Když si Jan Nohejl zařizoval první byt a hledal osvětlení, zaujala jej betonová světla. Zdála se mu však hodně drahá. Říkal si, že na tom nic není a mohl by si je zkusit vyrobit sám. To se mu sice nepovedlo, ale poté našel dílnu, kde začal vyrábět květináče. Líbily se mu i stoly. U nich hned věděl, že je chce dělat. S betonem ani podnikáním přitom neměl žádné zkušenosti. Do té doby byl hráčem online pokeru a hodně cestoval.
Když jsem se vrátil domů, už mě nebavilo sedět celou dobu před počítačem. Tehdy se každý den učil něco nového. Přiznává, že se pořád učí spoustu nových věcí, a má pocit, že je stále na začátku. Podnikání si představoval jinak a věřil tehdy průpovídkám typu, že když je dobrý produkt, tak si najde zákazníka sám. Snažil jsem se dělat všechno, i když na něco nejsem talentovaný, třeba na marketing.
Filozofie YGLU: Ohýbaný beton
YGLU pracuje s ohýbaným betonem. Honza vysvětluje, že se zjednodušeně jedná o betonové pláty o různých tloušťkách, které se v určité fázi tuhnutí a tvrdnutí mohou tvarovat pomocí různých kopyt nebo forem. A to tak, aniž by finální produkt ztratil na pevnosti nebo kvalitě materiálu. Je to vždy určité časové okno, které se musí vychytat. Když se beton začne ohýbat moc pozdě, beton už začne praskat a produkt je nepoužitelný. Naopak když se začne ohýbat moc brzo, tak v těch tvarech začne stékat a produkt je zmetek, popisuje. Je to o tom docházet k nějaké modularitě, aby nešlo jen o standardní odlévání, kde by byl Jan definovaný formou, ale snaží se vytvářet také nějaký ohybový vzorec.
Výrobní proces a materiály
V Janově dílně se nachází hodně věcí a spousta ručních strojů, které používal. Postupem času však dospěl k tomu, že mu stačí míchadlo a flexa (úhlová bruska, pozn.) s regulací otáček. Tyto dvě věci používá několik hodin denně. K tomu má zednickou lžíci a vibrační stůl, který začal používat v poslední době. Snažím se, aby ta výroba byla plně minimalistická. Když zjistím, že nějaký stroj půl roku nepoužívám, tak ho nemusím mít. I materiál tu mám jen pro výrobu. Můj sen je mít opravdu čistou dílnu.
Na tuhnutí betonu je horší zima, kdy trvá výrazně déle, než výrobek dozraje do požadované pevnosti. Když je v létě kolem 30 stupňů, procesy jsou mnohem rychlejší. Dnes už se však používají urychlovače a Janovi tak i v zimě stačí okolo pěti až šesti hodin, aby formy obrátil a znovu vylil. Není to však nic hrozného.
Čtěte také: Složení betonu
Beton, se kterým Jan Nohejl pracuje, je spíše kompozit. To znamená, že se v něm nepoužívá hrubé kamenivo a je tam jen písek, bílý cement a několik přísad. Tyto materiály musí být nejčistší a nejkvalitnější. Skelná vlákna v betonu pak neslouží k tomu, aby se zvýšila finální pevnost (ta je dostatečná sama o sobě), ale právě kvůli tvárnosti. Díky nim je Jan schopen výrobky ohýbat a tvarovat. Vím, že dnes se do betonu dává hodně plastifikátorů, extrémní množství polymerů, takže se snažím směs držet v nějakých mezích. Materiály se z 90 % dají běžně sehnat. Pak jsou podle Jana nějaké přísady, například porcelánové složky zpomalující proces tuhnutí, u kterých je to problém a musí je dovážet z Ameriky. Něco zase sežene tady, ale jedná se o přeprodej ze zahraničí. Cement je z Dánska, písek z Německa a skelná vlákna zase z Japonska.
Povrchové úpravy a design
Produkty mohou mít několik povrchů a při výběru je potřeba řídit se různými věcmi. Jedna z nich je pigment, kdy se beton dá obarvit prakticky na jakoukoliv barvu, od oranžové, přes zelenou po sytě žlutou. Už to nejsou vybledlé, ale krásné tóny, zdůrazňuje Jan. Druhá věc se týká toho, jak hluboko do betonu je možné brousit. Nepigmentový beton je celistvý a není v něm vidět písek, ale někomu se líbí, když se zbrousí mikro vrstva a je tam stínový povrch. Nebo se to zbrousí do větší hloubky, chemicky začistí a vynikne, co je uvnitř, tedy písek nebo kamení. Další úprava se týká impregnace, kdy záleží, v jakých prostorách výrobek bude. Vybírá se také podle vzhledu, ať už jde o mat, lesk nebo suchý či mokrý vzhled. Když podle Jana někdo chce betonové výrobky, nejčastěji volí klasickou šedivou, protože tak mají lidé beton zažitý. S tím souvisí také to, že lidé od betonu chtějí typičnost. Tedy, že jde o nějakou pevnou hmotu. Proto stolky spíše zesilovali, než ztenčovali, což přineslo spoustu výhod. Jednou z nich bylo právě vnímání lidí, že jde o beton. Jan chce prosazovat, že výrobky z betonu nejsou nábytek, který se má šoupat ze strany na stranu. Chci, aby to byl kus nábytku, který se někam postaví a tam zůstane. Jako těžký, stabilní objekt, který je navždy. Nechci to prodávat tak, že je to lehké a dá se s tím pohybovat. Beton je tvrdý, ale zároveň křehký, a tomu nepomohou ani skelná vlákna. Odolnost je však slušná a naprosto dostačující. Když jej někdo pustí ze schodů, tak je konec. Ale jak se o něj člověk stará, tak ho mile překvapí.
