Polystyren je dnes běžně používaným materiálem, nejvíce jej najdeme ve stavebnictví pro zateplení budov. Jedná se o vyhledávaný materiál díky své nízké hmotnosti, dostatečné pevnosti a výborným izolačním vlastnostem. Na stavbách jej najdeme téměř na každém kroku, protože nabízí široké možnosti využití.
Polystyren je v dnešní době nejrozšířenějším a nejpopulárnějším tepelným izolantem. Není divu, jelikož se jedná o materiál s výbornými tepelně-izolačními vlastnostmi, kromě toho se jedná o nejlevnější tepelnou izolaci. Výjimkou není ani jeho nízká hmotnost, jednoduchá manipulace a montáž na zateplovanou konstrukci. Oproti minerální vatě se však hůře opracovává, ovšem jen v případě, že k tomu nemáte vhodné nástroje a zařízení.
Výzva při zpracování polystyrenu: Řezání
Při práci s polystyrenem se vždy dostaneme do místa, kdy je potřeba polystyrenový blok upravit do požadovaného tvaru. Řezání polystyrenu se nevyhnete především při zateplování fasády domu či podlahy na zemině. Ačkoli je polystyren měkký, rychle otupuje řezné nástroje. Při nevhodném řezání polystyrenu je totiž pravděpodobné, že naděláte nepořádek a řez nebude rovný.
Pokud zabrousíte do diskusí na internetu, dozvíte se, že polystyren lze řezat několika způsoby. Jelikož si mnoho lidí zatepluje dům svépomocí, často zjišťují možnosti, jak řezat polystyren. Při řezání polystyrenu se však neobejdeme bez velkého množství odpadu v podobě odlétajících kuliček a prachu.
Vytvarování žlábku do polystyrenového obložení nebo vyřezání otvoru pro zabudování elektrických kabelů není pro řemeslníka s běžnými nástroji vůbec nic příjemného. Naštěstí to jde i jinak.
Čtěte také: Typy cihel pro stavbu krbu
Tradiční a méně vhodné metody řezání polystyrenu
Nejjednodušší metodou je prosté krájení čepelí - kuchyňským nožem, skalpelem nebo odlamovacím nožíkem. Tato provizorní metoda je vhodná pouze pro rovné řezy. Nevýhod takového postupu je hned několik. Krájení za sucha provází nepříjemný skřípavý zvuk a břit nože se velmi rychle v polystyrenu tupí, takže musíte neustále ostřit nebo vyměňovat čepel. Při použití ruční pilky či nože budou okraje řezu roztřepané a otrhané. Navíc způsobíme okolo sebe velký nepořádek, protože od nás budou odlétat částečky lehkého materiálu, které se i při nepatrném vánku rozletí do širokého okolí.
Pokud neřežete polystyren často a ve velkém množství, postačí vám k tomu obyčejný odlamovací nůž či pilka. Pilku ale používejte s jemnými zuby. Vhodná je například pilka na železo. Pilou na dřevo s velkými zuby sice také polystyren uřežete, řez však bude roztřepený a naděláte spoustu nepořádku. Použití odlamovacího nože je o něco efektivnější, ovšem nelze s ním přesně řezat desky o větší tloušťce. Hodí se tak na řezání polystyrenu menších tlouštěk například na zateplení ostění oken, dveří apod. Nejběžnější pomůckou je obyčejný vysouvací nůž, ale ten se při práci s polystyrenem snadno otupí a má sklon k vylamování větších kusů materiálu.
