důležité zvážit typ podkladu a způsob pokládky. Každý způsob navíc vyžaduje různé vlastnosti kamene.
Daniel Bíro se dlouhodobě věnuje výběru a použití přírodního kamene v exteriéru i interiéru. V praxi často řeší správnou tloušťku kamene podle typu pokládky, zatížení a podkladu, aby byla dlažba nebo obklad stabilní, bezpečný a dlouhodobě funkční.
Hmotnost štěrku
Velkým problémem pro mnoho lidí je odhad toho, kolik bude vážit potřebná drť. Horniny, ze kterých se drtě vyrábí, mají hmotnost přibližně 2,4 tuny na jeden kubík. Jenže drcením se zvyšuje množství mezer mezi kamínky. Čím větší frakce, tím větší mezery a tedy i tím nižší hmotnost na kubík. Zatímco tedy velké frakce mohou vážit kolem 1,2 tuny na kubík, menší frakce už třeba 1,4 tuny. A navíc je tu ještě otázka setřásání, kdy se objemová hmotnost zvyšuje až o 20 %. Takže je třeba si vypočítat, kolik budete objemově potřebovat drtě. Do výpočtu ale zahrňte navíc i procento zhutnění (přibližně 15 %) a také malý kousek navíc pro strýčka příhodu.
Použití štěrku v betonu
Jak již bylo výše uvedeno, poměr štěrku se při míchání betonu trochu odlišuje podle toho, o jaký typ betonu se jedná. V praxi se rozlišuje základní beton, nosný beton, a ještě betonový potěr (příp. betonová mazanina). Samozřejmě, že běžně na stavbách jednotlivé suroviny nevážíme, ale mícháme je spíš podle poměru jednotlivých složek. Většinou se beton míchá v poměru 1:2:3 až 1:2:4, tedy na jednu lopatu cementu připadají dvě lopaty písku a tři až čtyři lopaty štěrku. Pokud by byl poměr štěrku vyšší nebude beton dostatečně pevný a může mít tendenci se drobit, protože je nutné, aby každé jednotlivé zrnko bylo pokryto cementem. Právě ta nepokrytá budou mít následně tendenci odpadávat.
Čtěte také: Výhody betonových plotů štípaný kámen
Zpevněné plochy kolem domu
Celkový dojem z domu a zahrady dotvářejí chodníky, terasa či příjezdová cesta. Pro uživatele by měly být také bezpečné a dobře udržovatelné. Jak vybrat materiál na zpevněné plochy kolem domu?
Typy zpevněných povrchů
- Nášlapné cesty: Pro „šlapákovou“ pěšinu se dlaždice či kámen pokládají asi 60 až 70 cm od středů obou „šlapáků“, tato vzdálenost totiž odpovídá délce kroku. Odstraníme trávu a plochu vysypeme pískem. Vše tak, aby plocha kamene byla asi 2 cm pod úrovní trávníku.
- Přírodní kámen: Pro toho, kdo si zakládá na krásné zahradě a nemusí brát na prvním místě ohled na cenu, představuje určitě lákavé řešení cesta či zpevněná plocha z přírodního kamene - nejčastěji břidlice, pískovce či vápence. Kamenné desky či dlaždice by měly být silné asi 50-70 mm, většinou se pokládají volně ložené. Ani u větších formátů a při snaze zachovat „přírodní“ styl cesty však nelze položit kámen jen tak do trávy. Nejdříve použijeme přibližně 10 cm vysokou vrstvu štěrku a tu zasypeme pískem, spáry mezi kameny vyplníme suchou směsí písku a cementu v poměru 1:1 a „upravíme“ kartáčem. Kvůli snadnému sekání trávníku má být povrch cesty asi 2 cm pod úrovní trávníku kolem ní.
- Žula: Další možností je žula - žulové kostky pokládáme těsně vedle sebe do písku a spojujeme je stejně jako kamenné desky. S ohledem na životnost je i cena docela přijatelná.
- Beton: Pro své užitné vlastnosti (nevadí mu kaluže, horko, bývá mrazuvzdorný) i dostupnou cenu patří beton k nejčastěji používaným materiálům, a to především v podobě tzv. vibrolisované dlažby, jež se vyrábí působením tlaku na betonovou směs. Nejčastěji se prodává jako dvojvrstvá, spodní vrstvu tvoří prostý beton, druhou, nášlapnou, už výrobce upravuje. Povrch může být hladký, barevný, s reliéfním povrchem či tryskaný, kdy jsou vidět jednotlivé částečky směsi. Betonové dlaždice dokážou díky probarvení napodobit i dlažbu z cihlářské hlíny, nazývanou také terracota. Betonové dlaždice nebo desky mohou mít formáty až 80x80 cm či 80x40 cm. U těchto rozměrů je velice důležitý správný podklad. Musí být pevný a rovný, aby desky nepraskly. Proto se také spíš než na zahradě používají na terasy s pevným podkladem nebo k letním kuchyním. Desky mají speciální povrchovou úpravu, aby se uzavřely póry betonu, úprava brání i tvorbě mechů nebo nasáknutí omastkem. Dalším typickým zástupcem betonu je zámková dlažba, kde do sebe zapadají jednotlivé tvarovky. Jejich nevýhoda? Nejsou právě levné a rozhodně by neměly přijít na svažující se cesty. V zimě to na nich pěkně klouže!
