Dřevostavby jsou stále oblíbenější díky své cenové dostupnosti, ekologičnosti a nenáročné stavbě. Nicméně, ani u nich nesmíme zapomínat na poctivou tepelnou izolaci a především na důkladnou hydroizolaci, obzvláště ve vlhkých prostorech, jako je koupelna.
Základy izolace dřevostavby
Stěny dřevostaveb se často zakládají na pevné základové desce, stejně jako klasické zděné stavby. Pod deskou se zpravidla v místech stěn provedou základové pásy šíře 40 cm do nezámrzné hloubky, většinou 80 cm. Vzhledem k tomu, že dřevostavby mají nižší hmotnost, jejich založení je možné provést i na menších patkách metodou Crawl Space, kde se vytvoří dřevěný podlahový rošt, pod kterým se nechá instalační vzduchová mezera, do které je možné v případě revize potrubí i vlézt (od toho název Crawl Space). Výhodou je výrazně menší množství betonu, odpadá řešení odizolování proti zemní vlhkosti i proti radonu.
Izolaci podlahy provádíme u dřevostavby minerální vlnou. V případě Crawl Space není nutné používat nenasákavé izolace typu extrudovaný nebo perimetrický polystyren.
Izolace stěn a parozábrana
Je důležité, aby izolace ve stěnách dobře držela, jinak by vzniklé mezery zhoršily tepelnou i akustickou izolaci konstrukce. V tomto případě se mezi dřevěné sloupky vloží minerální izolace a následně se z vnitřní strany provede parotěsná fólie, která nepouští vnitřní vzdušnou vlhkost do konstrukce. Tato vlhkost se z interiéru odvádí klasickým větráním okny nebo vzduchotechnikou. U difúzně otevřených dřevostaveb se parotěsná fólie vynechává. Stačí izolaci z vnitřku zaklopit OSB deskami s ošetřenými spoji. Část vzdušné vlhkosti pak prochází volně konstrukcí.
Difúzně otevřené a uzavřené konstrukce
Až se budete rozhodovat, jestli svoji dřevostavbu postavit jako difúzně otevřenou či uzavřenou, zvažte všechny výhody a nevýhody, které se s daným typem konstrukce pojí. Pokud je pro vás hlavním faktorem cena, bude výhodnější konstrukce difúzně uzavřeného typu.
Čtěte také: Průvodce kročejovou izolací
- Difúzně uzavřená konstrukce: Spolehlivá ochrana dřeva před vlhkostí. Je navržena tak, aby zabránila pronikání vodní páry do obvodové stěny. Z vnitřní strany se instaluje paronepropustná vrstva, která uzavírá konstrukci vůči vlhkosti zevnitř. To je zásadní zejména v zimním období, kdy se vodní pára přirozeně pohybuje z interiéru směrem ven. Díky tomu nedochází k vlhnutí dřevěných prvků, a konstrukce si tak udržuje stabilitu a dlouhou životnost.
- Difúzně otevřená konstrukce: Funguje na principu fyzikálního jevu zvaného difúze - vodní pára prochází materiály směrem ven díky rozdílu tlaků mezi vnitřním a venkovním prostředím. U difúzně otevřených konstrukcí je vstup vodní páry do konstrukce povolen, ale řízený. Díky vhodné skladbě obvodového pláště zajišťujeme, aby vlhkost mohla bezpečně procházet ven, aniž by se hromadila uvnitř a ohrozila dřevěné prvky stavby. Proto nelze na takovou konstrukci použít zateplovací systém s nízkou paropropustností - typicky například desky z pěnového polystyrenu kombinované s akrylátovou omítkou.
Mezi výhody difúzně otevřené konstrukce patří lepší akustické vlastnosti a vnitřní klimatické podmínky stejně jako bezrizikovost mechanického poškození.
