Nejen začínající kutilové by měli vědět, jak se čemu říká a jaká je podstata toho kterého materiálu. Představujeme třináct typů, jejichž základ tvoří dřevo, často v různých úpravách a s příměsmi.
Typy dřevěných desek a jejich vlastnosti
- Masiv: Je deska z jednoho kusu dřeva; prakticky jsou to jen prkna či fošny v různých úpravách.
- Kompozitní dřevo: Je souhrnný název pro všechny desky, skládající se z různého množství částí; prakticky cokoliv, co není masiv.
- Dýha: Se z kmene stromu po obvodu sloupává jako dlouhý soudržný pás, který se pak dále zpracovává.
- Biodeska: Tři desky z masivu se vodovzdorným lepidlem slepí na sebe (dvě krajní kolmo na prostřední), čímž napodobí silnější překližku, ale konečný výrobek získá pevnost a stálost ve větších plochách, tedy tam, kde by se překližka kroutila. Desky lze povrchově upravovat (např. laminovat), často se užívají čisté, jen voskované nebo lakované.
- Dřevotříska: Velmi malé nestejné třísky z dřevěného odpadu se smíchají s lepidly a slisují. Hmotnostně patří mezi těžší desky, je však výrobně levná, proto se používá pro běžný nábytek, přičemž se vždy povrchově upravuje, nejčastěji vrstvou, třeba laminem nebo dýhou. Není vhodná pro venkovní použití, při déletrvajícím vlhku se bortí.
- Hobra: Do dřevní drtě se nepřidávají lepidla, z hmoty se zamokra lisují desky, které bývají nejčastěji silné 0,5-1 cm. Má v podstatě stejné vlastnosti jako sololit, a v některých hobby marketech hobra ani nepoužívají.
- Lamino: Základem je dřevotřísková deska, která je potažená fólií, nejčastěji bílou, černou nebo imitující různá dřeva. Fólie desku zpevňuje, ale neodstraňuje citlivost dřevotřísky na vlhko.
- MDF deska: Rozemletá dřevěná vlákna se smíchají s vodovzdornými lepidly a zatepla lisují. Výsledek se podobá dřevotřísce, jen struktura je jemnější a deska je tak lépe opracovatelná. Přísadami lze dosáhnout dobré odolnosti proti vlhkosti nebo ohni. Označuje se jako střední dřevovláknitá deska.
- OSB deska: Asi sedmicentimetrové třísky se smíchají s vodovzdornými lepidly a slisují, a to nejméně ve třech vrstvách: v prostřední jsou třísky vedeny kolmo k třískám ve vrstvách na vnějších stranách. Tím je deska velmi pevná a lze ji vyrábět i ve velkých rozměrech. Využívají se při stavbě dřevěných domů.
- Překližka: Loupané nebo krájené dýhy se lepí tak, aby byly v každé sousedící vrstvě vlákna kolmo na sebe. Vrstev bývá větší množství, obvykle lichý počet a všechny nemusí mít stejnou sílu. Dlouhodobé vlhko je může rozlepit (krabatí se), proto se ve stavebnictví používají speciální překližky voděodolnými lepidly (jsou tmavě fialové). Překližka obecně je odolná a lze ji v páře tvarovat.
- Sololit: Vyrábí se podobně jako MDF desky, vlákna však nejsou tak soudržná ani hustá, desky pak mohou být jen tenké a málo pevné, lze je snadno prorazit. Jedna strana bývá hladká a někdy i natřená barvou, druhá je plstnatá nebo s vlisovaným reliéfem.
- Spárovka: Jsou to čisté hranoly vybraného dřeva poslepované do tvaru desky. Mohou být buď průběžné s dlouhými hranoly stejných rozměrů ve stejném seřazení, nebo takzvaně cinkované, kdy jsou kratší hranoly cikcak, třeba jako cihlová zeď. První typ je odolnější, lépe se zpracovává, ale nevyrábí se z tolika druhů dřev jako cinkované spárovky.
Ohýbání MDF a sololitu
Při ohýbání MDF desek je důležité zvážit tloušťku materiálu a požadovaný poloměr. Na malý poloměr, například 7 cm, není možné ohnout žádnou MDF desku bez drážek. Doporučuje se použít drážkovanou MDF tloušťky 8 mm, kterou lze slepit v nějakém přípravku nebo na vhodné trubce, přičemž drážkované strany směřují k sobě.
