Pojem azbesty označuje skupinu přirozeně se vyskytujících vláknitých minerálů. Chemicky se jedná o hořečnaté, eventuálně vápenato-hořečnaté silikáty, mezi něž patří aktinolit, amosit, antofylit, chrisotyl, krocidolit a tremolit. V zemské kůře je azbest poměrně rozšířený. Společnou vlastností všech azbestových minerálů je jejich vláknitá struktura.
Vlastnosti a historické využití azbestu
Azbest je charakteristický svou vysokou tepelnou rezistencí (součinitel tepelné vodivosti pro azbest při teplotě 20 °C je 0,12W.m-1.K-1), inertností vůči chemikáliím, mimořádnou pevností v tahu a dobrými elektroizolačními vlastnostmi. Dále se vyznačuje odolností vůči otěru, působení kyselin i zásad a poměrně vysokou ohebností. Právě pro tyto unikátní vlastnosti byl azbest využíván člověkem již po několik tisíc let.
První písemné zmínky o vlastnostech a využití azbestu se objevují v antice, kde také azbest dostal své jméno. Řekové, Egypťané i Peršané využívali azbest například na výrobu knotů do lamp, ohnivzdorného oblečení, ubrusů a pohřebních rouch. Nejstarší použití azbestu ve stavebnictví je známo z prvního století našeho letopočtu, kdy začal být azbest využíván ve stavebních materiálech právě kvůli své odolnosti vůči ohni. Ještě daleko staršího data je první známé použití azbestu při výrobě keramiky, doložené z období okolo 4000 let př. n. l. v jihovýchodním Finsku.
První pokusy o průmyslové zpracování azbestu se objevily na začátku 19. století na severu Itálie. V 19. století se azbest používal převážně jako izolační materiál, například jako tepelná izolace kotlů a potrubí v parních lokomotivách. Intenzivní průmyslové využívání azbestu pak započalo na přelomu 19. a 20. století, kdy se azbest postupně začal využívat při výrobě střešních krytin. Ludwig Hatschek v roce 1900 si nechal patentovat postup pro výrobu desek z umělého kamene, který nazval „Eternit“ (latinsky aeternus - věčný). Výroba eternitu na našem území byla zahájena v Šumperku a v Berouně v roce 1921.
K mimořádnému rozšíření použití azbestu při výrobě stavebních hmot a dílců v České republice došlo na konci 60. let minulého století a jeho využívání pak kulminovalo v 70. a 80. letech 20. století. Světová těžba azbestu dosáhla svého maxima ve druhé polovině 70. let, kdy přesahovala 4,5 milionu tun ročně. V období od roku 1975 do roku 1990 bylo do tehdejšího Československa dováženo 40 až 50 tisíc tun čistého azbestu ročně. Většina tohoto množství, až 75 %, byla používána pro výrobu azbestocementového zboží.
Čtěte také: Izolace s asfaltovým lakem: Jak na to?
Typy azbestu
Pod pojmem „azbest“ (česky „osinek“) se označuje soubor různých křemičitých vláknitých minerálů, spadajících do dvou skupin:
- Amfiboly: sem patří amosit a krocidolit. Azbesty z amfibolové skupiny tvoří hladká vlákna se špičatými konci. Ze zdravotního hlediska jsou proto mnohem nebezpečnější.
- Serpentiny: sem patří chryzolit. Chryzolitová vlákna jsou zvlněná, ohebná a mají tendenci tvořit shluky.
Zdravotní rizika azbestu
Dnes patří azbestová vlákna mezi prokázané lidské karcinogeny. V zemské kůře je azbest poměrně rozšířený a uvolňují se z něj jemné vláknité částice. Jednotlivá okem rozeznatelná vlákna azbestu jsou svazkem mnoha drobných vlákének, které mohou být zvětráváním nebo manipulací uvolňovány do prostředí a mohou být vdechnuty. Vlákna mikrometrických rozměrů obsažená ve vzduchu se při dýchání dostávají do plic, kde se zabodávají do plicních sklípků a postupem času může poškození plic přejít až ke vzniku nádorů. Onemocnění se většinou neobjeví hned, ale až za mnoho let po expozici azbestem.
Vdechování všech typů azbestových vláken je příčinně spojeno se třemi hlavními zdravotními obtížemi: azbestózou, rakovinou plic a mesotheliomem. Zdravotní riziko závisí na technologickém procesu; stejný typ vlákna může být spojen s různým rizikem v různých průmyslových odvětvích. Pouze vlákna užší než 3 μm, která mají aerodynamický průměr okolo 10 μm, mohou prostoupit do dýchacích cest a způsobit tak dýchací obtíže.
