Potřebujete upevnit polici na zeď, namontovat markýzu nebo třeba přišroubovat konzoli klimatizace na zateplenou fasádu? Pak je vám jasné, že se neobejdete bez hmoždinek, které se v materiálu pevně vzepřou a zajistí stabilitu připevňovaných předmětů. Bez hmoždinek se neobejde žádný domácí kutil ani řemeslník. Nabídka hmoždinek je opravdu pestrá, a proto je důležité zvolit správný typ i kvalitu. Hmoždinka je malý, ale velmi důležitý pomocník, který umožňuje pevné a bezpečné kotvení vrutů a šroubů do různých typů stavebních materiálů - od sádrokartonu přes polystyren až po beton.
Základní principy a výběr hmoždinek
Aby bylo kotvení funkční, je třeba vybrat správný typ. Jenže vyznat se v nepřeberném množství různých provedení hmoždinek není jen tak. Hmoždinky se vkládají do otvoru ve zdi, ve kterém se utažením deformují. Tím vznikne pevné ukotvení, kdy se zatížení přenese do zdi nebo konstrukce. Druh deformace záleží především na typu materiálu, do kterého hmoždinky montujete:
- Rozepření: Při utahování šroubu se hmoždinka roztáhne a pevně se zaklesne do stěn vyvrtaného otvoru.
- Zauzlení: Zadní část hmoždinky se při utahování stáhne do uzlu, který vytvoří oporu na vnitřní straně dutiny.
- Zkroucení: Při montáži se hmoždinka zkroutí a vytvoří kotevní bod.
Abyste byli schopni vybrat správnou hmoždinku, musíte vědět, do jakého stavebního materiálu ji budete upevňovat. I když se běžně používají univerzální stavební hmoždinky, nikdy nezajistí takovou pevnost jako speciální hmoždinky určené přímo pro daný typ materiálu. Kromě materiálu musíte při výběru hmoždinky zohlednit i zatížení, způsob použití a další požadované vlastnosti. Ke hmoždince musíte pořídit samozřejmě i vhodné vruty nebo háčky odpovídajícího průměru a délky. Délka by měla odpovídat minimálně součtu délky hmoždinky a jejímu průměru.
Materiály a provedení hmoždinek
Hmoždinky jsou vyráběny z plastu nebo kovu, záleží na typu hmoždinky a k jakému účelu jsou určeny. Dnes už se většina plastových hmoždinek vyrábí z kvalitního polyamidu PA6 (nylon), který je vysoce odolný, pevný a tvrdý. Nylon je obecně považován za nejlepší materiál pro plastové hmoždinky, neboť v exteriéru tolik nekřehnou vlivem střídání teplot, lépe se tvarují a při roztažení lépe vyplní předvrtaný otvor. Většina klasických hmoždinek je k dostání v provedení s límcem nebo bez límce.
- Hmoždinky s límcem: Používají se zejména u dutinových a děrovaných materiálů. Díky límečku hmoždinka nezapadne do vyvrtaného otvoru. Čím delší límeček zvolíte, tím lepší bude pevnost při následném kotvení.
- Hmoždinky bez límce: Používají se pro průvlečnou montáž, kde je potřeba vytvořit rovnou dosedací plochu. Z tohoto důvodu nemůže překážet při umisťování předmětů, které se na zeď upevňují.
Jaké zvolit hmoždinky dle materiálu?
Při výběru hmoždinky je klíčové vědět, do jakého materiálu budete vrtat. Kromě univerzálních hmoždinek totiž můžete vybírat speciální hmoždinky, které pro daný materiál nabízejí lepší vlastnosti ukotvení.
Čtěte také: Sádrokarton a hmoždinky Fischer
- Hmoždinky do sádrokartonu: Jsou speciálně tvarované, aby se pevně uchytily i v tenké desce. Zkráceně by se dalo říci, že jsou více široké, než dlouhé. Mají speciální konstrukci se širokým závitem nebo křidélky pro rozložení zatížení na větší plochu.
- Hmoždinky do polystyrenu: Delší a lehké, vhodné například pro upevnění prvků na fasádu. Do polystyrenu vždy volte takovou hmoždinku, která pronikne celou její vrstvou.
