Cihlové zdivo je stavební konstrukce vzniklá skládáním prvků z přírodního nebo umělého staviva spojované maltou nebo kladené na sucho. Na únosnost zdiva má vliv kvalita staviva, malty, typu vazby a počtu a tvaru spár. Ze zdiva jsou vytvářeny svislé nosné a nenosné či jiné konstrukce. Svislé konstrukce vytvářejí podpory pro vodorovné konstrukce, s nimiž tvoří hlavní části konstrukce budovy, a mají rozhodující vliv na stabilitu a tuhost celé budovy. Svislé konstrukce jsou součástí hrubé stavby budovy (HSV) a podle statické funkce (únosnosti) se rozdělují na nosné a nenosné.
Typy zděných konstrukcí
Podle půdorysného členění se zdivo dělí na podélné nosné zdi, štítové zdi, střední zeď, schodišťovou zeď, příčky, průčelní zeď (obvodový plášť) a nosné příčné vnitřní zdi.
- Nosné zdi a pilíře: Musí být únosné, pevné, nepropustné, dostatečně tepelně a zvukově izolační a odolné požárně.
- Nenosné zdivo: Nese pouze zatížení od vlastní tíhy. Jedná se hlavně o příčky.
- Výplňové zdivo: Vyplňuje prostor mezi prvky nosné konstrukce a je s nimi pevně spojeno. Plní také funkci tepelně a zvukově izolační.
- Jednoúčelové zdivo: Plní jen jeden daný účel.
Faktory ovlivňující tloušťku a únosnost zdiva
Při vyzdívání cihelných zdí se kladou cihly vedle sebe na plochu v ležatých vrstvách. Mezery mezi jednotlivými cihlami, které se vyplňují maltou, jsou tzv. styčné spáry a jsou široké u klasických cihel asi 10 mm (styčné spáry mají na únosnost zdiva poměrně malý vliv). Ložná spára spojuje jednotlivé cihly v pevný celek (zeď) a zamezuje roztržení cihel vnitřními silami vznikajícími působením tlaku na zeď. Tloušťka spár je závislá na přesnosti zdících prvků a skladbě spojovací malty.
Volba jednoho z typů zdicích prvků je zásadní rozhodnutí pro řešení zděné konstrukce. Mezi základní faktory, které ovlivňují únosnost a maximální výšku zděné zdi, patří:
- Tloušťka stěny: Je jedním z hlavních parametrů ve výstavbě, protože na ní závisí provozní charakteristiky budoucího objektu, jako je hluková a tepelná izolace, stabilita a pevnost konstrukce. Silnější překrytí lépe chrání místnosti před vnějším hlukem a zajišťuje lepší tepelnou pohodu.
- Typ cihly: Cihly se vyrábějí z přírodních surovin - hlíny a jílu. Pevnost v tlaku je zatížení na mezi pevnosti vztažené na celou ložnou plochu. Zkoušky a zařazení cihel Porotherm podle pevnosti v tlaku se uskutečňují na základě evropskou normou ČSN EN 772-1+A1 stanoveného postupu. Cihly se podle evropské normy ČSN EN 1996-1-1 „Navrhování zděných konstrukcí“ zatřiďují do skupiny zdicích prvků 2, superizolační cihly Porotherm EKO+ do skupiny zdicích prvků 3.
- Typ malty a spáry: Na výslednou (skutečnou) únosnost zdiva pak nemají vliv jen mechanické parametry těchto základních materiálů (cihel a malty), ale také jejich vzájemné uspořádání. Tloušťka ložné spáry má být v průměru 12 mm tlustá (min. tloušťka je 8 mm, max. tloušťka 15 mm). Tlustší nebo nerovnoměrné tlusté ložné spáry snižují pevnost zdiva.
- Vazba zdiva: Vazbou rozumíme takové sestavení cihel, aby ve dvou sousedních vrstvách neprobíhaly styčné spáry nad sebou. Aby se zajistila náležitá vazba zdiva, musí se cihly převázat na délku rovnou větší z hodnot 0,4 x h nebo 40 mm, kde h je jmenovitá výška cihel. Pro cihly Porotherm s výškou 238 mm je tedy minimální délka převázání 95 mm.
- Klimatické podmínky: Tloušťka stěn závisí i na klimatických podmínkách v regionu. Překrytí na Sibiři by mělo být silnější než v jižních pásech.