Nemoci způsobené azbestem
- Azbestóza: Vzniká v důsledku vdechování malých azbestových vláken, která jsou zachycována v plicích, kde způsobují fibrózu a zesílení poplicnice. Fibróza plic vede k postižení dýchání a dokonce k smrti. Vyskytuje se většinou u pracovníků s delší a vysokou expozicí azbestovému prachu.
- Rakovina plic: Období mezi expozicí azbestovým vláknům a nástupem onemocnění je dlouhé, 20 - 40 let. Kuřáci vystavení působení azbestu jsou v podstatně vyšším riziku rakoviny plic než stejně exponovaní nekuřáci.
- Mesotheliom: Je to rakovina výstelky plic a hrudníku (pleury) či břišní dutiny (peritonea). Většina mesotheliomů je způsobena přítomností azbestu v poplicnici. Vývoj této formy smrtelného typu rakoviny trvá více než 30 a často i více než 50 let.
Důležitým faktorem rizikovosti je rovněž schopnost štěpení vláken v plicích na menší částice, kterou se vyznačuje pouze chryzotil. Míra poškození plicní tkáně také závisí na obsahu nebezpečných Fe2+ nebo Fe3+ iontů v azbestovém vláknu. Amfibolové azbesty jako krocidolit nebo amosit mají vysoký obsah železa a jsou tedy nebezpečnější než chryzotil. Stejná koncentrace vláken krocidolitu v ovzduší vyvolává čtyřikrát (u amositu dokonce desetkrát) častěji onemocnění rakovinou plic, než je tomu v případě chryzotilu.
Použití azbestu v materiálech v ČR
Rozsáhlé využití azbestu v minulosti bylo dáno jeho dobrými vlastnostmi. Celkový počet výrobků s obsahem azbestu je dnes odhadován na tři tisíce a zahrnuje střešní krytinu, protipožární a obkladové desky, kanalizační roury a trubky, kouřovody, tepelné izolace a elektroizolace, nástřiky, asfaltové desky a pásy, ale také vodní filtry, obložení a těsnění kamen a kotlů, žáruvzdorné tkaniny, brzdové obložení aut nebo květinové truhlíky a zahradní doplňky. Koncentrace azbestu se může zvýšit i při výměně záchytných filtrů v průmyslových odprašovacích zařízeních.
Čtěte také: Cihly s tepelnou izolací
Ve stavebnictví se azbestu hojně používalo jako složky do azbestocementových desek obsahujících až 40 % azbestu nebo pro výrobu bytových jader, příček mezi místnostmi a různých užitkových předmětů. Mezi další časté zdroje azbestu patří i báňský a zpracovatelský průmysl, kde dochází k uvolňování azbestu jak při samotné těžbě, tak i na skládkách báňského odpadu.
Od 30. let minulého století se běžně používala střešní krytina pod obchodním názvem Eternit. Tyto desky jsou buďto vlnité nebo čtvercové a obsahují od 8 do 12 % azbestu. Za 20 i více let po jeho namontování nastává uvolnění cementu vlivem povětrnosti (slunce, mráz, voda) a při bližším prohlížení se zjistí uvolněná azbestová vlákna. Ve stavebnictví bylo dále mimořádně rozšířeno používání azbestocementových trub, a to jednak na kanalizační svody v budovách, jednak na odvětrání v šachtách obytných budov a někde i na přívodních vodovodních potrubích. Tyto roury byly vyráběny z azbestocementu s obsahem kolem 10-12 % azbestových vláken. Roury jsou tedy poměrně tvrdé a v podstatě je možno z nich uvolnit azbestová vlákna pouze v případě, když se roury neodborně demontují.
Velmi nebezpečné jsou různé měkké izolační azbestové desky, které se používaly například pod vypínače na dřevěné stěny chat, za topidla, apod. Způsob nastříkání azbestu byl používán především z důvodu protipožárního. Tento protipožární nástřik, vyvinutý a patentovaný v Anglii (v Americe nazývaný „Cottoncandy“), mohl mít tloušťku až 2,5 cm a obsahoval až 90 % azbestových vláken. V Čechách se většinou používal amfibolový typ z Jihoafrické republiky. V České republice se někdy jmenovala Pyrotherm. Byla to omítka, kde plnidlem byl cement, a tento byl smíchán s azbestovými vlákny. Sloužil obdobně jako výše jmenovaný Limpet na protipožární ochranu ocelových konstrukcí a kabelů. Přibližně v polovině 80. let byl azbest nahrazen celulózovými vlákny, někdy i skleněnými. Takže v některých budovách byly použity jak azbestové, tak bezazbestové aplikace.