- Keramické dlaždice: Dlažba pro exteriér musí být především mrazuvzdorná a nenasákavá (nasákavost pouze do 0,1 %), což spolu samozřejmě souvisí. Musí být pevná v tlaku a ohybu, odolná vůči povětrnostním vlivům i otěru (otěruvzdornost v kategorii označené PEI musí mít minimálně stupeň 4, lépe 5). Venkovní dlažba má být také protiskluzná, a to v kategorii R 9 nebo R 10 (poznáte podle piktogramu boty na šikmé ploše s označením příslušné kategorie). Rozměry by neměly přesáhnout formát 40x40 cm, aby nedošlo k poškození. Vysoký výkyv teplot v exteriéru totiž velkoformátové dlažbě (60x60 cm, 30x90 cm apod.) neprospívá.
- Štěrkové plochy: Štěrkové plochy vypadají přirozeně, nabízejí řadu možností. Na lehce vyhloubený a urovnaný povrch je však nutné nejdříve použít netkanou textilii, aby plevel příliš neprorůstal nahoru a přitom voda protékala dolů, teprve pak nasypeme štěrk do výšky 4 až 5 cm. Nižší vrstva by hrozila odkrytím textilie, v hlubší se může uchytit plevel. Výběr štěrku je velký: od šedé drcené žuly přes šedomodrý říční propíraný štěrk či bílý drcený vápenec až po skalní drť. Pro cesty, které budeme využívat výrazně často, lze do vyhloubeného lože položit perforovanou polyetylenovou fólii, na ni asi 8 cm vysokou vrstvu utuženého hrubého štěrku. Ten překryjeme asi pěti centimetry jemného štěrku. Vše je nutné pečlivě zhutnit nebo uválcovat.
- Cihelná dlažba: Vzniká vypalováním cihlářské hlíny za vysokých teplot - hmota se roztaví a uzavřou se její póry, nasákavost je pak maximálně 6 %. Podkladovou vrstvu by mělo tvořit asi 10 cm štěrku a 3-5 cm písku. Klinkery (zvonivky) jsou vhodné na chodníčky, terasy i příjezdové cesty. Dlažby z pálené hlíny nejsou uměle dobarvovány, jejich barevnost je proto stálá.
- Plastové zatravňovací dlaždice: Betonové zatravňovací dlaždice, jež se s oblibou používají na příjezdové cesty ke garážím, začaly nahrazovat typy z recyklovaného plastu. A důvod, proč začíná beton upadat do nemilosti? Má tendenci „upíjet“ vodu, která má sloužit trávě, ta pak v suchu často zajde. Plastové dlaždice existují ve dvou provedeních: tenkostěnné a silnostěnné. Silnější dlaždice vydrží i zátěž velkého automobilu, jsou ovšem dražší než betonové - metr čtvereční vyjde asi na 400 Kč, s pokládkou na klíč počítejme přibližně tisícovku. Pokládka je obdobná jako u betonových zatravňovacích dlaždic. Je nutné vykopat zeminu přibližně 20 cm do hloubky a „bazén“ vysypat jemným štěrkem (frakce 5-30 mm), na který přijdou asi 2 cm další vrstvy pro vyrovnání. Pak se již velmi rychle pokládají dlaždice, směs humusu a písku postačí nasypat 1 cm pod horní okraj dlaždice.
Příprava podkladu
Dlažbu, ale také přírodní kámen či dřevo, je nutné v každém případě pokládat jen na dobře upravenou plochu. Doporučuje se připravit si jednoduchou projektovou dokumentaci s výškovým a směrovým zaměřením. V projektu zohledníme geologické podmínky, tvarování a předpokládané zatížení budoucí plochy, zejména zda se na cestě budou pohybovat nejen lidé, ale i automobily.
Standardně se provádí pokládka do štěrkového lože. Na zhutněnou plochu, zbavenou ornice a organických materiálů, položíme vrstvu hrubšího štěrku. Tu zhutníme, pak přijde vrstva (nebo vrstvy) jemného štěrku. Aby se vrstvy časem neprolínaly, můžeme mezi ně rozprostřít geotextilii. Do poslední vrstvy po dalším zhutnění položíme dlažbu. Pokud při tom počítáme s auty, mezi poslední vrstvu a dlažbu přidáme ještě podkladový beton a filtrační vrstvu. Zapomenout nesmíme na jemný spád (2-3 %), případně také na odvodňovací žlaby.
Příjezdová cesta ke garáži
Na rozdíl od cest v zahradě má být příjezdová cesta ke garáži co nejkratší a nejrovnější. Povrch musí odpovídat hmotnosti vozidla a být soudržný. Jednopruhový příjezd by měl být široký nejméně 2,5 m, sklon nemá být větší než 17 %. Hloubka základu by měla být 50 cm, spodní vrstva zhutnělého podkladu začíná asi 10 cm zhutnělého štěrkopísku, na který se přidávají vrstvy štěrku od nejhrubšího po jemnější.
Získávání štěrku
Těžbu štěrku provádíme v našich pískovnách a kamenolomech po celé České republice. Přírodní štěrk (štěrkopísek) získáváme ve štěrkovnách - buďto mokrou cestou pomocí bagrování ze zatopených těžebních jezer, nebo suchou těžbou z povrchu. Vytěžený materiál následně prochází procesem praní a třídění, při kterém se odstraní nežádoucí jílovité části a štěrk se rozdělí na požadované frakce. Drcený štěrk získáváme z kvalitních lomových surovin (např. vápenec, žula) v kamenolomech. Velké kusy horniny se drtí na menší frakce pomocí drtičů a třídí přes síta. Moderní proces zpracování nám umožňuje vyvíjet frakce přímo na míru potřebám zákazníka nebo konkrétní stavby. Cemex v ČR provozuje rozsáhlou síť 10 štěrkoven a 5 kamenolomů rozprostřených po celé republice.
Čtěte také: Použití šamotových cihel v kamnářství
tags: #kamen #sterk #do #zakladu #informace