- Hmoždinky do betonu: Vyžadují vyšší odolnost a často se kombinují s kovovými kotvami.
- Hmoždinky do Ytongu (pórobetonu): Konstruované tak, aby se v pórobetonu neroztrhly.
- Hmoždinky do duté cihly: Využívají rozpěrné nebo chemické kotvy, které se v dutinách lépe roztáhnou.
- Fasádní hmoždinky: Tzv. talířové hmoždinky jsou určené pro montáž zateplovacích systémů.
Nosnost hmoždinek
Nosnost hmoždinky je vždy závislá na její velikosti a druhu stavebního materiálu, do kterého se vkládá. Zpravidla je udávaná výrobcem na obalu. Nejnižší nosnost mají zpravidla natloukací hmoždinky. Maximální zatížení hmoždinky se odvíjí od materiálu, ve kterém je kotvena.
Příklad nosnosti hmoždinky FISCHER DuoPower 10 × 50:
| Materiál | Nosnost (kg) |
|---|---|
| Beton | 219 |
| Plná cihla | 122 |
| Pórobeton | 61 |
| Sádrokartonová deska (síla 12,5 mm) | 15 |
Je tedy vidět, že nosnost se u dané hmoždinky může lišit opravdu rapidně.
Typy hmoždinek a jejich použití
Univerzální hmoždinky
Mezi nejrozšířenější typ hmoždinek patří ty univerzální, které by měl mít po ruce v dostatečném množství každý kutil i řemeslník. Univerzální stavební hmoždinky jsou vhodné jak pro kotvení do plných stavebních materiálů, tak těch dutých. Svůj účel splní například při připevňování svítidel nebo lehkých skříněk. Vyrábí se v několika provedeních lišících se tvarem. Princip je však u všech stejný - po zasunutí hmoždinky do předvrtaného otvoru a zašroubování vrutu se roztáhne a zajistí pevné kotvení. Pro kotvení lehkých předmětů jako jsou například obrázky, světla a elektrické vypínače, které nebudou nijak zatěžovány si vystačíme s obyčejnými univerzálními hmoždinkami. V plném zdivu se rozepřou, v porézní struktuře se zkroutí. Na trhu je například univerzální hmoždinka Fischer UX, vhodná pro každý stavební materiál. K dispozici je v průměrech 5 až 14 mm a v provedení s límečkem proti zapadnutí do otvoru, bez límečku pro průvlečnou montáž nebo dlouhém pro děrované a dutinové materiály.
Natloukací hmoždinky
Pro jednoduchou a rychlou montáž se skvěle hodí natloukací hmoždinky, které obsahují našroubovaný vrut. Stačí jen předvrtat otvor, hmoždinku zatlouct a vrut přitáhnout. Natloukací hmoždinky se používají pro kotvení obvodových profilů sádrokartonových konstrukcí ke stávající nosné konstrukci. Natloukací hmoždinka není univerzální, určitě se nehodí do deskových materiálů, porobetonu či duté cihly, ale v betonu, kameni nebo plné cihle udělají svou práci. Natloukací hmoždinky se vyrábějí z galvanicky zinkované oceli a nerezu. Pro použití v exteriéru se doporučuje použít nerezové provedení.
Uzlovací hmoždinky
Uzlovací hmoždinky jsou vhodné do mnoha různých materiálů. Univerzální princip funkce umožňuje použití v plných, dutých a deskových stavebních materiálech. Proto jsou tyto hmoždinky správnou volbou u neznámých kotevních podkladů. V plném materiálu se rozepřou a v dutém zauzlují. Jsou využívány pro běžné zatížení do materiálů jako je například Ytong. Optimální vedení vrutu zajišťují šikmá žebra uvnitř hmoždinky a díky pojistce ve tvaru pilových zubů se hmoždinka neprotáčí. Pro kotvení těžších předmětů, nebo předmětů, které budou dále zatěžovány a namáhány, například konzoly, skříňky, police, garnýže a ocelové profily pro konstrukci sádrokartonu, doporučujeme použít uzlovací hmoždinku Mungo MU, u které při dotahování dojde k zauzlování v dutině cihly a je bezpečně zajištěna proti vytažení z otvoru.
Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o kovových hmoždinkách do sádrokartonu
Hmoždinky do sádrokartonu
Potřebujete-li připevnit předměty do sádrokartonových předstěn, stropů nebo jiných SDK konstrukcí, sáhněte po speciálních hmoždinkách určených právě do sádrokartonu. Jsou vybavené ostrým samozřejmým závitem, a tak se instalují bez předvrtávání. Do sádrokartonu se používají šroubovací hmoždinky nebo kotvy s tzv. tvarovým stykem. Hmoždinky mají kónický tvar s ostrým závitem a jsou plastové (polyamid) nebo kovové. V dutině za sádrokartonovou stěnou se buď sklopí jako kotva, zauzlují nebo rozevřou jako deštník. Proti vytažení hmoždinky působí odpor v závislosti na tom, jak je stěna tlustá a také v závislosti na velikosti plochy o kterou se hmoždinka opírá. Na těžší břemena sáhněte po kovových hmoždinkách vybavených deštníčkem s velkým rozpěrným rádiusem. Pro deskové materiály jsou vhodné i hmoždinky s krátkou rozpěrnou délkou, které se jednoduše montují díky vytvarovanému vnitřnímu závitu.
Hmoždinky do Ytongu (pórobetonu)
Ytong (pórobeton) je v dnešní době velmi oblíbený stavební materiál. Do Ytongu se používají hmoždinky plastové i kovové. Kovové zatloukací hmoždinky lze použít bez předvrtání například pro upevnění potrubí. Plastové hmoždinky pro pórobeton mají speciální konstrukci a jsou vhodné k upevnění střešních a fasádních konstrukcí, zábradlí a podobných prvků. Do vyvrtaného otvoru se natlučou kladivem. Typy určené pro montáž do pórobetonových tvárnic nebo panelů mají po obvodu žebírka, která se po zašroubování vrutu do materiálu „zakousnou“. Hmoždinka GB je vyrobena z kvalitního nylonu a osazuje se do zatlučením kladivem do otvoru předvrtaného bezpříklepovým vrtáním.
Nylonové hmoždinky do děrovaných cihel
Mezi speciální typ hmoždinek, který je vzhledem k rozmachu využití dutých cihel stále vyhledávanější, patří hmoždinky do voštinového (dutého) zdiva. Princip kotvení spočívá ve vytvoření přímého tvarového styku s dutou cihlou. Hmoždinka buď vysouvá zoubky, nebo se zauzluje a opře za příčku v cihle. Nylonové hmoždinky od výrobce Mungo jsou vhodné pro většinu aplikací v děrovaných cihlách a lehčených materiálech. Cihly Porotherm jsou tvořeny z mnoha malých dutinek, kde vnitřní stěny jsou tenké a venkovní plášť má silnější stěnu. Pro dosažení maximální pevnosti je vhodné zvolit takovou délku hmoždinky, aby se zauzlovala za nejsilnější nosnou stěnu. Konstrukce hmoždinek zajistí to, že se nebudou protáčet ve vyvrtaném otvoru, hmoždinka disponuje křidélky, které zamezí jejímu protáčení ve vyvrtaném otvoru.
Rámové hmoždinky
Rámové hmoždinky mají odlišnou konstrukci, jsou znatelně delší a díky pojistkám se neprotáčí a zároveň se předčasně nerozpínají. Mají schopnost se přizpůsobit vyvrtanému otvoru, tlakem vrutu dojde k vysunutí lamel, které se pevně zapřou o stěny dutiny a je vytvořen pevný spoj. V plném materiálu a pórobetonu fungují rámové hmoždinky na principu třecího spoje.