Kalciumsilikátové desky pro vnitřní izolaci
Kalciumsilikátové desky se skládají převážně z kalciumsilikátu a celulózy. Vytvrzení čistě minerálního stavebního materiálu probíhá pomocí vodní páry. I přes poměrně nízkou akumulační tepelnou kapacitu se desky z kalciumsilikátu často používají pro vnitřní izolaci. Mají tu výhodu, že už není nutná přídavná parozábrana nebo parobrzda. Kalciumsilikátové desky patří totiž k difúzně otevřeným stavebním materiálům. Další vlastností, díky které se osvědčily při odstraňování plísní, je jejich vysoká zásaditost. Silně alkalický materiál je díky své vysoké hodnotě pH perfektní prevencí proti plísni. Vlhkost, jako je kondenzovaná voda, materiál absorbuje a znovu rychle vyschne. Proto jsou kalciumsilikátové desky vhodné zejména pro vnitřní izolaci vlhkých prostor, například koupelen, stejně jako pro sanaci starých staveb a památkově chráněných budov. Pomocí desek lze izolovat celé místnosti. Můžete je ale také použít pro částečnou izolaci za radiátory nebo kolem oken a dveří, například pro prevenci tepelných mostů.
Hydroizolace koupelny v dřevostavbě
Koupelna v dřevostavbě patří k velmi často diskutovaným tématům. Vlhké prostory, jako jsou koupelny, sprchové kouty nebo kuchyně, vyžadují precizní hydroizolaci. Předejdete tak vzniku plísní. Dřevo je sice skvělý materiál, ale jakmile do něj začne pronikat voda, přijdou deformace, praskliny nebo dokonce hniloba. Následují vysoké náklady na opravu a zkrácená životnost celé stavby. Tomu se lze vyhnout správnou aplikací hydroizolace. Základem je samozřejmě správné provedení stavby.
Hydroizolace podlahy v koupelně
V přízemí jako tepelná izolace podlahy polystyren 10 a více centimetrů. V patře polystyren hlavně proti přenosu hluku třeba jen 1 cm (pozor, 1 cm polystyrenu nebude mít tepelně izolační vlastnosti!!!). Na něj ideálně igelitová fólie a pak betonová deska vyztužená armovací sítí, nebo případně anhydrit. Podél stěn musí být mirelon (případně polystyren) tloušťky cca 5 mm. Betonová deska nesmí být nikde ve styku se stěnami!!! Po dokonalém vyschnutí betonové desky se nanese stěrkováním hydroizolace (např. tekutá lepenka). Na přechody podlaha-stěna se dává těsnící páska (např. Den Braven těsnící pás S-T8, nebo jiný výrobce) a ta se rovněž zatáhne hydroizolací.
Správné řešení podlahových vrstev v dřevostavbě zajišťuje komfort, dlouhou životnost i bezpečnost celé konstrukce. Nabízíme osvědčené systémové přístupy pro různé typy skladeb - od suché podlahy až po potěr, včetně finálních povrchů.
Čtěte také: IPA asfaltová izolace: Co potřebujete vědět
Typy podlahových skladeb:
- Suché skladby podlah: Pro tzv. „suchou výstavbu“ nabízíme: samonivelační hmotu vyztuženou vlákny - ideální pro nerovné podklady bez potřeby mokrých procesů; lepidla na finální podlahové krytiny - pro dlažbu, vinyl, PVC či dřevo.
- Klasické skladby s potěrem: V rámci systémového řešení zahrnujeme: přípravu podkladu (např. penetrace a základní vrstvy); samonivelační vyrovnávací hmoty pro minerální i dřevěné podklady; široký sortiment lepidel pro finální krytiny.
- Epoxidové nátěry a stěrky pro technické prostory: Do technických místností, dílen a garáží doporučujeme: epoxidové nátěry a stěrky - odolné vůči mechanickému zatížení i chemikáliím.
Koupelny v dřevostavbách představují specifickou výzvu, zejména pokud jde o ochranu dřevěných konstrukcí před vlhkostí a vodou. V koupelnách se vlhkost výrazně zvyšuje kvůli sprchování, koupání nebo kapilárnímu vzlínání vody. Hydroizolace je slovo skloňované u každé stavby, ať zděné nebo dřevostavby. Každá stavba je citlivá na vlhkost, a proto je nutné věnovat pozornost správnému návrhu a provedení hydroizolace.