Při použití elektrické pily (např. přímočarky) se sice dostaneme ke skoro přesnému řezu, ale bohužel se neobejdeme bez odlétajících částeček. Polystyren lze řezat také přímočarou pilou či úhlovou bruskou s řezným kotoučem. Přímočará pila vybavená speciálním plátkem určeným na měkké materiály výrazně usnadní řezání polystyrenu. Tyto plátky mají upravené ozubení, které redukuje vytrhávání materiálu a zároveň lépe zvládá teplo vznikající třením. Jsou obvykle zhotoveny z uhlíkové oceli, což pomáhá udržet ostří v dobrém stavu po delší dobu. Další možnost nabízí multifunkční vibrační pila, často označovaná jako Multi-Cutter, která je k dostání i v akumulátorové verzi. Díky rychloupínacímu systému lze vyměnit list během několika sekund. Segmentový pilový kotouč určený pro měkké materiály se postará o přesné řezy i v rozích nebo při vykrajování tvarů.
Řezání a opracování polystyrenu není fyzicky namáhavé, ale vzniká při něm velké množství drobných částic. Proto je vhodné pracovat v dobře větraném prostředí a u delší práce sáhnout po respirátoru. Je však nutné počítat se zdraví škodlivými výpary, které mohou ztěžovat práci v uzavřených prostorách.
Srovnání metod řezání polystyrenu
| Metoda řezání | Přesnost řezu | Vznik odpadu (prach/kuličky) | Použité nástroje | Vhodnost pro složité tvary |
|---|---|---|---|---|
| Nůž (odlamovací, kuchyňský) | Nízká (rovné řezy) | Nízká (drolení) | Nůž, skalpel | Nízká |
| Ruční pila (na železo/dřevo) | Střední (pilka na železo), Nízká (pilka na dřevo) | Vysoká | Pilka s jemnými zuby | Nízká |
| Elektrická pila (přímočará, vibrační) | Střední až vysoká | Střední až vysoká | Přímočará pila (speciální plátek), Multi-Cutter | Střední až vysoká |
| Odporová/Termická řezačka | Vysoká | Minimální | Odporový drát, termický nůž | Vysoká |
Optimální řešení: Tavné a termické řezačky polystyrenu
Nejvhodnějším a nejvíce doporučovaným způsobem řezání je řezání odporovým drátem. Zbavíte se prachu a řezání se stává jednoduchou záležitostí. Ačkoli se dá polystyren řezat i ruční pilou nebo zubní nití, není nic snazšího, než si k práci s ním přizvat termickou řezačku. Žhavá čepel za vás odvede všechnu práci a nezanechá po sobě nepořádek.
Čtěte také: Pokládka dlažby na schody v exteriéru
Princip tavného řezání
Principem tavného řezání je průchod elektrického proudu přes řezací odporový drát či nůž, který je tímto rozžhaven a řezaný materiál je ve skutečnosti taven. Díky tomuto způsobu se však dá z jinak netvárného materiálu vytvořit i zaoblené tvary s čistými zakončenými hranami. Při vedení řezu je důležitá především teplota odporového drátu či nože, rychlost řezu nelze ve většině případů ovlivnit, jelikož při průchodu nože řezaným materiálem dochází k jeho chladnutí. Vytvarování žlábku do polystyrenového obložení tedy může být velice jednoduchá a čistá záležitost. Vytvarovat lze i zaoblené rohy či například číslice nebo písmena.
Typy tavných řezaček a jejich využití
Jednotlivé typy řezaček se také liší způsobem, jakým dochází k jejich ohřevu. Takový ruční nástroj je napájen buď přímo z elektrické sítě, nebo pro profesionální použití vhodnějším napájením přes externí zdroj, díky kterému je možný nepřetržitý provoz řezačky. Při výběru typu řezačky je nutno myslet na to, pro jakou práci budeme nástroj používat.
- Ruční řezačky využijeme při rychlém a precizním řezu. Díky ručnímu způsobu užití je možno dosáhnou vysoké přesnosti a variability. Slouží nejen pro řezání desek tloušťky až 250 mm, ale lze je využít i pro vyřezávání různých prostupů, drážek, nepravidelných tvarů apod.
- Samostatně stojící řezačky (stacionární) se využívají zejména pro vícečetnou práci, jakou je například řezání polystyrenových bloků. Umožňují řezat polystyrenové bloky až do výšky 35 cm a šířky 105 cm. Vzhledem k tomu, že maximální délka polystyrenových desek je 100 cm a výška zpravidla do 250 - 300 mm, lze na takové řezačce řezat prakticky veškeré dostupné polystyrenové desky.
