Padání omítky je častý problém u starých zdí. Oprava zdi nemusí být složitá. V tomto článku si popíšeme, jak postupovat při opravě venkovní zdi, se zaměřením na řešení vlhkosti zdiva, opravu omítek a zpevnění stěn. Tento článek popisuje tradiční způsoby nahazování omítek a další metody, které se vám budou při rekonstrukci domu hodit. Oprava omítek je doménou zednického řemesla, jehož základní principy se pokusíme v následujících kapitolách popsat.
Vlhkost zdiva a její řešení
Voda vniká do zdiva vlivem chybějící nebo porušené izolace, nebo povrchové úpravy. Jedna z nejčastějších škod způsobených vlhkostí zdiva jsou vlhkostní mapy se solnými výkvěty. Stopy po vlhkosti se mohou objevit i po silném dešti. Největší zdroj vlhkosti pramení z oblasti soklu, dále nejvíce trpí oblast úžlabí a oblast kolem okapů obecně. Pro správnou funkci sanačních opatření, jak aktivních tak pasivních, je nutná konzultace s odborníky zabývajícími se touto problematikou.
Použití hydrofobní omítky
Problém řeší hydrofobní omítka. Pokud jste o hydrofobní omítce ještě nikdy neslyšeli, tak teď čtěte opravdu pozorně. Jedná se o patentovanou omítkovou směs, která je přímo uzpůsobena k aplikaci na mokré povrchy. Odpuzuje vodu, přitom je ale propustná pro vodní páry. To ve výsledku znamená, že drží i tam, kde běžné omítky opadávají. Výhodou je také omezení tvorby mokrých skvrn a výkvětů solí. Izonil omítkové směsi jsou přímo určené na mokré zdi a fungují i jako omítky sanační. Jejich obrovskou výhodou je, že je můžete použít jak do interiéru, tak i do exteriéru. Směsi se prodávají ve dvou hrubostech a u té nejjemnější odpadá práce se štukem - omítka má po zpracování finální podobu a není ji už potřeba nijak dál upravovat, nepočítáme-li finální nátěr. Další skvělou vlastností, oproti konkurenci, je možnost nanášet omítku v relativně velkých vrstvách, což se hodí právě u starších nemovitostí, kde bývá problém s rovinností zdí. Omítka se dá nanášet až do tloušťky 30 mm. Aplikovat ji můžete na mokrý povrch, skvěle se hodí i do jinak velmi problematických sklepních prostor.
Příprava zdiva před aplikací hydrofobní omítky
Opravovaná zeď musí být čistá a soudržná. Předtím, než omítku nahodíme na zeď, musíme zdivo připravit. Zeď musí být čistá a ošetřená postřikem. Jde o velmi řídkou směs cementu, trochy vápna a vody. Účelem postřiku je, aby sjednotil povrch zdiva. Postřik házet do kříže, cca 50 % plochy. Až po zaschnutí postřiku můžeme na zdivo nahazovat připravenou hydrofobní omítku. Starou, vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky min. 80 - 100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti.
Tradiční způsoby nahazování omítek
Čím staršího interiéru se opravy týkají, s tím větší opatrností bychom měli k omítkám přistupovat. U objektů postavených před rokem 1900 se vyskytují různé estetické povrchové úpravy, které mohou být historicky cenné. Na stavbách stavěných tradičními zdicími postupy lze najít několik základních druhů omítek.
Čtěte také: Postup opravy betonových sloupků
Hrubá vápenná omítka
Mezi nejjednodušší z nich patří hrubá vápenná omítka. Tato omítka se používala především v podřadných prostorách, jako jsou sklady, sklepy nebo půdy. Nanese se základní jádrová omítka v jedné vrstvě tlusté do 2 cm. Povrch se pak pouze zatře hladítkem a po uzrání se natře jednoduchým vápenným nátěrem. Kvalita povrchu takovéto jednoduché omítky je odvislá od zrnitosti písku a od intenzity finálního vyhlazení buď dřevěným, nebo kovovým hladítkem. Pokud je jemná omítka kvalitně vyhlazena kovovým hladítkem, říká se jí omítka kletovaná.