V 70. a 80. letech minulého století, s cílem zprůmyslnit stavebnictví, se rozšířila prefabrikace budov. Po jejich smontování byly namontovány fasádní prvky, obvykle sendviče, které z vnitřní strany často obsahovaly azbestové desky. Velmi často byly také montovány příčky, které opět obsahovaly azbestocementové desky. Někdy se z těchto azbestocementových desek realizovaly podhledy.
V českých zemích byla většinou a ještě je používána jako tepelná izolace čedičová vata. V některých objektech je ale možné se setkat s izolací z azbestu krytou cementovým nátěrem. Chryzotilová vlákna byla velmi často používána na textilie, ze kterých se zhotovovaly kombinézy hasičů a ochranné rukavice. Velmi často jsou používány jako svářecí plachty na ochranu svářecích koutů v různých provozech. V některých státech byla do desek na podlaze zřejmě z důvodu protipožárních zabudována azbestová vlákna. U nás jsme se s tím setkali v bývalých počítačových centrech, kde pod zdvojenou podlahou probíhaly rozvody slaboproudých kabelů. Velmi často se vyskytují azbestové materiály, azbestové desky v elektrických akumulačních kamnech. V akumulačních kamnech byly z důvodu ochrany a izolace plechového krytu používány azbestové desky s vysokým obsahem azbestu (70 až 80 %). Velmi často se využívala plochá těsnění přírub potrubí s vysokým tlakem a vysokou teplotou pod názvem Klingerit. Velmi časté je použití azbestových destiček zjištěno jako podklad pod světla nebo krabice elektrických rozvodů v chatách a rodinných domcích. Existuje rovněž bitumenová střešní krytina s obsahem azbestových vláken. I některé speciální bitumenové tmely obsahují azbestová vlákna.
Čtěte také: Jaké jsou druhy a vlastnosti izolačních betonů?
Přehled stavebních materiálů s obsahem azbestu a jejich výrobci v ČR
Zde je seznam některých azbestových materiálů a jejich původních výrobců:
- Ezalit A, Ezalit B - výrobce EZA Šumperk. Materiály obsahující kolem 40 % azbestu (později pouze 18 %). Použití bylo programováno pro obklady stěn a stropů.
- Dupronit - výrobce Azbestocementové závody Nitra. Deskový materiál podobného složení a charakteru jako EZALIT A a EZALIT B.
- UNICEL - výrobce EZA Šumperk. Materiál byl určen pro obklady stěn a stropů.
- IDK 3 - izolační desky - výrobce Azbestos Zvěřinek.
- Cemboplast - izolační konstrukční desky - výrobce Severočeské dřevařské závody, Česká Lípa.
- Ozimin - izolační materiál - výrobce Slovenské závody technického skla Bratislava. Používá se pro zvukovou a tepelnou izolaci, desky obsahují převážně čedičová vlákna, ale v některých objektech je možné se setkat i s azbestovou izolací.
- Lignát - opláštění lehkých staveb a příček. Kromě celulózových vláken použit též tzv. mikroazbest - výrobce Severočeské dřevařské závody, Česká Lípa. V původních lignátových deskách se azbest nevyskytuje.
- Pyral - protipožární ochrana vzduchotechnických rozvodů. Vyvinuto Stavebními izolacemi Praha.
Sendvičové panely a obvodové pláště
V 70. letech minulého století se velmi rozšířila prefabrikace budov, snaha zrychlit výstavbu občanských vybaveností sídlišť, škol a různých administrativních objektů. Příčky v těchto objektech většinou bývají vyzděné z lehkých cihel, které jsou uzavřeny na obvodě různými systémy.
- Bios - obvodový plášť použitý v zemědělství. Vnější strana azbestocement, vnitřní Ezalit.
- OD - 011 - A - obvodový panel boletický - z vnitřní strany Ezalit.
- Kovoplastický plášť obvodový - pro venkovní stěny objektů občanské vybavenosti, vnitřní výplň z Ezalitu B nebo Dupronitu.
- CHANOS - dřevěný panel s podkladem z Ezalitu B.
- Poz. St. Bdp - sendvičový panel. Výrobce - Azbestocementové závody Nitra.
- Isodid - pro zateplení plechových a betonových střech, výrobce - Slov.
