Plechové střechy představují praktické a odolné řešení pro mnoho staveb, nicméně i u nich se mohou vyskytnout specifické problémy, zejména s upevňovacími prvky. Jedním z častých problémů je zatékání po hřebících, které se může objevit vlivem teplotní roztažnosti a následného uvolnění hřebíků.
Řešení problémů se zatékáním u plechové střechy
Pokud se potýkáte se zatékáním střechy po hřebících, je důležité zvolit správný postup opravy. Pouhé přetření uvolněných hřebíků pravděpodobně nebude mít dlouhotrvající efekt. Existuje několik efektivnějších řešení:
- Možnost 1: Vytáhnutí a silikon s novým hřebíkem. Hřebíky vytáhněte, do díry aplikujte silikon a zatlučte nový hřebík.
- Možnost 2: Výměna za vrut s těsněním. Hřebíky vytáhněte a nahraďte je vrutem s těsněním. I když je styčná plocha oblá, dotažením se obvykle srovná a těsnění by mělo fungovat. Pro plechové krytiny, které se v celé ploše připevňují vruty, je nutné tloušťku bednění zvětšit, pokud nemá na spodní straně bednění vyčnívat.
- Možnost 3: Silikon a vrut vedle. Hřebíky vytáhněte, do díry aplikujte silikon a vedle na rovné ploše použijte nový vrut (tex s těsněním).
Je důležité použít správný kotevní materiál podle materiálu, do kterého krytinu instalujeme. Jednotlivé šrouby jsou zkonstruovány pro daný účel a nedají se nahradit jiným prvkem. Máme tak vždy jistotu, že nároky na konkrétní prvek budou splněny a nedojde ke skrytým vadám.
Charakteristika a typy hřebíků
Hřebíky patří mezi nejznámější a nejpoužívanější spojovací materiály. Existuje celá řada těchto výrobků, které se od sebe liší hlavičkou, tvarem dříku nebo povrchovou úpravou. Hřebíky jsou typem spojovacího materiálu, který je vyroben z oceli. Hřebík má na spodním konci špičku a nahoře hlavičku různých tvarů, podle způsobu použití. Dřík může být hladký nebo kroužkovaný. Hřebíky se již dlouhodobě používají pro spojování několika materiálů k sobě. Hřebíkové spoje se řadí mezi ty těžce rozebíratelné.
Rozdělení hřebíků
Na stavbách upotřebíme nejčastěji:
Čtěte také: Vlastnosti hřebů do betonu
- Stavební hřebíky: Jedná se o jeden z nejpoužívanějších hřebíků pro dřevěné spoje. Hlava hřebíku je řešena jako zápustná, tudíž hřebík je celý zapuštěný v materiálu, do kterého se umísťuje. Vyrábí se v průměru 1,8 až 8 mm v délkách 32 až 250 mm. Dále se používají stavební hřebíky s plochou hlavou a jejich povrch je olejován proti rzi. Plochá hlava hřebíku umožňuje jeho plošné zapuštění do umísťovaného materiálu. Vyrábí se v průměru 1,2 až 8 mm při délce 16 až 260 mm. Hřebíky je možné použít pro všechny běžné tesařské konstrukce. Stavební hřebíky se také dělají s povrchovou úpravou pozinkováním. Jsou potom více odolné vůči případné korozi. Speciální odnoží stavebních hřebíků je tzv. hřebík krovák. Vyrábí se v průměrech 5 až 7 mm při délkách nejčastěji 150 až 220 mm.
- Hřebíky s plastovou hlavičkou: Speciální hřebíky, které mají ukončující hlavičku z plastu, se používají pro bitumenové střešní desky. Tělo hřebíku je tvořeno pozinkovanou ocelí. Hlavička je pak zhotovena z odolného PVC. Hlavičky hřebíku se vyrábí v několika barevných provedeních.