Štuková vápenná omítka
Nejtradičnější omítkou užívanou pro obytné místnosti je štuková vápenná omítka, která se skládá ze dvou základních vrstev. První vrstvou je jádro z vápenné malty a druhou vrstvou je tzv. štuk. Jádro je naneseno do tloušťky 2 cm, na které se po zavadnutí nanáší vrstva štuku, která je již podstatně tenčí - okolo 2 až 3 milimetrů. Tradiční štuk je směs jemného prosetého písku a vápna. Štuk se vyhlazuje pomocí různě drsných hladítek až do finální hladké podoby. Chce-li zedník docílit opravdu hladkého povrchu, přidá do štuku sádru a jeho povrch vyhladí ocelovým hladítkem.
Cementové omítky
Dalším jevem v našich podmínkách jsou omítky cementové, které začaly být populární až ve 20. století. Vzhledem k hydrofobním vlastnostem cementu se však v dnešní době od omítek na cementové bázi ustupuje. Prodyšná zeď převážně z cihel, kamene a vápna se vrstvou cementu uzavře a má tendenci zadržovat vlhkost, což má neblahé účinky na vnitřní konstrukce.
Postup omítání
Samotné omítání je odborná činnost, kterou si však do jisté míry lze na některé menší stavební zásahy docela dobře osvojit. Je třeba mít na paměti, že před jakoukoliv aplikací je nutné zdivo navlhčit, to je to typické ostříkávání zdiva malířskou štětkou. Pak můžeme nahazovat zednickou lžící maltu, na což je dobré si osvojit klasický zednický grif. Je potřeba vyvinout takovou sílu, aby malta ze zdiva nespadla nebo se naopak při větší síle neodrazila nazpět. Malta by také neměla být příliš hustá, protože je pak nahazování daleko namáhavější a nemá optimální přilnavost ke stěně.
Abychom měli omítanou plochu v rovině, je třeba nejdříve nanést maltové nebo dřevěné omítníky. Na stěnu se nahodí svislé pruhy ve vzdálenosti cca 1 až 1,5 m a ty se srovnají ideálně do jedné roviny. Samozřejmě to neplatí tam, kde je zeď stará a zakřivená. To se pak omítka stírá pomocí krátké latě a pouze tak, abychom dodržovali její jednotnou tloušťku. Následně se malta mezi omítníky nahází lžící či fankou a poté se strhává pomocí horizontálních pohybů latí směrem nahoru. Při tomto postupu odpadává přebytečná malta, která se již mezi omítníky nevejde, na zem. Různé nerovnosti na stěně se pak uhladí pomocí hladítka a tím máme první vrstvu omítky - tzv. jádro. Pokud chceme mít omítku hladší, jak je v obytných prostorách obvyklé, následuje vrstva štuková.
Čtěte také: Postup opravy betonových schodů
Štuková malta je řidší a jemnější a na stěnu se aplikuje tzv. natahováním. Na kovové, plastové nebo jiné hladítko naneseme štuk a přiložíme hranou těsně ke stěně. V mírném sklonu pak na stěnu tlakem natáhneme tenkou vrstvu štuku. Pakliže máme takto nataženou větší plochu, přijde na řadu hlazení plstěným hladítkem.