Materiály pro hydroizolaci dřevostavby
Hydroizolace dřevostavby není jen o tom, že dřevo něčím natřete a je hotovo. Zahrnuje hned dva důležité procesy - penetraci na dřevo a nanesení hydroizolace. Penetrační nátěr na dřevo je základ, který určitě nevynechte. Spočívá v tom, že na připravený povrch dřeva nanesete speciální penetrační přípravek, který pronikne hluboko do struktury dřeva. Dojde tak ke zpevnění a zlepšení přilnavosti dalších vrstev. Hydroizolační vrstva pak tvoří ochranný štít, který brání průniku vlhkosti a vody do dřeva. Výrazně se tak snižuje pravděpodobnost rychlé degradace dřeva a napadení dřevokaznými houbami.
Čím hydroizolovat dřevostavbu?
Na trhu existuje celá řada nátěrů, které dřevo chrání před vlhkostí a dají se použít jak venku, tak uvnitř. Ne všechny varianty však poskytují stejnou míru ochrany. Pokud chcete ošetřit dřevo v interiéru (např. nábytek nebo dřevěný obklad), většinou postačí lazury, vosky nebo laky. Pokud se ale chystáte na hydroizolaci nosných prvků nebo venkovních konstrukcí, je potřeba sáhnout po něčem odolnějším.
- Gumoasfalt na dřevo: Pokud se chystáte na hydroizolaci základů, střechy nebo jiných konstrukčních prvků, sáhněte po tekuté gumě na bázi asfaltu. Tekutá guma Kanada je jednosložková, aplikuje se za studena a vytváří na dřevě pružnou bezešvou vrstvu z pryže. Asfaltový nátěr na dřevo je zcela voděodolný, protipožární a navíc zvládne UV záření, chemické látky i mechanické namáhání. Pro větší vyztužení můžete použít geotextilii a pro lepší přilnutí je vhodné dřevo napenetrovat.
- Tekutá guma: Pro hydroizolaci koupelen, sklepa nebo stěn si vystačíte s barevnou tekutou gumou. Jedná se o ekologicky šetrné řešení bez toxických látek, které skvěle přilne. Vytváří elastickou vrstvu, dlouho vydrží, zvládne výkyvy teplot a hlavně zabrání pronikání vlhkosti. Navíc je dostupné v mnoha barevných odstínech, takže si vyberete podle sebe.
- Nátěr: Nátěr je nejjednodušší a nejlevnější způsob hydroizolace podlahy. Hydroizolaci podlahy barvou zvládne každý. Před lakováním se dřevěný povrch obrousí, očistí od mastnoty a nečistot a pečlivě vysuší. Poté se podlaha a stěny nalakují. Natřená hydroizolace není trvanlivá, protože se mohou objevit trhliny způsobené změnami teploty.
- Hydroizolační tmel: Hutnější druh hydroizolačního tmelu. Izolační tmely z pergamenu jsou nejvhodnější pro ošetření dřevěných podkladů. Lze jej nanášet i na nezaschlý povrch.
- Hydroizolační fólie v rolích: Tvar a složení hydroizolačních fólií v rolích jsou velmi rozmanité. Jako pevný základ lze použít PE, skelná a skleněná vlákna. Pojivem může být asfalt, ale moderní výrobky často obsahují syntetické náhražky. V případě nesamolepicích desek se připevňují k podlaze tmelem. Položte překrývající se izolační desky. Odstraňte z podlahy nečistoty a prach. Pro správnou instalaci válců nesmí být ve spojích žádné rozdíly a nerovnosti. V těchto místech budou pod fólií mezery a následující vrstvy budou vlastní vahou přitlačovat fólii k vyčnívajícímu okraji desky. Role se pokládá s přesahem na stěny do výšky těsně nad budoucí betonovou mazaninu. V rozích je třeba izolační fólii naříznout a překrýt.
Aplikace hydroizolace
Aplikace hydroizolace na bázi tekuté gumy je jednoduchá a s trochou přípravy ji zvládnete v pohodě sami. Základem je dodržet doporučený postup:
- Příprava povrchu: Ať už se chystáte hydroizolovat základy nebo plochou střechu, je potřeba dobře připravit povrch. Odstraňte prach, nečistoty a mastnotu a v případě dřeva zvažte lehké broušení.
