Hlínu jako stavební materiál používá lidstvo již od pravěku. V různých formách se s ní setkáváme na všech kontinentech. Pro výstavbu nedobytných puebel ji používali američtí Indiáni, setkáme se s ní v Africe, pracovali s ní i naši předkové při stavbě chalup.
Renesance hlíny ve stavebnictví
V současné době prožívá hlína renesanci. Nemusí být nutně dominantním materiálem při stavbě domu, ale využitím jejích dobrých vlastností v jednotlivých konstrukcích můžeme pozitivně ovlivnit kvalitu bydlení. V západní Evropě se v posledních letech stále více používají vnitřní hliněné omítky. Tento trend směřující k širšímu uplatnění přírodních materiálů dorazil také k nám a tvoří alternativu tradičním omítkovým systémům.
Hlína, ještě v nedávné minulosti opovrhovaný stavební materiál, zažívá v současném alternativním stavebnictví opravdovou renesanci. Zásluhu na tom mají především její vynikající stavebně-technické vlastnosti. Hliněná omítka pomáhá udržovat příznivé vnitřní klima se stabilní vlhkostí a je velmi vhodná také pro alergiky. Stále častěji se můžeme setkat dokonce i s novostavbami hliněných „ekologických“ domů. Omítky se používají nejen při obnově historických budov, ale i v moderních interiérech novostaveb, kde příznivě ovlivňují vnitřní klima. Velmi často se také používají do ekologických a nízkoenergetických objektů. V posledních letech jsou hřejivé, příjemné na dotek, původní a stále oblíbenější. Ve stavebnictví představují trend ekologického a zdravého bydlení, návrat ke kořenům.
Lidé tráví více než dvě třetiny svého života v interiéru, proto by kvalita a zdravotní nezávadnost vnitřního prostředí měla být prioritou. Hliněná omítka vrací do našich domovů přírodu a stejně jako dřevo, kámen nebo vlna působí pozitivně na naši psychiku.
Složení a vlastnosti hliněných omítek
Základními komponenty hliněných omítek jsou písek a jíl. Písek má funkci plniva, jíl pojiva. Hliněné omítky se skládají z přírodních složek, kameniva a jílu.
Čtěte také: Součinitel tepelné vodivosti hliněné omítky
Výhody hliněných omítek:
- Regulace vlhkosti: Oproti omítkám na bázi vápenných, vápenocementových nebo jiných pojiv mají hliněné omítky řadu výhod: velmi dobře regulují relativní vlhkost vzduchu, mají vysokou absorpční schopnost a konstantně udržují vlhkost v rozmezí 40 až 50 %. Hlína odebírá vodní páru ze vzduchu v případě zvýšené vlhkosti a naopak, zvlhčuje vzduch, když je příliš suchý. Oproti jiným materiálům schopnost vázat vodu je okamžitá, proto se hliněné omítky doporučují aplikovat v místnostech, kde je zvýšená vlhkost (koupelnách, ložnicích). Optimální tloušťka omítky z hlediska absorpce je 4 cm.
- Absorpce škodlivin a pachů: K dalším vlastnostem patří to, že váže škodliviny a zápachy (v tomto případě to však nemusí být vždy výhoda, neboť naakumulovaný zápach omítka pak delší dobu vydává). Dokáže pohlcovat pachy a kouř.
- Antialergenní potenciál: Má vysoký protialergický potenciál a schopnost bránit výskytu plísňových spór. Hlína je navíc antialergenní.
- Zabraňuje elektrostatickému náboji: Hliněný povrch zabraňuje vzniku rušivého elektrostatického náboje v interiérech.
- Akumulace tepla: V neposlední řadě má hlína schopnost akumulovat teplo, ze všech druhů omítek má nejvyšší povrchovou teplotu, což se příznivě projevuje v nákladech na vytápění.
- Přírodní složení: Dalším pozitivem je, že neobsahuje žádné chemické ani průmyslové přísady. Kvalitní biologická omítka je pH neutrální a je možno ji aplikovat téměř na jakýkoliv savý podklad.
- Tvarovatelnost a estetika: Její tvarovatelnost je téměř neomezená. Hliněné omítky jsou strukturovatelné podle použité zrnitosti a umožňují různá barevná řešení. Lze je pigmentovat i do pastelových tónů.
- Recyklovatelnost: Další předností je jejich 100% recyklovatelnost, rozmícháním již zatvrdlé omítky s vodou získáme směs, kterou můžeme použít na další práce.