- Výrobní řezačky jsou užívány např. pro formátování velkých bloků.
- Stavební řezačky jsou používány na stavbách - tedy například řezání zateplovacího polystyrenu o různých tloušťkách.
- Hobby a modelářské řezačky používáme např. při vyřezávání různých jemných tvarů, zaoblin a výřezů.
Termické nože, nazývané též tepelné či termické řezačky, jsou nejvhodnějším nářadím pro dělení a vykrajování polystyrenu. Udržují si stabilně vámi nastavenou teplotu, takže při práci nikdy nevychladnou.
Řezačka je vhodný nástroj nejen pro profesionály, ale i pro kutily. Pořízení řezačky na jedno použití by se vám nemuselo vyplatit, jelikož taková řezačka na polystyren začíná s cenou na cca 5 000,-Kč a v případě profesionálního nářadí se může zastavit až na 40 000,-Kč. Zkušený kutil používá ke každé činnosti takové nářadí, které se k ní hodí nejlépe a neztrácí čas zdlouhavými improvizacemi.
Výhody moderních odporových řezaček (např. FESTA)
Kvalitní a cenově dostupná odporová řezačka FESTA patří mezi nejpoužívanější řezačky polystyrenu. Realizace zateplení fasády s bílým nebo šedým polystyrenem už si dnes lze jen těžko představit bez odporové řezačky. Řezačky mají plno výhod. Dnes nejpoužívanější řezačkou na trhu je odporová řezačka FESTA, která je lehká, cenově dostupná a kvalitně zpracovaná.
Čtěte také: Lité betonové povrchy v exteriéru
Struna řezačky FESTA se do provozní teploty zahřeje cca do 10 s. Řez je tenký, zcela rovný a eliminuje nadbytečné plýtvání EPS materiálem. Vodorovný řez se pohodlně nastavuje s pomocí vodící lišty a utahovacího šroubu, který nastavuje úhel řezu. S pomocí vestavěné zarážky lze vždy rychle nastavit pravý úhel. Na vodící lištu lze nasadit doraz a s pomocí pravítka nastavit stejnou délku řezu. Jezdce na bočních ramenech lze přesně nastavit na přiložená pravítka a nastavit tak výšku dorazu pro strunu. Na bočních stranách obou ramen jsou drážky s vyznačeným úhloměrem pro pohodlné nastavení sklonu šikmého řezu.
Doplňkové nástroje a příslušenství
Další výhodou řezaček jsou vyměnitelné čepele a planžety. S různými nástavci tak můžete nejen řezat, ale i provrtávat kruhové otvory nebo drážkovat.
Pro kutily, kteří chtějí přesnost bez utrácení za drahé stolní řezačky, je možnost vyrobit si řezačku svépomocí. Stačí být zručný a mít alespoň základní znalosti z elektrotechniky. K sestrojení primitivní řezačky vám postačí odporový drát, pár dřevěných prkýnek a zdroj elektrické energie. Na klasickou transformátorovou páječku můžete místo hrotu připevnit očko z měděného drátu o průřezu 1,5 - 2,5 mm². Rozžhaveným očkem drátu lze sice polystyren či polypropylen tavit a tvarovat řez, nevýhodou je však produkovaný kouř a nepříjemný zápach páleného plastu. Aby byl odporový drát neustále napnutý, nelze jej napevno upnout na obou stranách. Napevno jej upněte pouze na jedné straně a na druhé straně drát přehoďte přes kladku a zavěste na něj závaží. Jakmile se drát zahřeje, vlivem teplotní roztažností se zvětší i jeho délka a závaží na kladce vykompenzuje toto prodloužení.
Mezi další užitečné tipy patří: Při řezání nožem voskujte čepel například otřením o svíčku. Řez bude o něco hladší a půjde lépe provést. Úzké otvory můžete vypálit v polystyrenu zabodnutím rozžhaveného hřebíku. Různé ozdoby a unikátní tvary můžete vykrajovat nažhavenými kuchyňskými formičkami. Stačí zatlačit jejich ostrou hranou na polystyren, dokud vykrajovací formička neprojede na druhou stranu materiálu. Polystyren je možné upravovat také broušením.
Aplikace polystyrenu při zateplování fasády: Kde se řezání uplatní
Zateplení fasády je uceleným souborem činností, které na sebe navazují a společně tvoří zateplovací systém. Vhodným zateplením fasády odbouráte tepelné mosty v konstrukci a zvýšíte akumulaci zdiva. Zateplení fasády je návratnou investicí. Následující kroky ukazují, jak se při zateplování fasády postupuje a kde je řezání polystyrenu nezbytné.
-
Příprava podkladu
Ze všeho nejdřív je potřeba důkladně očistit stávající povrch fasády. Následně můžete přistoupit ke kontrole rovinnosti povrchu pomocí vodováhy. Podklad musí být suchý a pevný, zbavený nečistot a mastnot. Případné nesoudržné nebo uvolněné části odstraňte. Správně připravené podkladové zdivo pro lepení fasádního polystyrenu musí být dostatečně rovné, každá nerovnost bude omezením při dalších pracích na zateplení. S přípravou podkladu souvisí i odstranění všech prvků, které na nové fasádě nebudou, nebo brání v zateplovacích pracích (hromosvody, světla, odvětrací mřížky apod.). Uchovejte je, abyste je později mohli znovu osadit.
Takto připravený podklad je nutné penetrovat hloubkovým penetračním nátěrem. Penetrační nátěr sjednotí savost zdiva a zajistí lepší přilnavost lepícího tmelu.
-
Založení izolačního systému
U kontaktního zateplovacího systému jsou přípustné 2 varianty založení izolantu. První za pomocí zakládací latě a druhá namontováním zakládacího profilu. V praxi je více používaná druhá metoda. Kolem celého obvodu domu namontujte zakládací profil, všude tam, kde budete lepit izolaci. Nejběžnější založení zateplovacího systému je s použitím hliníkové zakládací LOS lišty. Tloušťka lišty je daná tloušťkou polystyrenu. Lišta se na zdivo montuje s pomocí natloukacích hmoždinek. Založení musí být perfektně vodorovné a v perfektní rovině vůči podkladovému zdivu. K vyrovnání nerovností zdiva slouží vymezovací podložky. Díky hliníkovému profilu vytvoříte rovnou a pevnou spodní hranu zateplovacího systému s estetickým vzhledem a okapovou funkcí, důležitou pro správný odvod vody z fasády.
Tip: Sokl nad terénem nebo nad balkony může trpět vlivem povětrnostních podmínek a zvýšené vlhkosti. Pokud zateplujete tuto část fasády, použijte izolační desky Isover EPS Sokl 3000.
-
Lepení fasádní izolace
Nalepte fasádní izolaci. Lepení polystyrenu vždy začíná od zakládací lišty směrem nahoru. V případě polystyrenu EPS 70F nebo šedého fasádního EPS jsou desky ve formátu 1000x500mm. Lepicí hmotu na EPS desky naneste jako obvodový rámeček, do něj přidejte 2 až 3 lepicí terče. Lepidlo by mělo tvořit alespoň 40 % lepené části desky. Fasádní tmel vždy volte dle zvoleného polystyrenu. Pro venkovní oblasti platí: lepidlo musí být vodotěsné a nesmí obsahovat rozpouštědla.
Izolační desky lepte vždy od spodu nahoru, od zakládací lišty ve vodorovných řadách (podobně, jako se staví z cihel). Vždy se začíná od nároží stěny, kde je nutné dodržet dostatečný přesah (min. jako je použitá tloušťka izolace) pro správné provázání s další stranou domu. Takto zabráníte proudění vzduchu mezi izolantem a zdivem. Dalším důvodem je dodržení rozmístění tmelu pro následné kotvení talířovou hmoždinkou. Talířová hmoždinka musí při kotvení procházet právě skrze lepící tmel. U stavebních otvorů (okna, dveře, garážová vrata apod.) upravte izolační desky do tvaru písmene L a přiložte tak, aby v rozích stavebních otvorů nevznikla žádná spára. Pro vzájemné spojení polystyrenových desek je můžete slepit dohromady, zabráníte tak roztažení a utěsníte izolační vrstvu polystyrenu. Pro lepší přilnavost doporučujeme pokud možno použít polystyrenové desky s podobnou zrnitostí. Další možností je lepení izolantu na montážní pěnu, lepení pěnou šetří čas a je méně náročné, zde jsou ale opravdu vysoké nároky na rovný podklad.
Tip: Grafitový izolant Isover EPS GreyWall Plus nikdy nelepte na přímém slunci.
-
Kotvení izolačních desek
Izolační desky ukotvěte vhodnými talířovými hmoždinkami. Fasádní desky se po nalepení kotví fasádní talířovou hmoždinkou. Předvrtejte otvory pro hmoždinky přes izolaci do podkladového zdiva. Izolační deska se vždy kotví v rozích po obvodu desky a v ploše v místech, kde byl aplikován lepící tmel (buchty). Nejprve se do polystyrenu vyfrézuje otvor 2 cm v místě, kde bude talířová hmoždinka. Talířovou hmoždinky následně nasadíme do předvrtaného otvoru a AKU šroubovákem dotáhneme. Na pevně zakotvenou hmoždinku nasadíme fasádní EPS zátku. Minimální počet kotev jsou 4ks na jeden metr čtvereční, nejčastěji se používá kotvení 6ks/m2. Hmoždinky zajišťují stálý přítlak izolačních desek na lepící tmel a zabraňují zvedání desek od podkladu. Zároveň se snižuje smykové zatížení desek, což způsobuje, že se desky nemohou posouvat do stran.
Počet hmoždinek na 1 m2 fasády se liší dle použitého izolantu, zdiva a hmoždinky. Vždy je dobré toto konzultovat s dodavatelem zateplovacího systému. Hmoždinky se rozdělují podle typu podkladu do tříd: A - beton - kámen, B - plná cihla, C - děrované cihly, D - lehčený beton, E - pórobeton.
-
Broušení a sjednocení plochy
Po nalepení izolačních desek a jejich zakotvení je nutné celou plochu fasády sjednotit a srovnat. Po zatvrdnutí lepidla zbruste desky tak, aby byl povrch opět v rovině. Fasádní desky mají už z výroby určité procento tolerance v rovinnosti, proto dochází po nalepení desek ke vzniku malých spár a škvír. Spáry do dvou 2 mm je nutné vypěnit izolační PU pěnou, která je na to určená. Vytvrzenou přebytečnou pěnu zařízneme zalamovacím nožem a můžeme přistoupit k celoplošnému přebroušení fasády. Účelem broušení je dosáhnout předepsané rovinnosti fasády, protože ostatními úkony se takto dosažená rovinnost už jen kopíruje. Přebruste celou plochu do roviny tak, aby vznikla rovná souvislá plocha.
-
Osazení lišt a profilů
Použití lišt a profilů je důležité pro stabilní a funkční založení zateplovacího systému, zpevnění všech rohů a koutů fasády, správné napojení fasády na otvorové prvky a další části domu, správný odvod vody z povrchu fasády, dilataci větších ploch fasády a eliminaci prasklin v kritických místech fasády. Na všechna nároží domu osaďte rohové profily s výztužnou tkaninou. Následně osaďte parapetní profily, na podhledy LT profily s okapničkou a kolem oken, dveří, vrat a jiných stavebních otvorů začišťovací okenní profily.
