Rekonstrukce historické fasády je výzvou, která vyžaduje citlivý přístup. V tomto článku se podíváme na možnosti izolace historických budov, které nejen zachovají jejich architektonickou hodnotu, ale zároveň přinesou výraznou úsporu energie. Asi nejvýznamnějším trendem současného stavebnictví je velké snižování spotřeby energie v budovách, nejvíce se to týká snižování potřeby tepla na vytápění. Staveb, které vznikly před rokem 1945, je v rámci Evropské unie velké množství. Energetická náročnost těchto architektonicky cenných staveb tvoří dokonce 30 procent celkové spotřeby energie všech budov.
Proč je izolace historické fasády důležitá?
Historické budovy jsou často energeticky velmi náročné. Jejich fasády, okna i střechy nebyly konstruovány s ohledem na dnešní standardy tepelné izolace. Bez kvalitní izolace dochází k výrazným tepelným ztrátám, což se odráží nejen na komfortu bydlení, ale především na vysokých nákladech za vytápění. Podle údajů Ministerstva průmyslu a obchodu ČR může správná izolace historické fasády přinést úsporu energie až 40 %. To je významný rozdíl, který se pozitivně projeví jak na rodinném rozpočtu, tak na životním prostředí. Málokdo je proto dnes spokojen s tím, že bydlí v domě, který pro vytápění spotřebuje 150 kWh/(m2.rok), když by chytrou rekonstrukcí mohl dosáhnout třeba i na třetinovou hodnotu a ušetřit tak peníze za stále se zdražující energie.
Zateplení historických budov vyřeší plísně, tepelný komfort, prodlouží životnost nemovitosti i zvýší její tržní cenu. Kromě snížení energetické náročnosti jsou pro zateplení historických budov i další dobré důvody. „Častým problémem starších budov jsou plísně. Správně provedená tepelná izolace zamezí vzniku kondenzací a následně plísní ve vnitřním prostředí. Izolační vrstva současně chrání plášť nemovitosti před dalším chátráním, prodlužuje tak její životnost a také zvyšuje tržní cenu budovy,“ konstatuje Marcela Kubů. Vyjma úspor za vytápění obyvatelé zateplení ocení i v letních vedrech. Neizolovaná cihlová nebo kamenná fasáda teplo akumuluje a vyzařuje většinou až do brzkých ranních hodin. Zateplená budova se díky izolaci tolik nenahřeje. Princip je stejný jako u termosky - v létě udržuje nápoj studený, v zimě horký.
Specifika a výzvy historických budov
Na rozdíl od novostaveb mají historické budovy svá specifika, která je nutné při rekonstrukci respektovat. Fasáda historické budovy je často chráněna památkovou péčí, což znamená, že jakékoliv zásahy musí být schváleny příslušným úřadem. Kromě estetických hledisek je třeba zohlednit i technické aspekty - například propustnost materiálů, vlhkostní režim zdiva nebo způsob odvětrávání. Historické domy mívají členitou fasádu, která je esteticky cenná a někdy i památkově chráněná. Při zateplení stěn z venku však nelze tyto prvky zachovat a na vrstvě izolace ani není možné vytvořit nové štukatury. Pokud jsou ozdoby na fasádě velmi jednoduchého tvaru, lze je vytvořit z polystyrenu, kterým stěny zateplujeme. Nicméně zvláště památkově chráněné fasády bývají tak členité, že pro jejich zachování je nutné vnějšímu zateplení se vyhnout. U historických budov takové řešení pochopitelně nepřichází v úvahu. Zasahovat do obálky historických budov je z hlediska památkové ochrany citlivé téma, vlastně až neproveditelné.
Typické problémy historických fasád zahrnují:
Čtěte také: Stará dlažba, nové možnosti: Využití historických postupů pro moderní projekty
- Nedostatečnou tepelnou izolaci
- Vlhkost a vzlínající vodu
- Praskliny a degradaci omítek
- Nevhodné předchozí zásahy (např. použití cementových omítek)
Staré budovy trápí řada neduhů. Může to být mráz, který ničí obvodové zdivo (zejména pokud je bez vnější omítky, což je v severských zemích časté), hniloba v dřevěných konstrukcích, vzlínající vlhkost, plísně a řasy na fasádách, usazování mořské soli, jež váže vlhkost, na zdech. Historické budovy a památkově chráněné objekty trpěly v minulých dobách snad nejvíce ze všech. Nikdo je neopravoval a chátraly. Výsledkem je žalostný stav nepřeberného množství překrásných a historicky ceněných staveb. Naštěstí se v současnosti budovy pomalinku rekonstruují a renovují. Protože se dost často potýkají s vlhkostí a plísněmi, je důležitá kvalitní tepelná izolace, která objekt nikterak nezatíží a poradí si se všemi možnými podmínkami.
