Keramické dlažby a obklady se hodí do každého prostředí a pro všechna možná použití. Neexistuje však jedna jediná dlaždice či obklad, která by se hodila do každého prostředí a pro všechna možná použití. Nemůžeme materiály vybírat náhodně, musíme je vybírat důsledně a zodpovědně. Důkladně se zamyslete nad charakterem a využitím místnosti, do které podlahu či obklad vybíráte. Provedeme vás jednotlivými kritérii výběru, aby byl pohyb v dané místnosti pro vás pohodlný, bezpečný a údržba obkladů a dlažeb vám nezabrala moc času.
Základní rozdělení dlaždic a jejich vlastnosti
Existuje spousta obkladů a dlažeb, které dělíme podle více kritérií. Je třeba říci, že tak široká škála vlastností není vůbec zbytečná. Vybíráte obklady a dlažbu do obývacího pokoje, vstupní haly či kuchyně? Nehleďte pouze na design, ale i na důležité vlastnosti obkladů a dlažeb.
Typy dlaždic podle technologie výroby a nasákavosti
Dlaždice mohou být lisované nebo tažené. Lisované dlaždice vznikají z jemných granulí, jež se tvarují v lisu za vysokého tlaku. Tažené dlaždice se dělají ze suroviny v podobě těsta, jemuž se vtiskuje tvar protlačováním přes příslušné tvarované ústí speciálního lisu.
- Slinuté dlaždice: Tyto dlaždice jsou vyrobeny z těženého přírodního materiálu (jíly, hlíny, kaolin, živec) rozemletého na prášek, slisovaného za vysokého tlaku a vypáleného za teplot nad 1 100 °C. Materiál se dokonale spojí (sline), takže výsledná hmota nemá téměř žádné póry, má velmi nízkou nasákavost (vždy pod 3 %, někdy i pod 0,1 %) a odolá extrémnímu zatížení. Jsou odolnější proti vlhkosti i mechanickému poškození a jsou mrazuvzdorné.
- Neglazované dlaždice: Jsou jednolité v celé své tloušťce a mohou být režné nebo leštěné. Slinutá neglazovaná dlažba je velice vhodná pro místa s velkým provozem. Díky probarvenému střepu a absenci glazury jsou případná poškozená místa méně nápadná. Navíc je tvrdší, má menší nasákavost (0,04 - 0,5%) a delší životnost. Další výhodou je relativně nízká pořizovací cena. Na druhou stranu jste kvůli absenci glazury, omezeni ve výběru barevných a vzhledových variací. V některých případech se může stát, že budete mít problém vyčistit různé skvrny (kuchyňský olej apod.)
- Glazované dlaždice: Glazované dlaždice mají povrch pokrytý vrstvou barevného skla (glazury), jež jim dává důležité estetické charakteristiky (barvu, lesk, odstín, dekor apod.) i technologické vlastnosti (tvrdost apod.). Glazura je sklovitá hmota, která se v tekuté formě nanáší na povrch obkládaček či dlaždic. Podstatou glazury jsou křemičité složky, živce, taviva (kyselina boritá, zinečnatá), barvicí pigmenty a jiné chemické přísady. Slinuté glazované dlažby patří mezi nejoblíbenější typ dlažeb. Mají výborné vlastnosti jako je snadná údržba, vysoká tvrdost, nízká nasákavost, mrazuvzdornost apod. Výrobci v této kategorii nabízejí nepřeberné množství designů, barev a velikostí. Čím tmavší je glazura, tím je stupeň otěruvzdornosti nižší.
Typy střepu
- Bílý střep: Obklady z bílé hlíny jsou považovány za kvalitnější než ty z červené a nabízejí lepší technické vlastnosti, zejména možnost retifikace.
- Červený střep: Cenově nejdostupnější materiál, který se vyrábí ve Španělsku. Dlaždice z červeného střepu se používají ve vnitřních prostorech, kde nevadí jejich vyšší pórovitost a tedy nemrazuvzdornost.
- Slinutý probarvený střep: Tělo dlaždice je laděné do stejného odstínu jako její povrch a jakékoli drobné poškození mnohem méně ruší celkový vzhled dlažby.
Doplňkové prvky
K dlaždicím se nabízí řada doplňkových prvků, jako jsou stupně, schodové tvarovky, požlábky, sokly, okapnice a různé dekorační doplňky.