- Konstrukční prvky: Ve vícepodlažních budovách je důležité přesně vypočítat zatížení na podlaze a umístit nosné konstrukce různé tloušťky.
- Geometrie stěny (štíhlost): Štíhlost stěny je vedle výstřednosti svislé síly základním faktorem, který má vliv na únosnost zdiva. Zjednodušeně je možné říci, že štíhlost je u zdiva poměrem výšky stěny a její tloušťky.
Standardní tloušťky cihlových zdí
K dnešnímu dni, pro stavbu cihlových budov, se používá několik možností pro pokládku, z nichž každá závisí na konstrukčních prvcích objektu a určuje tloušťku stěn. Tloušťka stěny cihlového domu je považována za jeden z hlavních parametrů při výstavbě, proto se řídí normami dle GOST a musí splňovat všechny normy. Podle regulačních požadavků může být standardní tloušťka stěny od 0,12 do 0,64 m.
Čtěte také: Vše o bobkovišni na živý plot
Níže je uvedena tabulka s přehledem typických tlouštěk zdiva:
| Typ pokládky | Tloušťka stěny (bez malty) | Tloušťka stěny (s maltou - cca 10 mm spára) | Typické použití |
|---|---|---|---|
| 0,5 cihly | 120 mm | 120 mm | Vnitřní nenosné příčky, spíže, vedlejší místnosti |
| 1 cihla | 250 mm | 259 mm | Vnitřní nosné příčky, přístřešky, pomocné nástavby, jižní oblasti |
| 1,5 cihly | 380 mm | 380 mm | Vnější obvodové stěny (optimální pro izolaci) |
| 2 cihly | 500 mm | 510 mm | Objekty v drsných klimatických podmínkách, průmyslové areály |
| 2,5 cihly | 640 mm | 640 mm | Objekty v drsných klimatických podmínkách |
Poznámka: Uvedené tloušťky jsou orientační a mohou se lišit v závislosti na konkrétním typu cihly a použité maltě.
Pro obvodovou stěnu z pálených cihel děrovaných s pevností P8 (P10) nebo zděnou z pórobetonu se doporučuje optimální tloušťka zdiva 250 nebo 300 mm. V severních oblastech by však měla být tloušťka podlah zvýšena na 64 cm. Aby se zajistilo rovnoměrné rozložení zatížení na vnitřní konstrukce, spoje vnitřních a vnějších stěn by měly být vyztuženy speciální mřížkou nebo výztuží každých pět řad zdiva.
Moderní cihlové systémy a technologie
V uplynulých třiceti létech došlo k výraznému rozvoji zdicích prvků a posunu v technologii a výstavbě zděných pozemních staveb. Používány jsou nové zdicí prvky s většími rozměry a účelovými otvory, jiné typy malt a nové technologie vyzdívání.
Broušené cihly a zdění na tenkou spáru
Zcela zvláštní pozornost vyžadují broušené cihly pro tzv. zdění na tenkou spáru. Představují další výrazný krok vpřed ve vývoji pálených cihel z hlediska technologie zdění. Lze říci, že se jedná o „high-tech“ mezi cihlami. Cihly mají ložné plochy zbroušené do roviny, což umožňuje vyzdívání na speciální maltu pro tenké spáry. Tloušťka ložné spáry u zdiva z broušených cihel Porotherm Profi je do 1 mm, pro zdění se používá speciální malta pro tenké spáry.
Čtěte také: Tipy pro zdění starých cihel
Pro zdění broušených cihel je klíčové přesné založení první vrstvy. První vrstva cihel se zakládá na dokonale vodorovnou a souvislou vrstvu malty (ne na pruzích), která nesmí být v žádném případě tenčí než 10 mm. Na založení první vrstvy se používá speciální vápenocementová malta. Od druhé vrstvy se broušené cihly zdí na malty pro tenké spáry, které se dodávají speciálně pro tento účel spolu s cihlami.
