František Vízner (9. března 1936 - 1. července 2011) byl výjimečný český sochař, sklářský výtvarník a designér, jehož tvorba je synonymem pro minimalismus, precizní broušení a nadčasovou estetiku. Jeho dílo spojuje umění a funkčnost a zanechalo nesmazatelnou stopu jak v oblasti volné tvorby, tak v architektonických realizacích, včetně ikonických skleněných obkladů stanic pražského metra.
Vzdělání a raná kariéra
František Vízner se narodil v Praze a jeho cesta ke sklu začala již v roce 1951, kdy se rozhodl navštěvovat Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Novém Boru, kde se školil v oboru malíř skla. Pokračoval ve studiu na Průmyslové škole sklářské v Železném Brodě, kde studoval tavené sklo, modelování a mozaiku pod vedením renomovaných učitelů, jako byli Jan Černý a Stanislav Libenský. Studium zakončil maturitou a pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru skla, glyptiky a užité plastiky u profesora Karla Štipla a později docenta Václava Plátka. Během posledního ročníku studia začal pracovat jako designér v technicko-výtvarném středisku v Dubí u Teplic, kde se věnoval návrhům lisovaného skla. V letech 1967 až 1975 pracoval jako designér Ústředí uměleckých řemesel sklárny ve Škrdlovicích, kde dokázal využívat zručnost mistrů sklářů ke vzniku tvarově i barevně rozmanitých dekorativních předmětů.
Realizace pro architekturu: Pražské metro
Od počátku 70. let 20. století František Vízner uplatňoval sklo také v architektonických realizacích. Je autorem několika významných projektů v architektuře, které dodnes obohacují veřejný prostor. Mezi nejznámější patří:
- Skleněné obklady stanic pražského metra: Jeho dílo zdobí nástupiště stanic Karlovo náměstí a Jinonice (1981), kde využil lisovanou tvarovku z čirého skla k vytvoření jedinečných estetických efektů. Tyto obklady se staly ikonickým prvkem pražského metra a dokazují Víznerovu schopnost povýšit průmyslový materiál na umělecké dílo.
- Impozantní stropní svítidlo: Vytvořil také stropní svítidlo v Pražském kongresovém centru (1981), které svědčí o jeho všestrannosti a mistrovství v práci se sklem ve velkých měřítkách.
- Svítidla Nové scény Národního divadla: Další z jeho veřejných realizací zahrnuje svítidla pro Novou scénu Národního divadla v Praze.
Víznerova spolupráce s architekty na realizacích pro architekturu ukazuje, jak dokázal propojit své umělecké vize s funkčními požadavky prostoru. Jeho tvorba byla zaměřena především na lisované a hutně tvarované sklo, skleněnou broušenou plastiku a dekorativní sklo. Experimentoval s novými postupy a věnoval se designu kombinací barevného skla se zatavenými bublinami.
Technické detaily obkladů pražského metra
- Rozměr: 25 x 27 cm
- Rok návrhu: 80. léta 20. století
- Technika: Lisovaná tvarovka z čirého skla
Ateliérová tvorba a broušené sklo
Od roku 1977 se František Vízner přednostně věnoval volné tvorbě ve svém ateliéru ve Žďáru nad Sázavou. Časově a fyzicky náročným postupem pomocí broušení, leptání, případně vrtání zhotovoval objekty v podobě skleněných mís a váz v základních tvarech polokoulí, koulí, válců nebo hranolů. Tyto unikátní sochařské objekty z ručně broušeného skla představují vrchol jeho ateliérové tvorby. Precizní broušené sklo s nadčasovým designem je charakteristické pro jeho tvorbu. František Vízner proslul svou schopností přetvářet masivní hutní sklo do dokonalých tvarů. Jeho vázy, mísy a objekty vynikají čistými liniemi a dokonalým ručním zpracováním. Každý kus skla je originál, vznikající precizním broušením a leštěním, což mu dodává jedinečný charakter a optické efekty.