Talířové hmoždinky (fasádní hmoždinky)
Samostatnou kategorii hmoždinek tvoří ty určené pro kotvení do zateplovacích systémů. V takovém případě je výběr vhodného provedení obzvláště důležitý, protože volbou špatné hmoždinky můžete narušit funkci zateplení a vytvořit nežádoucí tepelné mosty. Talířové hmoždinky jsou plastové fasádní hmoždinky s trnem, které se používají při montáži izolačních desek ke konstrukci zateplovaného objektu. Běžně se vyrábí celoplastové hmoždinky s plastovým trnem a hmoždinky s kovovým natloukacím nebo šroubovacím trnem. Slouží ke kotvení polystyrenu nebo minerální vaty. Správný typ hmoždinky a počet se volí podle typu izolantu a podkladní konstrukce. Talířové hmoždinky je vhodné používat v kombinaci s izolační zátkou, která zakryje talířek hmoždinky a tím je zabráněno prokreslování kotev na fasádě.
Čtěte také: Jak správně upevnit hmoždinky do dutých cihel
Lešenářské hmoždinky
Lešenářské hmoždinky se spolu s lešenářskými oky používají pro připevnění stojících i pojízdných lešení, připevnění reklamních bannerů na fasády domu, napínacích lan, řetězů, bezpečnostních clon, pergol a podobně. Jsou určeny pro montáž do betonu, přírodního kamene, plné cihly, omezeně pro děrované cihly, duté tvárnice a plynosilikáty. Maximální únosnosti systému lze dosáhnout, pokud je vyvrtaný otvor vyčištěn a zbaven prachu a rozměry vyvrtaného otvoru odpovídají údajům výrobce. Křidélka po stranách zabraňují protočení hmoždinky a usnadňují montáž.
Kovové hmoždinky a ocelové kotvy do betonu
Kromě klasických plastových hmoždinek se ke kotvení do sádrokartonu hodí právě také kovové hmoždinky. Jejich výhodou je možnost vyššího zatížení, které se s pomocí kovové hmoždinky lépe rozloží do sádrokartonové plochy. Kovové hmoždinky najdou uplatnění při kotvení do řady plných i dutých materiálů. Dnes se proto dají zakoupit kovové hmoždinky do panelu, kovové hmoždinky do betonu i třeba kovové hmoždinky do dutých cihel. Jako hmoždinky do betonu využijete například tzv. průvlakové kotvy, kotva do betonu má speciální vlastnosti, které se podílejí na vytvoření pevného spoje. Ocelové kotvy tvoří samostatnou kategorii a s nimi bezpečně připevníte i těžká břemena.
Důležité aspekty ocelových kotev do betonu
Důvodem, proč existuje široká nabídka ocelových kotev do betonu je, že existují různé betony a různé aplikace kotvení, které vyžadují různé přístupy ke kotvení. Beton, který je mladší než 28 dnů, by neměl být vrtán ani bychom do něj neměli kotvit. Čím starší je beton, tím pevnější je, a je do něj těžší vrtat. V některých případech se beton stárnutím také stává více abrazivním. Ve velmi pevných a starých betonech se může stát, že šrouby do betonu nebudou schopny si vytvořit závit. Čím pevnější beton, tím můžete očekávat větší výtažné síly. V certifikaci ocelové kotvy naleznete vždy výtažné síly pro beton s určitou pevností. Pevnost betonu se označuje písmenem C a číslem např. U všech kotev do betonu je v certifikátu dána minimální tloušťka betonu. Každý typ a velikost kotvy má tuto hodnotu jinou. Jako pravidlo platí čím menší průměr kotvy, tím tloušťka betonu může být menší. Je důležité, aby se pracovní konec betonové kotvy příliš nedotýkal dna betonu. Hodnoty smyku každé kotvy závisí na jejím průměru a nejsou ovlivněny hloubkou ukotvení. Ukotvení předmětů do betonové podlahy zahrnuje uložení objektu na místě, aby se nehýbal. Průměr kotvy je obvykle určen velikostí otvoru v přípravku.
Výběr správné hmoždinky a postup montáže
Zásadní předností hmoždinek je snadná instalace, kterou zvládne každý. Při montáži se řiďte několika jednoduchými pravidly:
- Výběr správného vrtáku: Průměr vrtáku musí přesně odpovídat průměru hmoždinky, tzn. pro hmoždinku 8 mm použijte vrták 8 mm. Používejte velikost vrtáku, která odpovídá průměru dané hmoždinky. Při vrtání do měkkých stavebních materiálů sáhněte po vrtáku menším o 1 mm. Při montáži se nebude hmoždinka protáčet a zvýší se její nosnost. Způsob vrtání zvolte podle typu materiálu. Do deskových a děrovaných materiálů (např. duté cihly, sádrokarton) vrtáme bez příklepu. Do plných materiálů vrtáme s příklepem.