-
Zhotovení výztužné vrstvy (stěrky)
Na celou plochu pak naneste stěrkovou hmotu v tloušťce 2-5mm. Výztužná vrstva, lidově nazývaná také "STĚRKA", je jednou z nejdůležitějších částí souvrství kontaktního zateplovacího systému. Po osazení kotev začínají práce na základní vrstvě, která se vyztuží skelnou síťovinou - perlinkou. Armovací vrstvu tvoří stěrkový tmel (většinou stejný jako pro lepení izolantu) a armovací tkanina “Perlinka”. Lepicí hmota se nanáší nerezovým hladítkem s velikostí zubů 10 x 10 mm. Do takto naneseného tmelu vložíme ve směru shora dolů armovací tkaninu - perlinku tak hluboko, aby byla z obou stran krytá stěrkovou hmotou. V místech napojení dvou dílů perlinky nenechávejte mezeru, ale díly přeložte přes sebe v šířce nejméně 10 cm. Na zvláště namáhaných místech fasády se sousední díly musejí překrýt dvojnásobně. Rohy oken a dalších stavebních otvorů vyztužte dodatečně další vrstvou perlinky tzv. diagonálou o rozměrech 30 x 20 cm.
-
Penetrační nátěr
Po dostatečném zatvrdnutí základní vrstvy přijde na řadu penetrační nátěr. Ten pomůže snížit a sjednotit savost podkladu. Po důkladném vyschnutí armovací vrstvy naneste válečkem nebo štětcem penetrační nátěr pod finální omítku. Každý výrobce má ke svým pastovitým omítkám předepsané penetrační nátěry. Penetrace by měla být probarvená do odstínu fasádní omítky. Tyto nátěry jsou probarvené do stejného nebo podobného odstínu jako následná finální omítka. Penetrace zvýší přilnavost omítky k podkladu a probarvení do podobného odstínu eliminuje prosvítání podkladu při nedokonalém nanesení finální omítky.
-
Konečná povrchová úprava fasádní omítkou
Jakmile penetrace vyschne, často už následující den, je čas na konečnou povrchovou úpravu. Nyní osaďte klempířské prvky, jako jsou parapety, oplechování, stejně jako odvětrávací mřížky do míst, kde jsou pro ně fasádní vstupy. Pokud jste nepoužili začišťovací okenní profily, zatmelte spáry kolem oken pružným akrylátovým tmelem. Konečným krokem je nanesení fasádní omítky hladítkem.
Fasádní omítka je dodávána v kbelících v probarveném odstínu. Stačí ji míchadlem promíchat a podle situace i mírně přiředit. Tento krok vyžaduje zkušenosti a manuální zručnost. Pro správné a vzhledově pěkné nanesení omítky je zapotřebí zajistit odpovídající počet pracovníků. Omítka se musí natahovat v jedné ploše stěny na jeden zátah. Natahuje se shora směrem dolů. Pracovní záběr pro jednoho pracovníka je 2-3m2. Omítka se při natahování musí napojovat v čerstvém mokrém stavu. Fasádních omítek je celá řada a výběr je dobré vždy konzultovat s dodavatelem zateplení.
Rozšířené použití tavných řezaček
Tavné řezačky však nejsou vhodné pouze pro řezání polystyrenu, ale i k řezání dalších materiálů, jako je např. styrofoam a další pěnové hmoty, ABS, EPDM pryže, odlehčený polystyren EPS, polymery PA, PE, PP, PU, PVC a další. Obecně jsou tavné řezačky vhodné zejména pro řezání polotovarů, zatavení obrobků, odstraňování otřepů lisovaných dílů, výrobu těsnění, oddělování vtokových kanálků, řezání fólií za tepla, začišťování dílů interiéru v automobilovém průmyslu, zpracování izolačních materiálů, modelování polystyrenu, začišťování látek, řezání textilních pásek, řezání gumy a mnoho dalších aplikací. Na tavné řezačky můžete zakoupit různé náhradní čepele a broušené planžety, které jsou vhodné pro širokou škálu těchto použití.
tags: #jak #se #vyrezava #venkovni #zateplovaci #polystyren