Základová deska na extrudovaném polystyrenu (někdy také označovaná jako plovoucí základová deska) je moderní způsob zakládání, který se uplatňuje především u pasivních domů a dřevostaveb. Tento systém umožňuje rychlou výstavbu s minimální technologickou přestávkou. Stavba je „celkově obalena“ tepelným izolantem, což výrazně snižuje energetickou náročnost budovy. Základová deska na XPS má vysokou stabilitu a nosnost. Její výhodou je nejen dobrá tepelná izolace a eliminace tepelných mostů, ale také finanční úspora. Skrze základovou desku lze vést všechna média, tedy vodu, kanalizaci, plyn i elektřinu, pokud takové řešení projektant navrhne.
Příprava prostupů pro přípojky
Po odbagrování a výkopech následuje tvorba prostupů pro přípojky vody, elektřiny a odpadního potrubí. V projektové dokumentaci je přesně specifikováno umístění prostupů pro hlavní elektrický kabel, kanalizační přípojku a vodovod. Pro všechny průchody vodovodní přípojky je zásadní, aby byly umístěny v odpovídající hloubce a řádně chráněny. Pro každý systém vedoucí základem je ideální průměr prostupu 110 mm. Výjimkou je kanalizační přípojka, která vyžaduje prostor pro trubku s průměrem 150 mm. Před umístěním prostupů do základových pasů je nutné nejprve všechny otvory uzavřít. Zaměřte si hloubku, ve které je kanalizační přípojka uložena, a při ukládání prostupu pro kanalizační potrubí do základových pasů ji striktně dodržujte. Pro vedení odpadního potrubí z domu do budoucí jímky nebo přečerpávací šachty použijte plastovou KG trubku s průměrem větším než samotný odpad (ten mívá obvykle 100 mm). Pro veškeré další vedení, jako jsou elektrické kabely, je proces uložení do základových pasů standardní. Všechny průchody je nyní třeba pevně zafixovat, aby nedošlo k jejich posunu během betonáže základových pasů. Při vylévání základových pasů betonem bývá těžké poznat přesné umístění průchodů, a proto je důležité tato místa předem označit.
Postup realizace základové desky a inženýrských sítí
- Vytyčení stavby a příprava inženýrských sítí: Prvním krokem je skrývka ornice v ploše stavby. Geodet vytyčí přesnou polohu domu včetně výšky založení základové desky. V případě potřeby se upraví terén plošným výkopem nebo srovnáním. V této fázi dochází také k přípravě prostupů pro inženýrské sítě - kanalizaci, vodu, elektřinu, plyn a uložení zemnícího pásku.
- Položení geotextilie jako separační vrstvy: Před aplikací štěrkové vrstvy je případně vhodné položit geotextilii, která slouží jako separační vrstva.
- Zásyp a hutnění podkladních vrstev: Na dno stavební jámy se naveze štěrková vrstva vhodné frakce např. 8/16 nebo 16/32, která se důkladně zhutní na požadovanou únosnost. Běžná tloušťka této vrstvy pod základovou deskou je do 250 mm. Následně se nanese jemná podsypová vrstva (např. drcený štěrk 4/8), která vyrovná drobné nerovnosti a připraví rovný podklad pro pokládku XPS desek. Základová spára musí být současně důsledně odvodněna, přičemž štěrkový násyp by měl ve všech směrech přesahovat půdorys stavby alespoň o 500 mm.
- Pokládka extrudovaného polystyrenu Austrotherm XPS: Na připravený a vyrovnaný podklad se pokládají tepelněizolační desky Austrotherm XPS TOP 50 SF nebo XPS TOP 70 SF. Díky polodrážce se jednotlivé desky přesně spojí a vytvoří souvislou, kompaktní izolační vrstvu s vysokou pevností a odolností v tlaku. Desky se kladou zásadně na vazbu. V případě potřeby lze jejich fixaci zajistit nízkoexpanzní PU pěnou.
- Vytvoření bednění z XPS desek: Bednění základové desky se vytváří z tepelněizolačních desek Austrotherm XPS TOP 30 SF, XPS TOP 50 SF nebo XPS TOP 70 SF, které se na stavbě seříznou na požadovaný rozměr (požadovaná tloušťka pro obvodové prvky je minimálně 100 mm). Bednící desky lze přilepit nízkoexpanzní PU pěnou a následně mechanicky kotvit pomocí Austrotherm Systémových montážních úhelníků, které se upevňují do XPS Austrotherm Turbošrouby. Umístění bednění si lze označit pomocí brnkačky, latě nebo laseru. Do každé bednící desky se upevní 2 až 4 Austrotherm Systémové montážní úhelníky. Rohy bednění se spojují a zpevňují pomocí Austrotherm Systémových montážních úhelníků. Na izolační bednicí desky je možno instalovat Austrotherm Přídavné bednící úhelníky.
- Ochrana prostupů: Veškeré prostupy (např. kanalizace, voda, elektro) musí být před betonáží pečlivě utěsněny a mechanicky zabezpečeny. Prostupy nad povrchem lze chránit pomocí návleků z PVC trubek nebo nasazením zátky. Tím se eliminuje jejich zanesení v průběhu výstavby.
- Uložení betonářské výztuže: Betonářská výztuž musí být uložena v souladu s projektovou dokumentací na základě statického posouzení.
- Betonáž základové desky: Po uložení výztuže následuje betonáž. Do připravené izolované vany z XPS se rovnoměrně lije betonová směs na celou plochu v předepsané tloušťce dle projektové dokumentace. Beton se průběžně hutní pomocí vibrátoru, aby nedocházelo k tvorbě vzduchových kapes. Povrch se poté stáhne latí do roviny a podle potřeby se dále upraví ručním nebo strojním hlazením.
- Finální úprava povrchu a ochrana před vysycháním: Nutné je dále zajistit správné zrání betonu. Cílem je zamezit rychlému odpařování vody, což by mohlo vést ke vzniku trhlin. Povrch se proto pravidelně kropí vodou a eventuelně zakrývá. Cílem tohoto ošetření je umožnit betonu rovnoměrné a pomalé tuhnutí, čímž se zvyšuje jeho konečná pevnost. Po dostatečném vytvrzení betonu se případně odstraní Austrotherm Přídavné bednící úhelníky.
- Pokládka hydroizolace - vodorovná i svislá: Základová deska je po vyzrání betonu připravena na další stavební kroky, především na provedení hydroizolací a založení zdiva. Vodorovná hydroizolace se aplikuje s přesahem min. 100 mm pro správné napojení svislé hydroizolace.
- Tepelná izolace soklu: Pro zateplení soklové části stavby se používají speciální desky Austrotherm EPS SOKL 150 či Austrotherm XPS TOP P GK, které jsou vyrobeny tak, aby odolávaly vlhkosti, mrazu a mechanickému namáhání v náročném soklovém pásmu.
Pokládka potrubí a dodržení spádu
Pro rozvody kanalizačního potrubí nám poslouží oranžové plastové KG trubky. V rámci projektové dokumentace je dodáván speciální podrobný výkres s názvem Půdorys základů Kanál + voda. Ten bude vaším vodítkem a ukáže vám cestu k cíli. Výkres je podrobný. To je dobré hlavně proto, že jsou v něm označena i kolena, takže budete vědět, co přesně objednat. Potrubí začínáme klást od vyústění kanalizace ven z domu. Je možné, že někde bude potřeba ho uložit do větší hloubky. V takovém případě si jen odkopeme trochu překážející zeminy. Potrubí klademe tak, abychom měli všechna vyústění kanalizace v požadovaných místech na desce. Kromě redukce a trubky vedoucí z domu je vhodné potrubí poskládat prvně tzv. „nasucho“. Z hrdla trubky vyjmeme gumové těsnění, kanalizační rozvod složíme a pokud vše sedí, můžeme se pustit do finální kompletace i s gumovým těsněním. Během práce je třeba myslet hlavně na dodržení 3% sklonu. Tedy, že na 1 m délky potrubí musí být sklon 3 cm. My sklon kontrolujeme dvoumetrovou vodováhou. Na jejím konci by tedy rozdíl měl být 6 cm. Kontrolujeme průběžně. Pro jednodušší spojení trubek a tvarovek je dobré namazat potrubí speciálním mazivem. Výšku vyčnívajících trubek a jejich vyústění na desku měříme od hrany ztraceného bednění. Budoucí výška základového betonu bude 15 cm. Takže jednotlivá vyústění by měla sahat do výšky 16-17 cm. Pro udržení potřebného spádu a zamezení kontaktu trubek s kamením podsypeme potrubí pískem, který lehce hutníme. Při tom musíme být opatrní, abychom nepoškodili trubky. Pro snížení rizika jejich poškození i v dalších fázích stavby potrubí pískem také obsypeme a úplně zakryjeme. V závěru obalíme horní hranu potrubí mirelonem. Zamezíme tím přímému kontaktu betonu s trubkou při betonování a umožníme potrubí dilatovat. Výkres kanalizačního potrubí v desce se ukázal jako skvělý pomocník. Úspěšně se díky němu dostanete až na konec stavební etapy. Průměr a sklon odpadního potrubí se řídí normami (ČSN 75 6750 Vnitřní kanalizace), profil a spád určí projektant, minimální profil kanalizace v zemi je 100 mm, u rodinného domku je běžné a stačí hlavní potrubí o průměru 125 až 150 mm. Norma také udává minimální sklony, ale projektant musí spočítat, jestli normový minimální spád v daném případě postačí.
Montáž prostupu hydroizolací
Prostup je určen pro spolehlivý vodotěsný průchod odpadního potrubí hydroizolací. Umožňuje systémové a spolehlivé napojení na povlakovou hydroizolaci bez nutnosti ručního napojování izolace na potrubí. Napojení na hydroizolaci se provádí obvyklým způsobem dle zvoleného typu hydroizolačního materiálu. Před montáží: Umístění potrubí v základové desce. Umístění hrdla potrubí: Hrdlo potrubí v desce by mělo být umístěno mírně pod úrovní horního líce betonové desky. Tímto způsobem se zajistí, že hrdlo nebude náchylné k poškození během betonáže a následných pracovních procesů. Důležitost správné instalace: Zásadní je, aby hrdlo nevyčuhovalo nad úroveň betonu. V případě, že by hrdlo vyčnívalo, může dojít k problémům s hydroizolací a následně k průniku vody do stavby, což by mohlo vést k vážným škodám. Doporučení pro instalaci: Před betonáží doporučujeme zkontrolovat, zda je hrdlo správně osazeno a zajištěno proti pohybu. V případě potřeby použijte podložky nebo jiné stabilizační prvky, aby se zajistila správná pozice během lití betonu.
Hydroizolace základové desky
Nacházíte se ve fázi, kdy máte dokončenou základovou konstrukci. Betonová deska je již připravená na další krok výstavby. Předtím, než se pustíte do konstrukce nosných stěn, je zapotřebí provést nátěr asfaltové penetrace a natavení hydroizolačního asfaltového pásu (hydroizolace základové desky). Hydroizolace základové desky brání prostupu vlhkosti ze základové konstrukce do objektu a tím zabraňuje navlhání vodorovných a svislých konstrukcí. Pokud máte vyhotovenou projektovou dokumentaci, materiál hydroizolačního materiálu je tam dozajista uvedený. Záleží na několika faktorech výběru, jako jsou místní podmínky, účel stavby, svahová rovina terénu a spoustu dalších. Prvním, a často podceňovaným krokem celého procesu, je očištění nečistot z betonového povrchu. Smeťte z betonové desky veškeré kamínky a hlínu tak, aby byl povrch dokonale připravený na penetrační nátěr. V této fázi budete potřebovat mimo jiné váleček nebo alespoň široký štětec. Penetrační nátěr naneste v souvislé vrstvě na základovou desku v šířce 0,7 až 1 m v místech obvodových a nosných stěn. Penetrační asfaltový nátěr slouží jako podklad pro lepení asfaltového pásu. Přidává se zejména z důvodu lepší přilnavosti hydroizolačního pásu. Nátěr aplikujte i na boční stranu betonového základu (postačí 150 mm).
Čtěte také: Průvodce kročejovou izolací
Penetrace je v tomto okamžiku vyschlá a vy můžete začít tavit. Bylo by ideální, aby vám hrálo počasí do karet. Během, byť i slabého deště, by pás hydroizolace špatně přilnul k povrchu a silný vítr by vám ho nedovolil roztavit. Asfaltové pásy se prodávají nejčastěji v rolích šíře 1 m. Zjistěte si dopředu, kolik materiálu budete potřebovat. Na staveništi si materiál v polovině rozřízněte čili budete mít pás v šířce 0,5 m. Metrový pás je příliš velký a zbytečný, pokud máte obvodové zdivo o šířce 0,4 m. Hydroizolace základové desky asfaltovými pásy - přesah asfaltového pásu by měl být minimálně 100 mm pro napojení dalšího asfaltového pásu. Minimální výška hydroizolace nad terénem by měla být min. 300 mm. Pokud se rozhodnete přitavit pás i na bocích desky, přesah by měl být minimálně 50 mm (nejlépe 80-100 mm). Myslete také na to, že asfaltový pás musí být na vnitřní straně zdiva nataven s přesahem minimálně 100 mm pro napojení dalšího asfaltového pásu. K dalšímu kroku budete potřebovat stavební izolatérský hořák, plynovou láhev s LPG (propan butan) a ochranné rukavice. Během tavení dbejte na svoji bezpečnost. Roli hydroizolačního pásu nesmíte natavit do takové míry, abyste ji propálili. Pás musí být rozteklý do prostoru tak, aby dobře přilnul k povrchu. Hydroizolaci během nahřívání rozmotávejte po malých částech. Po tom, co natavíte celý obvod budoucího domu, se dostanete zpět k místu první pokládky pásu. Ve většině případů se začíná a končí v rohu betonového základu. Napojení těchto dvou částí pásu musí být provedeno precizně. Přesah je dán minimálně 100 mm. Nezapomeňte spoje řádně přitlačit. Pokud tavíte i boční stranu základů, i tam by měl být přesah 100 mm. V místech, kde se vám bude protínat hydroizolační pás a potrubí (popř. chráničky) musíte být obezřetní při tavení. Určitě nepoužívejte hořák v těsné blízkosti těchto plastových rour. Postup je takový: Ve chvíli, kdy se budete přibližovat k vývodům, pás odřízněte. Nařežte si jeho délku, tak, abyste měli přesahy 100 mm na každé straně pro napojení. Pás si dopředu natavte hořákem a v co nejmenším časovém úseku přiložte (navlékněte) mezi potrubí. Zde je dobré pás ještě přitlačit k desce. A máte hotovo.