Čtěte také: Jak kontaktovat Stavebniny DEK a RNDr. Františka Presla
V bohaté kolekci většinou monochromních děl s matně sametovým povrchem přikládá důraz absolutní jednoduchosti, aniž by se uchyloval k chladné geometrii. Podstata celé jeho tvorby vychází od počátku 60. let ze stejných základů, její forma ale prochází neustálými nenápadnými proměnami. Víznerovy broušené objekty nelze vnímat jako užitkové předměty, ale jako svébytná sochařská díla ovlivněná vztahem k architektuře a také autorovou systematičností, trpělivostí a soustředěností. Vyzařují silné vnitřní napětí, nebo až duchovní náboj. František Vízner za podstatu výtvarné práce považuje hledání řádu, řemeslnou kvalitu, snahu o podporu krásy skla a nutnost vlastnoručně s materiálem manipulovat.
Mezi ikonické objekty z jeho ateliérové tvorby patří například:
- Mísa se špičkou (2006, 1996)
- Váza (2003, 1998, 1982)
- Talíř (1983, 1981, 1972)
- Mísa s čočkou (2000)
Umělecké sklo s historickou hodnotou
Díla Františka Víznera jsou zastoupena ve sbírkách významných muzeí po celém světě, včetně Victoria & Albert Museum v Londýně, MoMA v New Yorku, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Moravské galerie v Brně, Corning Museum of Glass (USA), Metropolitan Museum of Art v New Yorku, Kunstmuseum v Düsseldorfu (Německo), Bellerive Museum v Curychu (Švýcarsko), Museum of Applied Art v Sydney, Museum of Modern Art v Sapporu (Japonsko), National Museum ve Stockholmu a Muzea dekorativního umění v Paříži. Jeho styl ovlivnil generace sklářských designérů a dodnes patří mezi vrchol českého sklářského umění. Ve sbírkách Horácké galerie v Novém Městě na Moravě lze nalézt 454 děl Františka Víznera.
Nadčasovou kvalitu jeho skla potvrzuje kladný ohlas dnešní mladé designérské generace.
Výstavy
Výstava v Galerii Nová síň, Voršilská 3, Praha 1, představila pozoruhodné dílo světoznámého sklářského umělce Františka Víznera. Byla vzácnou příležitostí vidět poprvé u nás v uceleném souboru jeho ateliérovou tvorbu, tj. unikátní sochařské objekty z ručně broušeného skla. Funkcionalistický interiér Nové síně ideálně koresponduje s minimalistickou tvorbou a filozofií F. Víznera a díky rozptýlenému dennímu světlu vyhovuje působivé prezentaci skleněných soch. V čisté bílé instalaci byly rozehrány nekonečné variace umělcových geometrických sochařských forem, jež mají univerzální tvar mísy, vázy či talíře, jsou však tvarově jednoduché a zároveň neobyčejně tvarově rafinované. Instalaci graficky doplňovaly Víznerovy citáty a nazvětšované fotografické detaily umělcovy osamělé práce v ateliéru. Je tím dosaženo zajímavého kontrastu mezi dokonalými objekty a náročným způsobem jejich realizace, při níž je sochař tesá ve své dílně za pomoci ručního broušení z bloku skla. Výstava byla reprezentativní přehlídkou Víznerových děl od raných kouřových, modrých a zelených odstínů škrdlovického skla a sytých barev bývalé jablonecké bižuterie přes vrtané čiré křišťály a neprůhledné opály až po nejnovější jasné tóny i nesmírně elegantní temnou čerň, pro niž Víznera inspirovala nedávná retrospektiva francouzského malíře Pierra Soulagese v Centre Pompidou. Instalace nové černé kolekce na ústředním soklu vyznívá zároveň jako jakási architektonická krajina.
Čtěte také: Realizace pozemních staveb Báček
Čtěte také: Materiálové inženýrství
tags: #frantisek #vizner #obklady #sten #karlovo #namesti