Vyberte stránku

Fasáda je vnější vrstva budovy a hraje klíčovou roli jak ve funkčnosti, tak v estetice stavby. Správná terminologie je zásadní pro komunikaci ve stavebnictví a architektuře. V následujícím textu se zaměříme na pojmy související se spodní částí římsy fasády a další relevantní architektonické prvky.

Základní pojmy fasády a zdiva

  • Zdivo: Všechna stavební umění, která formují zdivo nebo jinak vytvářejí urbanizovaný prostor. Dělí se podle účelu a funkce, stylu (slohu), dále podle typu materiálu a techniky.
  • Bosáž: Jedná se o typ zdobného zdiva, kde se napodobuje vzhled kamenných kvádrů. Napodobenina kvádru je ve formě vystouplého reliéfu.
  • Klinker: Pod pojmem KLINKER označujeme pálené cihly a pásky s nízkou nasákavostí mezi cca 3 a 7 %, zkoušení na mrazuvzdornost dle normy. Výroba probíhá tažením a struktura je strojová. Klinker je slovo z němčiny, znamená zvonit. U cihel označuje tzv. zvonivý zvuk. Klinker materiály mají strojový povrch a jsou vhodnější pro průmyslové využití s větším zatížením.
  • Lícové cihly a pásky: Jsou vyrobeny ražením, povrch je nepravidelný díky ražení cihlářské hlíny do formy s pískem, každá cihla je originál. Nasákavost lícových cihel je od cca 6 % výše.
  • Cihlová fasáda: Životnost cihlové fasády může být až desetinásobná v porovnání s omítkou. Cihlové klinker pásky i lícové pásky lze lepit i na kontaktní zateplovací systém, ale jen za použití speciální technologie a systému kotvení. Fasádu je vhodné doplnit na rozích budovy, na hranách ostění a nároží o rohové pásky. Režné cihlové fasády lze bez problémů kombinovat například s omítkovou fasádou, ale také například s fasádou dřevěnou, thermowood. Použití v interiéru je přirozené a estetické, je vhodné snížit nasákavost hydrofobním nanonátěrem.

Prvky nad hlavní římsou

Nad hlavní římsou se často nachází zdobný prvek, který kryje pohled na střechu a zároveň plní dekorativní funkci.

  • Attika (atika): Jedná se o zeď nad hlavní římsou. Výška dosahuje maximálně jedné třetiny z celkové výšky stavby. Attika tak kryje pohled na střechu a zároveň plní zdobnou funkci. Bývá zakončena sochami, cimbuřím, stříškou, obloučky, balustrádou a dalšími dekorativními prvky. Většinou není opatřena okny.

Ostatní architektonické pojmy

Kromě fasády a římsy existuje celá řada dalších architektonických prvků, které jsou důležité pro celkový vzhled a funkčnost budovy.