Alternativní hydroizolační metody
Tradičním materiálem na provádění se dříve používaly pásové izolace. Pásy se využívají jak z oxidovaných, tak i z modifikovaných asfaltů v jedné vrstvě. Dvouvrstvé systémy z modifikovaných asfaltových pásů se využívají u tlakových izolací. Jelikož izolace proti vodě je spojována i s izolací proti radonu, je nutné v tomto případě používat pouze asfaltové pásy, které jsou k tomuto účelu určeny. Zjednodušování a zrychlování práce podporuje v poslední době větší využívání stěrkových izolací. Jejich princip funguje na krystalizaci, zejména u betonů. Výhodou této technologie je provádění i při vlhkém povrchu materiálu (např. beton), při čemž povrch nemusí být rovinný. Stěrkové materiály jsou tvarovatelné dle svého podkladu. Velice široké uplatnění má v poslední době i použití měkčeného PVC, který se vyrábí v tloušťce 1 mm nebo 1,5 mm (pro tlakové vody). Celý systém lze aplikovat za jakéhokoli počasí (i v zimě). Aplikace se provádí vždy v jedné vrstvě na povrch, který nemusí být vysušen. Své uplatnění si nacházejí i nopové izolace, které vynikají svou jednoduchou montáží a odolností proti agresivní vodě. Používají se pro obvodové izolace kolem domů (kombinace s tepelnou izolací), proti radonu, nikoli proti tlakové vodě. Výhodou je uzpůsobení odvodu vlhkosti díky systému nopů, které se umisťují směrem k domu.
Drenážní systém
Stojatá či podzemní voda a související nadměrná vlhkost dokážou napáchat velké škody na rodinném domě, v zahradě i na terase. Zejména v místech, kde dochází k výraznému zadržování vody, je provedení funkčního drenážního systému zásadní. Drenáže jsou obzvláště důležité u rodinných domů se sklepními prostory, které bývají často poškozené promáčením. Při realizaci novostavby myslete na provedení kvalitní drenáže už ve fázi přípravy projektu. Základem všech drenážních systémů sloužících k odvádění nahromaděné vody jsou drenážní trubky. Zpravidla mají žlutou nebo černou barvu, vyrábí se z PVC-U materiálu a jsou pružné a ohebné. V trubkách se nachází malé štěrbiny o šířce přes 1 mm, do kterých se postupně hromadí přebytečná voda vyskytující se v okolí stavby. Nedílnou součástí drenážních systémů jsou kontrolní šachty, na které se napojují konce několika trubek. Pomocí těchto šachet je možné obvodovou drenáž pravidelně kontrolovat a proplachovat, aby nedocházelo k zanášení potrubí. Systémy pro zadržování přebytečné vody kolem obvodové konstrukce stavby nejsou viditelné (s výjimkou přístupů ke kontrolním šachtám). Trubky se ukládají do země, a to do hloubky alespoň 70 cm. Do připraveného výkopu se nejprve umístí nopová folie, která podpoří odvětrávání základové desky. Do výkopu se zpravidla naváží malá vrstva štěrku menší frakce, na kterou se umísťuje geotextilie. Až poté se do výkopu ukládají drenážní trubky.
Připojení k veřejným sítím a regulace
Zasíťování pozemku (přípojky vody, elektřiny, kanalizace, plynu, ale třeba i digitálního signálu) výrazně ovlivňuje cenu pozemku a nakonec i stavby jako celku. Při výběru lokality a parcely je tudíž třeba s předstihem řešit, jakou energii hodláte využívat k vytápění, zda je v daném místě dostupný veřejný zdroj elektřiny a pitné vody a kam odvedete odpadní vodu. Všechny tyto otázky řeší projekt. „Každopádně platí, že pokud se stavebník rozhodne pro instalaci kanalizace pod základovou desku, musí dát zatraceně velký pozor, aby byla provedená dobře,“ připomíná Ing. Vladimír Liška, majitel projekční kanceláře Saning. Zákon 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích upřesňuje, že rozhraní mezi přípojkou vody a domovním vodovodem