- Vyvrtejte otvor správné hloubky: Otvor by měl být o 5-10 mm hlubší než délka hmoždinky. Hloubka otvoru musí být delší, než délka hmoždinky, aby šla celá zarazit do otvoru. Při maximálním zašroubování vrutu musí špička vrutu přesáhnout přes konec hmoždinky.
- Vyčistěte otvor: Prach a drobky z vrtání vysajte vysavačem nebo vyfoukejte.
- Zasuňte hmoždinku: Hmoždinka by měla jít zasunout rukou nebo lehkým poklepáním kladívkem. Pokud nejde zasunout, je otvor malý.
- Zašroubujte vrut nebo šroub: Používejte pouze vruty doporučené výrobcem hmoždinky. Pro správnou funkčnost, pevnost a nosnost ukotvení pomocí hmoždinky je důležitá správná volba rozměru vrutu nebo metrického šroubu. Délku vrutu volíme delší o cca 5 mm, než je délka hmoždinky a dále musíme k délce přičíst tloušťku připevňovaného materiálu. Průměr vrutu by měl činit minimálně polovinu průměru hmoždinky. Do sádrokartonu nepřetahujte vrut - mohl by hmoždinku poškodit.
Jak vyndat hmoždinku?
Nespokojíte-li se pouze se zatlačením do zdi, bude nejjednodušší vyšroubovat vrut a pomocí kleští hmoždinku opatrně vytáhnout. Pokud se vám to nepodaří, můžete ji zatlačit dovnitř a otvor poté zatmelit. Jednou z variant je naopak zašroubovat vrut nebo šroub o jeden rozměr větší a vytáhnout hmoždinku kleštěmi. Kovovou hmoždinku můžete zatlouci hlouběji do zdi nebo vyvrtat větším vrtákem.
Chemická kotva: řešení pro extrémní zatížení
Pokud potřebujete připevnit nějaké nosné konstrukce, ale hmoždinky vám vypoví službu, vsaďte na chemickou kotvu. Jde o chemickou maltu, s níž je práce naprosto jednoduchá. Chemická kotva (malta) představuje řešení pro extrémní zatížení. Funguje na principu vytvrzení chemické hmoty v otvoru. Chemická malta nabízí nejvyšší nosnost - využijete ji pro kritické spoje s extrémním zatížením. Pokud vyvrtáte díru, v níž hmoždinka nedrží, díra se vyčistí a vyplní se touto maltou. Do ní se pak hmoždinka (většinou kovová či ocelová) zasadí, tudíž dojde k jejímu stoprocentnímu upevnění. Chemické kotevní systémy se používají všude tam, kde jiné typy mechanického kotvení selhávají. Jde o spolehlivý způsob, jak zachytit extrémní zatížení v betonu, pórobetonu nebo ve zdivu, aniž byste do kotevního podkladu vnášeli napětí. Uplatní se tak především v narušeném zdivu a tam, kde by hrozilo poškození zdi od pnutí z klasických hmoždinek, například blízko rohů. Oceníte je, když budete potřebovat připevnit záchod či umyvadlo, ukotvit zábradlí, přidělat držák televize nebo třeba zavěsit těžkou polici na stěnu z dutých cihel. Využití je ale samozřejmě mnohem širší. Použít ji můžete do betonu, zdiva, ytongu, dřeva a dalších materiálů. Je levná, dostupná, spolehlivá, univerzální, snadno se používá. A co je nejdůležitější, je silnější než ta nejlepší hmoždinka. Chemická kotva totiž udrží téměř vše. To je zřejmě důvod, proč se stala nepostradatelným pomocníkem nejen ve stavebnictví, ale i v domácnostech. Za teplot nad nulou ztvrdne za 2 až 13 minut, na mrazu do 24 hodin. Aplikuje se přímo do předvrtaného otvoru, do kterého následně zasunete závitovou tyč.
tags: #hmozdinka #do #betonu #instrukce #typy #a