  • Akant: Název je odvozený z řečtiny, jedná se o výraz pro bodlákovitou rostlinu. Ve výtvarném umění je akant často užívaným zdobným prvkem, složený z rozvilin. Akantů se původně užívalo ve starověkém Řecku jako dekorativního prvku u sloupů, zvláště u antických chrámů s korintskými sloupy, jejichž hlavice jsou tvořeny právě akanty.
  • Arkády (slepé arkády): Pojem pochází ze slova „arcus“, což je výraz pro oblouk. V architektuře se jedná o typ oblouku spojující dva sloupy či pilíře, mezi nimiž se nachází volně průchozí prostor. Arkády jsou časté u staveb jako je sala terrena, akvadukty, lodžie, zdi kostela dělící hlavní a boční lodě apod. Častým typem je taktéž slepá arkáda (arkatura), v tomto případě se jedná o dekorativní architektonický prvek, který stěnu neotvírá, ale pouze zdobí uzavřené zdivo. Arkatura se uplatňovala od antiky až po historizující slohy 19. století.
  • Arkýř: Jedná se o výčnělek budovy, díky němuž se rozšířil prostor interiéru. Uvnitř stavby tak tvořil jakýsi výklenek s okny, kde se v období středověku nacházel prevet (záchod) nebo kaple. Od renesance se arkýř stále více uplatňuje u měšťanských domů. Okna arkýře umožňovala výhled do stran a zároveň působila dekorativně. Arkýře se hojně vyskytují v novobarokní architektuře 19. století.
  • Armatura: Zpevnění určité části stavby - nároží či opěrných pilířů. Armatury se užívalo zvláště v období gotiky.
  • Balustráda: Zábradlí tvořené balustrami (kuželkami). Balustra může mít okrouhlý či čtverhranný tvar.
  • Bašta (bastion): Tímto termínem se označuje část hradebního opevnění v podobě jakési předsunuté věže sloužící k umístění děla, z něhož se zde střílelo. Tvar bašty byl různorodý: okrouhlý, čtverhranný, polygonální.
  • Empora (tribuna/galerie): Typ ochozu v kostele, který sloužil k oddělení určité skupiny věřících - například šlechtice od prostého lidu, ženy, jeptišky apod. Empory se zpravidla stavěly do zdí oddělující hlavní a boční loď kostela jako jakýsi střední mezičlánek mezi arkádovými oblouky a horní řadou oken.
  • Ferměž (fermežový nátěr): Jedná se o produkt získaný technologickými úpravami lněného oleje za užití oxidu olova a manganu. Fermež se přidává jako přísada do olejových nátěrových barev. Fermež lze dále užít ke zvýšení životnosti a odolnosti dřeva.
  • Festony: Typ dekorativní výzdoby připomínající polověnec. Je složen z drobných lístků, květů či ovoce.
  • Fiály: Jedná se o štíhlý osmiboký či čtyřboký sloupek, který dekorativně zakončuje pilíře opěrného systému.

Střešní konstrukce a její prvky

Střecha je nejdůležitější a nejsložitější část domu, která chrání interiér před povětrnostními vlivy. Níže uvádíme pojmy, které je dobré při výběru nové střechy znát:

  • Hřeben: Tvoří horní hranu střechy. Spojuje dvě protilehlé plochy a zpravidla se přes něj odvětrává střešní plášť, tedy zejména odvádí vlhkost a v létě i přebytečné teplo.
  • Nároží: Roh dvou šikmých ploch.
  • Úžlabí: Boční spojení dvou šikmých ploch, při kterém vznikne vnitřní „kout“.
  • Vikýř: Nadstřešní konstrukce, většinou s oknem. Funkcí je zvětšení prostoru v podstřeší, prosvětlení podkroví a efektivnější větrání prostoru pod střechou.
  • Volské oko: Vychází z okenního vikýře, vyznačuje se polooválným tvarem.
  • Okapní hrana: Spodní hrana střešní plochy, místo kde odkapává ze střechy dešťová voda.
  • Krokevní lať (kontralať): Střešní lať, která se kotví souběžně s krokvemi na pojistnou hydroizolační folii, zároveň vymezuje 40mm větrací mezeru pod krytinou, která je zásadní pro funkci střechy.
  • Krov: Konstrukce střechy ze dřeva, na kterou se pokládá krytina.
  • Bobrovky: Pálená střešní krytina, která se používá zejména v lidové architektuře.
  • Pojistná hydroizolační vrstva (PHI): Vrstva, která se navrhuje a provádí pod skládanou střešní krytinou v závislosti na typu střešní krytiny, sklonu a počtu zvýšených požadavků, které na střechu působí.
  • Úžlabní taška: Keramický prvek ukončující hřeben či nároží, resp. Úžlabí.
  • Větrací taška: Speciální taška s větracím otvorem 12 - 25 cm², zabezpečující odvod vlhkosti z podstřeší.
  • Taška s posuvným laťováním: Taška, kterou je možné laťovat jen s danou vzdáleností (např. 33,5 cm).
  • Tondach Komplet System: Systém keramických a nekeramických doplňků pro zkompletování střechy systému Tondach.
  • Keramické tašky s hřebenem: Keramické tašky s výstupkem různých tvarů, které zabraňují při osazení dle schématu doporučeném výrobcem.
  • Krajní linie střechy: Levá nebo pravá, nenavazující již na další stření plochy, většinou spojující okap a hřeben.