- Nastřelovací hřebíky: Přináší značné zrychlení při spojování jednotlivých materiálů k sobě. Tyto hřebíky se vyrábí z oceli. Nastřelovacími hřebíky se kotví například opláštění z OSB desek rámových konstrukcí stěn dřevostaveb nebo přímo dřevěné fošinky k sobě.
- Lepenkové hřebíky (lepeňáky): Jedná se o hřebíky, které mají velkou hlavu. Jsou vyrobeny z oceli a mohou být pozinkované. Vyrábí se v průměru 2,5 mm a v rozmezí délek 20-36 mm. Jsou to hřebíky do krytiny, které slouží pro přikotvení lepenky k podkladu. Další využití najdou při montáži kanadského šindele. Další variantou jsou lepenkové hřebíky vyrobené z mědi. Plochou své hlavy zabraňují vytrhávání podkladních měkkých materiálů. Vyrábí se nejen z měkké oceli (i v provedení pozinkovaném), ale i z mědi, mosazi nebo z hliníku.
- Konvexní hřebíky: Konvexní hřebíky poznáme podle kroužků na jejich dříku. Tento typ hřebíků může mít povrchovou úpravu z galvanického zinku. Často se vyrábí v průměru kolem 4 mm. Konvexní hřebíky je možné také nastřelovat pomocí elektrického nářadí. Seženete je v délkách od 40 do 90 mm. Díky kroužkům na dříku dosahuje pevnosti ve spoji jako vrut.
- Čalounické hřebíky: Další kategorií menších hřebíků jsou ty čalounické. Tyto hřebíky se vyrábí v průměru 1,4-1,8 mm a v délkách 12-25 mm. Čalounické hřebíky jsou typické svojí čočkovitou hlavou. Prodává se množství typově velice různých hřebů s nejrůznějšími délkami a průměry dříků, s hlavami všech velikostí i tvarů a vyráběných z různých kovů (často mosaz nebo pomosazená či poměděná ocel). Používají se hlavně pro připevnění potahových materiálů ke kostrám křesel, pohovek a židlí.
- Kalené hřebíky: Kalené hřebíky jsou speciální odnoží těchto spojovacích prvků. Jsou vyrobeny z oceli s povrchovou úpravou zinkováním a mají rovnou hlavu. Kalené hřebíky jsou velmi pevného provedení a slouží například pro spojení podlahových lišt k podkladu. Kalené hřebíky se vyrábí v průměru 1,5 mm a jejich délka je od 20 do 35 mm.
- Kolářské hřebíky: Dnes se jím označují hřebíky s velmi malou hlavičkou, které se používají všude tam, kde by neměly být nápadné - zejména pro připevňování obkladových palubek a dokončovacích podlahových a dekoračních lišt.
- Zlaté hřebíky do lišt: Pro jemné a téměř neviditelné upevnění ozdobných lišt se vyrábějí velmi štíhlé a dlouhé zlaté hřebíky do lišt, které nemají hlavičku.
- Hřebíky s kulatou hlavou: Najdou využití především při připevňování ozdobných lišt nebo jiných částí na nábytku - vyrábějí se z barevných kovů a stávají se tak součástí dekorace.
- Hřebíky na zavěšení obrazů: Jsou z oceli a mají ozdobnou hlavu. Používají se pro zavěšení menších lehčích obrazů na stěnu.
- Barevný hřebík: S malou hlavičkou v různých barvách dřeva, usnadňuje práci se zapuštěním.
- Nastřelovací hřeby: Těmi se upevňují například konzole nebo elektrikářské kabelové lávky na zdi a beton. Hřeby s vysokou pevností se speciální pistolí vystřelí do zdi, ve které udrží i značné zatížení. Vyrábějí se v mnoha délkách, průměrech a tvarech (jsou např. zakončeny vnitřním či vnějším závitem).
Kdy je hřebík lepší než vrut?
- Když jde o vysoký počet připevňovacích bodů (například přibíjení střešní krytiny z asfaltované lepenky), kde by se vruty prodražily.
