Při stavbě jakékoliv budovy je jedním z nejdůležitějších aspektů zajištění pevnosti a stability její konstrukce. Aby se dům nerozjel do stran a nevykazoval v budoucnu statické problémy, využívá se takzvaných pozedních věnců, nejčastěji z železobetonu v úrovni nebo blízko úrovně stropu. Pozední věnec je železobetonový stavební prvek, který chrání celou konstrukci před vodorovnými posuny. Vyztužuje dům vůči vodorovně posuvným vlivům (např. větru, otřesům apod.). Pozední věnec nejvíce ovlivníte výběrem správného typu betonu a oceli. A nezapomeňte také použít kvalitní tepelnou izolaci v dostatečné tloušťce.
Věnec je nezbytnou součástí každé stavby nejen rodinného domu. Je nutné jej realizovat v obvodových nosných stěnách v každém podlaží stavby. Spojuje se se stropem nebo navazuje na překlady stavebních otvorů. Věnec má hned několik funkcí. Slouží ke zvýšení tuhosti zdiva. To by jinak po dosažení určité výšky mělo tendenci vychylovat se ze svislé osy. Pomáhá také zachytit a rozložit vodorovné namáhání zdiva, které vzniká třeba působením větru, otřesů apod. Jeho funkce je nenahraditelná a proto by se měla jeho realizaci věnovat patřičná pečlivost.
Příprava bednění věnce
Prvním krokem je příprava bednění, které určí tvar a rozměry samotného věnce. Pro vytvoření ŽB věnců potřebujeme zhotovit bednění (například prkenné, OSB desky, tepelná izolace, věncové tvárnice). Šalování pozedního věnce lze provést z OSB desek či dřevěných prken tl. 24 mm. Šalování věnce musí být dobře zajištěno proti posunu řádným provázáním, zapřením či ukotvením do stěny.
Tradiční způsob bednění
Při tradičním postupu je nutné připravit bednění z dřevěných prken po obvodu celé stavby. To nemusí být snadné dostat na požadované místo, ani ho tam upevnit tak, aby udrželo váhu betonu. Po vytvrdnutí betonu se bednění musí odstranit a zlikvidovat, protože prkna bývají betonem nenávratně znehodnocena. Tradiční betonáž věnce se dělala pomocí dřevěného bednění. Pomocí desek nebo později OSB se vytvořila na poslední řadě cihel „vana“, do které se umístila armatura a vše se pak zalilo betonem. Postupovat takto můžete i dnes, jenže příprava bednění je časově dosti náročná. Započítáte-li cenu času a materiálu, může se vidina úspor velmi rychle rozplynout. Navíc, pokud se rozhodnete pro výrobu bednění svépomocí, musíte pracovat velmi pečlivě. U věnce je zásadní dodržení roviny a dobře provedená armatura.
Moderní řešení: Věncovky
Jednotliví výrobci zdících prvků mají k dispozici i prefabrikované hotové výrobky, například U profily, věncovky, věncovky s tepelnou izolaci, které zároveň tvoří bednění a vymezují tak betonový průřez věnce. Pokud si chcete ušetřit spoustu práce a zkrátit dobu realizace, použijte věncovky. Systémové řešení nabízí keramické či plynosilikátové věncovky dostupné v několika velikostních provedeních. Jedná se o výrobky, které podstatně urychlují betonáž věnce. Věncovky jsou vyrobeny podobnou technologií jako keramické tvárnice, ale jsou užší a mají podlouhlý tvar. Můžete tak snadno vytvořit bednění, které se stává pevnou a trvalou součástí stavby. Úspora času, a tím pádem i nákladům, je díky věncovkám obrovská.
Čtěte také: OSB desky na podlaze: postup
Manipulace s věncovkami je na rozdíl od realizace klasického bednění velice snadná. Jednoduchá a rychlá je také montáž - zvládne ji i naprostý laik. Jednotlivé tvarovky se kladou ve vodorovném směru po obvodové nosné stěně vedle sebe na suchu do plného maltového lože, případně na lepidlo. Do jednoho běžného metru se použijí 4 ks věncovek. Do věncovek se poté vkládá výztuž a pro zajištění tepelné ochrany také přídavná tepelná izolace. Zdění věncovek na pěnu Dryfix začněte v rozích domu. Poté si mezi věncovými cihlami natáhněte provázek a stejným způsobem vyzdíte věncovky téměř po celém obvodu domu. Tam, kde budou okna, věncové cihly nezdíme, věnec tady bude totiž přerušen.