Individuální zakázky a budoucí vize
Dělat si zásoby nebo vyrábět na sklad nedává pro Jana Nohejla smysl. V dílně má několik stolků, ale jen z toho důvodu, aby když přijede nějaký zájemce nebo architekt, tak něco reálně viděl a mohl si na to sáhnout. Neplánuje dělat věci do zásoby. Já mám rád, když dělám přímo pro zákazníka. Dřív jsem vyráběl spoustu věcí a pak jsem nevěděl, co s nimi, a spoustu jsem porozdával. Příbuzní mají doma stoly, květináče a kdo ví, co ještě, usmívá se s tím, že už jej ani nebavilo vyvíjet nové produkty. Jan Nohejl tedy vyrábí i na zakázku. Z nedávné doby má za sebou pěkný projekt v podobě venkovního mobiliáře. Jednalo se o šachový stůl do Mikulova, kde k tomu místní firma dělala dvě židličky. Šachový je proto, že je nahoře laserem vygravírovaná šachovnice. Nyní má Jan v hlavě pár produktů, které by chtěl udělat. K jejich zaznamenání používá vždy papír a tužku. Má takový deníček, kde si ve volné chvíli maluje různé křivky. Je to o tom, že vím, jak se ten beton chová, kam mě pustí a jaké mám zkušenosti a co si můžu dovolit dělat, vyjmenovává s tím, že je do velké míry omezený tím, jaké má znalosti a know-how. Postupně vždy, když má nápad, každý produkt posouvám trochu dál, i když to třeba nejde vidět. Vezmu si papír, nastříhám ho nebo ho zkusím tvarovat. To, co se mi líbí, použiji reálně.
Mýty a fakta o betonu ve větrných elektrárnách
Hlavní tvrzení, že větrná elektrárna za svou životnost nevyrobí ani tolik energie, kolik se spotřebuje na její konstrukci, je nepravdivé. Právě to zkoumají tzv. životnostní analýzy, které započítávají výrobu materiálů, stavbu, provoz, údržbu i konec životnosti zařízení. IPCC ve zprávě o obnovitelných zdrojích shrnul desítky odhadů a uvádí medián energetické návratnosti větrných elektráren 5,4 měsíce, přičemž střední polovina odhadů se pohybuje zhruba mezi 3,4 a 8,5 měsíce. Jinými slovy: neplatí, že se energie nevrátí za celou životnost. K podobným závěrům docházejí i další studie.
Energetická návratnost větrných elektráren
Analýza publikovaná v roce 2019 pro severozápadní Evropu uvádí průměrnou dobu návratnosti emisí skleníkových plynů u větrných turbín 5,3 měsíce, s rozpětím podle lokality a podmínek od 1,8 do 22,5 měsíce. Studie z roku 2022 ve Frontiers in Sustainability se rovněž zabývá energetickou a environmentální návratností větrné turbíny a ukazuje, že rozhodující je konkrétní lokalita, výkon, využití a životnost, nikoli samotná existence betonu v základech.
Čtěte také: Betonová dlažba Brož
Zavádějící je i tvrzení o lopatkách. Ty skutečně patří k hůře recyklovatelným částem větrných elektráren, protože jsou často z kompozitních materiálů. To je reálný technologický a ekologický problém. Neznamená to ale, že mají životnost „pár let“ nebo že jsou prostě nerecyklovatelné. NREL uvádí, že lopatky mají u současných technologií životnost přibližně 20 let, další materiály NREL mluví obecně o 20 až 30 letech provozní životnosti lopatek. Po skončení životnosti existují různé způsoby nakládání od mechanické recyklace přes využití v cementářství až po nové technologie oddělování vláken a pryskyřic.
| Materiál | Množství na MW výkonu (přibližně) | Recyklovatelnost |
|---|---|---|
| Beton | 390-405 tun | Recyklovatelný (např. jako kamenivo) |
| Ocelová výztuž | 20-55 tun | Vysoce recyklovatelná |
| Lopatky (kompozity) | (dle velikosti turbíny) | Hůře recyklovatelné (probíhají výzkumy nových metod) |
Přesnější shrnutí tedy zní: větrné elektrárny spotřebují při výrobě a stavbě značné množství materiálu, zejména betonu a oceli. Lopatky jsou problematická část z hlediska konce životnosti. To jsou legitimní body pro debatu o umístění, recyklaci, krajině, ekonomice podpory nebo vlivu na obce. Odborné životnostní analýzy ukazují opak: energetická návratnost větrných elektráren se typicky pohybuje v řádu měsíců, zatímco jejich provozní životnost se počítá na desítky let.
Čtěte také: Půjčovna pil na beton – vyplatí se?
tags: #jan #rad #tvrzený #beton