- Při montáži například transportní bedny, která má mít krátkodobou trvanlivost (třeba jen pro zaslání poštou) a menší pevnost spojů (oproti vrutům) nevadí.
- Když nemáme k dispozici vruty, šroubovák nebo dostatek času.
Příprava podkladu pro plechovou střechu
Než začneme s laťováním a samotnou pokládkou krytiny, je třeba vybrat správnou skladbu střešní fólie. Je důležité si uvědomit, k čemu bude podkroví v budoucnu sloužit a této funkci pak přizpůsobit řešení. Pokud podkroví zůstane neobývané (nevytápěné) a nezateplené, není nutná složitá konstrukce střechy. Pokud je podkroví obývané, je třeba zvolit krycí fólii s vysokou paropropustností. Před pokládkou krytiny zkontrolujte, zda je podklad v dobrém stavu (rekonstrukce).
Střešní bednění
Střešní krytinu podepírá laťování nebo bednění. Pro návrh střechy slouží norma ČSN 73 1901 Navrhování střech, která se v případě dřevěných podkladních vrstev pod krytiny (tj. laťování a bednění) odkazuje na ČSN 73 3150 Tesařské spoje dřevěných konstrukcí. Podle této legislativy se má bednění střech zhotovovat z hraněných nehoblovaných desek, které se ukládají na sraz a přibíjejí ke krokvím. Pokud je ale dřevo úplně vysušené, tak se nesmí prkna k sobě příliš dorážet, aby se při zvýšené vlhkosti plocha bednění nebortila. V případě prken pro bednění je důležité jejich zatřídění podle množství suků, trhlin a jiných vad řeziva. Bednění je totiž nosnou konstrukcí, která nejen podepírá střešní krytinu, ale také všechna zatížení z ní přenáší do krovu. Nekvalitní řezivo se pro něj proto nehodí. Prkna by měla být ostře hraněná a připouští se nejmenší tloušťka 24 mm. Prkna této tloušťky zvládnou přenést zatížení sněhem i při vzdálenosti podpor (krokví) 1,2 metru. Nezvájdnou už ale unést člověka s brašnou nářadí, který by chtěl na střeše něco montovat. Takové lokální zatížení je pro prkna tl. 24 mm na velkém rozponu příliš. Pokud bednění ve střeše slouží pouze pro uložení pojistné hydroizolace, tak je to bednění nenosné a požadavky na něj nejsou tak přísné. Prkna bednění reagují na změny vlhkosti a podle ní mění svůj tvar (sesychají nebo bobtnají). Tento proces částečně eliminujete, když budete prkna pokládat nahoru pravou stranou (strana bližší středu kmene). Důležité je to zejména u tenkých plechových krytin, do kterých se tvarové změny podkladu mohou propisovat.
OSB desky jsou oblíbeným materiálem pro bednění. Pokrytá plocha s nimi rychle přibývá, a navíc řádně přikotvené velkoplošné desky dají ploše poměrně velkou tuhost. To je výhodné ze statického hlediska. Jenže se nehodí pro všechny aplikace. Například pod plechové krytiny doporučují někteří výrobci i Pravidla pro navrhování a provádění klempířských konstrukcí (vydal Cech KPT ČR) upřednostňovat plné bednění z prken. OSB deska (z anglického oriented strand board - orientovaná dřevotřísková deska) je druh desky s charakteristickým vzhledem. Vyrábí se lisováním z třísek nebo hoblin délky 2 až 7 cm v několika vrstvách spojených pojivem. Při použití OSB desek jako bednění volte výhradně desky OSB/3 nebo OSB/4, které se hodí do vlhkého prostředí. V případě lehkých plechových krytin je minimální tloušťka OSB desky 22 mm. V ostatních případech se raději poraďte s odborníkem, který správnou tloušťku vybere podle zatížení OSB desky sněhem, hmotností krytiny i podle sklonu střechy a vzdálenosti krokví. Desky OSB se vyrábějí v tloušťkách od 6 do 40 mm a běžný rozměr je 1,25 x 2,50 m. U desek, které mají okraje pravoúhlé, nezapomeňte na ponechání prostoru pro dilataci. U plechových krytin, které se v celé ploše připevňují vruty, musíte tloušťku bednění zvětšit, pokud nemá na spodní straně bednění vyčnívat. Použít byste přitom měli prkna se šířkou min. 80 mm a max. 160 mm, která zaručí omezení deformací sesycháním. Bednění, které tvoří podklad pod povlakovou izolaci (asfaltové pásy nebo fólie) u plochých střech, musíte udělat z palubek. Položka bednění či záklop, která je v projektech odbyta jen svým názvem bez další specifikace, má své nároky.
