Při stavbě patrové dřevostavby je nezbytností dřevěný strop, který tvoří vodorovnou nosnou konstrukci, na kterou se následně osazují stěny dalšího patra. Pokud je v projektu navržen trámový strop, je vždy dobré znát rozměry, se kterými lze počítat při samotné realizaci. Tento článek se zabývá jednotlivými parametry, které ovlivňují návrh průřezu (rozměrů) stropního nosníku.
Parametry ovlivňující návrh průřezu stropního nosníku
Mezi základní parametry patří zatížení. Rozlišujeme stálé a užitné zatížení. Stálé zatížení vyjadřuje vlastní váhu zvolených stropních nosníků. U užitného zatížení se naopak počítá s váhou, která může být proměnlivá a na stropní konstrukci je rozmístěna nepravidelně. Jedná se například o váhu nábytku, různých předmětů, ale také osob, které se po stropu pohybují. Pro stanovení průřezu stropního nosníku je dále nutné znát dva délkové rozměry. Prvním je rozpětí (vzdálenost mezi nosnými stěnami), na kterých bude stropní trám ležet.
- Při výběru hodnoty vzdálenosti nosníků obvykle vycházíme z rozměrů velkoformátových desek, které po osazení stropních nosníků použijeme na záklop stropu.
- Další hodnota v kalkulačce je stálé zatížení. Pokud plánujete stavbu rodinného domu, zvolte hodnotu 1,75 kN/m2.
- U užitného zatížení se řídíme dle předpokládané váhy prvků v místnosti. Pro vysvětlení, 1 kN = 100 kg.
- Hodnoty rozpětí jsou odvozeny od standardních rozměrů místností v rodinných domech.
V moderních patrových dřevostavbách se pro výrobu stropních nosníků používají KVH hranoly, někdy v kombinaci s pevnějšími dřevěnými hranoly z BSH profilů. Při rekonstrukcích domů nebo výstavbě hospodářských objektů se častěji setkáme se sušeným řezivem, které je nutné před zabudováním do konstrukce ošetřit impregnačním prostředkem.
Kotvení a zajištění stropních nosníků
Při osazení stropních trámových nosníků je důležité nepodcenit jejich kotvení ke stěnám, které bývají zpravidla ukončeny zdvojenou horní pásnicí nebo věncem. Jako spojovací materiál je možné použít ocelové kotevní prvky (stropní třmeny, úhelníky s prolisem apod.). V případě přiznaných (pohledových) stropních nosníků se používá sortiment spojovacího materiálu, který je zapuštěný do dřeva trámů. Pokud jste na stropní konstrukci použili například řezivo profilu 60 × 240 mm, je důležité tyto nosníky zajistit proti jejich klopení. To zabezpečíte tak, že mezi jednotlivé stropní nosníky umístíte tzv. bloky. Jedná se o krátké stropní profily vkládané kolmo mezi jednotlivé stropní nosníky po vzdálenosti přibližně 2-3 m. Bloky se také vkládají na začátku a na konci mezi jednotlivé trámy, a díky nim je tak strop uzavřen po obvodu stavby. Bloky kotvíme do stropních nosníků pomocí vrutů.
Konstrukce krovů
Krov je definován jako nosná konstrukce, jejímž hlavním úkolem je vynášet střešní krytinu včetně systému laťování a eventuálních konstrukcí souvisejících se zateplením. Nejdůležitějšími součástmi krovu jsou pozednice, systém vaznic, sloupků, krokví, kleštin, pásků a různých způsobů zavětrování. Venkovský dům střední má typickou kleštinovou krovovou soustavu. Tato konstrukce krovu je charakteristická tím, že nemá vnitřní sloupky, což umožňuje volný půdorys podkroví.
Čtěte také: Správný poměr betonu
Typy krovových soustav
V postupu montáže se budeme věnovat především hambalkové a vaznicové soustavě, jelikož jsou na našem území prakticky výhradně zastoupeny. Existují různé konstrukční variace těchto krovových soustav, které byly konstruovány s ohledem na provozní charakter krovu, nebo například s ohledem na typ krytiny.
