Parozábrana, někdy označovaná jako parotěsná nebo paropropustná zábrana, je plastová fólie, která se používá pro odvádění vlhkosti a k zabránění kondenzace ve stěnách, střechách, základech nebo podlahách. Vodní pára je totiž v těchto prostorách neustále přítomná. Vzniká při výdechu, vaření, koupání i dalších činnostech a za její srážení je částečně zodpovědné zateplení střech, podlah i stěn. Pokud vodní pára projde stěnou, stropem nebo jinou překážkou a setká se s povrchem o jiné teplotě, pak kondenzuje.
Parozábrana se instaluje podél, uvnitř nebo okolo stěn, stropů a podlah právě proto, aby se zabránilo jejich potenciálnímu poškození nadměrnou vlhkostí. Parozábrana odvádí vzniklou páru pryč z budov a místností. Díky tomu je stavba chráněna před nadměrnou vlhkostí, ochlazováním, korozí, vznikem plísní i hnilob. Nezbytná je parozábrana v podkroví. Parotěsná fólie je nedílnou součástí difúzně uzavřené skladby obvodové konstrukce. Montáž parozábrany se provádí zejména u střešních konstrukcí, ale také v sendvičových konstrukcích dřevostaveb. Parozábrana je parotěsná fólie, která zamezuje pronikání vodní páry do konstrukce, kde hrozí její kondenzace. Zkondenzovaná voda v konstrukci může nejen zhoršit tepelně technické vlastnosti izolace, ale také může způsobit celkovou degradaci konstrukce.
Proč je parozábrana důležitá?
V interiéru průměrné domácnosti se denně vytvoří odhadem 12 litrů vodní páry. Vzniká při vaření, sušení prádla, produkují ji rostliny i lidé. Vlivem rozdílu teplot a tlaků mezi interiérem a exteriérem nastává tzv. difuze vodní páry a ta stoupá vzhůru a proniká přes střechu do izolace. Dalším jevem, který doslova vytahuje vzduch a tím i vodní páru, je tzv. komínový efekt. Těmito způsoby se vodní pára dostane do izolace, kde je teplota nižší a pára kondenzuje. Izolace se zvlhčuje a ztrácí svoje izolační schopnosti.
Pro tepelnou izolaci je tedy maximální dovolená kondenzace na úrovni 500 g vodní páry na m² za rok. Parozábrana se používá u difúzně uzavřených skladeb, kde nelze počítat s prostupem vodních par skrze konstrukci. V případě chybné instalace parozábrany nebo jakýchkoliv prasklin či otvorů může docházet k vyšší spotřebě tepla, k poškození základů, střechy a stěn i k nebezpečným situacím v případě, kdy by vlhkost pronikla k elektrické instalaci.
Typy parozábran a jejich vlastnosti
Jako parozábrana se obvykle používá silnější plastová, polyethylenová fólie. Parotěsné fólie jsou vyrobeny z polyetylénu a jsou vyztuženy armovací mřížkou. Druhým typem jsou fólie vyrobené taktéž z polyetylénu, avšak s povrchovou úpravou z hliníku s výztužnou mřížkou. Možnou alternativou kvalitní parotěsné fólie jsou OSB desky. Při jejich instalaci je ale nutné dbát na maximální vzduchotěsnost. Tuto variantu na základě zkušeností rozhodně nelze považovat za stoprocentně funkční náhradu parozábrany.
Čtěte také: Řešení FATRAFOL pro spodní stavby
Parozábrana však není obyčejná plastová nebo hliníková stavební fólie. Je vyhotovená ze speciálních materiálů, zaručujících nepropustnost, ale i pružnost a dlouhodobou tepelnou i mechanickou odolnost. Nejdůležitějším kritériem při posuzování vlastností parotěsné fólie je tzv. faktor difuzního odporu, označený písmenem řecké abecedy μ (čtěte jako „mí“). Jeho hodnota vyjadřuje násobek odolnosti materiálu parozábrany proti odolnosti vzduchu se stejnou teplotou. Častěji se však setkáte s odvozenou veličinou, nazvanou ekvivalentní difuzní tloušťka. Ta bere do úvahy i tloušťku použité parotěsné fólie a je násobkem této tloušťky a faktorem difuzního odporu μ. Označuje se písmenem Sd a udává se v metrech.
Parozábrany a další parotěsné fólie se dělí podle míry propustnosti:
- Parobrzdy: materiály s nízkou regulací přestupu vodních par do střešní konstrukce, např. polyamidové fólie. Ty mívají difuzní odpor μ < 50 000 a Sd cca. 2 m.
- Parozábrany se střední parotěsností: pro ty platí, že μ > 100 000 a Sd cca. 40 m. Do této kategorie můžeme zařadit např. polyetylenové fólie.