činí hlavní domovní uzávěr na konci vodovodní přípojky před vodoměrem, který může být ve vodoměrné šachtě nebo v objektu. Umístění vodoměru určí vodárna. „Přípojka je ovšem celá kromě uzávěru na vodovodním řadu v majetku a odpovědnosti stavebníka,“ pokračuje Ing. Vladimír Liška. Pokud jde o kanalizaci, rozhraní mezi přípojkou a domovní kanalizací je hlavní revizní šachta, která je součástí domovní kanalizace. Umístěna má být maximálně dva metry za hranicí pozemku (ať je to plot, či obvodová zeď domu v ulici). Plynová přípojka (nově zřizovaná, nikoli rekonstruovaná) je u Pražské plynárenské v majetku stavebníka, ale může ji plynárně prodat. Při vyřizování povolení k připojení se uzavírá smlouva. Jsou také místa, kde plynofikace nepřichází v úvahu (samoty, chalupy, obce bez plynofikace). V těchto místech se nabízí alternativní, stavebně snadnější a provozně efektivní řešení pomocí zásobníků. Běžně se používají zkapalněný propan, propan-butan i butan. Instalace zásobníku si v podstatě žádá jen malý prostor v zahradě. Navrhovat přípojky může jen autorizovaný technik nebo autorizovaný inženýr (s kulatým razítkem). U drobných staveb stavebnímu úřadu většinou postačí razítko hlavního, tj. stavebního projektanta, ale jistější je vždy se předem zeptat. Instalaci vody a kanalizace (ale jen domovní) může stavebník provést svépomocí s odborným dohledem, ke kolaudaci je ovšem nutný doklad o dohledu (zápisy ve stavebním deníku) + protokoly o zkouškách. Elektrické přípojky se rozlišují podle napětí (rodinných domů se týká nízké napětí - nn) a podle způsobu provedení. Přípojky do 1 000 V fázového napětí končí v přípojkových skříních (součást přípojky), umístěných na (v) oplocení nebo na obvodovém zdivu či jiném místě domu.
Úspory a výhody izolované základové desky
Základová deska realizovaná Austrotherm XPS Tepelněizolačním systémem představuje moderní a efektivní řešení zejména pro stavby s vysokými nároky na tepelnou ochranu, jako jsou pasivní a nízkoenergetické domy. Díky přesně definovaným technologickým krokům, kvalitnímu materiálu a důrazu na detaily vzniká konstrukce s vynikajícími parametry.
Čtěte také: IPA asfaltová izolace: Co potřebujete vědět
Tabulka úspor
| Kategorie úspor | Popis |
|---|---|
| Úspora na hrubé spodní stavbě | Menší objem zemních prací (plochý výkop vs. hluboké rýhy), nižší kubatura betonu, jednorázová betonáž (na rozdíl od postupné betonáže pasu, bednících dílců a desky), odpadá pokládka tepelné izolace podlah jednotlivých místností v přízemí. |
| Provozní úspory | Souvislá tepelná izolace pod deskou zajišťuje redukci tepelných ztrát podlahou a díky akumulačním schopnostem šetří náklady na chlazení a vytápění. |
K rozdělení na třídy se používá norma ČSN EN 206-1. Třídu betonu předepisuje projekt. Pro rodinné domy se nejčastěji používá konstrukce se základovými pasy, zhutněným štěrkovým podložím a železobetonovou deskou. Deska v přímém kontaktu s podložím vyžaduje kvalitní hydroizolaci, tepelná izolace se ukládá až do skladby podlahy. Existuje však i varianta tepelně izolované desky systémem Elegohouse (Cemex). Tvoří jej samonosná konstrukce, která využívá příhradové nosníky v kombinaci s polystyrenovými vložkami. Vznikají tak na podkladu nezávislé základy. Vzduchová mezera mezi terénem a deskou zamezuje vzlínání zemní vlhkosti a díky nízké tepelné vodivosti působí jako izolant. „Hlavní předností je dokonalé zateplení základů bez tepelných mostů (i pro pasivní standard) a úspory na hydroizolacích.
Čtěte také: Radon a asfaltová izolace
tags: #izolace #vodovodni #pripojky #zakladova #deska #informace