Při výběru správné hmoždinky je důležité vědět, do jakého materiálu ji budeme zapouštět. Než začnete kutit, zkuste si zjistit, z čeho je zeď vyrobena. Základní rozlišení lze provést zaklepáním. Pokud zní materiál dutě, jde o děrované nebo dutinové cihly. Pokud zvuk dutý není, odvrtejte malý kousek zdi a prozkoumejte prachové částice. Pórobeton má hrubozrnnou šedou drť. Sádrové desky mají charakteristicky jemný bílý a mírně lepkavý prach. Betonová zeď má od šedé po bílou barvu a prach z ní je sypký a jemný.
Výběr hmoždinky podle materiálu
Typ hmoždinky vybírejte vždy primárně dle materiálu zdi. Hmoždinka je ve své podstatě vložka do různých stavebních materiálů, které jsou nepružné a díky ní můžeme bezpečně kotvit jak vruty, tak i metrické šrouby a závitové tyče.
- Pórobeton (Ytong): Je lehký, má výborné izolační vlastnosti, ale zároveň není tak pevný jako klasické cihly. Nevýhodou tohoto materiálu je nízká pevnost v tlaku. Proto je nutné použít kotvící systémy, které zaručují větší spolehlivost v měkkých materiálech, a těmi jsou právě hmoždinky do pórobetonu. Do pórobetonu se používají kovové hmoždinky se zuby. Ty se zaseknou do materiálu a následně pevně drží.
- Sádrokarton: Kovová hmoždinka do sádrokartonu je z kvalitní zinkové slitiny, k její aplikaci není potřeba žádný nástroj, stačí pouze křížový bit, ruční šroubovák nebo akušroubovák. Pro těžší konstrukce doporučujeme použít kovové Molly šrouby, které unesou až 40 kg na kotevní bod.
- Plné materiály (beton, plná cihla): Kovová rámová hmoždinka se používá zejména pro upevnění okenních rámů, rámy dveří a všude, kde je nutností ukotvit vyšší váhu.
Tabulka typů kotvení
| Materiál | Doporučený typ hmoždinky |
|---|---|
| Pórobeton | Kovové hmoždinky se zuby, plastové hmoždinky Fischer |
| Sádrokarton | Kovové hmoždinky do sádrokartonu, Molly šrouby |
| Beton / Plná cihla | Kovové rámové hmoždinky, nylonové hmoždinky |
| Dutinové materiály | Uzlovací hmoždinky |
Postup montáže a vrtání
Hmoždinky zajišťují pevnost a stabilitu uchycených předmětů do zdiva. Důležitým krokem před samotným kotvením je vyvrtání správného průměru a hloubky otvoru v závislosti na použité hmoždince. Obecně platí, že průměr otvoru se rovná vnějšímu průměru hmoždinky, hloubka otvoru musí být delší, než délka hmoždinky, aby šla celá zarazit do otvoru.
Vrtání do zdiva, jako jsou cihly, pórobeton či další měkčí minerální materiály, lze provést klasickou vrtačku bez příklepu. Do tvrdších materiálů volte vrtačku s příklepem. Zahajte vrtání vypnutým příklepem a nízkým počtem otáček. Až vrták zabere, zvyšte počet otáček. Z vrtaného otvoru vždy odstraňte prachové částice ideálně vysavačem a umístěte hmoždinku.
Při výběru vrutu nebo šroubu dbejte na to, že každý typ hmoždinky vyžaduje jiný typ. Správnou délku spočítáte pomocí jednoduchého pravidla: délka hmoždinky + tloušťka montovaného předmětu + průměr šroubu/vrutu. Pro správnou funkčnost, pevnost a nosnost ukotvení pomocí hmoždinky je důležitá správná volba rozměru vrutu nebo metrického šroubu.
Čtěte také: Beton a obrubníky: Průvodce
Tipy pro čistou a efektivní práci
Při vrtání do zdiva i sádrokartonu vzniká jemný prach, který může zašpinit okolní zeď nebo podlahu. Použijte malířskou pásku - přelepte místo, kde budete vrtat. Páska zachytí část nečistot a také ochrání okolní malbu i omítku. Pokud nejde hmoždinka vsunout, můžete ji opatrně zatlouct kladivem. Pokud se hmoždinka v díře protáčí, profík si pomůže kouskem dřívka nebo stahovací páskou, kterou do otvoru přidá k hmoždince.
Čtěte také: Jak znovu použít ztvrdlý cement
Čtěte také: Beton do základů: Na co si dát pozor?
tags: #jak #pouzit #kovove #hmozdinky #navod