Hambalková soustava
Tato soustava je díky volnému půdorysu s minimalizovaným množstvím sloupků velice vhodná pro půdní vestavby. V plné vazbě hambalkové soustavy jsou začepovány krokve do vazného trámu. Ve vazbách prázdných, tzv. jalových, jsou vazné trámy nahrazeny tzv. krátčaty (v místě, kde se krokve čepují). Krátče je krátký trámek, který je podepřen na jednom konci pozednicí a na druhém konci výměnou, osazenou mezi dvěma vaznými trámy. Každý pár krokví je spojen vodorovným trámkem, tzv. hambalkem. Při větších rozpětích krovu se kromě toho ukládá ještě na vaznici. Hambalek bývá podepřen buď jednoduchou stojatou stolicí, nebo dvojitou stojatou, popř. ležatou stolicí. Hambalky se zpravidla navrhují zdvojené, u starých krovů bývají jednoduché, začepované do krokví. V rovině hambalků není krov vyztužen, na nesouměrné zatížení hambalek zajišťuje pouze stejný průhyb krokví.
Vaznicová soustava
Vaznicová soustava se skládá z vazného trámu, na koncích, popř. i uprostřed uloženého na zdech, sloupech nebo jiných podporách. Chybějí-li při větším rozponu střední podpory, zavěšuje se vazný trám na sloupky věšadel. Rozeznáváme tedy krovy se středními podporami a bez středních podpor. Vazný trám přenáší veškeré zatížení střechy na podpory, a proto mají být sloupy a vzpěry, které přenášejí toto zatížení, na vazném trámu co nejblíže u podpor, aby tento trám byl co nejméně namáhán na ohyb. Vazný trám se sloupy, vzpěrami, rozporami a kleštinami vytváří plnou vazbu. V místě vikýřů a střešních oken je přerušení krokve řešeno pomocí výměny. U složitějších střech jako jsou valby, polovalby, mansardy, vznikají úžlabí, kde jsou zkrácené krokve vynášeny zesílenou nárožní, nebo úžlabní krokví. U typické vaznicové soustavy jsou krokve vzdáleny 0,9-1,2 m. Stojatá stolice. Jedná se o vaznicovou soustavu, u které jsou vaznice podpírány svislými sloupky, které přenášejí zatížení do vazných trámů. Počet vaznic, a tedy i počet a umístění sloupků se liší podle rozponu střechy. Ležatá stolice. U této krovové soustavy jsou sloupky, které podepírají vaznice, konstruovány našikmo.
Vlašská soustava
Konstrukce krovů vlašské soustavy patří mezi nejstarší a byly používány již ve starém Římě pro střechy s malým sklonem (v = 1/5-1/4 rozpětí), to je α = 21,8-26,5°. Mohou se používat nad jednoduchými půdorysy větších rozponů s tvarem střechy sedlové nebo pultové. Střešní konstrukce této soustavy se vyznačují jednoduchostí a menší spotřebou dřeva. Vlašské krokve (vazničky) se u této soustavy umísťují rovnoběžně s okapovou hranou, jejich rozpětí se pohybuje 4-5 m, vzájemné vzdálenosti krokví jsou obvykle mezi 0,8-1,0 m. Krokve se kladou na vzpěry (horní pasy) vazníků, které se zapouštějí do krokví (vazniček) na hloubku 20 mm. Proti pootočení se vazničky mohou zapřít špalíky (zvanými pachole) přibitými na vzpěry. Běžné krokve jsou obdélníkového průřezu, hřebenová krokev má pětiúhelníkový průřez a okapová lichoběžníkový.