- Penetrace: Když je povrch vyčištěn, použijte penetraci či adhezní můstek (ideální pro méně savé materiály). Penetraci natřete štětcem nebo válečkem a snažte se o to, aby byl nátěr rovnoměrný. Nakonec vše nechte pořádně zaschnout.
- Hydroizolace: Ať už jste vybrali tekutou gumu Kanada, barevnou tekutou gumu nebo jinou variantu, pokud je penetrace suchá, můžete začít nanášet. Hydroizolaci aplikujte válečkem, štětcem nebo nástřikem. Vždy se řiďte návodem a doporučeními výrobce. Podle potřeby aplikujte více vrstev.
- Kontrola: Po úplném zaschnutí zkontrolujte, zda v nátěru nejsou díry, bubliny nebo praskliny. Případné nedokonalosti opravte. Kontrolu pak provádějte pravidelně.
Konkrétní řešení pro koupelny
Na stěny také doporučuji natáhnout hydroizolaci a na rohy místnosti použít těsnící pásku. Správná hydroizolace koupelny, včetně sprchového koutu, je klíčová pro dlouhodobou ochranu stavebních konstrukcí před vlhkostí a plísněmi. Nekvalitně provedená izolace může vést k prosakování vody, poškození podlah, zdí i nosných prvků, což v konečném důsledku znamená nákladné opravy. Hydroizolace koupelny chrání konstrukci před zatékající vodou a skrytými průsaky, které mohou dlouho unikat pozornosti, ale časem způsobit rozsáhlé škody, jako je degradace zdiva, vznik plísní nebo narušení statiky.
Čtěte také: Radon a asfaltová izolace
Sprchový kout a vana
Sprchový kout je dnes asi nejčastější součást koupelny. Mnohem lepším řešením je použití odtokového žlabu, který má přímé napojení na odpadové potrubí. Pokud pečlivě provedete hydroizolace s následným vydlážděním a použijete jen skleněnou zástěnu s jednoduchými panty, budete na dlouho spokojeni.
Pokud umisťujete vanu, pak pod nožky dejte např. zbytky dlažby, ať kovové nožky nepoškodí hydroizolaci pod vanou. Vanu zasilikonujte ke stěnám. Obklady se dořezávají k umístěné vaně. Spára odpady a vana se opět zasilikonuje.
Opravdové pohodlí vám zaručí vana s parametry 180×80 cm a sprchový kout 80×80 cm. Sprchový kout je často považován za praktickou volbu, zvláště pokud máte koupelnu menších rozměrů. Jeho hlavní předností je úspora místa, což může být pro mnohé domácnosti s menšími koupelnami zásadním faktorem. Další výhodou je úspora vody, protože sprchováním obvykle spotřebujete méně vody než napuštěním plné vany, pokud ovšem nezůstanete pod proudem vody příliš dlouho. Pokud nejste vyloženě vanový typ, velkorysý sprchový kout je vždy praktičtější a trvanlivější volba pro nevelkou koupelnu. Miminko můžete vykoupat v koupacím kyblíku či vaničce, a jen co začne chodit, může se sprchovat s vámi. Obě řešení mají svá pro i proti. Roky našich zkušeností s koupelnami v dřevostavbách hovoří spíše ve prospěch sprchových vaniček.
Sprchové vaničky:
- Rizikovost: Svým technickým provedením jsou mnohem náchylnější k průsakům a poškození hydroizolace při odvádění vody.
- Široká nabídka materiálů a tvarů: Vaničky jsou vyráběny z kvalitních materiálů, jako je akrylát, litý mramor nebo keramika, které zaručují dlouhou životnost, odolnost vůči poškrábání a snadnou údržbu.
- Snadná údržba: Povrch vaničky se snadno čistí a odtok je méně náročný na údržbu než u žlabu. Speciální povrchová úprava vaniček zajišťuje jednoduché čištění a odpuzuje vodu, mýdlo a nečistoty.
- Stabilita a bezpečnost: Protiskluzové úpravy povrchu chrání před uklouznutím. To je důležité zejména v domácnostech s dětmi nebo seniory.
- Designové omezení: Někdo vnímá vaničky v moderních minimalistických koupelnách zastaraleji. Zapomeňte ale na levné sprchové vaničky, jak je znáte z 80. let! Designové vaničky se vyznačují čistými liniemi a minimalistickým vzhledem.
- Bariéra při vstupu: Vaničky přece jen představují určitou bariéru, protože klasické řešení je vyvýšené.
Povrchové úpravy v koupelně
Doporučujeme obklad, protože je to praktičtější varianta. Dlažba se snadno udržuje a má dlouhou životnost. Povrchový materiál pro koupelnové povrchy v dřevostavbách se vybírá podle trvanlivosti, vzhledu a samozřejmě ceny.
- Modřín: Podlahová deska z tohoto druhu je vysoce odolná a snese broušení i jiné druhy ošetření.
- Korkové podlahy: Je to také pohodlná a výhodná možnost. Je poměrně levný, teplý na dotek.
- Teakové dřevo: Do domácího stavitelství se dostalo z lodního stavitelství (teakové prkno se dlouho používalo k montáži palub). Teakové dřevo je nejodolnější vůči vodě a vlhkosti. Tato vlastnost je způsobena vysokou koncentrací přírodních esenciálních olejů.
- Thermo-wood: Toto specifické ošetření snižuje pětinásobně absorpci vlhkosti a desetinásobně snižuje riziko výskytu plísní.
Prevence problémů s vlhkostí
Nedostatečná nebo špatně provedená hydroizolace v kombinaci se špatně odvedenou prací instalatéra nebo vadou materiálu může znamenat vleklý problém. U zděné stavby to zjistíte až po nějaké době při viditelné vlhké skvrně na zdi. Dobře provedená dřevostavba se zabudovaným systémem vlhkostní čidel nás na případný problém upozorní při prvním náznaku. Systém vlhkostních čidel hlídá on-line relativní vlhkost vzduchu i dřeva v konstrukci a problém je automaticky hlášen majiteli domu i realizační firmě. Případný problém je tak řešen rychle.
Poškození dřevěných nosných konstrukcí dřevostaveb vlivem působení vody, která se do konstrukce dostane, je situací, do které by se jistě nechtěl z pohledu majitele domu dostat nikdo z nás. Drobné úkapy vody do betonové nebo zděné konstrukce obvykle nezpůsobí vážné technické problémy, pokud se na ně včas přijde. Zděná konstrukce dobře napomáhá signalizaci poruchy svojí pórovitostí a nasákavostí. Časem se na ní flek objeví. Pro dřevostavbu ale mohou mít stejné úkapy fatální vliv na trvanlivost nosných konstrukcí. Navíc v konstrukci složené z různých sloupků, desek a fólií se voda dlouho nemusí projevit na viditelném povrchu. Samozřejmě dlouhodobě neřešené vlhkostní poruchy se stanou hygienickým problémem v obou typech staveb. Z uvedeného vyplývá, že obava o životnost dřevostaveb má být větší a má také vést k dobrému zvážení, které konstrukce nebo zařízení jsou pro dřevostavbu nevhodné. I u rozvodu podrobeného tlakové zkoušce je jisté riziko netěsnosti. Přitom jistota, že měkké smrkové dřevo ve vlhku shnije je téměř stoprocentní. Bezpečnosti dřevostaveb by určitě pomohlo promyšlené vedení instalací viditelně a kontrolovatelně v prostorách bez nároku na estetiku.
Je nejspíš na čase upravit systémové detaily a zásady provádění dřevostaveb tak, aby se snížilo riziko dlouhodobého působení havarijní vody na dřevěnou kontrukci. Všechny rozvody vody musí být zkontrolovány tlakovou zkouškou, obzvláště ty, které budou zakryty.
Případové studie a poučení
Případ 1: Nedostatečná hydroizolace sprchového koutu
První případ se týká malého domku realizovaného pro manžele ,,na důchod” od firmy specializující se na dřevostavby. Stavba byla realizována v roce 2012. Část dokončovacích prací si majitelé zajišťovali samostatně u dílčích dodavatelů. Po cca 4 letech od realizace si majitelé domu všimli zvýšené kondenzace na vnitřním povrchu zasklení oken. Následně se objevily problémy spojené s otvíráním dveří do koupelny a na WC a změna barvy povrchu stěn a příček u podlahy. Problémy zjevně souvisely s vlhkostí v konstrukci. Při podrobné prohlídce se ukázalo, že za špatné otvírání dveří může nabobtnání obložkových zárubní. Největší problémy byly patrné na konstrukci příčky, za níž se nacházel sprchový kout. Sprchový kout byl jednou z dodělávek zajišťovaných samostatně investorem, resp. jeho zedníkem, do provedených hrubých konstrukcí dřevostavby. Během prohlídky bylo zjištěno, že zatížením sprchové vaničky dochází k jejímu průhybu a oddálení od příčky. Tím se otevře silikonem tmelená spára mezi obkladem stěny sprchového koutu a konstrukcí netuhé, nesprávně podepřené, plastové vaničky. Po odstranění sprchového koutu a opláštění příčky ze sádrovláknové desky se ukázalo, že pod vaničkou nebyla provedena žádná hydroizolační vrstva, která by bránila rozlití vody do plochy a do navazujících konstrukcí. Dalším, bohužel zásadním, zjištěním bylo, že zatékání bylo dlouhodobé a došlo k rozsáhlému poškození dřevěných prvků. Kromě netěsné spáry kolem sprchové vaničky byla po rozkrytí konstrukcí zjištěna i netěsnost v rozvodu vody. Tlakové zkoušky údajně byly během realizace provedeny. Obnažené dřevěné konstrukce domu byly po nějakou dobu ponechány rozkryté, aby v nich obsažená vlhkost mohla vysychat.
Případ 2: Poškození hydroizolace podlahovým žlabem
Další ukázkou problémů s vodou v konstrukci dřevostavby je novostavba přízemního rodinného domu z roku 2017. Asi rok po nastěhování majitelů do domu, při provádění zpevněných ploch kolem domu, byla zjištěna voda vykapávající ze soklu dřevostavby. Vlhké skvrny byly v ploše soklu i na navazující venkovní betonové dlažbě, na soklu začínaly zhruba od úrovně vodorovné hydroizolace. Jev se vyskytoval pod krytým stáním pro osobní automobil, takže nebylo pochyb, že zdroj vody je třeba hledat uvnitř domu. K obvodové stěně pod krytým stáním přiléhá sprchový kout v koupelně. Silikonová výplň spáry mezi dlažbou podlahy a obkladem stěny koupelny byla roztržená, nejspíš došlo k poklesu podlahy vůči stěně. Po odstranění této dlaždice a části dlažby okolo byla nalezena silikátová stěrka. V napojení stěrky na stěnu byla oranžová spárová páska z netkané textilie. V napojení stěrky na límec podlahového žlabu byla šedá páska. Té však zespodu chyběla butylkaučuková hmota, která je v současné době součástí pásek dodávaných jako systémové příslušenství ke stejnému typu žlabu. Vzhledem k poloze žlabu vůči stěnám byla na část límce napojena i oranžová páska. Je patrné, že při odtrhávání dlaždice, došlo k snadnému oddělení stěrky od podkladu a k delaminaci stěrky od spárových pásek. Obě pásky se v některých místech překrývaly, mezi nimi nebylo dostatečné množství stěrkové hmoty. Dunící dlaždice tedy nejspíš nebyla oddělena od hydroizolace, oddělena byla stěrková hydroizolace od svého podkladu nebo od límce žlabu. V sondě vyvrtané do podlahy sprchového koutu skrz roznášecí betonovou vrstvu a tepelnou izolaci z EPS se na povrchu hydroizolace z asfaltového pásu objevila voda. Sprchový kout je nejpodezřelejším zdrojem vody, která vytékala ze soklu ve výšce vodorovné hydroizolace. V daném případě se zjistily odchylky od obvyklého provedení hydroizolační stěrky a jejího vyztužení v přechodových detailech. V napojení stěrky na podlahový žlab chyběla speciální páska uzpůsobená k přilnutí na límec žlabu. Pokles souvrství podlahy, který se projevuje popraskáním tmelové výplně je poměrně častým jevem. V obdobných případech k němu dochází, pokud se tepelná izolace pokládala nasucho přímo na vodorovnou hydroizolaci z asfaltových pásů. Desky jsou sice dostatečně únosné pro celoplošnou pokládku, v případě pokládky na asfaltovou hydroizolaci se ale opírají velmi malou plochou o spoje asfaltového pásu. Po dotvarování polystyrenu nad spoji se pokles zcela zastaví. Popraskání tmelové výplně se urychlí v případě, že spára nemá vhodný tvar, především pokud je malá a její hloubka (dána tloušťkou obkladu stěny nebo soklíku) je výrazně větší než šířka (vzdálenost spodního okraje obkladu nebo soklíku od dlažby).
