Objevte, jak efektivně využít a likvidovat výkopovou zeminu a proměňte svůj prostor díky hliněným omítkám!

Při stavbě domu, výkopových pracích nebo rekonstrukci zahrady často vzniká velké množství přebytečné zeminy. Pokud se ocitnete v situaci, kdy nevíte, kam s ní, existuje několik možností, jak se jí efektivně a ekologicky zbavit. Výkopová zemina je jedním z hlavních materiálů, který při stavbě či výkopových pracích vzniká. Výkopová zemina se objevuje jako vedlejší produkt téměř při každé stavbě a existují tři možnosti, jak s ní naložit.

Možnosti nakládání s výkopovou zeminou

Opětovné využití přímo na pozemku

Než začnete hledat možnosti odvozu, zamyslete se nad tím, zda by se zemina nedala využít přímo na vašem pozemku. Je možné zeminu znovupoužít přímo na místě, kde byla vykopána, pokud zajistíme, že bude využita pro účely stavby ve svém přirozeném stavu (nekontaminovaná). Nejčastěji je využívána k vyrovnávání terénních nerovností během zemních prací nebo při zakládání nových staveb.
Darování nebo nabídnutí stavebním firmám

Nečekaně jednoduchou možností je nabídnout zeminu zdarma někomu, kdo ji potřebuje. Mnoho lidí, kteří budují zahrady nebo dorovnávají terén, může mít o přebytečnou hlínu zájem. Mnoho firem zabývajících se stavebními úpravami přijímá zeminu jako výplňový materiál.
Kompostování

Pokud je zemina smíchaná s organickým materiálem, můžete ji využít pro kompostování. Do kompostu se hodí hlína smíchaná s rostlinnými zbytky, listím či trávou.
Odvoz na skládku

Pokud zeminu nemůžete nijak využít nebo ji nikdo nechce, další možností je odvézt ji na skládku. Poslední možnost je zeminu odvést, nebo nechat odvést specializovanou firmou na rekultivační skládku. Tam bude uložena do tzv. deponie, místa vymezená k uložení vykopané zeminy v souladu se zákonem pro ukládání výkopové zeminy na povrchu terénu. Poplatky za uložení zeminy se liší podle lokality a množství, většinou se pohybují od stovek do tisíců korun za tunu.

Čtěte také: Jak vybrat dlažbu do interiéru?
Využití kontejnerových služeb

Pokud nemáte možnost zeminu odvézt sami, můžete využít našich služeb. Rádi Vám přistavíme kontejner, do kterého zeminu naložíte, a poté ji odvezeme na určené místo.

Kontaminovaná výkopová zemina

Pokud je zemina kontaminovaná (např. ropou, chemikáliemi apod.), je nutné ji zlikvidovat jako nebezpečný odpad a odvézt ji na speciální skládku. Existuje nespočet druhů znečištěné zeminy. Nejčastěji kontaminaci půdy způsobují chemikálie, rozpouštědla, těžké kovy, průmyslové odpady, pesticidy, vyluhování odpadů na skládkách, radioaktivní látky, prosakování kontaminovaných povrchových vod. Pokud víte, že je vaše půda kontaminovaná, lze vzorek poslat do laboratoře, kde vám udělají rozbor. Existují hraniční hodnoty, které půda může mít, aby mohla být znovu použita. Jak bylo řečeno, pokud není zemina kontaminována a splňuje podmínky stavebního zákona i vyhlášky o ochraně životního prostředí, je možné ji znovu použít.

Doporučujeme nakládání se zeminou nebrat na lehkou váhu. Pokud nedodržíte podmínky a poskytnete či využijete cizí výkopovou zeminu, která není v souladu se zákonem, můžete dostat nemalou pokutu. Navíc po vás bude vyžadováno zjednat nápravu.

Právní úprava nakládání se zeminou

Existují dvě možnosti, kdy není povinnost zařadit výkopovou zeminu jako odpad a nakládat s ní jako s odpadem podle zákona o odpadech:

Výkopová zemina nenaplňuje definici pojmu „odpad", protože se jí vlastník nezbavuje, nemá úmysl, ani povinnost se jí zbavit. Tato situace nastává v těch případech, kdy výkopová zemina je ukládána zpět na místo (stavbu), ze kterého byla vytěžena.
Novela č. 9/2009 Sb. zákona o hnojivech č. 156/1998 Sb. mimo jiné mění i zákon o odpadech v oblasti vytěžených zemin a hlušin, včetně sedimentů z vodních nádrží a koryt vodních toků. Ke dni 23. ledna 2009 byly provedeny následující změny zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech.

Předmět změny zákona o odpadech (§ 2 Působnost zákona)

Zákon se vztahuje na nakládání se všemi odpady, s výjimkou vytěžených zemin a hlušin, včetně sedimentů z vodních nádrží a koryt vodních toků, vyhovujících limitům znečištění pro jejich využití k zavážení podzemních prostor a k úpravám povrchu terénu (terénním úpravám), stanoveným v příloze č. 9 tohoto zákona, a sedimentů z rybníků, vodních nádrží a vodních toků používaných na zemědělském půdním fondu podle zvláštních právních předpisů.

Na základě výše jmenovaných ustanovení zákona o odpadech je z působnosti zákona o odpadech vyloučeno využívání výkopových (vytěžených) zemin k zavážení podzemních prostor a k úpravám povrchu terénu, pokud jejich znečištění není vyšší, než odpovídá limitním (maximálním) hodnotám koncentrací vybraných škodlivin v nich obsažených, stanovených v příloze č. 9 k zákonu o odpadech. Doklady o tom, že zeminy vyhovují stanoveným hodnotám je Vaší povinností předložit při kontrole České inspekci životního prostředí, která je oprávněna i odebírat vzorky a kontrolovat skutečné koncentrace škodlivin v nich. Pokud výkopová zemina splňuje požadavky na obsah škodlivin a je využívána k zavážení podzemních prostor a k úpravám povrchu terénu, nevztahuje se na tento způsob nakládání s ní zákon o odpadech.

Čtěte také: Jak vybrat správný kačírek?

§ 76 Inspekce

Inspekce kontroluje, zda osoby využívající vytěžené zeminy, hlušiny nebo sedimenty z vodních nádrží nebo koryt vodních toků jako materiál k zavážení podzemních prostor a úpravám povrchu terénu, mají doklady, které osvědčují, že vytěžené zeminy, hlušiny nebo sedimenty z vodních nádrží nebo koryt vodních toků vyhovují limitům znečištění pro jejich využití k zavážení podzemních prostor a k úpravám povrchu terénu (terénním úpravám); může odebírat jejich vzorky a kontrolovat skutečné koncentrace škodlivin, jejichž limity jsou stanoveny v příloze č. 9 tohoto zákona.

Příloha č. 9: Limitní hodnoty koncentrací škodlivin

Následující tabulka uvádí limitní hodnoty koncentrací škodlivin ve vytěžených zeminách a hlušinách, včetně sedimentů z vodních nádrží a koryt vodních toků, pro jejich využití k zavážení podzemních prostor a k úpravám povrchu terénu.

Ukazatel	Jednotka	Limit
Zn	mg/kg sušiny	600
Ba	mg/kg sušiny	600
Ni	mg/kg sušiny	80
Be	mg/kg sušiny	5
Pb	mg/kg sušiny	100
AOX¹⁾	mg/kg sušiny	30
As	mg/kg sušiny	30
uhlovodíky C10-C40	mg/kg sušiny	300
Cu	mg/kg sušiny	100
trichlorethylen	µg/kg sušiny	50
Hg	mg/kg sušiny	0,8
tetrachlorethylen	µg/kg sušiny	50
Cd	mg/kg sušiny	2,5
BTEX²⁾	µg/kg sušiny	400
V	mg/kg sušiny	180
PAU³⁾	µg/kg sušiny	6 000
Co	mg/kg sušiny	30
PCB⁴⁾	µg/kg sušiny	200

V případech výskytu vyšších hodnot koncentrací určitých škodlivin ve vytěžených zeminách a hlušinách, včetně sedimentů z vodních nádrží a koryt vodních toků, způsobených výskytem těchto látek v dané oblasti v přirozeném pozadí, se limitní hodnoty pro využití takových materiálů v dané oblasti zvyšují na prokázané hodnoty výskytu těchto látek v přirozeném pozadí.

¹⁾ AOX - adsorbovatelné organické halogeny
²⁾ BTEX - monocyklické aromatické uhlovodíky nehalogenované (suma benzenu, toluenu, ethylbenzenu a xylenů)
³⁾ PAU - polycyklické aromatické uhlovodíky (suma anthracenu, benzo(a)anthracenu, benzo(b)fluoranthenu, benzo(k)fluoranthenu, benzo(a)pyrenu, benzo(g,h,i)perylenu, fenanthrenu, fluoranthenu, chrysenu, ideno(1,2,3-cd)pyrenu, naftalenu a pyrenu)
⁴⁾ PCB - ostatní aromatické uhlovodíky halogenované (suma kongenerů č. 28, 52, 101, 118, 138, 153 a 180)

Charakteristika a druhy zeminy

Hlína je přírodní materiál, který vzniká erozí a rozpadem hornin, jako jsou pískovce, břidlice nebo žula. Zrnitost: Hlína má jemnou zrnitost, což znamená, že částice jsou menší než 0,002 mm v průměru. Složení: Hlína obsahuje minerály, jako jsou kaolinit, illit a montmorillonit, které ovlivňují její vlastnosti.

Zemina je důležitou složkou půdy pro zemědělské účely. Dále se hlína používá jako stavební materiál pro výrobu cihel, dlažeb, omítek a dalších stavebních prvků. Hlína je základní surovinou pro výrobu keramiky. Dá se říci, že vybrat vhodnou zeminu nebo substrát je polovina vašeho pěstitelského úspěchu. Kvalita substrátu ovlivní zakořenění, růst, květy i úrodu.

Prodej zeminy je poměrně novou záležitostí, dříve si každý zahradník takovou směs míchal sám. Postačil hnůj živočišného původu nebo kompost a písek, popřípadě jíl. Druhů zeminy je však daleko více a vůbec není těžké si ji „vyrobit”. O většinu se totiž postará příroda sama.

Čtěte také: 56 modulové rozvaděče pod omítku

Listovka - vzniká rozkladem listí, je jemná a lehká, s neutrálním pH. Myslete na to při podzimních pracích na zahradě a shrabané listí zužitkujte.
Hrabanka - kyselá zemina z borovicového jehličí a zbytků rostlin z podrostu.
Drnovka - vzniká kompostováním travních drnů, je těžká.

Cena zeminy na zahradu se tak rovná ceně vaší práce. Nevýhoda ale je, že v těchto zeminách se často vyskytuje plevel, dále že některé obsahují málo živin, a také fakt, že nemůžete nijak zajistit optimální pH.

Substráty a jejich vlastnosti

Základem substrátů je klasická ornice, tedy úrodná vrstva půdy vznikající zemědělskou činností, nebo rašelina, což je také druh zeminy. Další příměsi se liší podle toho, pro které rostliny je substrát určen. Níže uvedené vlastnosti jsou klíčové, ať už se jedná o substrát pro pokojové rostliny, nebo substrát na rajčata:

nepřítomnost choroboplodných zárodků a škůdců.

Co se zadržování vody týká, přidávají se do substrátů jíl, perlit nebo kokosové vlákno. Pokud jde o živiny, obsahují substráty tzv. startovací dávku hnojiva, kterou za určitý čas (uvedeno na obalu) spotřebují a pak je potřeba začít s přihnojováním. A v neposlední řadě je tu pH, které každá rostlina potřebuje jinak vysoké. Také je rozdíl, zda budete rostliny teprve sázet (sít), nebo potřebujete dosypat již vzrostlému jedinci. Samozřejmě existují univerzální druhy substrátů, ale je lepší vybrat správný typ pro konkrétní rostlinu a situaci. Už jsme to nakousli, jde o hodnotu pH a další potřeby rostlin. Například kanadská borůvka potřebuje velmi kyselé pH, takže v běžném zahradnickém substrátu vám velkou úrodu nepřinese.

Speciální substráty

Substrát na bylinky: Byl vyvinut speciálně pro potřeby bylinek a zeleného koření. Obsahuje tu správnou dávku organického hnojiva pro BIO pěstování. Díky své struktuře zaručuje rostlinám optimální provzdušnění. Urychluje růst kořenů.
Substrát pro středomořské bylinky: Pro levandule, rozmarýn, šalvěj a tymián. Zaručuje dobrou propustnost, vzdušnost a dlouhodobé uvolňování vápníku.
Substrát pro pokojové rostliny: Pokojovým rostlinám vyhovuje mírně kyselé prostředí a přiměřené množství dusíku, fosforu a draslíku. To jim zajistí substrát pro pokojové rostliny s vysokým obsahem živin.
Substrát na orchideje: Není vůbec jemný, naopak by to měly být větší kousky kůry s minimem rašeliny.
Speciální substrát pro výsev a množení: Zajišťuje rovnoměrné klíčení semen, zakořeňování řízků a růst mladých přepíchnutých rostlinek. Také podporuje rychlejší rozvoj kořenové soustavy. Přidaný říční písek zase udrží ideální množství vláhy.

Teoreticky je substrát nadřazený zemině, ale prakticky mnozí výrobci rozdíl nedělají. Ani internetové vyhledávače. Vždy si proto prostudujte složení, ať víte, co se uvnitř obalu nachází.

Skladování substrátů

Nevyužité substráty uchovávejte v původním balení na místě chráněném před klimatickými vlivy, v suchu a ideálně také v chladu. Neskladujte je společně s potravinami ani krmivy. Hrabanku a listovku (zeminy) skladujte v prodyšných pytlích za stejných podmínek. Co se expirace týká, nemusíte se bát. Pravděpodobně je stihnete spotřebovat dříve, než se „zkazí”.

Přední výrobci substrátů

AGRO - s dlouholetými zkušenostmi v pěstitelské činnosti a vlastní akreditovanou laboratoří s uznávanými odborníky.
FLORIA - ve znamení „pěstování pro radost a bez námahy“, s benefity v podobě hydratační složky, přírodních hnojiv a mikroprvků.
NATURA - jediná kompletní značková řada výrobků pro biopěstování na trhu, zaručeno certifikátem.

Aplikace hliněné omítky

Startovní pozice byla vesměs na nultém hliněném bodu, jen velmi zřídka byla první vrstva hliněné omítky naházená. Nultý hliněný bod znamená, že tam prostě nic naházeného není. První vrstva hliněné omítky je pouze tak silná vrstva, u které nehrozí, že bude padat, víceméně tak 2 hliněné koule nahozené na sebe (pěkně se tam silou hodu rozprostřou, takže to zas tak silná vrstva z jednoho hodu není).

Složení hliněné omítky

spodní půda (ne hnědá ornice)
sláma
voda

Příprava hlíny

Jsme se zemělodí pod úrovní povrchu, takže máme vykopaný kus do země, materiál jsme tedy brali tento vykopaný. Na jednom konci vykopané plošiny je písčitá půda, na druhém konci je téměř čistý jíl. Mezitím se to různě prolíná. Na první vrstvy jsme brali hlínu vesměs smíchanou z kopání, půda s pískem i trochu jílem. Tento materiál jsme tvořili řidší, o to více zahuštěný slámou. Na konci nahazování jsme měli zrovna k dispozici hodně pískový materiál, takže jsme přidávali jíl až do pěkně lepivé struktury. Lepivost materiálu jsme museli hodně zkoušet. Navíc jsme měli k dispozici jíl sytě červený, takže se dala i odhadnout barva. Nicméně se nám i stalo, že naházená vrstva na spodním podkladu prostě nedržela a začala opadávat. Tudíž celý blok shodit dolů a znova. Nejlepší výsledek se jeví v koupelně, vrchní vrstva se zde dělala jako poslední, materiál byl více jílový a držel na podkladu perfektně.