- Parozábrany s vysokou parotěsností: mají μ > 500 000 a Sd > 170 m, patří sem např. asfaltové modifikované pásy, AL fólie.
- Parozábrany s extrémní parotěsností: Sd je cca. 1500 m.
Existuje také tzv. reflexní parozábrana, která, jak název napovídá, má reflexní povrch. Díky tomu lze dosáhnout udržení tepla v domě. Některé parotěsné fólie jsou také vybaveny hliníkovou reflexní vrstvou, která do interiéru vrací část sálavého tepla. Pro kvalitní fungování reflexe termoreflexní parozábrany je třeba zachovat min. 20mm vzduchovou mezeru, která nesmí být vyplněna tepelnou izolací. Na to je však nutné splnit dvě podmínky - fólie musí být otočená reflexní stranou do interiéru a zároveň musí být vytvořená uzavřená vzduchová mezera mezi touto reflexní vrstvou a podhledem - např. sádrokartonem. Tloušťka mezery by měla být cca 4 - 6 cm.
Tabulka: Typy parozábran podle difuzního odporu
| Typ parozábrany | Difuzní odpor µ | Ekvivalentní difuzní tloušťka Sd (m) |
|---|---|---|
| Parobrzdy | < 50 000 | cca 2 |
| Parozábrany se střední parotěsností | > 100 000 | cca 40 |
| Parozábrany s vysokou parotěsností | > 500 000 | > 170 |
| Parozábrany s extrémní parotěsností | - | cca 1500 |
Kam umístit parozábranu?
Skladbu konstrukce navrhuje vždy projektant, vždy je ale blíže k interiéru. Důvod je ten, že je nežádoucí, aby vodní páry prostoupily do té části konstrukce, kde se nachází tzv. rosný bod a kde vodní pára zkondenzuje do kapalného skupenství. Při montáži parozábrany v podkroví či kdekoliv jinde je nutné respektovat pokyny uvedené v návodu. Parozábrana se obvykle lepí zevnitř budovy na tepelnou izolaci (mezi krokve) s pomocí lepidla na parozábrany. Některé fólie na sobě mají samolepicí pásku, která usnadňuje montáž. Parozábrana musí být nainstalována maximálně vzduchotěsně tak, aby správně plnila svoji funkci. Preciznost montáže parotěsné fólie je stěžejní pro její následný efekt v dané skladbě.
V případě zateplování šikmé střechy v podkroví se parozábrana montuje buď mezi krokve a dřevěný rošt s podkrokevní izolací. Vždy záleží na výpočtech a projektu zpracovaném odborníkem, nicméně lze říci, že lepší je umístění parozábrany mezi krokve a podkrokevní izolaci. Tím je eliminováno riziko protržení parozábrany v případě defektu sádrokartonového obkladu či při vrtání hmoždinek apod. Parotěsná fólie se montuje zpravidla na podklad z dřevěných hranolů, mezi kterými je tepelná izolace (izolace střechy v podkroví) či na podklad z OSB desek v případě obvodových stěn dřevostaveb (v některých případech však OSB desky mohou zastávat funkci parotěsné vrstvy). Parozábrana se na podklad přichytí pomocí sponkovačky. Některé typy parotěsných fólií jsou také vybaveny samolepicí vrstvou pro pohodlnější aplikaci na podklad. Montáž parozábrany se provádí na tepelnou izolaci z pohledu z interiéru. Může se umístit také mezi dvě vrstvy tepelné izolace, ale je nutné dodržet poměr tlouštěk izolace nad a pod parozábranou.
Čtěte také: Komplexní průvodce Ondutiss Reflex 90
Montáž parozábrany v podkroví krok za krokem
Montáž parozábrany vyžaduje jistou opatrnost, aby nebyla fólie protržena. I malý vpich dokáže zhoršit průvzdušnost obálky budovy a způsobit do budoucna problémy. Určitě nejlepší radou v tomto případě je svěřit montáž parozábrany odborníkům. Při trošce snahy a s důkladnou přípravou to však můžete zvládnout i sami. Zlatou radou v případě svépomocné montáže je, že byste se za každých okolností měli řídit pokyny výrobce příslušné fólie a používat pouze doplňkový materiál jím doporučený.
Při instalaci parozábrany se využívá i propočtů na základě parotechnických vzorců. S výběrem a se správnou instalací parozábrany by vám měl pomoci odborník nebo výrobce střešní krytiny, kterou jste si zvolili. Správný typ parozábrany by měl určit projektant, případně dodavatel (výrobce) systému.
Příprava před montáží
- Měření a střih: V každé místnosti si nejprve změřte její délku. Na každou stranu přičtěte rezervu přibližně 20 cm a poté nůžkami odstřihněte z role potřebný kus fólie.