Další výhodou promyšlených věncovek je jejich integrovaná tepelná izolace. Už žádné lepení polystyrenu ani jiné zdržovačky. Pokud není tepelná izolace součástí bednících prvků, polystyrenové desky nalepíte do věnce dodatečně. Tepelná izolace slouží ve věnci pro zamezení vzniku tepelných mostů. Příprava tepelné izolace, která bude tvořena deskami extrudovaného polystyrenu, je důležitá. Rozměr desek je 60x125 cm, proto je vhodné naformátovat desku na pět dílů dlouhých 60 cm a vysokých 25 cm. Díky tomu nebudete mít žádné zbytky a z jedné desky tak zaizolujete věnec v délce 3 m. Podle projektové dokumentace se používá extrudovaný polystyren tloušťky 120 mm.
Armování věnce
Po přípravě bednění se do něj vloží výztuž věnce, která se skládá z podélné nosné výztuže a konstrukční výztuže, takzvaných třmínků. Ocel zajistí konstrukci pevnost v tahu. Vkládání oceli do betonové směsi se jinak nazývá armování. Obecně platí, že železobeton je tím trvanlivější, čím lépe jsou pruty chráněny proti korozi. Armatura se obvykle skládá z ocelových prutů o průměru 8-16 mm. Standardní věnec má obvykle 4 pruty podélné betonářské výztuže a třmínky v předepsaných vzdálenostech (2 pruty se užívají např. pro malé překlady).
Armatura se umisťuje do bednění tak, aby byla ze všech stran zcela obklopena betonem. Na stavbě jsem se setkal s věncem, který byl součástí překladu a šířka betonové části byla pouze 10 cm. Při provádění drážek elektroinstalace a odstranění části bednící tvarovky, se následně zjistilo, že spodní část překladu nebyla vůbec probetonována, a to z důvodů velmi omezeného prostoru pro zatečení betonu kolem výztuže.
K výrobě třmínků o rozměru 15x18 cm potřebujeme výztuž délky 82 cm. Pro výrobu 300 třmínků bychom spotřebovali 42 prutů betonářské výztuže o průměru 6 mm, které by nás stály cca 1000 Kč. Za hotové třmínky zaplatíme cca 1900 Kč. Vyvázání výztuže opět můžeme provést ručně nebo s pomocí AKUvazače armatur. Pro ušetření času a práce je AKUvazač jednoznačnou volbou. Po kompletním vyarmování věnce je na řadě instalace bednění z vnitřní strany obvodových stěn a z obou stran u vnitřních nosných stěn.
Čtěte také: Vše o suchém betonu
Spočítání materiálu pro armování
Spočítání žebrové oceli pro zhotovení výztužného koše je velmi jednoduché. Stejně jako při určení správného množství bednících prvku, také v tomto případě sečtěte jednotlivé délky obvodového zdiva v podkroví nebo patře. Pokud projektant neurčí jinak, výztužný koš se zhotovuje z žebrové oceli ve čtyřech souběžných řadách. Proto celkovou délku obvodového zdiva vynásobte čtyřmi. Musíte však zase počítat se vzájemnými přesahy minimálně 400 mm. Proto připočtěte několik kusů žebrové oceli navíc.
Určení správného počtu žebrové oceli pro zhotovení třmínků, bude jednodušší pro stavitelé, kteří již mají zkušenost s montáží armokoše do UPA profilu - překladu nad vjezdem do garáže. Délku jednotlivých třmínků máte určenou projektantem v projektové dokumentaci domu. Další směrodatnou mírou je vzdálenost jednotlivých třmínků ve věnci, která podle pravidel činí 250 mm. Rozpočítejte kolik třmínků budete potřebovat do celé délky věnce. Výslednou míru vynásobte stanovenou délkou třmínku. Součtem získáte potřebnou celkovou délku žebrové oceli pro zhotovení veškerých třmínků. Pro vázání armokoše použijte zbylý vázací drát z předchozích stavebních kroků.
Vázání výztužného koše
Třmínky slouží k držení požadovaného tvaru výztužného koše z žebrové oceli. Můžete si je ručně zhotovit v zámečnickém svěráku nebo si pořídit již hotové. Třmínky si objednejte s dostatečným předstihem, pokud si je necháte zhotovit dodavatelsky. Nejprve zkraťte veškeré roxory na požadovanou délku. Potom je vyskládejte těsně vedle sebe do stejné roviny. Pomocí metru, stavebního úhelníku a fixu naměřte a vyznačte přesná místa ohybů. Vyznačte na žebrové oceli fixem rozměry třmínků. Naohýbejte třmínky v zámečnickém svěráku. Zhotovení výztužného koše je po technické stránce náročnější stavební prací. Důležité je nejprve si zvolit jakým způsobem pruty do věnce budete ukládat, abyste se v tak velkém množství vůbec vyznali.