Ventilace a hydroizolace
Většina střech je řešena jako provětraná střešní skladba. Rozumí se tím, že prostor mezi krytinou, jejím podpůrným systémem a tepelnou izolací umožňuje proudění vzduchu, a to v dostatečné míře. Důvod provětrání je kompenzace možné časově omezené srážlivosti vody v prostoru pod krytinou. Výška prostoru provětrání je řešena normou „ČSN 73 1901 Navrhování střech“ a je vztažena k délce a sklonu střešní plochy. Čím je krokev střechy delší a sklon nižší, je přirozené proudění menší a je třeba průřez adekvátně zvýšit. Ochranné větrací mřížky rovněž redukují plochu průřezu. Minimální výška provětrání je 60mm. U rozměrných střech však může dosáhnout i 120mm. Nasávání vzduchu v prostoru okapu se u tohoto typu krytiny provádí shodně jako u jiných krytin, tzn. prostorem výšky kontralatě za okapním žlabem, případně je možné umístit větrací mřížku do podbytí přesahu střechy. Větraná mezera střešní skladby by vždy měla obsahovat vhodnou difuzně otevřenou fólii. Fólie slouží jako ochrana tepelné izolace před vlhkostí a prachem. Krycí fólie s vysokou paropropustností slouží jako doplňková hydroizolace u šikmých střech, propouští vodní páru z podkroví a zároveň odvádí vzniklý kondenzát z podstřešního prostoru. Používá se vodorovně na krokve a upevňuje se na kontralatě hřebíky směřujícími ke krokvím. Pod kontralatě doporučujeme použít těsnící pásku na nehty. Hřebenová ventilační páska zajišťuje dokonalé odvětrání prostoru mezi střešní krytinou a horními vrstvami střešní fólie. Střední část tvoří technická textilie s dobrými difuzními vlastnostmi. Textilie je přišitá k hliníkovému profilu, což umožňuje její přizpůsobení tvaru krycího profilu a usnadňuje tak montáž. Větrací hřeben zabraňuje vniknutí ptáků, hmyzu do prostoru střešního pláště. Prodává se v rozměru 50/1000 mm.
Montáž plechové krytiny (např. Lindab SRP Click)
Zaklapávací krytina, jako např. Lindab SRP Click, je hladká plechová krytina se stojatou drážkou, která byla inspirována klasickou falcovanou střechou. Pásy krytiny mohou po pokládce vykazovat mírné příčné zvlnění závislé na podkladu, kotvení i teplotní dilataci. Tyto běžné projevy vlnění odpovídají mechanickým vlastnostem plechových krytin a technologii jejich pokládky. Neznamenají však nekvalitu nebo nefunkčnost hotové střechy. Neukotvené středové části pásů krytiny mohou působením okolních vlivů vibrovat a tím způsobovat zvýšenou hlučnost krytiny. Jedná se o běžné fyzikální vlastnosti plechových krytin, jež se dají omezit na minimum použitím systémových prvků, jako například vrstvy Sound Control.