Nevýhody hliněných omítek:
- Cena: Určitým problémem je cena, neboť hliněné omítky jsou dvakrát dražší než běžné omítky.
- Odolnost vůči povětrnostním vlivům: Jedinou nevýhodou je špatná odolnost vůči povětrnostním vlivům, omítky vyžadují skladování v suchých skladech a nejsou vhodné na vnější fasády domů.
- Průmyslová výroba: Poněkud složitější je jejich průmyslová výroba, při které jsou kladeny vysoké nároky na surovinu. Poměr pojiva a plniva je pečlivě vyvážen v závislosti na vlastnostech jílu tak, aby nedocházelo ke vzniku trhlin (příliš velké množství jílu), anebo aby nebyly zhoršeny základní vlastnosti omítky (při nedostatku jílu).
- Měkkost (u kaolinitových jílů): U omítek z kaolinitových jílů je nevýhodou, že jsou měkké.
Aplikace a typy hliněných omítek
Složení hliněné omítky (mazaniny) se nijak neliší od materiálu na vymazávku spár. Pro jistotu zopakujme, že hlína (kopaná nejlépe v jednoletém předstihu) se míchala v poměru asi 1 : 1 s řezanou slámou, eventuálně dalšími příměsemi. Dnes je k dispozici i průmyslově vyráběná hliněná malta či omítka, které ovšem neobsahují požadovanou slámu.
Celý průmyslově vyráběný omítkový systém tvoří, obdobně jako u klasické štukové omítky, podkladní podhoz (je nutný pro adhezi omítky k podkladu, obsahuje až 60 % pojiva), hrubá jádrová omítka (lze ji nanášet ručně nebo strojně omítacím strojem) a jemná štuková vrstva. Jádro tvoří ze 70 % písek a z 30 % hlína.
Omítka, s vhodnou mezikontaktní vrstvou, může být aplikována jako konečná povrchová úprava na téměř každý podklad v interiéru. Tloušťka záleží na druhu podkladu, na který se nanáší.
Příprava podkladu a nanášení
- V případě cihel stačí povrch navlhčit a opatřit penetračním nátěrem.
- V případě hladkých betonových povrchů se omítka nanáší buď na dřevěný rošt, nebo na rákosové rohože.
- Tloušťka omítky u dřevěného roštu je 5 - 7 cm, u rohoží 2 - 2,5 cm.
Hlavní zásadou při omítání je dostatečné provlhčení podkladu. Povrch se upravuje dle použitého typu omítky. Buď se filcuje, nebo častěji zahlazuje (technologie zatlačování zrníček dovnitř) - omítka je sice pracnější, ale na povrchu velice tvrdá. Používají se na ni speciální hladítka.
Kaolinitové hliněné omítky
Jiným druhem jsou omítky z kaolinitových jílů. Jsou čisté, bílé, bez příměsí, velmi dobře se pigmentují i do pastelových tónů. Jejich povrch se buď pouze sprašuje (lze ho kdykoliv v případě potřeby znovu navlhčit a vyhladit případné nerovnosti), nebo ho můžeme opatřit průhledným hydrofobním zpevňujícím nátěrem. Finálně můžeme omítku opatřit vápenným nebo kaseinovým nátěrem. Kaseinový nátěr vytváří čisté hladké plochy, oproti tomu vápenné barvy mají hloubku, nepůsobí tak stejnorodě. Plošné použití barev je sice technicky možné, ale potlačuje přírodní vzhled povrchu.
Čtěte také: Hliněné omítky Picas: Ideální řešení pro zdravý interiér
Práce s hliněnými omítkami
Mnoho stavebníků si myslí, že práce s hliněnými omítkami je složitější než s běžnými omítkami. Opak je pravdou, práce s nimi je příjemná a jejich aplikace nenáročná. Nejsou potřeba žádné ochranné pomůcky. S materiálem se snadno manipuluje, vyhlazuje, upravuje a udržuje.
Hliněné omítky lze použít jak na nepálené cihly, tak na pálené zdicí prvky.
Tradiční "kožich" na roubených domech
Nejobvyklejším stavebním materiálem v Polabí byly až do 19. století tzv. „trhanice“ - podélně štípané dubové trámce, dosahující výšky i přes 60 cm při šířce 15 - 20 cm. Na povrchu trhanic často vidíme stopy po opracování dřeva - zejména po zarážených klínech. Kromě toho se zde běžně používala jako stavební materiál hlína, a to jak v podobě nepálených cihel, tak na mazaninu a „kožich“ roubených stavení.