Oprava zdi, která je postižena vlhkostí, má kromě použití hydrofobní omítky ještě jedno specifikum. Zhruba do poslední třetiny tloušťky nahozené omítky aplikujeme armovací mřížku, takzvanou perlinku. Ta zajistí, že omítka bude lépe držet a nebudou se v ní vytvářet praskliny. Mřížku zatlačíme hladítkem do nahozené a srovnané omítky, a nakonec ji přikryjeme další vrstvou omítku. Tu pak znovu zahladíme a máme hotovo. Při nahazování omítky doporučujeme zakrýt podlahu - ne celou, stačí jen pruh podél nahazované zdi. Použít se dají například staré kartony. Kromě toho, že si ušetříte pozdější čištění podlahy, si můžete napadanou omítku z kartonu lehce setřást do koleček nebo kbelíku, a pak ji na zeď znovu nahodit, aniž by obsahovala různé nežádoucí příměsi.
Oprava tradiční omítky na cihelném zdivu
Způsob opravy tradiční omítky na cihelném zdivu je prostý. Máme-li před sebou omítku, která není historicky příliš zajímavá, postupujeme při opravě zhruba následovně. Poklepáním na plochy omítky zjistíme, kde je omítka již odchlíplá od zdiva. Následně tato místa otlučeme zednickým kladívkem až na zdravou omítku, která drží. Spáru mezi jednotlivými cihlami zhruba 1 cm proškrábneme, abychom získali kvalitní podklad pro nahození nové omítky. Při rozsáhlém poškození zdiva, například zatékáním, je možné, že jsou nevratně poškozené také lícové strany cihel. Tyto zvlhlé a měkké cihly otlučeme také a vzniklé prohlubně zaplentujeme drobnými úlomky například pálených tašek nebo cihel zpět do požadované roviny. Celou plochu následně důkladně očistíme koštětem a navlhčíme včetně krajů původní omítky, aby dobře přilnula k omítce nové.
Nejdříve místo nahodíme řídkou vápenocementovou nebo kvalitní vápennou maltou, takzvaným „špricem“. Po zavadnutí této vrstvy již vyplníme maltou spravovaná místa klasickým způsobem pomocí latě a srovnáme s okolní omítkou. Následně celou plochu vyhladíme zednickým hladítkem. Poté postupujeme stejně jako u klasické štukové omítky. Na zavadlou jádrovou omítku natáhneme vrstvu štuku, který zahladíme kovovým nebo plastovým hladítkem.
Vyrovnání nerovností se provádí již podkladní nebo přímo sanační omítkou, do které vkládáme úlomky propustného materiálu jako jsou úlomky cihlových tašek a cihel. Nesmíme používat úlomky betonu a betonových tašek. Podklad lze také vyrovnat dozděním na vápenocementovou maltu. Vzhledem k nutnosti zajištění stejnoměrné konzistence a zejména pórovitosti je nejúčinnější použití kontinuální míchačky s míchací zónou pro sanační omítky. Vlastní sanační omítka se provádí minim. po 1 dni. Sanační omítka se nanáší ve vrstvě nejméně 20 mm, při vrstvách silnějších se provádí nanášení vícevrstvě a závěrem se stáhne a zarovná latí nebo uhladí. Nemá-li být účinek sanační omítky negativně ovlivňován, smějí být na plochy sanačních omítek k vytváření struktur a barevného provedení použity pouze minerální a silikátové, případně silikonové materiály bez penetrace, silikátové, silikonové nátěry nebo nátěr weberton silikát. V interiéru použijeme kerasil bez penetrace.
Čtěte také: Jak opravit betonový bazén
Opravy fasády
Fasádní omítky jsou prvním nárazníkem domu ve vztahu k povětrnostním podmínkám, tedy srážkám, slunečnímu záření a větru. Jejich stav se však nejvíce zhoršuje zanedbanou údržbou nebo špatně provedeným detailem. Velký rozdíl je také v kvalitě použité malty. Původní podoba fasády bývá často zaznamenána například na dobových fotografiích, a tak není příliš komplikované se vrátit k původnímu stavu. Pakliže takovou dobovou fotografii nemáte, stačí se porozhlédnout v okolí po typově podobném stavení se zachovalou fasádou a inspirovat se jím.
Vlivem poválečných politicko-společenských událostí došlo k významným změnám také v architektuře. Na základě řízeného hospodářství byla unifikována velikost oken, a tak se například do starých malebných venkovských stavení osazovala rozměrově jiná okna. Tato okna nejsou většinou v proporcích s fasádou a mají úplně jiné členění než okna původní. S výměnou oken souvisela také celková rekonstrukce fasády. Rekonstrukce v drtivé většině případů zahladila stopy po architektonických detailech fasády. Zmizely šambrány, ostění, zdobení štítů a jiné zdobné prvky, které fasádě přidávají estetickou kvalitu, a které byly tak typické pro devatenácté a začátek dvacátého století. Nahradila je břízolitová slitá plocha bez detailu, která působí ve srovnání s původní fasádou tupým dojmem.
Zpevnění zdiva
Příznaky poruchy statiky ohrožují nejen povrchovou omítku, ale i samotné zdivo. Obraťte se včas na odborníky, kteří dokážou posoudit míru rizika a navrhnout optimální řešení. Způsobů opravy a zpevnění nosných zdí je celá řada a jejich výběr by měl provést odborník provádějící projekt opravy. Ke každému případu se přistupuje individuálně. K zesílení stěn může dojít až po odstranění příčiny poškození. Níže popisujeme některé z nejoblíbenějších způsobů zpevnění stěn, ve kterých se objevily trhliny a praskliny.
Příčná výztuž
Příčná výztuž je metoda používaná při přetížení zdiva. K tomu se používají sítě z ocelových prutů. Umísťují se do zářezů provedených podél vodorovných spár, které procházejí celým zdivem. Jakmile jsou sítě na místě, vyplní se spára cementopolymerní opravnou maltou vstřikovanou pod tlakem. Po dobu těchto prací musí být stropy podepřeny. Místo sítí lze použít tzv. ocelové třmeny. Je to jednodušší, protože se zdivo nemusí prořezávat. Jediné, co je třeba udělat, je vyvrtat ve vodorovných spárách každých 30-60 cm otvory kolmo k líci zdi a vložit do nich třmeny. Tyto spáry se pak vyvrtají na tloušťku několika centimetrů a vloží se podélné tyče. Ty musí být přivařeny k příčným tyčím.
Vyztužení zdiva plochými tyčemi a sítěmi
Během metody vyztužení zdiva plochými tyčemi se ploché tyče o průřezu 6 x 80 mm umístí vodorovně po obou stranách poškozené stěny a upevní se šrouby o průměru 1,6 cm. Otvory pro šrouby by měly mít průměr 4 cm, protože je třeba jejich okolí ještě vyplnit opravnou maltou. Rozteč otvorů by měla být 1-1,5násobkem tloušťky zdi. Ploché tyče se umísťují každé 2-3 m.
Armovací mřížky a uhlíková vlákna
Vyztužování zdiva armovacími mřížkami je jednou z nejjednodušších a nejlevnějších metod. Na poškozené nebo oslabené místo se po odstranění omítky, očištění podkladu a základním nátěru nanese vrstva omítkové malty. Do ní se vmáčkne ocelová síť a nanese se druhá vrstva malty. Pletivo by mělo být dodatečně ukotveno ve zdivu. Při této metodě se opět používá cementopolymerní malta. Zesílení zdiva pomocí sítí a pásů z uhlíkových vláken se provádí podle projektu na poškozené stěny. K tomu je zapotřebí speciální cementová malta modifikovaná FRCM nebo polyesterovou či epoxidovou pryskyřicí.
Vyztužování zdí pomocí vazníků a kruhových nosníků
Při vyztužování ocelovými vazníky se používají vazníky vyrobené z tyčí o průměru 2-3 cm nebo ocelových lan. Vedou od rohu k rohu stěny, z vnitřní nebo vnější strany budovy. Jsou umístěny nad nebo pod stropy, případně v linii stropu. Jsou připevněny k ocelovým úhelníkům probíhajícím svisle v rozích. To je zprostředkováno ocelovými objímkami připojenými k těmto úhelníkům. Tyče nebo kabely vyžadují také napínání, k čemuž slouží například závitové napínáky. Vazníky umístěné na volném prostranství podléhají korozi a je třeba je udržovat nebo vyměňovat.
Zhotovení nových věnců
Nové věnce se zhotovují na vrcholech obvodových stěn starých domů, kde věnce scházejí a nebyly zhotoveny v době vzniku domu. Pro zpevnění věnce se obvykle používají železobetonové nosníky, které poskytují pevnost a stabilitu konstrukce. Nejprve je třeba provést přípravu povrchu a zajistit, aby byl čistý a hladký. To zahrnuje odstranění nečistot a případně opravu poškozených částí. Poté se provádí šalování, což je proces vytvoření bednění kolem věnce. Šalování slouží k udržení betonu na správném místě během procesu tvrdnutí.
Výztuž a betonování věnců
Po šalování se do bednění umisťuje výztuž, která je obvykle tvořena ocelovými tyčemi. Výztuž poskytuje pevnost a odolnost proti tlaku a napětí. Poté se do bednění nalévá betonová směs. Beton by měl být pečlivě rovnoměrně rozložen a vyhlazen, aby se zajistila rovnoměrná pevnost a stabilita. Po nalití betonu je důležité nechat věnec zrát a ztvrdnout. Doba zrání se může lišit v závislosti na konkrétních podmínkách a typu betonu použitého pro věnec. Po dostatečném vyzrání betonu se odstraňuje šalování. Je důležité provést tento proces opatrně, aby nedošlo k poškození věnce.
Opravy rákosových podhledů
Vnitřní omítky nahozené na rákosový podhled mohou vydržet celá staletí, avšak při poměrně krátké době zatékání začne rákos hnít a celý podhled se začne bortit. Pak je nutné degradovanou část podhledu včetně rákosových roštů shodit a zhotovit novou. Okraje podlepíme lepicí pěnou a podepřeme přes prkénko o podlahu. Tím zpevníme okraje, a budeme tak moci navázat okrajem novým. Nosné trámy se očistí a ošetří biocidem. Nové rákosové rohože se k nim připevní pomocí vrutů s velkými podložkami. Snažíme se rohože nepřitloukat, aby nepadala další malta a omítka. U zcela nových rákosových podhledů lze použít tradiční rákosníky - speciálně tvarované hřeby. Přes jednotlivé vrstvy rákosových rohoží se mohou natáhnout ocelové dráty, které celou podhledovou konstrukci zpevní. Takto připravený rákosový podhled očistíme od přečnívajících částí a můžeme nahazovat jádrovou omítku, na kterou přijde vrstva štuková a nakonec výmalba. U rákosových podhledů se většinou setkáváme s fabionem, který tvoří čtvrtkruhový přechod mezi stropem a stěnou místnosti. Tento přechod bývá u styku se stěnou ukončen polokruhovým profilem (oblounem) po obvodu celé místnosti.
Opravy obkladů
Opravy obkladů jsou obdobné jako opravy podlahových dlaždic. Poškozenou dlaždici opatrně vysekáme i s maltou pod ní. Obnažené zdivo pořádně vyčistíme, pokropíme vodou a tenkou vrstvou cementu, který necháme zavadnout. Poté naneseme na mokrou obkladačku trochu více malty, než je potřeba, a přitlačíme ji na místo. Obkladačku srovnáme pomocí dřevěných kolíčků nebo plastových křížků, které vložíme do spáry. Po zaschnutí kolíčky nebo křížky vyjmeme a spáry vyplníme spárovací směsí nebo řídkou cementovou směsí. Po zaschnutí obkladačku omyjeme houbičkou.