Montáž krovu
Ve výkresové dokumentaci najdeme podrobný výkres krovu i s potřebnými detaily. Podle tohoto výkresu si sestavíme tabulku jednotlivých prvků. Jednotlivé prvky se třídí podle průřezu. Jiný průřez má pozednice, jiný vaznice, krokve a kleštiny. Spočítáme jednotlivé prvky, rozdělíme je podle délek a vytvoříme tabulku těchto prvků. Nesmíme zapomenout na nadmíry. Na většině pil řežou řezivo na celé metry. V tom případě můžeme např. kleštiny, které mají cca. 2,5 m zdvojit do jednoho pětimetrového prvku. S takto připravenou tabulkou se obrátíme na námi vybraného dodavatele (stavebniny, či v lepším případě přímo na pilu). Objednáme si také cca 0,5 m3 stavebních prken, která budeme jistě potřebovat při montáži krovu. V případě, že jsme natolik zruční a zvládneme montáž krovu sami, musíme si nejprve připravit na stavbě rovnou plochu (podium), na kterou můžeme narýsovat v měřítku 1:1 řez krovem. Na tomto řezu vidíme přesný tvar jednotlivých prvků (krokví a kleštin) a polohu pozednice a vaznice. Tvar krokví si orýsujeme na hranoly, které jsme si koupili na pile. Vyřežeme jednu první krokvi a tu budeme používat jako šablonu na orýsování zbylých krokví. Stejný postup aplikujeme na kleštiny. Nyní osadíme mezilehlé vaznice. Pozednice a vaznice je nutno osadit velice přesně. Rozměříme polohu jednotlivých párů krokví a vyznačíme si ji na pozednice a mezilehlé vaznice. Namontujeme jednotlivé páry krokví. K jejich spojování a připevňování použijeme kování, které je popsáno ve výkresové dokumentaci. Když máme osazeny a připraveny všechny krokve, přistoupíme k montáži kleštin. Kleštiny přichytíme proti sobě a poté je provrtáme skrz krokev a spojíme závitovou tyčí. Pod matku závitové tyče používáme velkoplošné podložky určené k montáži krovu. Veškeré šroubovací spoje je nutno před zakrytím dalšími konstrukcemi (SDK / palubky) dotáhnout. Řezivo, které jsme si přivezli z pily, má jistě vysoké procento vlhkosti a jednotlivé prvky sesychají. Na takto dokončený krov je již možno natáhnout paropropustnou fólii a zajistit ji kontralatěmi.
Čtěte také: Jak na betonování obrubníků: detailní návod
Krokve se pod hřebenem spojují přeplátováním, kosým srázem s přibitými krátkými příložkami apod. Všechny vazby krovu jsou stejné, skládají se ze dvou krokví a hambálku. Hambálek přenáší tahovou i tlakovou sílu. Vazby jsou uloženy u zděných staveb na řádně kotvené pozednice. Krokve jsou zatížené tíhou střešní krytiny, vrstev tepelné izolace, podhledu, sněhem a větrem. Jsou zhotoveny z fošny nebo z hranolového řeziva. Hambálky přenášejí tíhu podhledu, vrstev tepelné izolace, podlahy a užitného zatížení. Vazby ze dvojic krokví jsou osazené na pozednice a vaznice. Každý pár krokví je spojen kleštinami. Krokve se provedou pokud možno z jednoho kusu dřeva. Vaznice přebírají zatížení od krokví a předávají je na svislé konstrukce. Pro jejich podepření se využívají nosné štíty, vnitřní nosné stěny, zděné pilíře nebo dřevěné sloupky. Na obvodových stěnách jsou krokve uloženy na pozednice. U zděných objektů jsou pozednice uložené celou svou plochou na půdní nadezdívce. Horní plochu půdní nadezdívky je vhodné vyrovnat vrstvou betonového potěru v tloušťce alespoň 50 mm, aby pozednice na nadezdívce ležely celou plochou. Pozednice nejsou namáhané na ohyb, proto jsou osazené naplocho. Krokve působí na pozednice v úrovni jejich horních ploch také určitými vodorovnými silami. Proto je nutné důkladné kotvení pozednic.