Oprava hliněné omazávky či omítky - tzv. „kožichu“ na stěnách roubeného domu - je snad ještě náročnější. Původně roubené domy bez omazávky, jak dokládají zbytky vápenných nátěrů nalezených pod omítkou přímo na stěnových trámcích, byly později opatřeny hliněnou omazávkou.
Postup obnovy hliněné omítky (kožichu)
- Zajištění statiky a tesařské opravy: Obnovu hliněné omítky je možné pochopitelně zahájit až po zajištění statiky domu a dokončení tesařských oprav, spojených s impregnací dřeva.
- Příprava stěny: Po ošetření dřeva vhodným konzervačním prostředkem lze stěny natřít řídkou jílovou kaší (pro lepší přilnutí budoucí hliněné omítky). Nezbytně nutné je doplnit chybějící štípané dřevěné kolíčky, nesoucí mazaninu. Pomáhat si novodobými prvky, jako je např. drátěné pletivo, je nedůstojné profesionálního řemeslníka i kutila.
- Nanášení mazaniny: Na takto připravenou stěnu se pak ručně nanáší ve dvou vrstvách hliněná mazanina. Spodní vrstva obsahuje vysoký podíl nařezané slámy, sloužící jako armatura k přenesení drobných pohybů stavby. Ošizení omítky o slámu se tak může projevit v jejím praskání či opadávání. Hliněnou směs nahazujeme lžící jako běžnou omítku, nebo ji, zejména při menším rozsahu oprav, nanášíme ručně (gumovými rukavicemi).
- Finální úprava: Finální vrstva mazaniny, v podstatě odpovídající tenké štukové vrstvě klasické vápenné omítky, musí být řádně utažena jako podklad pro nátěr. V případě, že byl dům po zavadnutí mazaniny plošně opatřen bílým vápenným nátěrem, doplněným proti otěru Sokratem, nátěr se nanáší výhradně ručně štětkou, a to ve třech vrstvách.
Recyklace staré hlíny
Při opravě je žádoucí veškerou hliněnou mazaninu, vymazávku spár nebo mazaninu z podlahy půdy schovávat k recyklaci (ovšem pozor, bez zbytků vápenné omítky!). Po namočení a změknutí ji lze zpracovat jako maltu. Obsahuje totiž vyvážený poměr všech složek, takže skýtá větší záruku úspěchu, než experimentování s mícháním nové směsi. Soudržné partie mazaniny - i ty, které zní při poklepu dutě - mohou být bez obav ponechány na místě.
Čtěte také: vlastnosti a aplikace hliněné omítky
Hliněné omítky na trhu
Sortiment hliněných omítek je soustředěn především v rukou menších, úzce specializovaných dodavatelů, ale najdeme je i v nabídce lídra na trhu, společnosti Cemix. Výhodou silné značky je špičková kvalita výrobků, podpořená dlouhodobým testováním a vývojem, profesionálním technickým poradenstvím nebo spolehlivou a flexibilní dodávkou.
Systém Cemix pro hliněné omítky
Omítkový systém se skládá z hliněného spojovacího můstku Cemix 4610, který zajišťuje přídržnost omítky k podkladu. Na něj se nanese základní vrstva hliněné omítky 4611 (pro ruční zpracování) nebo 4612 (pro strojní zpracování) v maximální vrstvě 20 mm. Teprve poté lze nanést vrchní vrstvu 4613 štukové hliněné omítky ve vrstvě cca 2 mm. I ta má přirozený hnědý odstín a jemnou strukturu. Vytvrzení omítky na 1 mm trvá opět jeden den. Jemnou hliněnou omítku lze použít buď jako součást kompletního omítkového systému, nebo jako povrchovou úpravu běžných omítek.
| Vlastnost | Hliněné omítky | Běžné omítky (vápenné, vápenocementové) |
|---|---|---|
| Regulace vlhkosti | Velmi dobrá (40-50%) | Méně efektivní |
| Absorpční schopnost | Vysoká, okamžitá | Nižší |
| Pohlcování škodlivin/pachů | Ano | Ne |
| Antialergenní potenciál | Vysoký | Nízký |
| Zamezení elektrostatického náboje | Ano | Ne |
| Akumulace tepla | Vysoká povrchová teplota | Nižší |
| Obsah chemických přísad | Ne | Ano |
| Recyklovatelnost | 100% | Nízká |
| Cena | Dražší (cca 2x) | Nižší |
| Odolnost vůči povětrnosti | Nízká (nevhodné exteriér) | Vysoká (vhodné exteriér) |
tags: #hlinena #omitka #se #nazyvala #kozich