Jitka Šindelářová, rodným jménem Friedrich Bayer, se narodila 4. května 1956 v Kněžičkách u Českého Dubu a svému rodnému městu zůstala věrná po celý svůj dosavadní život. V roce 1977 se provdala za Pavla Šindeláře, s nímž má dva syny. Navštěvovala základní školu v Českém Dubu a již v této době ji k malování přivedl její tatínek.
Profesní dráha a vášeň pro cestovní ruch
Že by ráda pracovala v oblasti cestovního ruchu, věděla Jitka Šindelářová již od svých 15 let. Po maturitě se rozhodla pro Vyšší odbornou školu cestovního ruchu, kde si uvědomila, že se stane průvodkyní. Velmi ji ovlivnily profesorky němčiny a angličtiny a profesor dějin kultury. Nakonec si vybrala němčinu jako hlavní jazyk a po státnici z němčiny se domnívala, že je připravena na své povolání.
Dnes, po 15 letech praxe v oboru, ví, že se stále učí. Každý začátek je těžký. Upřímně lituje první skupinu německých turistů, které provázela. Ale s každou další skupinou to bylo lepší a lepší a najednou se přistihla, že použila obrat, za který se sama musela pochválit. Jde jen o to, aby člověk, který se učí cizí jazyk, ho používal v praxi, podle hesla "cvičení dělá mistra".
Význam jazyků a dialektů v průvodcování
Němčina má mnoho dialektů, ale Němci umí víceméně i svou spisovnou němčinu. Jitka Šindelářová většinou pozná již podle dialektu, odkud turisté jsou, což pozná každý němčinář. Některé dialekty jsou opravdu tak vzdálené spisovné němčině, že sami Němci jim také nerozumí. Někdy se musí hodně napínat uši a soustředit se na to, co dotyčný třeba od Mnichova nebo z Krušných hor vypráví.
Provází německy mluvící klientelu nejen z Německa, ale i z Rakouska i Švýcarska. Osobně se těší na každou skupinu, která přijede. Nezná pocit, že by se jí nechtělo do práce. Bez zázemí, jaké měla a má ve své rodině, by to nešlo. Cestuje ráda a často. V rámci průvodcování projela Čechy a velkou část německy mluvících zemí.
Čtěte také: Veřejná správa a rozpočty staveb
Práce průvodkyně a historie Chebu
Práce průvodkyně je podle ní nesmírně zajímavá a zábavná. Všem zájemcům popisuje historii vývoje města, složení obyvatelstva a změny, ke kterým v dějinách došlo. Osobně nemá ráda zahlcovat turisty letopočty, pokud se nejedná o nějaké specialisty, kteří přesnou dataci vyžadují. Výklad musí být korektní, turista by si měl odnést pravdivé a přesné informace, ale i zajímavosti, které do večera nezapomene. Dobré a zajímavé informace se sbírají dlouho a těžko. To je takové know-how každého průvodce. Informace jsou dostupné v literatuře, na přednáškách, na schůzkách s kolegy a podobně.
Cheb: Město s bohatou historií a osobními příběhy
Jitka Šindelářová často nabízí k nahlédnutí rodinná alba, sbírky starých dokumentů po předcích. Úvodní představení výstavy se odehrálo v kostele sv. Mikuláše v dubnu 2010, kdy bylo vystaveno prvních 58 osudů. Velká vernisáž výstavy se pak konala v květnu 2011. Nasbírané osudy se pro běžné vystavovaly v kostele sv. Mikuláše a zároveň v Turistickém infocentru (TIC). K dispozici budou na obou místech po celý rok 2012.
Její obavy z toho, že se v některých osudech objeví různé křivdy nebo negativní reakce, se nenaplnily. Za psychickou podporu je třeba poděkovat také řediteli chebského archivu Karlu Hallovi a Zbyňkovi Černému z chebského muzea, za mediální podporu pak i listu MF Dnes, hlavně vedoucímu krajské mutace Josefu Dorfovi, který celou dobu sledoval, sám se zajímal a hezky o tom psal.
Město Cheb má bohatou historii, kterou dokládají i osobní příběhy:
- Friedrich Bayer: "Můj otec Wolfgang Bayer se narodil 6.4.1907 v Chebu. Tehdy patřil Cheb k Rakousko-uherské monarchii. Já, Friedrich Bayer, jsem se narodil 10.9.1937 v Chebu, tehdy patřil Cheb k Československu. Můj bratr Ernst Bayer se narodil 26.12.1940 v Chebu, kdy Cheb patřil k Německé říši. Přesto to bylo stále totéž město."
- Volker Wörl: "Sedli jsme s manželkou do západního expresu a vystoupili v Chebu. Ráno vystupují z vlaku jsem viděl v mlze sochu Lenina, a pak už nikoho - až v ředitelně divadla pana ředitele Vlka. Takového velkého a hodného pána. Byl moc hodný a trochu se mi ulevilo."
- Elizabeth Gellert: "Všiml jsem si, že lidé neposílali Hitlerovi květiny, ani je nesměli házet na jeho vůz. Až v následujícím voze je mohli předávat lidem od SS. Na stupátku Hitlerova vozu stáli příslušníci SS a hleděli na davy lidí."