Nosnost dřevěných trámů a jejich rozměry
Nosná konstrukce střech závisí především na tvaru zastřešení, zatížení vlastní tíhou střešního pláště, nahodilým zatížením sněhem a větrem. U střech s větším sklonem se zpravidla navrhují krovy, nejčastěji dřevěné. Při větších rozponech nebo neobvyklých tvarech může být krov podepřen ocelovými prvky (nosníky na větší rozpětí, rámy apod.). Zpravidla uspořádání vychází ze základních soustav - krokevní, hambalkové, vaznicové nebo vlašské.
Nosnost dřevěných trámů a jejich rozměry se řídí statickým výpočtem, který zohledňuje následující faktory:
- Vlastní tíha: Vlastní tíha nosných konstrukcí střechy jako jsou panely, železobetonové desky apod.
- Zatížení od střešních zahrad na plochých střechách: Skladba vegetace, substrát, ochrana proti prorůstání kořenů, drenážní a filtrační vrstva, vodotěsná a tepelná izolace, parotěsná zábrana.
- Zatížení sněhem: Způsob stanovení zatížení sněhem je dán normou ČSN EN 1991-1-3. Tato hodnota se dále upraví pomocí součinitelů, které zohledňují tvar střechy, sklon, drsnost, tepelné vlastnosti, možnost tvoření návějí, vliv okolního terénu a vzdálenost sousedních staveb na charakteristickou hodnotu zatížení sněhem na střeše, která je dána zatížením na metr čtvereční půdorysné plochy střechy.
- Účinek větru: Stanovení účinku větru na stavební konstrukce podle normy ČSN EN 1991-1-4 je poměrně složité a vyžaduje stanovení řady dílčích parametrů. Zatížení větrem se uvažuje jako tlak nebo sání kolmo na uvažovanou plochu střechy nebo fasády, případně jako tření proudu vzduchu o danou plochu ve směru této plochy.
Rekonstrukce trámového stropu
Stropy ze dřeva jsou vzhledem k použitému konstrukčnímu materiálu náchylné na řadu vad a poruch. Rekonstrukce trámového stropu tak jednou dostihne řadu majitelů starších domů, u kterých se v minulosti dřevěné stropy hojně používaly. Příčin poruchy trámového stropu může být hned několik, mezi nejčastější patří degradace způsobená hnilobou, dřevokazným hmyzem, houbou (například konioforou sklepní či dřevomorkou domácí) nebo jiným biologickým činitelem. Aby bylo možné navrhnout způsob a postup rekonstrukce trámového stropu, je nejprve nutné provést sondu, která ukáže, v jakém stavu jsou stávající dřevěné trámy. Dřevěné trámy mohou být narušené v celé délce, ale také pouze lokálně. Tuhost stropu a vibrace stropu lze ověřit obyčejným „poskočením“ na stávajícím stropě.
Metody opravy trámového stropu
Způsobů, jak opravit trámový strop, je více. Nejlepší varianta je ta, že se všechny staré neúnosné či napadené trámy odstraní a nahradí novými únosnými a „zdravými“ trámy. Mnohdy se jedná o nejjednodušší, nejrychlejší a také nejlevnější variantu. Vše však záleží na konkrétních podmínkách. Ne vždy lze strop rekonstruovat tímto způsobem. Například v případě památkově chráněných objektech se jedná až o krajní řešení v případě narušené statiky objektu.
Čtěte také: Stavba plotu: Kompletní průvodce
Výměna trámů
Výměna trámů probíhá tím způsobem, že se ve zdivu okolo trámů vyseká kapsa, aby se zhlaví trámu uvolnilo. Na jedné straně trámu se ve zdivu nad trámem vyseká svislá drážka, aby bylo možné trám vyjmout. Před montáží nového trámového stropu je třeba provést úpravu kapes pro uložení trámů. Kapsy by měly být tak velké, aby mezi zdivem a novým trámem byla po všech stranách mezera minimálně 50 mm. Pod trám je potřeba umístit vhodnou podložku, která jej bude oddělovat od zdiva. Ta může být buď z impregnovaného tvrdého dřeva, nebo z hydroizolačního pásu.
Protézování trámů
V případě, že se v trámovém stropu nachází trámy lokálně zasažené a narušené, lze je opravit tzv. protézováním. Protézování trámů je metoda založená na náhradě poškozené části trámu novým zdravým a únosným dřevem. Zasažená část trámu se odřízne a pomocí tesařského spoje se na ní naváže nový trám požadované délky. Spoj se pro zvýšení tuhosti doplní většinou o 2 - 3 svorníky za závitových tyčí. Pro ještě vyšší tuhost lze využít hmoždinky buldog, které se umístí mezi trámy a zabrání tak jejich vzájemnému pootočení. Uhnilé zhlaví trámu lze řešit jednak náhradou za trám ze stejného dřeva napojené na původní trám přeplátováním se svorníky, využít však lze také ocelových trámových patek, které se zabetonují do původní kapsy ve stěně. Trám se poté uloží do této patky a ukotví pomocí několika šroubů.
Zesílení trámů
Mnohdy jsou staré trámové stropy sice zdravé, ale jsou málo únosné a poddimenzované, což se projevuje na jejich zvýšeném průhybu při zatížení a nadměrném kmitání při vyvozování dynamického zatížení stropu. Z obou stran stávajícího trámu se pomocí hřebíků či vrutů uchytí dřevěné fošny tl. 40 mm a výšky nejlépe shodné s výškou trámu. Příložky by měly být nejlépe zapuštěné do stěny. Je tedy třeba počítat s vysekáním kapsy pro uložení těchto příložek. Příložky se mohou na trám ukotvit v místě zhlaví, čímž se zvýší smyková únosnost trámu (vyztužení zhlaví). Příložka nemusí být nutně ze dřeva, lze ji zhotovit i z ocelové pásoviny, příp. z ocelového profilu U. Nejúčinnější je však v tomto případě zkrácení zatěžovací šířky (zmenšení rozteče trámů), a to vložením nových trámů mezi stávající trámy.
Spřažení trámového stropu
Další metodou rekonstrukce trámového stropu je spřažení trámového stropu. To lze provést v případě, že je strop únosný, ale nevyhovuje na průhyb a kmitání. Spřažení trámů lze provést až poté, co proběhne sanace stávajících trámů, tedy výměna napadených částí. Spřažení trámů dřevěného stropu se provádí dvojím způsobem:
- Suchá metoda: Je přijatelnější volba, jelikož se během stavebních prací do stavby nevnáší vlhkost, která by mohla podpořit vznik hniloby, plísní a hub. Spřažení se provádí pomocí křížem položených fošen, které se do trámů kotví hřebíky nebo vruty. Místo fošen lze využít také OSB desky, překližku či CLT panely. Na takto ztužené konstrukci lze poté provést skladbu podlahy s ohledem na vnitřní akustiku.
- Mokrá metoda: Je založena na zhotovení betonové desky přímo na trámovém stropu. Jako bednění poslouží dřevěný prkenný záklop. Do trámů se z vrchní strany zatloukají hřeby, které se nechají nad deskami mírně vyčnívat a posléze se přilijí betonem.
Při rekonstrukci trámového stropu dojde často k zásahu do nosných konstrukcí. Jelikož se během rekonstrukce stropů do nosných částí zasáhne, je vyžadováno vyřízení stavebního povolení.
Tesařské spoje
Správné tesařské spoje jsou klíčové pro stabilitu a pevnost dřevěných konstrukcí. Záleží na směru vláken, přenášených silách a detailu v konstrukci.
Spojování vodorovných trámů
Vodorovné trámy nastavujeme na sraz (lípnutím) nebo plátováním. Můžeme je ještě doplnit okováním nebo příložkami. Spoj na sraz je nejjednodušší a provádí se tam, kde je trám podepřený buď po celé délce (např. u pozednic), nebo alespoň zčásti. Srazy mohou být tupé, šikmé, klínočelné, s čepem nebo rybinovité. Postrannímu vybočení, pokud nemají srazy čep nebo klín, se zabraňuje skobami, které se zarážejí do trámů buď svrchu, nebo z obou stran. Po každé straně spoje musí být dva svorníky. Pevnost spoje se prodlužuje délkou příložky a úměrným zvýšením počtu svorníků. Umístí-li se však více svorníků na stejně dlouhou příložku, pevnost spoje se nezvýší, protože se nevyužije pevnosti ocele. Ozuby nebo zapuštěním se trámy oslabují, a proto jsou lepší příložky nasazené (zvláště s dřevěnými hmoždinkami). Tam, kde sraz není podepřen nebo je podepřen málo, používáme plátování, které má mnoho různých variant. Může být rovné nebo šikmé, rovnočelné, šikmočelné nebo klínočelné, klesající, stoupající, s ozubem, klíny atd. Pláty se zajišťují proti bočnímu posunutí dvěma dubovými nebo bukovými kolíky kruhového, čtyřhranného, šestihranného nebo osmihranného průřezu. Kladou se diagonálně po třetinových vzdálenostech.
Spojování svislých trámů (sloupů)
Svislé nastavování trámů (sloupů) nazýváme štěpováním. Čela nastavených sloupů bývají tlačena, takže spoj může být jednodušší. Nebezpečí nastává u vyšších tenčích prutů, které mohou být namáhány na pevnost vzpěrou.
Příčné vazby
Patří sem čepování, přeplátování, kampování, osedlání a zadrápnutí. Končí-li jeden trám na druhém trámu, spojuje se zpravidla čepem. Čepování bylo nejběžnější tesařskou příčnou vazbou. Čep je výstupek na čele trámu, který se vsazuje do prohlubně (dlabu) v druhém trámu (prahu, ližině). Dlab se provádí asi o 10 mm hlubší než je délka čepu a nesmí být nikdy vypracován napříč přes vlákna. U pravoúhlého čepování rozeznáváme čep střední a čep postranní. Středním čepem se spojují trámy přibližně stejně tlusté, postranní (boční) čep se používá, je-li v tloušťkách spojovaných trámů rozdíl. Postranní čep dosahuje poloviny šířky trámu, dlab však nemá být širší než třetina tloušťky prahu. Oba druhy čepů mají řadu variant. Čepy šikmé se uplatňují rovněž jako střední a postranní. Tam, kde by dlab mohl způsobit, že by se vlákna prahu usmykla, zapustíme čep pouze hlouběji a proti usmyknutí jej zajistíme svorníky nebo třmeny. Tento způsob nebo dvojité zapuštění volíme i tam, kde je krátké zhlaví. Čep upravujeme tak, že se jeho čelo seřízne v pravém úhlu ke směru prahu nebo do úhlu půlícího vnější tupý úhel, který svírají oba trámy. Musíme-li v jednom místě do trámu začepovat šikmé vzpěry z obou stran, může se trám zeslabit a ulomit. Proto raději používáme čepy mělké nebo spojení provedeme mělkým zapuštěním (i dvojitým) s trojramennými sponami z páskové ocele. V takových případech připojujeme dřevěnou příložku, tzv. sedlo nebo botu, v níž vytvoříme dlab. Na spojení pásku s vaznicí používáme zvláštní čep, tzv. vháněný. Je zaoblen v poloměru, který se rovná délce pásku, a lze jej osazovat i do hotové konstrukce. Proti vypadnutí se zajišťuje kolíkem.
Tam, kde se v konstrukci oba vodorovné trámy křižují nebo jeden končí na druhém, používáme přeplátování. Přeplátování spočívá v tom, že v místě spojení provedeme v obou trámech výřez a trámy do sebe vsuneme ve výřezech v jedné rovině. Úplné přeplátování je takové, jestliže výřezy v obou trámech dosahují poloviny výšky každého trámu, takže vrchní i spodní líce obou trámů jsou v rovinách. Částečné přeplátování se provádí tak, že se z každého trámu vybere výřez menší než polovina výšky trámu (obyčejně čtvrtina výšky). Líce obou trámů jsou proti sobě výškově posunuty.