- Značení: Abyste měli jistotu, že parotěsnou fólii umisťujete rovně a snáze se vám zachovával přesah fólií v šířce 10 cm, nakreslete si na fólii čáru fixou. Současně, před instalací první fólie, si odměřte a na krokve vyznačte potřebnou vzdálenost od zděné příčky.
- Pracovní tým: Ideální je instalovat fólii ve dvou lidech. Nicméně, když jste sami, přichyťte si nejprve sponkovačkou celý pruh fólie pouze na jednom okraji a následně ji postupně urovnejte a přisponkujte na dalších místech. Parotěsné fólie jsou vyráběny v šířce zpravidla 1,5 m a montují se kolmo na podkladní rošt z dřevěných hranolů.
Montáž fólie
- Ukládání a utěsňování: Při ukládání a utěsňování fólie se řiďte základním pravidlem, že parozábrana musí vytvořit vzduchotěsnou bariéru, přes kterou vodní pára nepronikne. Pásy fólie se vyrábějí obvykle v šířce 1,5 m a je možné je ukládat v horizontálním či vertikálním směru. Měly by se překrývat aspoň na šířce 10 cm, abyste měli jistotu, že jsou dostatečně utěsněné.
- Lepení spojů: Jednotlivé pruhy fólie k sobě budete lepit hliníkovou páskou (např. DEKTAPE REFLEX, Isover Vario ® KB1). Důležité je pečlivě spoje přelepit a pásku uhladit, aby byl spoj dokonale těsný. Páskou DEKTAPE REFLEX přelepte také všechny sponky a pod stavěcí třmeny či pružinové závěsy sádrokartonu byste měli správně použít pásku DEKTAPE SP1. Spojení a přelepení sponek je klíčové pro vzduchotěsnost. Otvory po sponkovačce v pásech přelepit k tomu určenou lepicí páskou nebo použít řešení bez sponek.
- Napojení na stěny: Když máte spojené všechny pásy parotěsné fólie a přelepené sponky, přišlo na řadu napojení fólií na stěny místnosti. K napojení použijte tmel na parozábrany (např. DEKFOL MASTIC). Tmel nanášejte na stěnu v místě, kde jste instalovali první parotěsnou fólii. Na nanesený tmel fólii opatrně přitlačte a spoj lehce uhlaďte. V místě přesahu dvou fólií naneste tmel pod i nad fólii. To proto, abyste měli jistotu, že spoje budou opravdu vzduchotěsné.
Speciální detaily a časté chyby
- Kolem střešních oken: Kolem střešních oken použijte originální manžetu z parotěsné fólie (např. VELUX BBX). Manžetu po rozložení nejprve nástavcem a tužkou vtlačte do rámu okna. Následně pomocí dodaných vrutů manžetu spojte v připravených otvorech s rámem okna. Pro snazší práci si manžetu ještě přisponkujte na několika místech ke krokvím. Nakonec ji páskou DEKTAPE REFLEX připojte k parotěsné fólii v místnosti.
- Prostupy pro instalace: Příslušná místa, na kterých se fólie kotví na krokve sponkami, je nutné dodatečně utěsnit lepicí páskou, kterou přelepujete pásy fólie mezi sebou. Stejným způsobem je nutné utěsnit místa, na kterých jste fólii porušili samořeznými šrouby pro přichycení profilů určených na montáž sádrokartonu. Dost často parozábranou procházejí i rozvody el. energie, počítačových sítí nebo potrubí. I tyto musíte utěsnit, a to buď vhodnými gumovými průchodkami, které dodávají někteří výrobci, případně kombinací vlastnoručně vystřihnuté a vytvarované záplaty z kusu fólie, kterou dotěsníte páskou na lepení fólie, nebo jen páskou samotnou.
- Vzduchotěsné napojení: Vzduchotěsné napojení parotěsné zábrany na obvodovou stavební konstrukci pod stropem je často opomíjeným detailem majícím velký vliv na smysluplnost řešení prostupu vodních par do zateplení. Základním detailem je vzduchotěsné napojení parotěsné zábrany na svislou konstrukci pomocí oboustranné lepící pásky nebo těsnícího tmelu v kartuši. Tento spoj musí být trvale přitlačen některou ze součástí stropní podvěšené konstrukce nebo samostatným prvkem po celém obvodě místnosti. Samotná parotěsná zábrana je ke konstrukci připevněna dočasně pomocí oboustranné lepící pásky a následně trvale přikotvena prvky konstrukce podhledu.
- Chybná instalace: Velmi časté řešení umístění parotěsné zábrany přímo na nosnou konstrukci rastru podhledu pod interiérový obklad je nevhodné z důvodu perforace a poškození vlivem jiných řemesel, instalací osvětlení a podobně!