Tenčí MDF desky, například o tloušťce 3 mm, lze ohýbat ve formě. Bylo ověřeno, že 8 vrstev takové MDF desky, předepnutých a zakřivených, výrazně zvyšuje tuhost výsledné desky, která je pak tužší než 30 mm silná MDF.
Pavelst ohýbal MDF o síle 4 mm, 5 tlouštěk k sobě, přibližně 8 cm na šířce 45 cm a celkové délce 100 cm. V ose vyvrtal 8 děr a vložil kovový kolík, aby se materiál nepohyboval. Desky lehce navlhčil houbičkou na nádobí, nechal 3 minuty odvětrat, natřel lepidlem Soudal D3 štětcem a stáhnul. Takto vytvořený spoj dobře drží, a okraje se následně ořežou a naformátují.
Co se týče sololitu, je poměrně pružný a není nutné jej před ohýbáním namáčet. Pro dosažení křivek na složitějších tvarech, jako je například labyrint, bylo vyzkoušeno několikanásobné namáčení horkou vodou. Na internetu se doporučuje sololit před montáží buď namazat lepidlem PVA nebo namočit a napařit, případně žehlit. První rada se zdá být lepší, neboť není jisté, že napařování přinese spolehlivý výsledek.
Čtěte také: Materiály pro suchý pastel na sololitu
Je důležité si uvědomit, že jakákoli MDF deska, i tenká 3-4 mm, začne při prohnutí o 1-2 cm vydávat divné zvuky. Ohýbání bez řezání z více tenkých vrstev je sice možné, ale materiál se bude dost vzpírat a bude vyžadovat mnoho lepidla. Ohybná překližka by v takovém případě byla mnohem pevnější a snáze ohebná. Pro mírný oblouk by stačila i relativně silná překližka, případně dvě vrstvy.
Tabulka: Vlastnosti vybraných dřevěných desek a jejich vhodnost pro ohýbání
| Materiál | Složení | Vlastnosti | Ohýbatelnost | Použití |
|---|---|---|---|---|
| Masiv | Jeden kus dřeva (prkna, fošny) | Pevný, stabilní (v menších plochách) | Lze tvarovat v páře (u některých dřev) | Nábytek, stavební prvky |
| Dřevotříska | Malé dřevěné třísky, lepidlo | Těžší, levná, citlivá na vlhkost | Velmi omezená, náchylná k bortění | Běžný nábytek (povrchově upravený) |
| Hobra | Dřevní drť (bez lepidel, lisovaná za mokra) | Tenká, málo pevná, podobná sololitu | Pružná, lze ji ohýbat | Zadní stěny nábytku, podklad |
| MDF deska | Rozemletá dřevěná vlákna, vodovzdorná lepidla | Jemnější struktura než dřevotříska, dobře opracovatelná | Možná s drážkováním nebo ve více tenkých vrstvách | Nábytek, interiérové prvky |
| Překližka | Lepené dýhy s vlákny kolmo na sebe | Odolná, pevná, náchylná k rozlepení vlhkem | Dobře tvarovatelná v páře | Stavebnictví, modelářství, nábytek |
| Sololit | Dřevěná vlákna (ne tak soudržná jako MDF) | Tenká, málo pevná, snadno prorazitelná | Pružná, lze ohýbat (možné namočení pro složitější tvary) | Zadní stěny nábytku, podklad, výplně |
Při pokládce sololitu na podlahu, stejně jako u dřevovláknitých desek obecně, je doporučeno nechat materiál aklimatizovat se v místnosti po dobu 48 hodin. Pro lepší aklimatizaci lze zadní stranu navlhčit teplou vodou. Sololit může skrýt mnoho defektů spodní základny, jako jsou praskliny, štěrbiny nebo nerovnosti. Desky se přibíjejí od středu listu nebo směrem k vzdáleným okrajům.
Pamatujte, že povrch sololitu by neměl být příliš navlhčen a neměly by se používat syntetické detergenty; je lepší použít pouze vlhký hadřík. Povrch výrobku lze natírat nebo přemalovat.
Čtěte také: vše, co potřebujete vědět o materiálu Sololit
Čtěte také: Průvodce výběrem dřevovláknitých desek