Nejprve volně uložte předem naohýbanou žebrovou ocel do veškerých rohů a navlékněte na ně připravený počet třmínků. Potom uložte pruty do veškerých rovných částí věnce a také navlékněte třmínky. Výztužný koš zdrátujte jen bodově na několika místech vzdálených od sebe přibližně 2000 mm. Zatím přidrátujte bodově pouze horní roxory k třmínkům. Je třeba dávat pozor na správnou vazbu rohu ve věnci. Provazujeme obě vnější výztuže a následně vždy vnitřní prut s vnějším.
Napojování betonářské podélné výztuže věnců v rozích a kolmých napojeních je poměrně jednoduché, ovšem i zde se dělají chyby. Typickou chybou je napojení věnce v rozích průběžnou výztuží tak, že se zahne kolem vnitřního okraje. To stejné se děje i u kolmého napojení věnců. Zde hrozí vlivem nepatrného průhybu věnce k tahovým napětím ve výztuži blíže k vnitřnímu líci věnce a ta má tendenci vytlačovat beton směrem dovnitř.
Čtěte také: Obrubník: návod na výrobu
Půdorys kolmého napojení (zatažení do ztužující stěny) věnce s provázáním rohu pomocí příložek:
| Detail | Popis |
|---|---|
| Rohové napojení | Vazba obou vnějších výztuží a následně vnitřního prutu s vnějším. |
| Kolmé napojení | Provázání věnce s navazující ztužující stěnou pomocí příložek. |
| Chybné napojení | Zahnutí průběžné výztuže kolem vnitřního okraje - riziko vytlačení betonu. |
Betonáž věnce
Po umístění armatury do bednění je možné začít s betonáží. Když je vše připraveno, můžeme objednat beton a celý věnec najednou vybetonovat. Beton se nalévá do bednění tak, aby zcela obklopil armaturu a vyplnil v ní všechny mezery. U betonu je vhodné zvolit třídu C 16/20, C 20/25 S1, či C 20/25 S3. Po vylití se beton hutní ponornými vibrátory. Následně se provede vylití betonu spolu s jeho hutněním.
Zrání betonu a odstranění bednění
Po dokončení betonáže je třeba nechat beton vyzrát. Doba zrání betonu závisí na mnoha faktorech, nicméně doba, kdy beton dosáhne předepsané pevnosti, je 28 dnů. Zatížit jej však (alespoň částečně) lze již po pár dnech. Po cca 2-3 dnech totiž beton dosáhne přibližně 70% pevnosti. Po vytvrdnutí betonu můžeme opatrně odstranit vnitřní bednění.
Závitové tyče a jejich instalace
Závitové tyče se ve stanoveném počtu a délce zabetonují do železobetonového věnce a slouží k připevnění pozednic k věnci. Tím se také zajistí celá střešní konstrukce k domu. Závitové tyče musí vydržet ohromný tlak větru na střechu a jiné silné vlivy, proto se zpravidla používají tyče silné minimálně 16 mm. Délky jednotlivých závitových tyčí se odvíjejí od hloubky železobetonového věnce a výšky pozednic. Hloubka bednících prvků U-profilů je 175 mm a výška pozednic zpravidla bývá 150 mm, pokud stavební projektant neurčí jinak. Dále musíte počítat s vůlí pro podložku a matici minimálně 30 až 50 mm. Výsledná minimální délka závitových tyčí je 375 mm.
Závitové tyče musíte ještě před samotným zabetonováním dodatečně upravit proti vykroucení, protože během uložení pozednic a následném řádném utahování matic, by mohlo dojít k jejich vykroucení z věnce. Proto ve spodní části veškerých závitových tyčí přivařte ze zbytků žebrové oceli minimálně dva krátké kusy, které dostatečně poslouží proti jejich vykroucení. Závitové tyče také lze instalovat dodatečně do již zhotoveného železobetonového věnce. Vyvrtají se do věnce otvory a závitové tyče se připevní pomocí chemické kotvy. Pokud ale stavíte dům nový, je jistější a levnější první varianta, chemická kotva není totiž vůbec levná záležitost.
tags: #jak #udelat #betonovy #venec #navod