Doporučená řešení pro zvýšení bezpečnosti
Lepší bude, když na vodorovnou izolaci v průběhu užívání domu žádná voda nepronikne. Dokážeme si představit, že při dnešních tloušťkách tepelných izolací v konstrukcích podlah by se izolace proti vodě a radonu dala provést na spádovaném podkladu (lze vytvořit např. cementovým potěrem na základové desce). Spád izolace spolu s drenážní vrstvou pod tepelnou izolací by umožnil vodu proniklou pod podlahy odvést od dřevěných konstrukcí např. do nějaké šachty, kde by se likvidovala a hlavně včas zjistila. Dalším možným opatřením proti působení vlhkosti na dřevěné základové prahy by mohlo být podložení základového prahu tuhým nenasákavým tepelným izolantem. Jako jednu z možností je třeba připomenout zřízení tzv. crawl space osvědčeného v kolébce dřevostaveb. Podlaha pod přízemím nebude vyžadovat vodorovnou hydroizolaci. Voda se tak nebude mít kde hromadit, proteče do volného prostoru pod domem, kde se na ni, doufejme, včas přijde. Je samozřejmostí, že vodorovná izolace musí být dostatečně vysoko nad okolním terénem, aby nehrozilo její zaplavení vodou z okolí domu při přívalovém dešti. Nabízí se také úvaha, zda dřevostavbou nemá být jen část domu “bez trubek” a rizikové provozy s rozvody vody nemají být ve zděné části domu. To ale pro většinu staveb není reálné vzhledem k tomu, že rozšířeným způsobem rozvodu tepla v rodinných domech je teplovodní podlahové vytápění. Z výše uvedených úvah o spolehlivosti hydroizolační stěrky pod dlažbou a obkladem prováděné in situ na stavbě plyne, že by neměla být jedinou izolací. Nabízí se použití sprchové vodotěsné a tuhé nebo dobře podložené vaničky s chytrým napojením na izolaci stěn a provedení stěrky pod ní a kolem ní. Podlaha okolního prostoru, na kterou může stříkat a téci voda, musí být samozřejmě izolovaná a odvodněná. Ještě lepší by mohla být konstrukční vana provedená v základové desce pod prostory s rizikem proniknutí vody pod podlahu. Její dno by bylo provedeno se spádem, drenáží a signalizačním odvodněním. V podstatě se jedná o lokální provedení opatření popsaných v bodě 4. V řešení typových skladeb DEK umístěných v elektronické Stavebí knihovně DEK nebo v katalogu Skladby a systémy DEK pro podlahy realizované na terénu (tedy na betonové vrstvě nebo desce s hydroizolací z asfaltových pásů) předepisujeme provést nad hydroizolací ochranný a vyrovnávací potěr. Zároveň je třeba věnovat pozornost šířce spáry mezi podlahou a obkladem stěny nebo soklem a kvalitě její tmelové výplně. U stěrky je nutná technologická kázeň. Je ale třeba vědět, že samotná stěrková hydroizolace pod podlahou sprchového koutu nestačí.
tags: #izolace #drevene #zdi #v #koupelne #informace