- Listela: Obkladačka páskového typu, obvykle bohatě zdobená se odlišuje vzorem a rozměry, zpravidla je jeden její rozměr shodný se standardními obkladačkami a druhý rozměr značně menší.
- Mozaika: Obkladový prvek (keramický, skleněný aj.) malých rozměrů, jejichž délka hrany zpravidla nepřevyšuje 100 mm. Dlaždice s plochou menší než 90 cm2 jsou označovány jako mozaika.
- Sokl: Pásek dlažby, kterým se obkládá zeď po obvodu místnosti - lepí se na stěnu kolmo k dlažbě z důvodů snadnějšího vytírání podlahy. Sokl je buď řezaný z dané položené dlažby nebo přímo pro tyto účely vyrobený. Sokl se umisťuje vždy zaoblenou částí nahoru, může být i zakončen ozdobnou lištou.
Klíčové vlastnosti dlažeb pro použití v interiéru
Jaké vlastnosti obkladů a dlažeb jsou pro použití v interiéru klíčové? Podobně jako u koupelen jsou to především odpovídající stupeň protiskluznosti, povrchová úprava, rozměr dlaždic nebo čistitelnost dlažby. A na rozdíl od koupelen i otěruvzdornost. Postupně si všechny vlastnosti rozebereme.
Čtěte také: Konstrukce betonového schodiště
Rozměry a kalibrace
Dlaždice mívají různé tvary a rozměry (tj. formáty). Nejčastěji to bývají čtverce nebo obdélníky, existují také šestihrany či osmihrany. Největší standardně vyráběné keramické obklady mají délku strany 60 cm, speciální výrobky 90-120 cm. Výběr dlažby do interiéru skýtá neomezené možnosti. Obecně ale platí, že čím větší bude mít dlažba rozměr, tím lépe na ní daný design vynikne. Pro tuto úžasnou vlastnost volí řada lidí do interiéru velkoformátové dlažby. V českých interiérech jsou již zcela běžné rozměry 80×80cm, ale také třeba 100×100 cm, 60×120 cm a další. Velký rozměr dlažby = dokonalý dojem z interiéru.
V katalogu je udán deklarovaný formát (např. 333x333mm). Skutečně dodané dlaždice však mohou být v rozměrech od 327 do 339 mm. V jednom balení mohou tolerance rozměru činit podle normy + - 0,5% - tedy u formátu 333x333 může být rozdíl až + - 1,67mm, to znamená, že celkový rozdíl mezi dolní a horní hranicí normy může u tohoto formátu činit až 3,34 mm. Doporučuje se pokládat dlažbu na spáry min 4mm, u dlažeb s nepravidelnými okraji na spáry podstatně větší. Tím se eliminuje nežádoucí optický efekt - že spáry nevychází proti sobě.
U některých druhů slinutých - neglazovaných dlažeb je možno na přání provádět dodatečnou retifikaci (zařezávání) mezi různými barvami v rámci jedné série, nebo mezi leštěným a neleštěným provedením na stejný rozměr. Některé série se už vyrábí v tzv. „monokalibru“, tedy vždy jsou z výroby dodávány ve stejném rozměru.
Tonalita - barevnost povrchu
Tonalita - barevnost povrchu obkladu či dlažby je označována číslem na obalu. Může se lišit oproti vystavovanému vzorku - podle výrobní šarže - a to směrem k sytějšímu odstínu nebo směrem k bledšímu odstínu. Do jednoho balení se opět seřazují dlaždice s přibližně stejným odstínem. U rustikálních obkladů a dlažeb se často do jednoho balení míchají různé tonality, čímž se dosahuje lépe efektu přírodního materiálu, který je v přírodě též různě a nepravidelně tónován. Také se do jednoho balení skládají dlaždice s odlišným vzhledem (různá kresba povrchu, přechod od světlejšího odstínu k tmavšímu, rozdílně strukturovaný povrch, imitace vad dlaždice - prasklina, dírka, ošlapané místo…). Před pokládkou je nutno vybalit a poté pokládat dlažbu z více krabic, aby byl chtěný nepravidelný efekt vidět a aby se předešlo reklamaci nestejné tonality.
Povrchové úpravy
- Lesklá dlažba: Lesklá dlažba dodá místnosti punc luxusu. Na lesklé dlažbě se odráží světlo a obývací pokoj nebo ložnice se tak díky ní doslova rozzáří a získá punc luxusu. Může ale více klouzat než matná dlažba a je také náchylnější na poškrábání.