Komplexní přístup k rekonstrukci a řešení izolace
Před každou rekonstrukcí budovy je dobré zjistit stávající spotřebu energie a provést výpočet předpokládané spotřeby energie po rekonstrukci. Možná tím zjistíme, že kýženého výsledku je možné dosáhnout zateplením pouze těch částí objektu, které nebudou vyžadovat speciální postupy kvůli zachování historické a estetické hodnoty stavby. Izolace fasády by měla být součástí komplexního přístupu k energetické úspornosti. Rekonstrukce historické fasády je náročný proces, který vyžaduje pečlivé plánování a odborné vedení.
Zde je několik tipů, jak postupovat při rekonstrukci:
- Spolupracujte s odborníky - architekt se zkušenostmi s historickými stavbami a energetickým poradenstvím je klíčový.
- Respektujte památkovou ochranu - informujte se u místního úřadu, co je možné a co ne.
- Vyberte vhodné materiály - používejte difuzně otevřené a přírodní materiály, které nepoškodí původní konstrukci.
- Nezapomeňte na detaily - izolace okenních špalet, parapetů a říms je stejně důležitá jako plocha stěn.
- Kontrolujte vlhkost - před izolací je nutné odstranit příčiny vlhkosti a zajistit správné odvětrání.
Energetická analýza je prvním nezbytným krokem k jakékoli renovaci spojené s úvahami o změně způsobu využívání památkových objektů.
Možnosti izolace historické fasády
Existuje několik způsobů, jak zateplit historickou fasádu, aniž by došlo k narušení jejího vzhledu nebo funkce. Výběr vhodné metody závisí na konkrétním typu budovy, její konstrukci a požadavcích památkové péče.
Čtěte také: Sítě pro ochranu fasád
1. Vnitřní izolace
Pokud není možné zasáhnout do vnějšího vzhledu fasády, nabízí se řešení v podobě vnitřní izolace. Ta se aplikuje na vnitřní stranu obvodových stěn a může být provedena pomocí minerální vaty, pěnového skla nebo vápenných omítek s izolačními vlastnostmi. Výhodou je zachování původního vzhledu fasády, nevýhodou pak riziko kondenzace vlhkosti mezi izolací a zdivem. Proto je důležité použít difuzně otevřené materiály a zajistit správné odvětrání.
Pokud totiž na obvodovou stěnu zevnitř nalepíme vrstvu izolace, vodní páry prostupující stěnou z interiéru do exteriéru budou kondenzovat na chladnějším povrchu původního zdiva pod izolací. Voda v konstrukci pak může způsobit velké problémy, například uhnití zhlaví stropních trámů. Jedno z možných řešení tohoto problému je opatřit vnitřní povrch izolace parotěsnou vrstvou (většinou folií) tak, aby se zabránilo pronikání vodní páry do konstrukce. Nevýhodou tohoto řešení je riziko porušení této vrstvy zavěšením obrazů či skříněk na zeď. Důležitá problematika je také technologická dokonalost provedení parotěsné vrstvy, obzvlášť v návaznosti na okna či vnitřní příčky. Z výše uvedených důvodů se tedy od použití parozábrany při vnitřním zateplování ustupuje. Místo toho se začaly používat tzv. kapilárně aktivní materiály. Jsou to desky na bázi křemičitanu vápenatého, které jsou vysoce pórovité a mohou rychle pojmout velké množství vody. Tuto vodu pak kapilárně odvedou na vnitřní povrch stěny, kde se odpaří. Při použití kapilárně aktivních materiálů se tedy kondenzace vody na rozhraní vnitřní izolace a původní konstrukce připouští.
Mezinárodní projekt RIBuild a vnitřní izolace
Proto přišli odborníci z Aalborgské univerzity s konceptem, jak tento problém vyřešit pomocí vnitřní izolace. Vypracovali koncept, který by se mohl použít napříč členskými státy Unie. Získali na to i finanční podporu Bruselu ve výši pěti milionů eur (130 milionů korun). Aby Unie dostála svým cílům v oblasti přechodu na bezuhlíkovou budoucnost, je nutné snížit spotřebu energií i v rámci vytápění a chlazení budov. Platí to také pro historické stavby. Projekt Ribuld má nabídnout postup, jak toho dosáhnout. Odborníci na tom intenzivně pracovali pět let. Projektu se účastnily čtyři desítky expertů z osmi univerzit a dvou stavebních firem. Zapojeno bylo více států - Dánsko, Švédsko, Lotyšsko, Německo, Belgie, Itálie a Švýcarsko -, aby byla zajištěna různorodost klimatických podmínek. V jeho rámci byly také zkoumány různé stavební tradice a použití materiálů.