- Erika Gotthart: "Jakmile se v roce 1990 železná opona otevřela, seděly jsme se sestrou v prvním autě, které smělo přejet hranice. Nikdy dříve jsme si nedokázaly představit, že bychom to ještě někdy mohly zažít."
- Anneliese Bieberacher: "Dveře vlaku se zavřely a kam jsme měli jet, nikdo nevěděl. Byli jsme velká rodina, všichni jsme bydleli v Chebu. Po vysídlení jsme však byli roztroušeni po celém Německu. Od r. 1993 navštěvujeme pravidelně 3x v roce naši starou vlast a město Eger, nyní Cheb."
Paní Sýkorová přijela na krátkou dovolenou do Chebu, kde prožila pár let svého dětství po 2. světové válce. Její otec se stal národním správcem dnešního KC Svoboda. V kostele prolistovala vystavené osudy a narazila na známé jméno manželů Bendových, kteří u jejího otce tehdy pracovali. Osud Bendových napsala jejich dcera, paní Slívová, její tehdejší kamarádka. Přišla do TICu s přáním vypátrat kontakt na paní Slívovou. Přidali se Altmanovi, paní Margarete von Koch, Helen Köppl a řada dalších.
Čtěte také: Rozhovor s Jitkou Sedláčkovou o jelenu sikovi
Na Švédském vrchu žijí manželé Motlovi, pamětníci, kteří pamatují vše, každého znají a okamžitě vystřelí všechny možné detaily a přesná data. Zřejmě ovlivnili svými vyprávěnkami i svého zetě, Ing. R. historických pohlednic Chebu. 11. září uplynulo 60 let od události známé jako Vlak svobody a nám se v říjnu sešly hned dva osudy spojené s touto událostí. Podařilo se vypátrat potomky pana Dominika Kreuzingera, na jehož přání nechal jeho bratr v Chebu postavit první lidovou knihovnu.
Mezi další zajímavé osudy patří doktorské osudy Čapkových, Láskových, MUDr. Hovorky a jeho tchána MUDr. Petáka, Pospíšilových, MUDr. Čerové, MUDr. Paní Ragaller zavzpomínala, jak se sestrami přijely po mnoha letech do Chebu a zastavily se před rodným domkem v Hájích. Dnešní majitelka domku je pozvala dál a dům jim ukázala.
Ing. Zdeněk Hojka často v třicátých letech chodíval na nádraží dívat se na lokomotivy. Nejvíce se mu líbila velká rychlíková lokomotiva, co měla kola větší a vyšší, než byl sám. Zde byla opět jedna místní zvláštnost, kterou již nikde jinde neviděli: při vstupu na peron, nalevo od vchodu, byla umístěna automatická osobní váha. Vedle váhy byl zajímavý přístroj, vzhledově váze velmi podobný, na výrobu štítků na kufry, bedny, ale i dveře. Dodnes se mu dochovalo asi 100 stran zápisků.
Ocenění a další aktivity Jitky Šindelářové
Jitka Šindelářová je také důkazem, že velké sny a přání mají své místo nejen v pohádkách, ale že i skutečný lidský život může být o jejich naplňování, ačkoliv cesty k nim bývají často velmi úzké a strastiplné. O to větší jsou pak ale důvody k radosti. A den, kdy je p. Jitka Šindelářová oceněna lidmi z jejího rodného města, je toho určitě důkazem.
Paní Jitka Šindelářová také pomáhá již pět let v chráněné dílně DRAK lidem s tělesným postižením, s kterými společně vytváří výtvarné návrhy a pak je učí samostatné realizaci už bez její pomoci.
Čtěte také: Více o Ing. arch. Šindelářové Jitce
Další zájmy a kurzy
Pozoruje koloběh přírody a hledá v něm inspiraci pro svůj život a své tělo. Miluje procházky parkem, dlouhé táhlé cesty, aleje kolem cest a tajemství na jejich konci, první jarní pučení, vyhřívání na letním slunci, luční kvítí, dobrou kávu, dýňovou polévku, modrotisk, kanafasové povlečení, domácí marmelády, dětskou přirozenost, lidovou hudbu a krásu těla v pohybu, jemnost a to, když se věci dějí pomalu.
Kurzy a vzdělání:
- 1992-1995 Duncan centre taneční konzervatoř
- 2010 seminář pro pedagogy taneční výchovy
- 2011 Pedagogika taneční výuky malých dětí HAMU
- 2012 Pedagogika taneční výuky malých dětí HAMU Anna Sedláčková a Sophie Billy
- 2014-2015 specializační kurz pedagogická a umělecká práce s dětským interpretem
- 2015-2016 Instruktor pilates školící středisko PHDr. Olgy Huspekové
- 2016 Tvořivá taneční výchova pro nižší školní věk
- 2017 Dolní končetiny: Chodidla, kyčle - Věra Havlová - Pilates školící středisko PhDr. Olgy Huspekové
- 2018 Jak cvičit s lidmi po operacích a při bolestech pohybového aparátu Pilates školící středisko PhDr.
tags: #Jitka #Šindelářová #Cheb #životopis