- Matná dlažba: Matná dlažba dodá místnosti nádech elegance. Obývacímu pokoji dodají nádech elegance a útulnosti. Matné dlaždice jsou praktičtější z hlediska údržby, protože neukazují tolik šmouhy, kdykoliv na ně dopadne světlo.
- Lappato (Lapp.): Technika lappato se používá k zušlechtění povrchu dlaždic jemným nepravidelným odleštěním. Na dlaždicích tak vzniká efektní kontrast lesku a matu, který zvýrazňuje vrchní reliéf nebo tištěnou strukturu. Na rozdíl od klasického leštění je povrch odleštěn pouze v síle několika desetin milimetru, což umožňuje použít tuto techniku především na glazované slinuté dlaždice.
- Molato (Mol.): Technika podobná lappatu.
- Reliéfní povrchy: Reliéfní povrchy jsou vhodnější spíše pro vnější využití, zejména tam, kde je důležitá protiskluzová ochrana. Jsou designové a stylové.
Tvrdost a odolnost proti opotřebení (Otěruvzdornost - PEI)
Dlaždice musí mít takové technické vlastnosti (mechanické, chemické a termické), kterým je možné předpokládat, že v daném prostředí budou během požívání vystaveny. Jinými slovy, čím větší namáhavost lze v daném prostoru předpokládat, tím vyšší budou požadavky kladené na technické vlastnosti u dlaždic.
Čtěte také: Dlažby v OBI: Recenze
Tvrdost dlažeb se vyjadřuje běžnou stupnicí tvrdosti (MOHS) od 1 do 10 (nejtvrdší). Kvalitní dlažby mají tvrdost mezi 6 a 9. Tato hodnota se udává u slinutých dlažeb a bývá často zaměňována se stupněm otěru. Pro dlažbu se používá minimální tvrdost 5 stupňů. Tento parametr oceníte při výběru toho správného nástroje na řezání dlaždic.
Otěruvzdornost (PEI) vyjadřuje u glazovaných dlaždic odolnost proti mechanickému poškození povrchu glazury otěrem - obroušením v závislosti na hustotě provozu chodců, druhu a stupni znečištění podlahy. Podle této odolnosti se dlaždice rozdělují do pěti kategorií, které určují vhodnost použití z hlediska technických parametrů. Otěruvzdornost udává, jak dlouho vydrží dlažba celistvá a neošoupaná. Měření a zjišťování otěruvzdornosti je po výrobě dlaždic prováděno jen u keramických glazovaných dlaždic určených na podlahu.
Tabulka vhodnosti použití dle PEI tříd
Následující tabulka ukazuje třídy otěruvzdornosti (PEI) a jejich doporučené použití. Je důležité dbát na zvolenou obuv, způsob využití a možné procesy čištění, a podlahy by měly být dostatečně chráněny proti škrábajícím nečistotám rohožemi u vchodů do budovy.
| Třída PEI | Popis | Vhodné použití |
|---|---|---|
| Třída 0 | Nedoporučuje se používat glazované obkladové prvky | Nevhodné pro podlahy |
| Třída 1 | Chůze v botách s měkkou podrážkou nebo naboso a bez škrábajících nečistot | Bytové koupelny a ložnice (bez přímého vstupu zvenčí) |
| Třída 2 | Chůze v botách s měkkou nebo normální podrážkou a s minimem škrábajících nečistot | Místnosti v obytných prostorech (kromě kuchyní, vstupních a podobných prostor s častou chůzí) |
| Třída 3 | Častá chůze v normálních botách s malým množstvím škrábajících nečistot | Bytové kuchyně, předsíně, chodby, balkony, lodžie a terasy |
| Třída 4 | Pravidelná chůze s malým množstvím škrábajících nečistot, vyšší nároky na tvrdost | Průmyslové kuchyně, hotely, výstavní a prodejní prostory |
| Třída 5 | Silný pěší provoz po dlouhou dobu s malým množstvím škrábajících nečistot (nejzazší podmínky pro glazované dlaždice) | Veřejné prostory jako nákupní centra, vstupní haly na letištích, hotelová foyer, veřejné cesty pro chodce a průmyslové použití |
Nasákavost a mrazuvzdornost
Absorpce vody (nasákavost) poskytuje možnost měření pórovitosti, má vztah k odolnosti vůči mrazu i jiným charakteristikám. Čím větší absorpce vody, tím méně se například dlaždice hodí do venkovního prostředí a také do vlhkých prostorů. Nasákavost samozřejmě úzce souvisí s mrazuvzdorností. Výrobky s nasákavostí E ≤ 3 % jsou mrazuvzdorné. Naopak obkladové prvky skupiny BIII jsou obkladačky s nasákavostí E < 10 % nejsou mrazuvzdorné a jsou určeny pouze do interiéru.