Většina těchto obvodových panelů je zavěšena na speciální lehkou ocelovou konstrukci, která je opět chráněna z protipožárních důvodů azbestovými deskami, většinou měkkými a spoje jsou často dotěsněny azbestovou šňůrou a speciálním tmelem, který někdy rovněž obsahuje azbest. V některých případech je z vnitřní strany azbestová deska překryta dřevotřískovou deskou (sololit) nebo plechem. Desky s obsahem azbestu byly často používány na tzv. kabelových lávkách při rozvodech elektrických kabelů. Kabely jsou zde uloženy na lávkách oddělených protipožárními deskami z azbestocementového materiálu. Tyto desky obsahují často až 30 % azbestových vláken. Některé jsou tvrdé a obsahují okolo 10 %. Desky bývají velmi často narušeny dodatečným vkládáním kabelů.
Od 30. let minulého století se běžně používala střešní krytina pod obchodním názvem Eternit. Tyto desky jsou buďto vlnité nebo čtvercové. Obsahují od 8 do 12 % azbestu. Je to jeden z nejpoužívanějších azbestocementových materiálů.
Konstrukční systémy budov
V 70. a 80. letech minulého století byly zařazeny do výroby systémy dřevěných objektů, kde z důvodů protipožárních bylo nutné opět chránit dřevo azbestocementovými deskami. Tyto desky se zde rovněž používaly na příčky a stropy. Byly to rozsáhlé pozemní objekty, školy, školky, nemocniční pavilony a rodinné domy.
- Chanos - různé rozsáhlé stavební objekty.
- Omega - konstrukční systém budov. Výrobce - Železniční stavitelství Praha. Systém byl použit pro občanskou a průmyslovou výstavbu halových a vícepodlažních objektů.
- Inpako - konstrukční systém budov. Výrobce - Bučina Zvolen. Konstrukční systém byl určen pro občanskou a průmyslovou výstavbu.
- MDU - 85 - mobilní dětské ubytovny obsahují Ezalit a Cembalit.
- Monti - rodinné domky a chaty.
- Stamo - rodinné domky, použit Ezalit.
- TL 40/70 - rodinné domky - použit Ezalit.
Kde se azbest nachází?
Azbest se běžně vyskytuje v různých objektech:
- Izolační materiály: Měkké azbestové izolační desky pod vypínače na dřevěných stěnách chat, za topidla, izolace potrubí, kotlů.
- Stavební materiály: Azbestocementové desky (např. Eternit), bytová jádra, příčky, fasádní prvky, podhledy.
- Boletické panely (60. a 70. léta minulého století) - sendvičový prvek s ocelovým rámem, vnitřní výplň může být z azbestocementové desky.
- Instalace: Azbestocementové trubky pro kanalizační svody, odvětrání, vodovodní potrubí. Těsnění přírub plechového potrubí (těsnící šňůry), protipožární klapky vzduchotechniky.
- Elektroinstalace: Podklady pod světla nebo krabice elektrických rozvodů v chatách a rodinných domcích, desky v akumulačních kamnech.
- Ostatní: Textilie (kombinézy hasičů, ochranné rukavice, svářecí plachty, divadelní opony), podlahové krytiny, bitumenové střešní krytiny a tmely.
Legislativa a nakládání s azbestem
Protože azbest vykazuje nebezpečné vlastnosti, které jsou škodlivé pro lidský organizmus, je zařazen do skupiny karcinogenních a mutagenních látek. Patří tak mezi nebezpečné chemické látky a jakákoliv manipulace s ním podléhá z hlediska bezpečnosti práce legislativním povinnostem (při odstraňování, likvidaci apod.). Úplný zákaz používání azbestových výrobků i jejich samotné výroby a uvádění na trh u nás vstoupil v platnost v roce 2005.
V ČR byl azbest zakázán zákonem č. 157/1998 Sb. z roku 1999. Po vstupu ČR do EU je tato oblast upravována zákonem 356/2003 Sb. Dnem vstupu ČR do Evropské unie platí zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích, ve znění pozdějších předpisů, který implementuje evropské směrnice do českého právního řádu.
V České republice zařadila azbest mezi prokázané karcinogeny pro člověka již v roce 1984 (Směrnice MZ ČR - hlavního hygienika č. 64/1984 Sb.). Používání azbestových (i pouze chryzotilových) výrobků bylo omezeno pouze na případy, kdy nelze užít jiných materiálů. Od roku 1999 vstoupil v platnost zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů. Součástí tohoto zákona byla příloha č. 2, která definovala látky, jejichž dovoz, výroba a distribuce jsou v ČR zakázány.