Použití slámy

Slámu jsme použili tu, co jsme měli již na pozemku z jarního sázení keříčků. Do spodních vrstev jsme slámu jen mírně natrhali z balíků a přetrhali ručně. Hliněný materiál byl více řidší, takže sláma byla jako silné zahušťovadlo. Na vrchních pár centimetrů jsme sekyrkou sekali slámu na jemné kousky. Vrstva pak nebyla tak hrubá, již bylo potřeba jemnější struktury. Co se týče množství použité slámy, tak do spodních vrstev bylo použito poměrně velké množství. Na poslední vrchní vrstvy toho materiálu už nebylo tolik, jak byl ale jemný, tak byl více rozprostřen.

Množství vody

Množství vody bylo dle oka. Poměr jednotlivých materiálů jsme neměřili. Spíše to bylo tak, jak to drželo, jak se materiál lepil na ruce i podklad a podobně.

Zpevnění a prevence prasklin

Do pneumatik jsme pro lepší zadržení omítky natloukli hřebíky (+/- 12 hřebíků do jednoho klínu). V nouzovém případě, kdy by se omítka chtěla vytrhnout, hřebíky by jí zastavily. Finále omítky v koupelně bylo trochu jiné než postup popisovaný u hlíny. Zkusily jsme proti praskání omítky využít rákos. Na zeď do pneumatik jsme natloukli stébla rákosí. Nebylo moc nahuštěné, jen aby tam nějaké bylo. Až na tento rákos jsme nahazovali, ještě k tomu jílovitější materiál. Výsledek byla jednak pěkná barva, zadruhé méně popraskaná zeď. Rákos jsme re-použili z již nepoužité role pro domácí využití.

Po postupném usychání začala hliněná omítka praskat. Nejprve jsme se praskliny snažili na ještě měkké hlíně zamačkávat, ale pro prsty to bylo docela náročné. Ve finále to ani moc nepomohlo, protože se po zamačkání a dalším seschnutí praskliny opět vytvořili. Kulaté rohy u vstupních dveří budou určitě vystaveny nárazům. Vyztužili jsme tedy zeď jutou jakožto přírodním materiálem a zatáhli jsme celou plochu rozmáčeným modrým jílem. Povrch těchto kulatých rohů je po takovém zásahu skvěle pevný a na povrchu nepopraskaný.

Opravy prasklin a finální úpravy

Zkoušeli jsme také metody, jakým zatáhneme vzniklé praskliny. Skvělé bylo "zamalovávat" plochy hustou tekutinou rozpuštěného jílu s vodou. Mělo to i tu výhodu, že jsme začali vymalovávat a místa, kde byla omítka až moc písková, se nedrolila. Tato metoda vyžadovala na praskliny více nátěrů. Dalším způsobem bylo nanášení hustého jílu plochým hladítkem. Nanesli jsme tak tenkou vrstvu, která se moc nespojila s podkladem. Nanášením štětcem se jíl do podkladu nasákl daleko lépe. Nakonec jsme celý obvod zdí natřeli rozpuštěným jílem, aby se písek z omítky nedrolil a praskliny budeme zaplňovat tužším jílem. Finální vrstvu omítky, to je štuk a následně barva, budeme dělat v budoucnu na bydlení.

Od pneumatik je na omítkách od 1cm (výjimečně) do 4cm, v průměru tak 3cm. Zeď byla trochu křivá, takže se musela srovnat. Nicméně od těch klínů je vrstva takových 40cm. To je vrstvička hlíny na baráku.

tags: #hlina #na #omitku #lokality #informace

Využití a likvidace výkopové zeminy a aplikace hliněných omítek