Protiskluznost
Protiskluzovost je klíčová v koupelnách, kolem bazénů nebo na schodištích. Jejich povrch je speciálně upraven, aby poskytoval vyšší tření, což minimalizuje riziko uklouznutí. K hodnocení protiskluzových vlastností dlaždic bohužel neexistuje jednotná metodika.
Čtěte také: Inspirace pro cihlové obklady
- Hodnocení DIN 51130 (R9-R13): Používá se pro místa, kde se chodí obutí. R9 je nejnižší zvýšená protiskluznost a R13 nejvyšší. Doma vám bude stačit kategorie R9 nebo R10.
- Hodnocení DIN 51097 (A, B, C): Používá se pro bosou chůzi (např. v koupelnách). A je nejnižší stupeň a C nejvyšší. Do koupelny bohatě postačí stupeň B.
Chemická odolnost a odolnost proti skvrnám
Odolnost proti chemikáliím: Používají se čisticí prostředky, které by mohly dlažbu poškodit, proto by povrchová úprava měla být chemicky rezistentní, a to dlouhodobě. Tato vlastnost je ověřována u glazovaných keramických výrobků odolností proti definovaným roztokům používaným v domácnosti - chloridu amonného, chlornanu sodného a odolností proti nízkým koncentracím kyseliny citrónové, chlorovodíkové a hydroxidu draselného, a to po dobu 4 dnů. Keramická dlažba s hladkým a snadno čistitelným povrchem je vhodná pro ochranu před oleji, omáčkami nebo jinými potravinovými skvrnami.
Čistitelnost a údržba
Keramické dlažby do interiéru v lesku i matu se poměrně snadno čistí - stačí je vytřít přípravkem na keramickou dlažbu. Náročnost údržby keramických dlažeb se však může odvíjet také od jejich vzoru a povrchu. Některé dlažby, třeba s reliéfním vzorem, mohou mít drsnější povrch, který může být náročnější na údržbu. Na jednobarevné dlažbě budou o něco rychleji vidět drobné nečistoty než na vícebarevné nebo vzorované dlažbě - třeba v imitaci dřeva.
Výběr dlažby pro konkrétní místnosti
Při výběru dlažby a obkladů je rozhodující, do jakého prostoru je vybíráte. Jiné nároky má dlažba v koupelně a jiné venkovní dlažba, která musí odolat i extrémní zátěži v podobě mrazu. Keramické dlažby a obklady se hodí do každého prostředí a pro všechna možná použití, neexistuje však jedna jediná dlaždice či obklad, která by se hodila do každého prostředí a pro všechna možná použití.
Kuchyně
Kuchyň je prostor s častým provozem a podlaha zažívá občas těžké chvíle. Leccos mastného nebo horkého se rozleje, některé věci snadno barví a často na podlahu něco dopadne. Dlažba je velmi exponovaná různým druhům každodenních mastných a lepivých nečistot a je nutné ji často a energicky čistit. Je to také dlažba s velkým rizikem pádu těžkých předmětů. Doporučujeme směřovat výběr na dlažbu s bohatými mechanickými a chemickými vlastnostmi. Dlažba musí být praktická a snadno udržovatelná. Ideální jsou střední až větší formáty (např. 60×60 cm). Obklad za kuchyňskou linku? Čím lépe se vám budou udržovat, tím příjemněji se vám bude v kuchyni vařit. Dokonalým společníkem v kuchyni se mohou stát velkoformátové obklady a dlažby. Za kuchyňskou linkou se budou velmi snadno čistit - jeden či více kusů velkého obkladu stačí vytřít vlhkým hadříkem.
Koupelna a WC
Dlažby a obklady stěn v koupelnách jsou vystaveny různým chemickým a skvrnícím přípravkům (např. různé parfémy, kosmetické přípravky a věci pro osobní hygienu) a musí být poté znovu očištěny běžnými chemickými čistícími prostředky. V koupelně se cáká, často jí halí pára a je i místem různých chemických procesů, někdy i agresivních, pokud potřebujeme něco chemicky vyčistit. Koupelny vyžadují minimálně PEI III. Menší formáty dlaždic (např. 30×30 cm) jsou praktické kvůli menšímu riziku uklouznutí. V koupelně, nebo na chodbě či na schodišti, ale především třeba na terase oceníte, když dlažba nebude kluzká. Toho se docílí speciálními glazurami nebo reliéfy. Protiskluznost dlažby, po které chodíte bosou nohou, se udává v písmenech A, B a C. Do koupelny bohatě postačí stupeň B.
Chodby a vstupní prostory
V tomto prostoru se jedná o nejvíce zatížené místo v domě či bytě, ale podmínky opotřebení se budou lišit v závislosti na tom, jestli se tento prostor nachází ku příkladu v pátém patře bytového domu (v tomto případě kdo vejde dovnitř již měl možnost si obuv od abrazivního prachu a kamenů očistit při průchodu společnými prostory tohoto domu), nebo v přízemí soukromého domku, který je obklopený zahradou a má z ní přímý vstup z nějaké štěrkové cesty. V tomto případě bude poměr opotřebení výrazně vyšší než v případě prvním, proto je zde třeba volit dlažbu s větším stupněm odolnosti proti opotřebení. Chodby vyžadují minimálně PEI III. Při výběru dlažby do chodby je třeba myslet na to, že po ní budete chodit ve venkovních botách a tomu dle svého uvážení přizpůsobit výběr. Lesklá dlažba v chodbě se při chůzi může od nečistot z bot poškrábat. Pokud ale toužíte mít lesklou dlažbu i ve vstupních prostorách, udělejte opatření, které riziko poškrábání sníží: Do zádveří umístíte čistící zónu, kde si vyzujete a očistíte boty. Může to být rohožka či koberec.
Obývací pokoje a ložnice
Obývací místnosti kladou důraz na estetiku a pohodlí, často s ohledem na kompatibilitu s podlahovým vytápěním. V obýváku nebo v ložnici často dlažbu nenajdeme, ale není to vyloučené. Zejména v případě imitace dřeva a kamene. Třeba velkoformátové dlaždice (např. 120×60 cm) opticky zvětší prostor a minimalizují spáry, a toho se dá využít i v obývací části. A dlažbě bude určitě slušet i výrazný kusový koberec. Lesklý povrch může být atraktivní, nicméně může brzy omrzet. Matné dlaždice jsou praktičtější z hlediska údržby, protože neukazují tolik šmouhy, kdykoliv na ně dopadne světlo. Nedoporučujeme mozaiky a výrazné vzory do obývacího pokoje a ložnice.
Trendy v interiérové dlažbě
Dlažba podléhá trendům o trochu méně než obklady, ale nezůstává bez povšimnutí. Stále oblíbenější jsou velkoformátové dlaždice. Vytvářejí jednotný a elegantní vzhled prostoru. Velký formát znamená málo spár, které jsou navíc minimální. Spáry na podlaze se zanášejí nečistotami a toto řešení je tedy hygienické a podlaha se dobře udržuje.
Imitace přírodních materiálů
Dlažby napodobující přírodní materiály, jako je dřevo, kámen či mramor podtrhnou krásu staré chalupy a okoření i moderní interiér. Digitální technologie umožňují velmi realistické zpracování. Než si na to návštěvy zvyknou, budete slýchat: „Ono to opravdu není dřevo! No to bych teda neřekla!“ a podobné výrazy úžasu.
Zemité tóny
Doba oranžových či červených koupelen je pryč. Stejně tak už z výsluní ustupují tmavé barvy i sladké pastelové. Trendem jsou zemité tóny, jako je béžová, hnědá, šedá či zelená. Přinášejí do interiéru klid a harmonii. Snadno se kombinují s ostatními prvky.
Texturované povrchy a 3D efekty
Dlaždice s texturovanými povrchy nebo 3D efekty přidávají interiéru hloubku a vizuální zajímavost. Tyto prvky mohou sloužit jako dominantní designový prvek v místnosti. Práce s takovými designy je ale náročnější a občas „ulítne“ i zkušený bytový architekt. Výrazné plastické efekty a vzory je nutné pečlivě pokládat a velmi dobře naplánovat řezání.