Čtěte také: Vlastnosti hřebíků na asfaltové šindele
Pro montáž krytiny Lindab SRP Click se používají dva druhy šroubů. Šroub V153 se používá pro podélné připevnění pásů k podkladu. Šrouby V153 se umísťují uprostřed oválných otvorů, které jsou na pásech již připraveny. Oválný otvor zajistí potřebný pohyb, který je způsoben teplotní roztažností ocelové lamely. Krajem střechy se rozumí zóna 1,5m od štítů, hřebenů a okapu. Pokud se krytina montuje na latě, musí být vrut v každé lati. Průměrná spotřeba šroubů V153 je 5‑7 ks/m2. Dotažení šroubu by mělo být provedeno tak, aby mezi hlavou šroubu a plechem nebyla viditelná mezera. Nesmí však dojít k promáčknutí plechu. To může mít vliv na nežádoucí zvlnění krytiny v místě nadměrně dotaženého šroubu.
Postup montáže
- Skladba střešní fólie: Prostor mezi fólií a střešní krytinou musí být dostatečně odvětráván, což zajišťují kontralatě a latě, které vytvářejí vzduchový prostor od okapu k hřebeni střechy. Vzniklé nasávací otvory na okapnici střechy zajistíme ochrannou větrací mřížkou, která zabrání hmyzu, ptactvu, listí apod.
- Laťování: U standardních střešních panelů jsou latě obvykle osově 350 mm, při výrobě střešních panelů na zakázku se vzdáleností přesahů 400 mm se rozteč latí mění osově na 400 mm. K první lati přidáme tzv. Okapové lemování. Pokud nepoužíváme okapové lemování pod střešní panely, doporučujeme spodní lať přibít k okraji. Lamely se ideálně montují na celoplošné bednění z prken tl. 24 mm. V případě nutnosti montáže na latě musí být šířka podpory min. 50 mm, osová vzdálenost maximálně 250 mm. V případě montáže na latě je potřeba ke krytině použít dodatečnou protihlukovou vrstvu, např. Sound Control.
- Montáž lemování pod krytinu: Před samotnou montáží pásů střešní krytiny je potřeba namontovat lemování, které se vkládá pod krytinu. Krajní plech pod střešní krytinou slouží k uzavření střechy na svislém štítu. Slouží k zamezení pronikání větru pod střešní krytinu a zároveň odvádí dešťovou vodu do okapu. Okapové lemování pod fólii zabraňuje kapání kondenzátu z podstřešní fólie na spodní část krokví, popřípadě do oblasti podhledu. Okapové lemování pod krytinu slouží na usměrnění stékající vody z krytiny přímo do okapového žlabu. Boční lemování pod krytinu se používá při kontaktu střechy ve spádu se svislou stavební konstrukcí. Pokud se dvě šikmé střešní plochy setkávají v úžlabí, musí být instalováno lemování jako deflektor vody ve směru žlabu. Takové lemování slouží k odvádění vody z úžlabí do žlabu. Údolní žlab je připevněn ke střešním latím pomocí spon a hřebíků. V žádném případě jej nepropichujte hřebíky nebo šrouby. Jednotlivé kanály se musí dostatečně překrývat, obvykle 200 mm (ne 100 mm jako u ostatních lemování). Oplechování okolo komínu by mělo být zhotoveno odborným pracovníkem, aby byla zajištěna správná těsnost detailu. Oplechování komínu se řeší obdobně, jako je tomu u profilovaných krytin. Pokud je komín v blízkosti hřebene, je výhodné jej oplechovat přes krytinu (drážku) a oplechování zatáhnout pod hřeben.