„Od počátku byl projekt velmi ambiciózní. Podařilo se nám vytvořit pokyny pro instalaci vnitřní izolace, které slouží jako vodítko pro majitele a pronajímatele budov k optimálnímu řešení modernizace historické budovy,“ řekl jeho koordinátor Ernst Jan de Place Hansen. Cílem je, aby se z vnitřní izolace stalo životaschopné řešení při renovaci historických budov. Pokyny mají odborníkům usnadnit rozhodování, zda je daný objekt vůbec vhodný pro vnitřní zateplení a jaké řešení zvolit. I v rámci rozdílných klimatických podmínek lze izolací vnějších stěn historického objektu snížit spotřebu energií o 15 až 20 procent, tvrdí dánští výzkumníci. Jako vhodné materiály pro vnitřní izolaci vědci zkoumali vlákna z celulózy, korek, minerální vatu, polyuretan, extrudovaný i expandovaný polystyren, aerogely, vakuové izolační panely, tepelněizolační omítky nebo desky z křemičitanu vápenatého.
Největší riziko v případě vnitřního zateplování spočívá v tom, že se instalace izolace nepovede. Cílem je totiž hlavně zamezit pronikání vlhkosti do obvodového zdiva, protože se výrazně snižují tepelněizolační vlastnosti, a naopak umožnit propustnost vodních par, takzvanou paropropustnost, zevnitř. Odborníci tak zkoumali, jak se chovají různé materiály v obvodovém zdivu - přírodní kámen, cihly a dřevo. „Mnoho historických budov je vybaveno izolací, ta ale často vytváří nové problémy, jako je poškození vlhkostí. Experimentováním, pozorováním a zkoušením na různých místech a s několika typy budov - venkovských i městských - jsme získali znalosti o tom, jak v historických budovách vnitřní izolace používat,“ vysvětlil de Place Hansen. Cílem projektu bylo i rozšíření povědomí o zateplování historických objektů u široké veřejnosti. Pětileté bádání provázely konference, informační videa i doprovodné akce. Výsledky mají být dostupné pro vědeckou komunitu i pro veřejnost. Na stránkách projektu RIBuild.eu si lze projít jednotlivé kroky, jež je třeba uskutečnit, aby bylo možné přistoupit k potenciálnímu zateplení starého architektonického díla. Obsahují i nástroj kalkulace ceny takového záměru.
Čtěte také: Nadčasová krása historické dlažby
Přehled vybraných materiálů pro vnitřní izolaci historických budov
| Typ vnitřní izolace | Klíčové vlastnosti a použití | Důležité aspekty / Rizika |
|---|---|---|
| Minerální vata, pěnové sklo, vápenné omítky | Aplikace na vnitřní stranu obvodových stěn. | Riziko kondenzace vlhkosti, nutnost difuzně otevřených materiálů a správného odvětrání. |
| Materiály s parotěsnou vrstvou (folie) | Zamezení pronikání vodní páry do konstrukce. | Vysoké riziko porušení vrstvy, technologická náročnost provedení, ústup od používání. |
| Kapilárně aktivní materiály (např. desky na bázi křemičitanu vápenatého) | Vysoce pórovité desky, rychle pohlcují a kapilárně odvádějí vodu na vnitřní povrch stěny k odpaření. | Kondenzace vody na rozhraní izolace a zdiva je připuštěna, ale vlhkost je řízena. |
| Přírodní materiály (konopí, ovčí vlna, korek, vápenné omítky s perlitem) | Šetrné k původní konstrukci, umožňují stěnám "dýchat". Výborné izolační vlastnosti, ekologické. | Dobře spolupracují s tradičními stavebními technikami. |
| Foukaná celulózová izolace Climatizer Plus® | Snadná a rychlá aplikace, nízká hmotnost, vyplní dutiny, vyrovnává se s vlhkostí ("dýchá"). | Vynikající přilnavost, omezuje tepelné mosty, vysoká měrná kapacita. |
| Dřevovláknité izolační desky UdiIN RECO® | Sendvičová konstrukce, izoluje a vyrovnává podklad. S parobrzdou UdiMULTIGRUND®. | Difuzně otevřená skladba, reguluje vlhkost, zabraňuje plísním a tepelným mostům, zajišťuje tepelnou pohodu. |
| Další materiály testované v RIBuild (polyuretan, EPS/XPS, aerogely, vakuové panely, tepelněizolační omítky) | Různé vlastnosti a vhodnosti pro odlišné stavební tradice a klimatické podmínky. | Cíl: zamezit vlhkosti do zdiva, umožnit paropropustnost. |
2. Vnější izolace s replikou fasády