Typy střech

Šikmé střechy jsou střechy se sklonem nad 5°. Šikmé střechy nad 45° se poté nazývají „strmé střechy“. Se šikmými střechami se u obytných domů setkáme nejčastěji. Níže jsou uvedeny nejběžnější typy:

Čtěte také: Prevence poškození PUR pěny na oknech

  • Sedlová střecha: Tento klasický tvar se skládá ze dvou šikmých střešních rovin, které jsou ohraničené okapní hranou a štíty. Tyto dvě střešní roviny jsou v horní části spojeny hřebenem. Výhodou sedlové střechy je relativně snadná montáž střešních prvků a cenová dostupnost. Jednoduchý tvar také minimalizuje riziko zatékání.
  • Valbová střecha: Využívá klasického tvaru střechy sedlové. Nicméně, místo štítů jsou na obou koncích v celé šířce šikmé střešní roviny neboli valby. U valbové střechy se všechny okapy umísťují do stejné výšky. Výhodou valbové střechy je její relativně jednoduchá konstrukce.
  • Polovalbová střecha: Od valbové se liší tím, že okapy u polovalb jsou výš než okapy u dvou hlavních střešních rovin.
  • Pultová střecha: Tvoří ji jedna střešní rovina, která nemá hřeben a je ohraničena pultovou hranou, levým a pravým okrajem a okapní hranou. Pokládka je nenáročná, a díky jednoduchosti konstrukce je tento typ střechy nejméně cenově nákladný.
  • Stanová střecha: Někdy také nazývaná jehlanová, sestává ze čtyř střešních rovin sbíhajících se do středového vrcholu. Používá se tak zejména na stavby s půdorysem čtverce.
  • Mansardová střecha: Nazývá se podle tzv. mansardy - vnitřního obytného prostoru. Její konstrukce vychází ze střechy sedlové. Namísto dvou šikmých rovin se každá polovina mansardové střechy skládá ze dvou střešních rovin odlišného sklonu. Výhodou je maximální využití prostoru v podkroví.

Typy střešních plášťů

  • Jednoplášťové střechy: Mezi vnitřním a vnějším prostorem je jedna nebo více vrstev, ale bez větrané vzduchové mezery. V šikmých střechách se používá spíše výjimečně.
  • Víceplášťové střechy: S větranou mezerou, většinou dvouplášťové. Spodní vrstva většinou plní tepelně izolační funkci, naopak svrchní vrstva plní funkci ochrannou a hydroizolační.

Přehled typů střech

Typ střechy Popis Výhody Nevýhody / Použití
Sedlová Dvě šikmé roviny spojené hřebenem. Snadná montáž, cenová dostupnost, minimální riziko zatékání.
Valbová Klasický tvar sedlové střechy s valbami místo štítů. Jednoduchá konstrukce, využití prostoru pod střechou.
Polovalbová Okapy polovalb jsou výše než okapy hlavních rovin.
Pultová Jedna střešní rovina bez hřebene. Nenáročná pokládka, cenově nejméně nákladná, nízká spotřeba tepla. Často pro verandy, terasy, přístavby.
Stanová (Jehlanová) Čtyři střešní roviny sbíhající se do středového vrcholu. Použití na stavby s půdorysem čtverce, věže kostelů, altány.
Mansardová Každá polovina se skládá ze dvou rovin odlišného sklonu. Maximální využití prostoru v podkroví. Náročná pokládka.

Čtěte také: Ideální terasa: materiály a výrobci

Čtěte také: Předpis pro Hydroizolaci

tags: #jak #se #jmenuje #spodni #cast #rantl

Oblíbené příspěvky: