Plechové střešní krytiny a oplechování jsou oblíbenou volbou díky své nízké hmotnosti, relativně snadné instalaci a široké škále dostupných povrchových úprav a barev. Výběr správného materiálu je klíčový pro zajištění dlouhé životnosti a spolehlivosti střechy.
Faktory ovlivňující výběr materiálu pro střechu
Při výběru materiálu pro střešní krytinu a oplechování je nutné zohlednit několik důležitých faktorů:
- Lokalita a klimatické podmínky: V oblastech s vysokou vlhkostí, častými srážkami, agresivním průmyslovým prostředím nebo v blízkosti moře je vhodné volit materiály s vyšší odolností proti korozi.
- Rozpočet: Cena materiálů se výrazně liší. Je důležité najít rovnováhu mezi cenou a požadovanými vlastnostmi. Hliník, TiZn nebo aluzinek může být dobrou cenově dostupnou variantou s dobrou odolností.
- Estetický vzhled: Vzhled střechy hraje důležitou roli. Vyberte si materiál a povrchovou úpravu, která bude ladit s celkovým designem budovy.
- Složitost střechy: Pro složité střechy s mnoha detaily jsou vhodnější materiály s dobrou tvarovatelností a ohebností.
Přehled běžných materiálů pro střešní krytiny a oplechování
Existuje široká škála kovových materiálů vhodných pro oplechování a střešní krytiny, každý s vlastními specifickými vlastnostmi:
- Pozinkovaná ocel: Je ocelový plech potažený vrstvou zinku, která poskytuje základní ochranu proti korozi. Je to cenově nejdostupnější varianta, ale její životnost je omezená a při poškození zinkové vrstvy začíná ocel korodovat.
- Pozinkovaná ocel lakovaná: Tento typ oceli má kromě zinkové vrstvy ještě další ochrannou vrstvu, obvykle z organických materiálů. Tyto povrchové úpravy výrazně zvyšují odolnost proti korozi, UV záření a mechanickému poškození a také umožňují širokou škálu barevných provedení.
- Hliník: Je lehký kov s vynikající přirozenou odolností proti korozi díky tvorbě tenké vrstvy oxidu hlinitého na svém povrchu. Je velmi dobře tvarovatelný a ohebný. Nicméně je měkčí než ocel, a proto je náchylnější k promáčknutí. Hliníkové střešní krytiny jsou vhodné pro oblasti s agresivním prostředím a tam, kde je důležitá nízká hmotnost.
- Lakovaný hliník: Je hliníkový plech, na který je nanesena vrstva laku. Tato povrchová úprava nejenže dodává materiálu estetický vzhled, ale také poskytuje dodatečnou ochranu proti korozi a UV záření.
- Měď: Je velmi trvanlivý a esteticky atraktivní materiál. Postupem času na svém povrchu vytváří charakteristickou zelenou patinu (měděnku), která slouží jako přirozená ochrana proti další korozi. Měděné střechy mají velmi dlouhou životnost. Měď je dobře tvarovatelná a ohebná, ale její cena je vyšší.
- Titan-zinek: Je slitina zinku s malým množstvím titanu a mědi. Na povrchu titan-zinku se přirozeně vytváří šedá patina, která chrání materiál před další korozí a má samoregenerační schopnost drobných poškození. Je velmi dobře tvarovatelný a ohebný.
- Nerezová ocel: Je slitina oceli s chromem (a někdy i niklem a dalšími prvky), která je vysoce odolná proti korozi. Pro střešní krytiny se obvykle používají austenitické nerezové oceli, které mají vynikající odolnost proti atmosférické korozi.
- Zinek: Vyznačuje se přirozenou odolností proti korozi, kterou zajišťuje postupné vytváření šedé patiny. Je recyklovatelný a relativně dobře tvarovatelný. Nicméně je měkčí než ocel.
- Aluzinek: Je ocelový plech potažený slitinou hliníku (55%), zinku (43,4%) a křemíku (1,6%). Tato kombinace poskytuje vynikající ochranu proti korozi. Hliník zajišťuje dlouhodobou odolnost, zatímco zinek poskytuje ochranu v místech řezů a škrábanců (galvanická ochrana). Aluzinek je pevnější než hliník.
- Corten: Je speciální typ oceli, který na svém povrchu vytváří charakteristickou rezavou patinu. Tato patina slouží jako ochranná vrstva, která zabraňuje další korozi.
- Olovo: Je tradiční materiál, známý svou výjimečnou trvanlivostí a tvarovatelností. Olověné střechy mají velmi dlouhou životnost a poskytují vynikající těsnost.
Galvanická koroze: Skryté nebezpečí pro střechy
Galvanická koroze, nazývaná také bimetalická či elektrolytická, je častou příčinou nečekané degradace kovových prvků na střechách a fasádách. Vzniká tam, kde vrstva elektrolytu (např. dešťová voda, vzdušná vlhkost) propojuje alespoň dva kovy, které mají různý korozní potenciál a nejsou vzájemně nijak izolované. Jeden z kovů se přitom stává anodou a druhý katodou. Díky elektrolytu začne probíhat tok elektronů od anody ke katodě a ten výrazně urychlí přirozený proces koroze. Přitom přednostně koroduje méně ušlechtilý kov - tedy anoda -, zatímco ušlechtilejší kov s kladnějším korozním potenciálem - katoda - je před korozí naopak chráněný. Rez v důsledku galvanické koroze není jen otázkou estetiky, ale především nevratného poškození. Šroub se utrhne, trubka proděraví. Většinou je nutné vyměnit celý napadený díl. Tomu je potřeba předejít.
Příklady nevhodných kombinací kovů
- Měď a pozinkované nebo titanzinkové prvky: Fatální kombinací je přímý styk měděných prvků s prvky pozinkovanými nebo titanzinkovými. Měď je specifická tím, že stačí pouze odkapávání vody, která po mědi tekla, např. na pozinkované nebo titanzinkové prvky, k tomu, aby začaly degradovat. To se týká zejména pozinkovaných okapů, do kterých stéká voda z měděné krytiny.
- Hliník a pozinkované hřebíky: Dle tabulky přípustný styk hliníku a pozinku může být velmi nebezpečný, pokud pozinkovanými hřebíky budeme kotvit hliníkové střešní šablony. Po několika letech se mohou začít šablony uvolňovat díky korodujícím pozinkovaným hřebíkům.
- Měděné opláštění a ocelové jádro: Příkladem je situace, kdy voda zateče mezi měděné opláštění a ocelové jádro háku, což při vzájemné nesnášenlivosti mědi a oceli způsobí elektrolytickou korozi.
Kdy galvanická koroze vzniká?
Aby vznikl galvanický článek, jehož důsledkem bude elektrolytická koroze, musí být přítomen jeden zásadní faktor, a tím je vlhkost. V naprosto suchém prostředí by mohly být pozinkované a měděné plechy v přímém styku a k jejich degradaci by nedošlo. Nicméně, naprosto suché prostředí je v podmínkách stavby vyloučeno, ke vzniku jevu stačí pouze vzdušná vlhkost. Nejhorší situace je u vnějších konstrukcí, fasád a střech. Dešťová voda a kondenzovaná vzdušná vlhkost umí při nesprávné kombinaci materiálů zničit kdejaký kovový prvek.
Čtěte také: Použití OSB desek na střechu
Ke vzniku jevu stačí pouze vzdušná vlhkost. Při vzájemném kontaktu dvou kovů degraduje vždy méně ušlechtilý z nich.
Prevence galvanické koroze
Abyste se vyhnuli galvanické korozi a prodloužili životnost střechy, je klíčové dodržovat následující zásady:
1. Vhodná kombinace materiálů
V první řadě volíme buď jeden typ materiálu, nebo takové materiály, které se spolu „snesou“, jinými slovy mají stejný korozní potenciál. Nejjistější cestou, jak se koroze vyvarovat, je použít jen jeden typ materiálu. Každý kov se takříkajíc snese sám se sebou, jelikož má pořád stejný korozní potenciál. Vzájemný vliv kovů specifikuje norma ČSN 73 3610 o navrhování klempířských konstrukcí. Zvláštní kapitolou je stékání srážek z měděných prvků na prvky z jiných kovů. Měď je specifická tím, že stačí pouze odkapávání vody, která po mědí tekla např. na pozinkované nebo titanzinkové prvky, k tomu, aby začaly degradovat. V této tabulce nenajdete zvláštní případy, kdy velmi malý prvek z méně ušlechtilého materiálu je použit jako mechanické kotvení prvku (např. střešní krytiny) z ušlechtilejšího kovu.
Tabulka kompatibility kovů na střechách (zjednodušeně dle ČSN 73 3610)
| Materiál | Měď | Hliník | Pozinkovaná ocel | Titan-zinek | Nerezová ocel | Olovo | Zinek | Aluzinek | Corten |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Měď | + | - | - | - | + | + | - | - | - |
| Hliník | - | + | + | + | + | - | + | + | - |
| Pozinkovaná ocel | - | + | + | + | + | - | + | + | + |
| Titan-zinek | - | + | + | + | + | + | + | + | + |
| Nerezová ocel | + | + | + | + | + | + | + | + | + |
| Olovo | + | - | - | + | + | + | + | + | + |
| Zinek | - | + | + | + | + | + | + | + | + |
| Aluzinek | - | + | + | + | + | + | + | + | + |
| Corten | - | - | + | + | + | + | + | + | + |
Vysvětlivky:
Čtěte také: Test střešních nosičů kol
- + Materiály mohou být v kontaktu.
- - Kontakt materiálů je třeba vyloučit, výrazně se ovlivňují, k elektrolytické korozi dochází za přítomnosti vody.
- POZNÁMKA 1: Voda stékající z měděných konstrukcí obsahuje ionty mědi, které mohou vyvolávat plošnou korozi hliníku, zinku, zinku legovaného titanem, pozinkované oceli, zvláště pokud voda stéká z větších měděných ploch.
2. Velikost anody a katody
Velikost jednotlivých kovových povrchů je velmi důležitá. Když použijete velkou katodu a malou anodu (např. spojíte nerezový plech šroubem z pozinkované oceli), korozi tím podpoříte. Naopak (tedy u pozinkovaných plechů spojených nerezovým šroubem) koroze často nenastane, protože katodický povrch je vůči tomu anodickému velmi malý. Všeobecně se dá říct, že pro šrouby se vyplatí používat ušlechtilejší materiály než pro jimi spojované prvky.
3. Správná konstrukce
Galvanická koroze vzniká hlavně tam, kde se drží vlhkost a kde je povrch znečištěný. Hrozbou jsou tedy všechny štěrbiny, rýhy a záhyby jako překryvy plechů, podložky pod šrouby apod. Korozi proto omezíte hladkou konstrukcí bez štěrbin, po které voda volně stéká, odplavuje nečistoty a je především rychle vysoušena větrem a sluncem.
4. Antikorozní nátěr
Jelikož má na vzduchu galvanický článek jen omezený dosah, stačí leckdy kov chránit antikorozním nátěrem jen podél styku jednotlivých materiálů. Velkou chybou je natírat pouze anodu.
Důležité poznámky k materiálům
- Nerezová ocel: Nejodolnějším materiálem je korozivzdorná ocel, lidově nerez. Ta má zpravidla kladnější korozní potenciál, proto zreziví ten druhý kov (anoda). Pozor, i nerezová ocel ale může rezivět! A to tehdy, kdy je na jejím povrchu narušena tzv. pasivní vrstva. Ta brání oxidaci, a tedy vzniku koroze. Naruší se třeba omezením kyslíku, mechanickým poškrábáním nebo zvýšenou koncentrací chloru a chloridů. Mezi ty nejspolehlivější patří austenitické oceli. Nerez je leštěný, válcovaný a broušený.
- Měď: Čistá měď přirozeně podléhá atmosférické korozi, časem tmavne, až se na ní nakonec vytvoří tzv. měděnka, patina zelené barvy. Proti galvanické korozi ji však nejlépe ochráníte, když se vyhnete spojení s jinými kovy.
- Olovo: Olovo se používá v síle 1,5 až 4 mm. Olovo nekombinujte ani s hliníkem či uhlíkovou ocelí a raději ani s pozinkovanou ocelí.
- Titan-zinek: Byť má lepší mechanické vlastnosti než zinek samotný, podle odborníků je jeho korozní odolnost s běžným zinkem srovnatelná. Na titanzinek použijte proto jedině pozinkované nebo nerezové šrouby.
- Šrouby a vruty: Oblíbené pozinkované šrouby a vruty nicméně můžete použít na velké díly z uhlíkové oceli a zinku. Naopak pozinkované plechy kotvěte pouze pozinkovanými a nerezovými šrouby. Vyvarujte se jakékoli kombinace s měděnými nebo hliníkovými prvky. Pro dřevěné díly investujte raději do nerezových šroubů.
Praktické aspekty oplechování střechy
Při práci s plechovými krytinami je nutné dbát nejen na jejich mechanicky správné opracování (správné umístění příponek, zapravení drážek a spojů plechů), ale i na druhy použitých plechových krytin. Správně provedené oplechování střechy je základním předpokladem pro dlouhou životnost střechy i celé stavby.
- Okapnice: Chrání spodní hranu střechy před zatékáním. Plech přiložte na spodní hranu střechy s přesahem min. 3. Dbejte na správný spád a přesah střešní krytiny min.
- Komín: Je klasickým místem, kde hrozí zatékání.
- Hluk od deště: U obytných podkroví se doporučuje položit pod plechovou krytinu proti hluku od deště strukturní rohož. Nejvýkonnější proti hluku je Doerken DELTA TRELA (až 15 decibelů), ale je možné použít i jiné.
- Příčná drážka v úžlabí: Přechod z barvené oceli na měď se doporučuje řešit pomocí nerezu. Přechodovou příčnou drážku zhotovíme z nerezu, položíme na prkenné bednění.
Po dokončení všech částí pečlivě zkontrolujte přesahy, spoje a těsnost oplechování. Až budete plánovat další zahradní stavbu nebo rekonstrukci domu, věnujte péči výběru materiálů. Každý den se setkáváme s následky nevhodně zvolených kombinací kovů na střechách a fasádách.
Čtěte také: Instalace asfaltové krytiny
tags: #oplechovani #strechy #hlinikove #plechy #hrebiky #galvanicka