Cihlové bloky Porotherm TB Profi
Z pohledu jednoduchosti provádění, celkové ceny tepelněizolační vnější stěny bytových domů a následné údržby je nejvýhodnější navrhnout tyto stěny z nejnovějších cihlových bloků Porotherm TB Profi jako jednovrstvé. Díky integrované tepelné izolaci z minerální vaty uvnitř bloků lze s bloky Porotherm TB Profi splnit plánované zvýšené normové požadavky na tepelné vlastnosti budov s téměř nulovou spotřebou energie (NZEB) i bez dodatečného zateplení. Cihelné bloky Porotherm TB Profi mají částečně zesílená krátká žebra, čímž se docílilo zvýšení pevnosti cihel z 8 na 10 N/mm2 a tím zvýšení charakteristické pevnosti fk zdiva zděného na maltu pro tenké spáry Porotherm Profi z 3,5 na 4,4 N/mm2, tj. o celých 25 %! Právě tato vlastnost umožňuje jejich použití i ve vícepodlažních budovách.
Nezanedbatelnou vlastností stěn z cihelných bloků Porotherm TB Profi je vzduchová neprůzvučnost 50 dB, resp. 48 dB pro tloušťky cihel 44 a 38 cm. Požární odolnost vnějších nosných stěn z obou tlouštěk cihel Porotherm TB Profi vydrží odolávat požáru po dobu nejméně 90 minut, vnitřní nosné stěny z cihel Porotherm AKU SYM dokonce dobu dvojnásobnou!
Zásady správného zdění pro maximální výšku a spolehlivost
Příprava podkladu
- Podklad zdi musí být vodorovný. Proto zjištěné odchylky ve výšce základů či v povrchu stropní konstrukce vyrovnejte maltou od nejvyššího bodu podkladové plochy.
- Pokud je zapotřebí provést vodorovnou izolaci proti vlhkosti, na zatvrdlou maltu položte pásy izolačního materiálu. Pásy musí být nejméně o 150 mm širší než bude tloušťka stěny.
- Pro kontrolu délkového a výškového modulu při zdění se použije rovná hoblovaná lať, na které jsou značky pro vrstvy cihel včetně malty.
Zdění stěn
- Nejprve osaďte cihly v rozích stěn. U bloků THERM dbejte při tom na správné směrování systému per a drážek z boku cihly. Rohové cihly spojte zednickou šňůrou vedenou z vnější strany zdiva, předsazenou o 2 až 4 mm.
- Maltu ložné spáry naneste na podklad ve stejné šířce jako je tloušťka zdi.
- Do čerstvé malty pokládejte cihlu po cihle podél šňůry bezprostředně vedle sebe tak, aby se vzájemně dotýkaly (systém per a drážek slouží jako šablona pro přesné ukládání jednotlivých cihel) nebo ve vzdálenosti rovné předpokládané šířce styčné spáry. Polohu cihel korigujte podle vodováhy a latě pomocí gumové paličky. Přesah cihelných bloků přes hranu základu nebo stropu může být max. 1/6 tloušťky zdiva.
- Malta v ložné spáře musí být nanesena až k oběma lícům stěny, ale nesmí přesahovat přes hrany cihel, a proto přebytečnou maltu vytékající z ložné spáry po osazení cihel stáhněte zednickou lžící.
- Svislé spáry u tradičního sortimentu a kapsy ve svislých spárách u cihel THERM zcela vyplňte maltou. U cihel THERM P+D se svislé spáry vůbec nemaltují.
- Před nanášením malty ložné spáry pro další vrstvu cihel navlhčete vrchní část cihel poslední vyzděné vrstvy. Zdicí malta musí mít takovou konzistenci, aby nezatékala do svislých otvorů v cihlách!
- Zdění následujících vrstev proveďte stejným způsobem tak, aby byla dodržena vzdálenost svislých spár mezi sousedními vrstvami cihel je ve směru délky stěny podle předchozího odstavce Vazba zdiva.
- Nezapomínejte na kontrolu jednotné výšky vrstev zdiva pomocí připravené latě a kontrolu svislosti zdiva pomocí vodováhy či olovnice.
Napojení vnitřních nosných stěn a dělicích příček
Při napojování vnitřních nosných stěn a dělicích příček z broušených cihel THERM platí stejné zásady jako pro cihly THERM. Napojení zvukověizolačních stěn na obvodové stěny se provádí pomocí akustické izolace, která se vkládá do svislé drážky tak, aby konstrukce nebyly pevně spojeny. Další způsob kolmého napojení na nosnou zeď je plochými nerezovými kotvami, které se vkládají do ložných spár. Zdi musejí být rovněž odděleny akustickou izolací. Stěny se pod stropní konstrukcí zakončí pomocí zvukové izolace (tzv. pružné ukončení).