- Pokládka panelů krytiny: Je důležité pokládat panely vždy od okapnice a v délkách, které odpovídají délkám v plánu krytiny. Při pokládce postupujeme raději zleva doprava, podsouváme panely pod již upevněné panely. Plechové střešní panely se standardně vyrábějí do délky 6,1 m (delší panely jsou k dispozici za příplatek). Montáž začínáme vždy od štítu směrem do úžlabí. Před montáží si rozpočítejte šíři střechy dle šíře lamel a připravte si první a poslední pás ve stejné šířce. Estetický dojem střechy bude lepší, protože budou krajové pásy stejně široké. Během montáže krytiny je třeba instalovat distanční pásku PD4, a to pod každou lamelu v její ose, v celé délce lamely. Páska zamezuje vibracím krytiny při větru. Pásku je třeba upevnit, aby nedošlo k jejímu posunu. Při umístění první lamely je důraz kladen hlavně na kolmost lamely k okapové hraně. Při montáži druhé a dalších lamel je třeba umístit lamelu o cca 80mm níže, než je předchozí lamela a zacvaknout ji pouze na délku několika cm od okapové hrany. Následně jemným poklepem přes lať, nebo jiný měkký materiál, zatlačíme spodní zahnutí instalované lamely za podkladový plech. Teprve pak je možné drážku zacvaknout po celé její délce. Zakončení drážky u okapu se dále nijak neupravuje. Z technologických důvodů je čelo drážky duté.
- Zakončení a oplechování: Po samotné montáži a oplechování střechy přichází na řadu lemování, které se instaluje na konec. Hřebenové kryty jsou také upevněny pomocí šroubů 4,8 x 20 mm ve vzdálenosti asi 30 cm k profilovým deskám, které se spojují. Jednotlivé kusy hřebenového krytu by se měly navzájem překrývat o 100 mm, ale neměly by být sešroubovány. Krajní lišta se používá u pultových střech s našimi profily plechových tašek jako ukončovací hrana v horní části střechy a u trapézových plechů i jako štítová lišta (při zakrytí se pod krytinu používá krajní plech).
Nástroje a techniky
K řezání střešních profilových panelů na požadovanou velikost používejte pouze nůžky na plech nebo jiné vhodné řezací zařízení. Při montáži je nutné vyrobené kovové hobliny z povrchu plechu odstranit měkkým kartáčem. Nepoužívejte nástroje s brusnými kotouči, které ohřívají plech kolem řezu. Teplo v oblasti řezání a výsledné jiskry mohou poškodit polyesterovou vrstvu. Šrouby jsou umístěny cca 2 cm pod křížovým přesahem v nízkém lemu. U okapu a hřebene střechy je třeba střešní panely pevněji ukotvit.
Pásy krytiny - lamely - se vyrábí a dodávají např. Pásy krytiny mohou po pokládce vykazovat mírné příčné zvlnění závislé na podkladu, kotvení, i teplotní dilataci. Tyto běžné projevy vlnění odpovídají mechanickým vlastnostem plechových krytin a technologii jejich pokládky. Neznamenají však nekvalitu nebo nefunkčnost hotové střechy. Neukotvené středové části pásů krytiny mohou působením okolních vlivů vibrovat a tím způsobovat zvýšenou hlučnost krytiny. Jedná se o běžné fyzikální vlastnosti plechových krytin, jež se dají omezit na minimum použitím systémových prvků, jako například vrstvy Sound Control. Před pokládkou krytiny zkontrolujte, zda je podklad v dobrém stavu (rekonstrukce). Pod každou lamelu je předepsáno aplikovat opěrnou pásku, která se upevní k podkladu vždy podélně v ose lamely. Omezí se tím nežádoucí vibrace krytiny způsobené sáním větru. Lamely se ideálně montují na celoplošné bednění z prken tl. 24 mm. V případě nutnosti montáže na latě musí být šířka podpory min. 50 mm, osová vzdálenost maximálně 250 mm. V případě montáže na latě je potřeba ke krytině použít dodatečnou protihlukovou vrstvu, např. Sound Control.