Kampování je částečné přeplátování a uplatňuje se tam, kde má být oslabení trámů minimální. V jednom trámu se vyhloubí lůžko, do něhož se zasadí kamp, tj. ozub vysoký jako osmina až šestina výšky trámu. Někdy se kamp provede bez lůžka na druhém trámu. Kampy mohou být pravoúhlé nebo šikmé, obojí pak střední, postranní, křížové, rybinové, odsazené aj.
Osedláním spojujeme šikmý trám s trámem vodorovným, jsou-li oba trámy průběžné a jejich osy mimoběžné. Příkladem může být spojení krokve s vaznicí. V šikmém trámu se podle profilu vodorovného trámu vyřízne malé sedlo asi do třetiny výšky šikmého trámu. Tímto sedélkem dosedne šikmý trám (krokev) na horní plochu vodorovného trámu (vaznice). Zadrápnutím rozumíme spojení šikmého trámu s trámem vodorovným, když ve spoji šikmý trám končí, např. při spojení krokve na úbočí trámu vzpěradla se vzpěrou.
Zesílení trámů - trámové rošty
Trámové rošty jsou vlastně zesílené vodorovné trámy, zvyšující pevnost dřevěné konstrukce na ohyb. Protože často není možné zvětšovat profil jednoho trámu, musíme spojit dva trámy tak, aby působily jako jeden prvek. Spojením dvou trámů se však nezvýší jejich pevnost dvojnásobně (teoreticky by se měla zvýšit dokonce i vícekrát). Při zvyšování únosnosti klademe trámy na sebe, vytváříme tzv. rošty. Přitom dbáme, aby byly co nejdokonaleji spojeny a nedocházelo ani k nejmenšímu posunu. Vruty veďte šikmo (≈ 30-45°). Šikmo zašroubované vruty drží proti vytržení lépe než šrouby kolmo. Čep-dlaba zpevněte svorníkem. Svorník použijte s podložkami. Sraz/štěpování dělejte dlouhé a zajištěné. Řiďte se projektem a předpisy výrobce. Všechny rozměry (délky styku, průměry a počty spojovačů, vzdálenosti od okrajů) vždy platí podle projektu a montážního předpisu.
Kratší styčná plocha spoje může způsobit, že spoj klouže nebo se vmáčkne. Chybí-li zajištění proti posuvu a vybočení, spoj „cestuje“ ve směru styčné plochy a mimo rovinu se „láme“. Pouze kolmé šrouby do vláken drží hlavně „na vytažení závitu“. Oprava: doplňte šikmé vruty (≈ 30-45°) - ideálně dvojici do kříže (X).
Plátování použijte, když spojujete dva kusy do jedné „tyče“ - tedy prodlužujete prvek ve stejném směru (krokve, pozednice, vaznice). Je rychlé, má velkou styčnou plochu po vlákně a síla „teče“ přímo. Čep-dlaba použijte, když ukládáte prvek do jiného prvku (typicky kolmo - krokve do vaznice, vaznice do sloupku). U plátování nezapomeňte na zajištění proti posuvu (šikmé vruty/šroub, svorník, případně příložka). „Vybočení“ je vyklonění mimo rovinu nebo „zlomení“ ve spoji.
Krátká styčná plocha, chybějící zajištění proti posuvu a vybočení, vrtání moc u kraje, bez podložek, nerovný dosed - to vše může způsobit, že se spoj „otevře“ nebo praskne. Co s tím: udělejte delší styčnou plochu, přidejte šikmé vruty/šroub (klidně do kříže), případně svorník s podložkami a boční příložku.
tags: #jak #spravne #umistit #nosne #tramy #strechy