Kontrolní BlowerDoor test
Před realizací sádrokartonů je vhodné mít jistotu, že parotěsnou fólii máte nainstalovanou správně. Proto je možné objednat kontrolní test vzduchotěsnosti, tzv. BlowerDoor test, který by odhalil případné chyby dřív, než vše zaklopíte sádrokartonovými deskami. Test naštěstí prokazuje, že k úniku vzduchu přes parotěsnou vrstvu nikde nedochází.
Podkonstrukce a montáž sádrokartonu
Mezi krokve se vloží tepelně izolační vrstva z minerální izolace o šířce přibližně o 10-20 mm větší, než je světlá vzdálenost krokví. V případě, že tepelná izolace mezi krokvemi sama nedrží, lze ji zajistit po dobu montáže vázacím drátem. Pokud výška profilu krokví nestačí pro tloušťku tepelné izolace, lze ji zvýšit pomocí krokvového nástavce, krokvovým závěsem popř. předsazenými latěmi. Jednotlivé díly a přířezy minerálních desek nebo rolí se vkládají vždy beze spár a v těsné návaznosti na jednotlivé prvky v konstrukci. Kombinace různých typů vláken (skelné a čedičové vlákno) se nevylučuje. Nejprve se pak vkládá lehčí skelná izolace a pod ní následně těžší izolace kamenná.
Na stropní a šikmou trámovou konstrukci (např. kleštiny a krokve) se připevní podkonstrukce. Podkonstrukce je tvořena ocelovými tenkostěnnými R-CD a R-UD profily nebo dřevěnými latěmi. Rozteč montážních R-CD profilů, popř. dřevěných latí je maximálně 500 mm, rozteč závěsů/krokví je max. 900 mm. Při použití přímých závěsů na šikminách a předstěnách je nutno dodržet vzdálenost rubu opláštění od nosného prvku (krokve, latě) max. 40 mm, u stavěcího třmenu max. 65 mm. R-CD profily se připevní ke krokvím a ke stropní konstrukci pomocí krokvových závěsů (event. pomocí stavěcích třmenů nebo přímých závěsů). Maximální délka vyložení krokvového závěsu délky 125 mm je 75 mm, závěsu délky 150 mm je 100 mm, závěsu délky 170 mm je 120 mm. Stavěcí třmeny přišroubujeme ke spodnímu líci krokvového nástavce pomocí 2 ks šroubů do plechu 421/ 4,2 x 13 (typ LB) na jeden závěs. Do dutiny v úrovni stavěcích třmenů před parozábranou můžeme vložit dodatečnou vrstvu minerální izolace. Její tloušťka však může být max. 60 mm. Montáž primárního (vrchního) roštu R-CD se provede pomocí krovových závěsů přišroubovaných ke krokvi ve vzájemné rozteči max. 900 mm. Následně se vloží minerální izolace mezi krokve. Montáž předem připravených pruhů sádrokartonu RF (DF) šíře min. 100 mm přišroubovat na R-CD profily pomocí šroubů TN25 v rozteči max. 500 mm. Max. délka stavěcího třmenu je 65 mm. Do vzniklé dutiny je možno vložit dodatečnou vrstvu tepelné izolace - v tl. max. 60 mm. Parozábrana se na dřevěné latě nebo na krokve připevní sponkovačkou. Podkonstrukce z dřevěných latí se upevní vhodnými upevňovacími prostředky. Pro vzdálenost krokví do 850 mm je možno použít latě o průřezu 50/30 mm, pro větší vzdálenost krokví (max. však 1 000 mm) latě o průřezu 60/40 mm.
Čtěte také: Vlastnosti parotěsných fólií a parobrzd
Sádrokartonové desky se osazují zásadně podélnou hranou kolmo ke směru montážních profilů, popř. montážních latí. Při opláštění je nutno zachovávat zásadu převazování příčných spár alespoň o jednu vzdálenost mezi profily či latěmi (spáry desek nesmí tvořit kříž). Upevnění sádrokartonových desek se provádí samořeznými šrouby typu TN délky 25-55 mm. Vzdálenost šroubů na stropech a šikmých částech opláštění je max. 170 mm. Spáry mezi sádrokartonovými deskami a hlavy šroubů se zatmelí.
V případě vyšších mechanických nároků je vhodné k opláštění použít sádrokartonové desky RigiStabil (DFRIEH2) nebo sádrovláknité desky Rigidur. Desky RigiStabil se připevňují k podkonstrukci speciálními šrouby RigiStabil (TUN), desky Rigidur šrouby Rigidur, desky Habito® H šrouby Habito (UMN). Desky Rigidur se v podkroví montují buď technologií tmelené spáry za použití sádrového tmelu MAX s výstužnou páskou nebo technologií lepené spáry (šířka spáry max. 1 mm) za použití lepidla na spáry Rigidur v kartuši. Šrouby nebo sponky se přetmelí spárovacím tmelem.
tags: #jak #montuje #parotesna #folie #návod