Azbest je také upraven řadou dalších právních předpisů, které se týkají ochrany zdraví při práci, nakládání s odpady a technických požadavků. Mezi nejdůležitější patří:
- Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.
- Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech.
- Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci.
- Vyhláška MŽP č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky.
Povinnosti při práci a nakládání s azbestem
Při stavebních pracích je potřeba dbát na bezpečnostní zásady, a především správnou likvidaci odpadu. To souvisí i s vyššími finančními náklady.
- Stavební dělníci musejí mít instrukce, že v budovách, kde se objeví azbest nebo eternit, je odstraňování obrušováním či jinými bouracími pracemi, při kterých dochází k uvolňování vláken azbestu, nutné zajistit speciálními pracovníky ve skafandrech za současného odsávání vzduchu v sanovaném prostoru.
- Velmi nebezpečné je v uzavřené místnosti bourat např. azbestové či eternitové příčky.
- Jakýkoliv odpad, který obsahuje azbest, je řazen mezi nebezpečné odpady. Je proto nezbytné, aby k manipulaci s těmito materiály byla pověřena firma, která má oprávnění k nakládání s nebezpečnými odpady.
- Firma odborně odstraní azbestocementové desky tak, aby neunikal azbestový prach do ovzduší za současného odsávání vzduchu a kontinuálního měření obsahu azbestu v ovzduší, naloží odpad do těsných kontejnerů a zlikviduje na skládce.
- Podle doporučení MŽP a podle konzultace s ČIŽP lze u azbestocementových střešních krytin postupovat tak, že desky sejme obyčejná stavební firma, případně to můžete provést svépomocí při zvýšené ochraně zdraví s použitím ochranných rukavic, respirátorů apod. Nepoškozené eternitové desky se mohou skladovat venku, úlomky desek je zapotřebí skladovat v plastových pytlích.
- Neodbornou likvidaci této střešní krytiny lze považovat za mimořádně nebezpečnou.
Zaměstnavatel je povinen ohlásit orgánu ochrany veřejného zdraví příslušnému podle místa činnosti, že budou poprvé používány biologické činitele skupin 2 až 4, upravené zvláštním právním předpisem, a změny ve výkonu takové práce a dále takové práce, při nichž jsou nebo mohou být zaměstnanci exponováni azbestu. Hlášení je zaměstnavatel povinen učinit nejméně 30 dnů před zahájením práce; náležitosti hlášení stanoví prováděcí právní předpis.
Koncentrace azbestu v pracovním ovzduší musí být snížena na co nejmenší rozumně dosažitelnou míru, vždy však na hodnotu nižší, než je hodnota přípustných expozičních limitů stanovená pro daný druh azbestu. Měření a hodnocení azbestu v ovzduší pracovišť se provádí nejméně každé 3 měsíce a vždy, když dojde k provedení technické nebo technologické změny, která může ovlivnit expozici zaměstnanců. Zaměstnanci v kontrolovaném pásmu musejí být vybaveni ochranným oděvem a osobními ochrannými pracovními prostředky k zamezení expozice azbestu dýchacím ústrojím.
Při průzkumu stavby je nutné identifikovat materiály, které obsahují azbest a odstranit je ze stavby v souladu s nařízením vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. V odstavci 6 § 21 citovaného předpisu jsou uvedena opatření k ochraně zdraví zaměstnanců při odstraňování staveb nebo jejich částí, v nichž byly použity stavební materiály obsahující azbest (např. předcházení uvolňování azbestového prachu do ovzduší, odpady obsahující azbest musí být odstraňovány z pracoviště v utěsněných obalech označených nápisem upozorňujícím na obsah azbestu, používání ochranných pracovních prostředků, vymezení kontrolovaného pásma, hlášení o pracích, při nichž jsou nebo mohou být zaměstnanci exponováni azbestem).
Nutnost okamžitého odstranění materiálu obsahujícího azbest v případě jeho nalezení ve stavbě není v našich právních předpisech nikde zakotvena. Při hodnocení naléhavosti odstranění těchto výrobků je nutno přihlédnout k tomu, zda nalezený materiál zabudovaný v konstrukci může ohrozit zdraví osob užívající tento objekt či nikoliv. U pevně zafixovaných azbestových vláken v materiálu není třeba podléhat panice, jak se to často děje. Vždy je třeba provést kvalifikované posouzení stavu materiálu s azbestem a určit stupeň naléhavosti jeho odstranění.
tags: #izolacni #azbestovy #pas #informace