Hydroizolaci základů byste rozhodně nikdy neměli podceňovat. Zejména v případě spodní tlakové vody a při zvýšeném radonovém riziku je dobře provedená izolace velmi důležitá. Kvalitně provedená hydroizolace je podstatná pro každou stavbu a každý domov. Nekvalitní provedení po čase v místnostech, jako jsou sklepy a suterénní konstrukce, nevyhnutelně vede k degradaci materiálu a vytvoření plísní, které mají negativní vliv na kvalitu vnitřního prostředí a pohodu uživatelů objektu.
Rozhodujícím parametrem bezproblémového bydlení je zcela jistě vhodně navržené a správně provedené utěsnění spodní stavby proti pronikání vlhkosti a vody. Za povšimnutí stojí, že drtivá většina reklamací nesprávně provedených hydroizolací ve stavebnictví má základ právě v následném působení vlhkosti, ať se jedná o kroucení dřevěné podlahy, boule na PVC podlahovině, nebo třeba vlhnutí stěn s postupným opadáváním malby a omítky.
Materiály pro hydroizolaci základů
Nejčastěji používaným materiálem pro izolaci jsou asfaltové pásy, v případě rizika tlakové vody se dokonce doporučuje použití dvou vrstev těchto asfaltových pásů. Lze také použít i PVC fólie o tloušťce 1 - 1,5 mm, nebo stěrkové hmoty, které uzavřou povrch podkladního betonu pomocí krystalizace, a zabrání tak prostupu vlhkosti dále do konstrukce. Další možností provedení hydroizolací jsou i různé varianty nátěrových, stěrkových nebo stříkaných hydroizolačních hmot. Vhodný druh izolace pro vaši konkrétní stavbu by vám měl stanovit projekt, případně jej předem ještě konzultujte s projektantem.
Pro správnou a dlouhodobou funkci novostaveb i rekonstrukcí je bezpodmínečně nutná dokonalá izolace proti vnikající vlhkosti. Velmi účinným opatřením je aplikace asfaltových izolací. Praktickou alternativou k tradičním řešením izolace stavby pod úrovní terénu (základových konstrukcí) jsou hydroizolační systémy na bázi bitumenu.
Pro efektivní ochranu podlah sklepů, garáží, teras balkonů nebo spodních částí staveb před vlhkostí je vhodné použít např. gumoasfaltovou hydroizolaci. Před aplikací gumoasfaltové hydroizolace je potřeba na podklad nanést vhodný penetrační nátěr (gumoasfaltovou penetraci).
Čtěte také: Průvodce kročejovou izolací
Postupy hydroizolace základů
Izolace proti zemní vlhkosti se obvykle pokládá až mezi základy a nadzákladové konstrukce. Pokud je ale na pozemku vyšší hladina podzemní vody, bude potřeba zaizolovat přímo už základy. V některých případech je dokonce nutné provést železobetonovou izolační vanu a založení základů z vodovzdorného betonu. Izolaci je nutné uložit na rovinný čistý povrch, opatřený penetračním nátěrem. Přesah asfaltových pásů musí být minimálně 100 mm.
Hydroizolace základů asfaltovými pásy
Asfaltové pásy můžete lepit nebo natavovat např. plamenem hořáků na propan-butan, v případě tlakové vody vždy s celoplošným spojením a s použitím dvou vrstev asfaltových pásů. Nezapomeňte také izolaci chránit betonovou mazaninou nebo lepenkou, případně dočasně lze použít i koberec nebo jakoukoliv textilii. Svislou izolaci můžete chránit cementovou maltou v tloušťce min.
Proces natavování asfaltových pásů začíná přípravou kvalitního podkladu. To zahrnuje vyčištění od mechanických nečistot, opravu nerovností, aby se izolace nepotrhala, a napenetrování asfaltovým nátěrem. Po zaschnutí asfaltové penetrace se můžeme pustit do natavování asfaltových pásů. Roli asfaltového pásu položíme na zem a za stálého natavování podkladu i role ji pomalu rozbalujeme a zároveň tím přitavujeme k podkladu. Je potřeba, aby byly plochy nataveny co možná nejvíce rovnoměrně, aby nevznikaly vzduchové bubliny. Přesahy jednotlivých asfaltových pásů by měly být okolo 10 cm. Tři asfaltové pásy by měly být napojeny spojem tvaru písmene „T.“ Čtyři asfaltové pásy nesmí vytvářet křížové spoje. Důkazem dokonale nataveného spoje je výlitek roztaveného asfaltu z přesahu pásu. Je velice důležité, aby asfaltový pás přesahoval přes základ alespoň cca 10 cm.
Drenážní systémy
V případě vysoké hladiny spodní vody je rovněž vhodné provést drenáž pod základy a kolem základů, abyste odvedli přebytečnou vodu pryč od konstrukce. S drenáží začněte ještě před realizací základových konstrukcí, výkop pro základy proveďte širší, abyste mohli zrealizovat drenáž hned vedle základů. Po vybetonování základů lože drenáže vyspádujte pro snazší odtok vody pomocí štěrku nebo betonové mazaniny, do které zatlačíte drenážní potrubí. Osaďte nopovou fólii, ochrannou geotextilii, vysypte jámu štěrkem a položte drenážní potrubí a zahrňte je vrstvou štěrku.
Nopové fólie jsou zvláště vhodné pro obvodovou izolaci zdiva základů, protože jsou velmi odolné i proti agresivní vodě. Je nutné klást ji do výkopu výstupky (nopy) směrem k základům. Díky nopům vzniká mezi fólií a materiálem základů určitá větrací mezera. Nopová fólie se vyvede zhruba dvacet centimetrů nad úroveň terénu. Horní hranu upevníte ke zdivu speciální lištou. Ta okraj poměrně tuhé plastové fólie udrží na fasádě a zabrání zapadání nečistot do vzduchové mezery mezi základy a nopy.
Čtěte také: IPA asfaltová izolace: Co potřebujete vědět
Dodatečná izolace starších staveb
Pronikání vody do zdiva skrze nedostatečně izolované základy patří mezi nejčastější příčiny vlhkosti v domě. Základy lze přitom alespoň částečně izolovat i dodatečně a bez bourání. Dodatečná hydroizolace nemůže zcela nahradit stavební opatření, která se dělají u novostaveb. I částečné zvýšení odolnosti základů proti vodě však vlhkostním poměrům stavby prospěje. Od základů se obvykle začíná, ať už volíte metodu podřezání zdiva, injektáž, či vysoušení.
Metody zastavení vzlínající vlhkosti
- Chemická injektáž zdiva: Do spodní části zdi se navrtají otvory, do kterých se aplikuje hydrofobní látka (silikonový krém, mikroemulze nebo pryskyřice). Ta pronikne do pórů a kapilár a po vytvrzení vytvoří bariéru, která zabrání dalšímu vzlínání vody.
- Mechanické podřezání: Zdivo se vodorovně prořízne a do vzniklé spáry se vloží nová hydroizolační vrstva (např. nerezový plech nebo plastová fólie), která fyzicky přeruší vzlínání vody. Tato metoda je technicky náročná a vyžaduje specializované nářadí.
- Elektroosmóza: Elektrofyzikální metoda využívá slabý elektrický proud, který v kapilárách zdiva mění směr pohybu vody, tlačí ji zpět do země. Do stěn se instalují elektrody propojené s řídicí jednotkou.
Odvlhčení základů a spodní stavby
Tento krok spočívá ve vykopání úzkého výkopu kolem domu, očištění zdiva a penetraci povrchu. Poté přichází na řadu hydroizolace. Tradiční variantou jsou asfaltové pásy natavené hořákem. Modernější a jednodušší metodou je tekutá guma Kanada - asfaltová emulze, kterou můžete aplikovat štětcem, nástřikem a případně ji vyztužit geotextilií. Důležité je izolaci vytáhnout nad úroveň podlahy interiéru, aby byla napojena na případnou vodorovnou injektáž. Tím se vytvoří kompletní vodotěsná vana.
Extrudovaný polystyren je jedním z nejlepších materiálů pro zateplení základů v rámci hydroizolačních systémů. Ten je na rozdíl od běžného EPS polystyrenu nenasákavý, odolný vůči vlhkosti, plísním i škůdcům, vyznačuje se vysokou pevností v tlaku, takže ho nepoškodí ani opětovně přihrnutá zemina či kamenivo. Teprve na desky se pak upevňuje finální vrstva tvořená už zmíněnou nopovou fólií. Ta vytvoří odvětrávání a zároveň mechanickou ochranu jednotlivých vrstev systému izolace základů.
Upozornění na rizika při dodatečné izolaci
Při dodatečné izolaci starších staveb je třeba být opatrný. Pro některé druhy zdiva (hliněné kotovice, porézní kámen) je určitá míra vlhkosti nezbytná a úplné vysušení by mohlo způsobit popraskání zdí. Opatrně je třeba postupovat i při odkrývání základů, které mohou být někdy jen ze skládaných kamenů, případně mohou být mělké nebo provedené z nekvalitního a nearmovaného betonu. Narušení základů při sanačních pracích může rovněž vyvolat praskání, v horším případě i zřícení zdi. Předejít tomu lze pouze trpělivým sanováním základových pasů či kamenů po částech. Veškeré práce v takovém případě dělejte postupně, vždy po zhruba dvoumetrových až čtyřmetrových úsecích.