V některých případech je možné provést vnější izolaci a následně obnovit původní vzhled fasády pomocí replik historických prvků. Tento postup je náročnější a dražší, ale umožňuje dosáhnout vysoké energetické účinnosti bez kompromisů v estetice. Postup zahrnuje aplikaci izolační vrstvy (např. EPS, minerální vata), vytvoření nové omítky s replikami říms, šambrán a dalších prvků a barevné sladění s původní fasádou. Tento způsob vyžaduje spolupráci s odborníky na historické stavby a schválení od památkářů. Zateplení může být příležitost historický vzhled budově vrátit, třeba po nepovedené starší rekonstrukci. I historickou fasádu jde zateplit esteticky se zachováním původního vzhledu budovy a plastických zdobných prvků. Záleží na zadání investora, konceptu architekta i technickém řešení projektanta. Když se rekonstrukce povede, laik ani nepozná, že je budova zateplená minerální izolací,“ říká Marcela Kubů, architektka. Na základě odlitků původních prvků lze vytvořit jejich věrné kopie a po instalaci tepelné izolace je vrátit na fasádu.
3. Použití přírodních materiálů a speciálních systémů
Pro historické budovy jsou ideální přírodní izolační materiály, které jsou šetrné k původní konstrukci a umožňují stěnám „dýchat“. Mezi nejčastěji používané patří konopná izolace, ovčí vlna, korek a vápenné omítky s perlitem. Tyto materiály mají výborné izolační vlastnosti, jsou ekologické a dobře spolupracují s tradičními stavebními technikami.
Pro tyto případy je tu připraven systém izolací COMPRI®. Jedná se o ucelený skladebný systém izolačních materiálů, který řeší veškeré možné situace týkající se izolací staveb a to včetně akustického komfortu. Všechny materiály patřící do systému COMPRI® jsou ekologicky a zdravotně 100% nezávadné, vzájemně se doplňují a funkčně na sebe navazují.
Velmi vhodným a často používaným izolantem u rekonstrukcí starších objektů je foukaná celulózová izolace Climatizer Plus®. Důvodem je zejména snadná a rychlá aplikace, nízká hmotnost (často se používá na izolaci půdních prostor, kleneb apod.) a vynikající přilnavost prakticky ke každému materiálu. Díky své konzistenci bez problému zaplní sebemenší dutinu, což žádný jiný typ izolace nedokáže. Tím se výrazně omezuje riziko vzniku tepelných mostů. Kromě toho vyniká Climatizer Plus® unikátní schopností vyrovnat se s vlhkostí, kterou umí distribuovat tam, kam je potřeba. Laicky řečeno, izolovaná konstrukce přirozeně dýchá. Vysoká měrná kapacita zaručuje potřebné izolační schopnosti jak v zimě, tak v parném létě.
Pro dodatečné vnitřní, ale i vnější zateplení starších objektů jsou vhodné také unikátní dřevovláknité izolační desky Udi. Protože dřevěná vlákna z jehličnanů jsou dokonalým přírodním izolantem, umí desky Udi velmi dobře v létě akumulovat teplo a v zimě zabraňují tepelným ztrátám. Použitím desek Udi se vytvoří dokonalá tepelná pohoda bez plísní a tepelných mostů. Produkty Udi se používají pro izolaci fasád, vnitřních zdí, střech, příček i stropů. Pro vnitřní zateplení místností je obvykle používán systém UdiIN RECO®. Desky sendvičové konstrukce nejen izolují, ale současně vyrovnávají podklad a jejich montáž pomocí speciálních a nastavitelných hmoždinek je velmi jednoduchá. Desky se vyrábí v tloušťkách od 80 do 200 mm a připevňují se přímo na očištěnou plochu. Na připevněné izolační desky Udi se obvykle nanáší speciální stěrka UdiMULTIGRUND®, která plní funkci parobrzdy. To znamená, že má za úkol regulovat množství vodních par uvnitř místnosti. Tato „difuzně otevřená skladba“ se v praxi chová podobně jako moderní membrány outdoorových bund. Hospodaření s vlhkostí uvnitř místnosti je regulováno zcela automaticky. Finální povrch může tvořit např. vnitřní omítka nebo pouze malba. V případě vnějšího zateplení je nabízen osvědčený tepelně izolační systém UdiFRONT® nebo kontaktní tepelně izolační systém UdiRECO® s inteligentním vyrovnáním podkladu. K úplné dokonalosti systém COMPRI® rovněž nabízí možnost kombinace dřevovláknitých desek Udi a foukané tepelné izolace Climatizeru Plus®.
4. Zateplení soklu a střechy
Velké tepelné ztráty vznikají také v oblasti soklu a střechy. Zateplení těchto částí může výrazně zvýšit účinnost celé rekonstrukce. U soklu je důležité použít materiály odolné proti vlhkosti a mechanickému poškození. U střechy je vhodné zateplení mezi krokvemi nebo nadkrokevní izolace, která nezasahuje do interiéru. Je to hlavně střecha, kde izolaci většinou vkládáme mezi krokve, a fasáda směřující do dvora, která nebývá členitá a tak je možné na ní použít klasický vnější kontaktní zateplovací systém. Do střechy a často i na odvrácenou hladkou fasádu můžeme aplikovat i velice tlustou vrstvu izolace, což vynahradí absenci izolace na uliční fasádě.
5. Okna
Další zvláštností při snižování energetické náročnosti historických budov jsou okna. Výměna starých oken za nové se na snížení tepelných ztrát může projevit výrazněji, než zateplení fasády. Historické budovy však mívají špaletová okna, která mají velký podíl na celkovém charakteru budovy a nemůžeme je proto vyměnit za moderní dvojskla či trojskla. Pokud je nutné, aby okna vypadala přesně tak, jako okna původní, a zároveň si přejeme co nejvíce snížit prostup tepla, je třeba nechat vyrobit repliky původních oken. Pokud je okno v dobrém stavu, je také možné přesklít vnitřní křídlo na dvojsklo. Je to ekonomičtější řešení, jeho hlavní nevýhoda je však tom, že se zlepší pouze tepelně izolační vlastnosti skla, nikoliv rámu. Nemáme-li požadavky na „dobovost“ oken z pohledu z interiéru, je možné nahradit vnitřní křídla špaletových oken moderními křídly s dvojsklem či trojsklem. Pokud chceme zachovat historický ráz oken, ale nezáleží na tom, zda to budou stejná okna, jako ta původní, je možné vybrat z typových špaletových oken nabízených mnoha výrobci. Ani na okna nemusí být u těchto odvrácených fasád speciální požadavky. Je tedy možné použít typová špaletová okna anebo i klasická moderní dřevěná okna s dvojsklem či trojsklem.
Náklady a možnosti dotací
Obnova historických prvků zvýší cenu rekonstrukce fasády maximálně o třetinu. „Při vytvoření nových architektonických prvků jsou celkové náklady na zateplení o 10 až 30 procent vyšší podle členitosti fasády. Cena na zateplení 1 metru čtverečního fasády se obvykle pohybuje mezi 1000 až 1200 korunami. Cenový rozdíl mezi estetickou, a neestetickou renovací fasády tak při ploše 500 metrů čtverečních činí maximálně 180 000 korun, což v celkovém rozpočtu nebývá až tak vysoká suma,“ vypočítává Michal Hrubín.
Dobrou zprávou je, že na rekonstrukci historických budov lze čerpat dotace z programu Nová zelená úsporám nebo z fondů EU. Tyto programy podporují energeticky úsporné renovace, včetně zateplení fasád, výměny oken a instalace obnovitelných zdrojů energie. Například v roce 2023 bylo možné získat až 850 000 Kč na komplexní renovaci historické budovy. Podmínkou je doložení energetického posudku a spolupráce s odborníky. Častým argumentem je, že na obnovu historických prvků nelze použít dotace. Dotace typu Nová zelená úsporám náročnost provedení sice nezohledňuje, ale existují speciální dotační tituly vypisované pod Ministerstvem kultury, Ministerstvem pro místní rozvoj, případně pod samosprávami obcí. Potíž je v tom, že tyto programy jsou vypisovány nárazově nebo jsou určeny jen pro určitou skupinu budov, například památkově chráněných.