Prostorová tuhost a stabilita objektu
Pokud má objekt tuhou stropní konstrukci, pak postačí obvodovou stěnu ztužit po délce příčnými stěnami tloušťky alespoň 250 mm ve vzdálenosti max. 25 m. Pokud ale strop není ve své rovině tuhý, pak by ztužení příčnými stěnami mělo být po max. 12,0 m. Tuhost objektu v tomto případě pak zajišťují ztužující věnce navrhnuté jako tzv. větrové nosníky.
Čtěte také: OSB desky a jejich tloušťka pro podlahové aplikace
Oslabení zdiva a lokální zatížení
Oslabení zdiva otvory pro průchody, okna nebo dveře a oslabení nikami má vliv na jeho nosnost. Oslabení je třeba rozdělit do dvou skupin. Do první skupiny patří oslabení zdiva vyplývající přímo z návrhu dispozice stavby. Jedná se o okenní otvory, dveře a průchody. Tato oslabení lze přímo řešit úpravou zděné konstrukce na únosnější nebo náhradou zdiva vloženými betonovými, železobetonovými nebo ocelovými sloupky. Druhá skupina zahrnuje prvotně neplánované otvory a niky.
Lokální zatížení na zděnou stěnu mohou vyvolat dva případy. Roznesení lokálního neboli soustředěného zatížení je podle údajů v normě nejvýše pod úhlem šedesáti stupňů. Styk stěny a stropní konstrukce je základním prvkem pro zajištění tuhosti zděné stavby.
Dilatace a vrstvené zdivo
Volnou (dilatační) délku pro volně stojící stěnu z lícového zdiva z pálených cihel, resp. vnějšího pláště vrstveného zdiva z pálených cihel je vhodné uvažovat v souladu s doporučením projektanta, architekta nebo projektanta. Zjednodušené směrnice různých zemí včetně evropské normalizace doporučují u vnějšího zdiva z pálených zdicích prvků provádět svislé dilatační spáry ve vzdálenostech nejvíce 12 metrů (u neprovětrávaných skladeb jen do 10, příp. 8 metrů). U vícepodlažních objektů je nutno vnější vrstvu obvodové vrstvené stěny členit také výškově vodorovnými dilatačními spárami. V souladu s podmínkami uložení se vodorovné dilatační spáry navrhují obvykle nejvýše po dvou podlažích nebo po výšce max. 6 m. Vnější vrstvu z pálených lícových cihel tzv. českého formátu (t1 = 140 mm) a klinkerů německého formátu (t1 = 115 mm) je možné při max. vyložení o 25 (15) mm přes vnější líc úložné plochy provést souvisle do výšky 9 m (nebo 2 podlaží se štítem do max. 4 m výšky ve vrcholu), resp. se stabilitním posouzením vnější vrstvy až do výšky 12 m, s plným uložením pak i bez stabilitního posouzení; vždy se kontroluje vzdálenost a šířka dilatací.
Zvyšování spolehlivosti zdiva
Účelem dokumentu je ukázat na možná technická řešení ke zlepšení funkce zděných konstrukcí a zvýšení jejich spolehlivosti. Základní otázkou je, jak zdivo a zděné stavby posílit. Toho lze dosáhnout vhodnou volbou zdiva, jeho promaltováním a zavázáním, ztužením a vyztužením nebo spojením se stropními konstrukcemi. Základní požadavek na použití zděných konstrukcí obecně zůstává stále stejný. Jde o zajištění mechanické odolnosti a stability jako prvního ze základních požadavků na stavby.
Maltování svislých spar je forma dalšího zpevnění zdiva a zajištění jeho vyšší odolnosti a spolehlivosti, což se dříve běžně užívalo. I když dnes je trend cihly pouze sesazovat k sobě a maltovat jen ložné spáry, je třeba se zamyslet, zda je to vždy vhodné. Jde o pilíře, uložení nosníků a překladů nebo vodorovné zatížení větrem. Zde pro lepší funkci zdiva a jeho spojení je nutné styčné spáry maltovat.
tags: #maximální #výška #cihlové #zdi