Izolace základů pod krbem
Při stavbě krbu je důležité dbát na správnou izolaci. Podle české normy nesmí povrchová teplota stavebních konstrukcí přiléhajících ke krbu (např. zeď za krbem) působením krbu přesáhnout teplotu 85 °C (případně dle slovenské normy nesmí přesáhnout teplotu okolí o víc než 65 K). Zároveň ani nechceme, aby nám teplo z krbové komory unikalo do těchto přilehlých zdí.
Čtěte také: Radon a asfaltová izolace
Tepelná izolace krbové komory
Jedním z řešení, jak od sebe krbovou komoru a okolní zdi izolovat, je použít kombinaci izolace vhodné tloušťky a odvětrávané vzduchové mezery. Příslušné stěny krbové komory zhotovíme z tepelně-izolačního materiálu (obvykle z kalcium-silikátových nebo vermikulitových desek) tloušťky alespoň 40 mm a k tomu ještě navíc mezi těmito stěnami a přilehajícími zdmi vytvoříme odvětrávanou vzduchovou mezeru, alespoň 4 cm širokou.
Funkce odvětrávané vzduchové mezery je důležitá. Izolace totiž sice prostup tepla výrazně sníží, ale nezamezí mu úplně. A tak určité množství tepla projde až za izolační stěnu krbové komory. Pokud bychom toto teplo nikam neodváděli, hromadilo by se na rozhraní mezi stěnou komory a zdí a teplota na povrchu zdi by tak postupně rostla.
Postup vytvoření zadní stěny krbové komory
Nejdříve si na zeď naznačíme středovou osu krbu. Krb bude stát přesně pod vstupem do komínu, bude tedy v ose komínu. Abychom mezi zadní stěnou komory a zdí vytvořili vzduchovou mezeru (požadované šířky cca 4 cm), nařežeme z izolačních desek (tloušťky 40 mm) úzké pásy (šířky cca 10 cm), které nalepíme ve svislém směru na zeď (pro lepení pásů na zeď použijeme lepidlo pro dané izolační desky). A teprve až na tyto pásy budeme lepit izolační desky tvořící zadní stěnu krbové komory. Na tyto pásy se později budou lepit i obě boční stěny krbu, a proto je nalepíme po celé výšce krbu, od podlahy až po strop.
Zadní stěnu komory nalepíme do výšky stropu krbové komory. Abychom umožnili odvětrávání vzduchové mezery, vytvoříme při lepení zadní stěny dole u podlahy mezeru cca 50 mm. Uvedený způsob odvětrání vzduchové mezery není bohužel v souladu s normou. Ta totiž uvádí, že "odvětrávaná vzduchová mezera nesmí být funkčně spojena s krbovou komorou", což v tomto případě není dodrženo - vzduch vstupuje do vzduchové mezery dole u podlahy z prostoru krbové komory.
Obecně vzato je tento požadavek normy logický, neboť například u sálavého akumulačního krbu (s uzavřenou krbovou komorou) horký vzduch v komoře neustále cirkuluje, a tak i u podlahy komory jsou vysoké teploty (mimochodem u sálavého krbu musíme vždy izolovat i podlahu krbové komory). Řešení se vstupem vzduchu do odvětrávané mezery z krbové komory je u teplovzdušných krbů používané proto, že je "šikovně" skryto uvnitř komory. Pokud bychom chtěli vyhovět normě, museli bychom udělat zadní stěnu komory až k podlaze (bez vynechané mezery 5 cm) a tak zcela oddělit krbovou komoru od odvětrávané mezery. Potom bychom ale museli najít nějaký jiný způsob, jak vytvořit někde dole u podlahy místnosti z boku krbu vstupy vzduchu do odvětrávané mezery.
V následující tabulce jsou shrnuty základní materiály a jejich doporučené použití pro hydroizolaci:
| Materiál | Typ izolace | Doporučené použití |
|---|---|---|
| Asfaltové pásy | Hydroizolace | Základy, spodní tlaková voda (dvě vrstvy), ploché střechy |
| PVC fólie (1-1,5 mm) | Hydroizolace | Základy, střechy, jezírka |
| Stěrkové hmoty | Hydroizolace | Uzavření betonu, balkony, koupelny |
| Gumoasfaltová hydroizolace | Hydroizolace | Podlahy sklepů, garáží, teras, balkony |
| Nopová fólie | Drenážní/ochranná | Obvodová izolace zdiva základů, ochrana izolace |
| Kalcium-silikátové/vermikulitové desky | Tepelná izolace | Krbové komory, odvětrávané vzduchové mezery |
| Extrudovaný polystyren (XPS) | Tepelná izolace | Zateplení základů (nenasákavý) |
| Tekutá guma Kanada | Hydroizolace | Dodatečná svislá hydroizolace starších domů |
tags: #izolace #zakladu #pod #krbem #materialy #a