Míchání typů dlažeb a vzorů
Ne každý ocení jednotné povrchy, které jsou nenápadným základem interiéru. I podlaha může být pestřejší. Míchání různých typů dlažeb, vzorů a materiálů dodává prostoru osobitost a originalitu.
Pokládka dlažby
Dlažba je univerzální, odolný povrch, který nachází využití v interiérech i exteriérech. Jejich položení je velký stavební úkon, který většinou nechceme opakovat několikrát za život. Obracíme se tedy na kvalifikované řemeslníky. Opravdu jen málokdo to zvládne svépomocí, na rozdíl třeba od pokládky plovoucí podlahy nebo vinylu. Vybírejte tedy dobře dlažbu i realizační firmu.
Způsoby pokládky
- Na střih: Jednotlivé kusy jsou pokládány rovnoběžně se stěnou a spáry probíhají v klasické čtvercové nebo obdélníkové síti.
- Na koso: V tomto případě je dlažba pokládána pod úhlem 45° vzhledem ke stěně.
- Na vazbu: Je nejvíce využívána pro pokládku obdélníkových formátů. Jednotlivé kusy jsou proti sobě posunuty. Posunutí může být různé, ale nejčastěji se jedná o posun pravidelný o polovinu délky (tzv. cihelná vazba).
Lepidla a spárovací hmoty
Lepidla pro keramické obkladové materiály jsou rozdělena do tří typů: C - cementové, D - disperzní, R - z tvrditelných pryskyřic. Každý typ se může vyskytovat v různé třídě: pro běžné použití a pro náročnější aplikace.
Samostatnou kapitolou keramických dlažeb je spárování. Ze zkušeností není v žádném případě vhodné použít bílou spárovací hmotu na jakoukoliv podlahu včetně bílé. Bílé spáry se totiž v průběhu času špiní a šednou. Vhodnější je, když má spára o tón tmavší barvu než dlažba. Zvolíte-li odlišný odstínu spár a dlažby, dosáhnete zajímavého barevného kontrastu, se kterým se dá velice dobře pracovat při volbě doplňků a nábytku. Častým problémem je míchání barevné spárovací hmoty přímo na stavbě. Proto volte spíše spárovací hmoty namíchané přímo výrobcem. Nezapomeňte zvolit správnou kategorii spárovací hmoty a lepidel. Jsou rozdílné druhy pro venkovní a interiérové obklady.
Normy a značení dlažeb
Obklady a dlažby podléhají v každé zemi zákonem stanoveným normám. V ČR jsou označeny jako ČSN. Pokud výrobek splňuje evropské normy, dostává norma přívlastek EN, a pokud splní podmínky pro normy světové, pak se označuje ISO. Označování keramických obkladů a dlažeb se řídí podle ČSN EN 14 411 Keramické obkladové prvky - Definice, klasifikace, posuzování shody a označování. Poslední edice č. 3 je z r. 03/2017.
Všechny povinné a nepovinné údaje jsou uvedeny v technických listech. Výrobce/prodejce je povinen poskytnout technické listy stejně jako prohlášení o vlastnostech včetně certifikátů o provedených zkouškách podle ČSN EN ISO 10 545 1 až 16.
Značení na obalech
Na obalech je uveden typ materiálu podle skupin evropské normy EN 14411:
- Druh výrobku A - tažený výrobek, B - za sucha lisovaný výrobek (např. BIa, BIb dlaždice, BIII - obkládačky),
- výrobek glazovaný - GL, neglazovaný - UGL
- obchodní značka s identifikací původu, výrobce a země prvního výpalu
- katalogové číslo výrobku popřípadě název konkrétního provedení,
- jmenovitý rozměr výrobku v cm,
- výrobní šarže,
- kalibrace (jmenovitý rozměr obkladového prvku ve výrobní dávce - šarži v mm),
- tonalita - označení konkrétního barevného provedení dané šarže,
- U glazovaných dlaždic údaje o třídě otěruvzdornosti (PEI)
- výrobek rektifikovaný/nerektifikovaný
- u výrobků leštěných nebo jinak mechanicky upravovaných údaj o dočasné povrchové úpravě
Upozornění: odlišně označené šarže a kalibry nesmí být použity na jednu plochu!
tags: #vnitřní #dlažba #jako #hlína #typy #vlastnosti