Příklady dobré praxe a studie
Nepovedená rekonstrukce základní školy v Kamenných Žehrovicích odstartovala diskusi o zateplování historických budov. Z tohoto případu by se mohlo zdát, že zateplení a historické budovy nejdou dohromady. To je omyl, existují také dobré příklady z praxe. Esteticky povedených zateplení fasád historických budov je v Česku zatím málo, nebo se o nich moc nemluví, ale existují. „Museli jsme se vyrovnat s požadavky hasičů na vysokou požární bezpečnost a současně respektovat záměr investora obnovit původní secesní vzhled domu. Zajímavé na tomto domě je právě spojení nehořlavé minerální vaty, štukové výzdoby z lehčeného betonu a keramických dekoračních prvků,“ komentuje adaptaci bývalé mateřské školy v Žirovnici na Komunitní dům seniorů Milan Drbálek ze společnosti D+Architekti, která projekt zpracovala. Zadavatelem bylo Město Žirovnice. Druhým příkladem povedeného zateplení fasády je budova Domu dětí a mládeže v Českém Krumlově, za kterým stojí spolek CBArchitektura. „Jde o pilotní projekt, který ve spolupráci s orgány památkové péče ověřuje možnosti snížení energetické náročnosti historických staveb.“
Odborná studie zpracovaná týmem členů České rady pro šetrné budovy (CZGBC) vznikla na příkladu zámku Blatná. A podle jejích závěrů údajně mohou takové historické budovy snížit spotřebu energií o desítky procent i bez zásadních stavebních zásahů, které vlastně ani nejsou vzhledem k památkové ochraně možné. Za studií vlastně stojí projekt zvýšení udržitelnosti zámku Blatná. Ještě v roce 2023 se nechal současný majitel Stephanos Germenis-Hildprandt slyšet na idnes.cz, že zámek se nedá vytopit a raději proto bydlí na staré poště, byť rodina nechala restituovaný klenot renovovat za nemalé peníze. Projekt zvýšení udržitelnosti zámku měl vlastně hlavní cíl vyřešit analýzu současného stavu, na jejímž základu pak měl být navrhnut a vyprojektován koncept vytápění a solární elektrárny pro snížení environmentálních dopadů provozování zámku. „Záměrem projektu bylo doporučit možné opatření, které by odpovídalo standardům budov v 21. století z pohledu energetické udržitelnosti, a ve výsledku tím zlepšit ekonomickou bilanci provozu,“ uvedla Lenka Vrbová za společnosti TZUS.
Konkrétně byl v případě zámku Blatná posouzen technický stav budov a zohledněno jejich plánované celoroční využití, včetně úvah o vytvoření ubytovacích kapacit. Ukázalo se však, že je možné provést jiné úpravy, pokud k nim Národní památkový ústav vydá souhlasné stanovisko. Jedním z řešení může být třeba repasování okenních výplní a zateplení stropů pod nevytápěnými prostory. Studie také ukázala, že největší potenciál představuje změna systému vytápění. „Tým posoudil několik variant a doporučil tepelné čerpadlo typu země-voda, které je v tomto případě technicky vhodné, a které zajistí stabilní výkon. Modelové výpočty ukazují snížení spotřeby energie přibližně o šedesát procent oproti současnému stavu,“ upřesnil Michal Scheinherr, konzultant společnosti ENVIROS Advisory. Součástí hodnocení a návrhu byla také na objektu již instalovaná fotovoltaická elektrárna. Doporučené řešení má přinést úspory i snížit uhlíkovou stopu. Navíc však může dojít k výrazné rozšíření možností využívání objektu. Stabilní a účinný zdroj tepla by měl umožnit provozování části zámku celoročně. A právě to má otevřít prostor pro ubytování, kulturní programy a další komerční aktivity. Platí přitom, že je pro majitele historických objektů jejich celoroční využitelnost klíčová, protože jednoduše zlepšuje ekonomickou návratnost investic a podporuje dlouhodobou udržitelnost provozu. „CZGBC dlouhodobě podporuje procesy, které vedou k energetické efektivitě, snížení provozních nákladů a udržitelnému využívání budov. Naše studie ukazuje, že tento přístup je možný i u památkově chráněných historických objektů,“ uzavřel téma Tomáš Habel. Výsledky je podle nich možné aplikovat i na další typy nemovitostí ve veřejném i soukromém sektoru. Příkladem dobré praxe je i ukázka zateplení zemědělské budovy z roku 1875 v Dánsku.
tags: #historicka #budova #bez #tepelne #izolace #problematika