Pokud je pás třeba zkrátit, doporučujeme to provádět ručními nebo elektrickými nůžkami. Není vyloučeno ani použití pomaloběžných kotoučů určených na kovy. Lepší výsledný střih však poskytují klasické nůžky. Pro dělení plechů nelze používat úhlovou brusku, nebo jiný způsob vytvářející vysoké teploty. Ideálního výsledku a nejlepšího výsledného střihu dosáhnete použitím klasických levých a pravých nůžek na plech. Lamely krytiny jsou obvykle z výroby opatřeny přesahy na obou stranách, a to z důvodu možnosti volby kladení z levé i pravé strany. Tyto přesahy slouží k ukotvení (zatažení) krytiny k okapnici. Ideálním prostředkem pro ohnutí koncového prodloužení krytiny je ohýbací přípravek např. BTSRP. S jeho pomocí lze konce krytiny ohýbat rychle a efektivně. Pracovní stůl ulehčí Vaši práci zejména při krácení a přípravě koncových hran lamel. Pokud to Váš stůl umožňuje, připevněte na jeho konec dřevěný profil o délce 495mm (doporučený průřez 45x95mm). Tento přípravek ulehčuje přípravu zakončení pásů krytiny a další potřebné ohyby.
Zkušenosti z dílny
- Rozštípnutí přibíjeného materiálu zabráníme tím, že na hrot hřebíku poklepeme kladívkem, a tak jeho hrot ztupíme. Profily z tvrdého dřeva bývá nutné předvrtat.
- Abychom při přibíjení palubek nebo lišt kolářskými hřebíky nepoškodili dřevo, přikládáme na hlavičku vyřazený hlavičkář na nýty nebo ocelovou tyčku menšího průměru (můžeme použít důlčík nebo upravený větší hřebík).
- Pro přibíjení malých hřebíčků, které se špatně drží, použijeme tzv. peán (používají jej chirurgové) nebo kleště s úzkými dlouhými čelistmi. Hřebíčky můžeme také zatlačit do proužku papíru a ten po jejich přibití odtrhnout.
- Pro spojování tvrdých materiálů (OSB, dřevotříska, lamino, překližka) používáme dražší, ale pevnější hřebíky kalené. Obyčejné hřebíky budeme při snaze o přibíjení zbytečně ohýbat.
- Připevňování sádrokartonových desek hřebíky je riskantní a málo profesionální: jestliže deska nepraskne při prvních úderech kladívka, rozsype se téměř určitě při posledních.
Pravidla pro délku hřebíků a pevnost spoje
Při spojování prken a fošen vzájemně nebo s hranoly a trámy bychom měli respektovat zkušenost, kterou učinily generace tesařů a truhlářů: délka hřebíku by měla být taková, aby přitlučený hřebík zasahoval dvěma třetinami své délky do podkladu. Znamená to, že délka hřebíku má být trojnásobkem tloušťky přibíjeného prkna či fošny. Jestliže použijeme hřebík kratší, může se při vysychání nedostatečně vyzrálého stavebního dřeva či při změně vlhkosti ovzduší a následných deformací dřeva doslova vytáhnout ze spoje ven. Pokud naopak použijeme hřebík delší, měli bychom jej přibíjet šikmo. V případě, že hrot hřebíku ze dřeva vyčnívá, ohneme jej kolem vhodné pomůcky (další hřebík) a zatlučeme zpátky. Spojení bude pevné, když budeme hřebíky zatloukat v různých směrech. Nejprve zatlučeme na obou koncích hřebíky asi do 2/3 délky, ještě jednou zkontrolujeme usazení prkna, a pak zatlučeme zbývající hřebíky šikmo mezi ně. Abychom u spojení tvaru “L” zabránili štěpení dřeva, může být nasazený díl o trochu delší. Po přitlučení ho seřízneme na požadovanou délku. Také při přibíjení v jedné řadě se mohou hřebíky dostat do stejných vláken a dřevo může prasknout. Proto je lepší umísťovat hřebíky s posunem. Zvlášť pevného spojení dosáhneme při probíjení hřebíků a pak jejich obrácením. K hřebíku se přiloží plochá ocel (třeba i šroubovák) a kladívkem se ohne jeho špička. Ta se pak zatluče do dřeva.
Čtěte také: Postup zdění cihel a tvárnic krok za krokem
tags: #hrebiky #na #plechovou #strechu #informace