Po roce 1948 se v Československu, stejně jako v ostatních zemích východní a střední Evropy, prosadil architektonický styl známý jako socialistický realismus. Moderní architektura, konkrétně funkcionalismus, který se prosadil už před druhou světovou válkou, skončil v nemilosti. Tehdejší ideologové ji označili za socialismu nepřátelskou. Přišlo tak období zdobného a svým způsobem vstřícného a hravého stylu sorela, hovorově socrel. Nejprve se sorela prosadila v Sovětském svazu a později se rozšířila do všech socialistických satelitů.
Charakteristické rysy sorely
Sorela se vyznačovala zdobností a monumentálností, často inspirovanou historickými slohy, jako je klasicismus nebo renesance. Nejčastějším prvkem socialistického realismu jsou domovní znamení. Vesměs je najdete nad vchody do bytových domů. Často mají podobu pracujících, sportujících nebo odpočívajících lidí, někdy se objevují zvířata a florální motivy. Umělecká výzdoba ale byla často zneužita propagandou. Dekorativnost měla v socialistickém realismu většinou jasný účel.
Nejoceňovanější jsou stavby s vysokou věží. Silueta těchto budov byla velice podobná. Uprostřed objektu se tyčí věž, v době svého vzniku zakončená rudou hvězdou.
Sorela dokázala navázat na historická města v době, kdy se o hodnotu starých staveb nezajímali ani architekti. Zatímco pozdější paneláky sebraly kouzlo mnohým českým městům, domy ve stylu sorela dokázaly se starší zástavbou splynout.
Příklady významných staveb sorely v Československu
Hotel International v pražských Dejvicích
Hotel International, dříve Družba, je jednou z nejkrásnějších ukázek socialistického realismu v Česku a zahrál si jednu z hlavních rolí v muzikálu Šakalí léta. Budoval se mezi lety 1952 až 1956 s nadějí, že se jeho otevření zúčastní i sám Stalin. Nejspíš z toho důvodu se pro něj mezi lidmi vžilo pojmenování Stalinův dort. Načančaná stavba dodnes schovává umělecká díla a bohaté interiéry s množstvím dekorací. Najdete tu umělecké vitráže i gobelíny.
Čtěte také: Recenze cihlových obkladů: co potřebujete vědět
Ostrava-Poruba: Město snů s pařížským nádechem
Dnes památkově chráněná čtvrť Ostrava-Poruba měla být samostatným městem Nová Ostrava, které by nahradilo starou moravskoslezskou metropoli, na jejímž místě se mělo těžit uhlí. S výstavbou se začalo roku 1952 a praktický funkcionalismus předchozích dekád tu vystřídal nový styl. Nebyl modernější, ale byl každopádně monumentálnější. Leninova třída měla připomínat pařížské Champs-Élysées i architekturu Petrohradu. Ostatně známá stavba Oblouk zakončená věžičkami si přímo brala inspiraci z budovy petrohradské Admirality. Na Hlavní třídu v ostravské Porubě můžete vstoupit několika vítěznými oblouky. Fasády domů zdobí jónské sloupy a renesanční sgrafita. Nic moc nenaznačuje, že se člověk nachází na sídlišti. Zdobnost a monumentálnost Poruby je výjimečná. Ačkoli se projekt nového města nepodařilo dokončit a čtvrť se začlenila do Ostravy, je Poruba unikátní. Domy tu tvoří bloky, v jejich přízemí najdete obchody i restaurace. Neschází tu ani zeleň. Zajímavou stavbou jsou takzvané Věžičky, budova, která nezapře inspiraci českými renesančními zámky a je jednou z dominant Poruby.
Socialistický realismus v Mikulově
Sorela nabídla z dnešního pohledu nezaměnitelnou výhodu. Neničila historická centra měst. Stalo se tak například v Mikulově, kde v těsné blízkosti památkové rezervace vyrostlo malé sídliště, které respektovalo místní architekturu. Jen málokoho by napadlo, že domy se sedlovou střechou a renesančními štíty jsou výsledkem komunistického plánování.
Velkolepý experiment na Kladně: Rozdělovské věžáky
Dnes kulturní památka, šestice 48 metrů vysokých věžových domů v kladenském Rozdělově, svým pojetím zcela vybočující z dobové produkce, dostala povolení k realizaci na konci roku 1951. Stavba však byla zahájena až v březnu 1953 vytyčením prvního a druhého domu nejblíže rozdělovskému kostelu sv. Václava. Velkolepý projekt ovšem zůstal nedokončen. Věžáky připomínají mrakodrapy a k mikulovské sorele mají na míle daleko. Přesto nesou výrazné prvky socialistického realismu. Kromě monumentálnosti to jsou třeba keramická domovní znamení. Stavby disponují několika terasami, dvěma patry sklepů, přičemž to spodní sloužilo jako protiatomový kryt. Střídají se tu prostorné byty s menšími a některé byty mají balkony.
Šumperák: Unikátní skvost socialistické architektury
Šumperák, pro někoho unikátní skvost socialistické architektury a pro jiného nenáviděný paskvil. Faktem je, že tyto domy byly ve své době revolučním projektem, v němž byly využívané nové stavební technologie a materiály. Podle odhadů jich stojí v České republice a na Slovensku necelých pět tisíc a jejich majitelé na ně nedají dopustit dodnes. Autorství tohoto domu je připisováno projektantovi Josefu Vaňkovi ze Šumperku, odtud lidový název „šumperák“. Oficiálně se ovšem nazýval „rodinný dům typu V“. Na první pohled připomínal západní stavby, ať už šlo o prosklenou fasádu, prostor nebo propojení interiéru s exteriérem. Typická byla šikmá střecha s přesahem, velká okna, která propouštěla spoustu světla dovnitř a komfortní dispozice. Dnes je proto mnoho šumperáků dvougeneračních a původní idea, tedy že kolem domu už nebudou žádné další garáže nebo kůlny, se trochu vytratila.
Konec éry sorely a bruselský styl
Sorela neměla dlouhé trvání. Už v roce 1954 její zdobnost odmítl Nikita Chruščov, tedy pouhé dva roky po začátku výstavby ostravského sídliště. V Československu její konec přišel až s rokem 1956. Velice brzy ji nahradila experimentální sídliště a bruselský styl, který vzešel z výstavy Expo 58 v Bruselu, kde Československo vyhrálo nejvyšší ocenění. Přestože socialistický realismus ovlivňoval naše bydlení i města jen pár let, patří k tomu nejvýraznějšímu, co nám architektura 20. století zanechala. Jen málokdo by se nezastavil u paneláku s renesanční fasádou.
Čtěte také: Cihlové obklady: Estetika a funkčnost
Dnešní pohled na poválečnou architekturu
Architekt a historik architektury Petr Klíma se dlouhodobě věnuje tématu obchodních domů v socialistickém Československu. Jak v roce 1980 napsal historik a teoretik architektury Otakar Nový, české a slovenské obchodní domy se staly "jakýmsi prostorovým plakátem růstu životní úrovně socialistických zemí". Pro řadu architektů ze silné generace narozené v období mezi oběma světovými válkami se univerzální, plnosortimentní obchodní domy staly možností navrhovat a realizovat stavby, které se nesmazatelně vepsaly do obrazu města, podobně jako kulturní domy, hotely, školy, administrativní budovy nebo sportovní stavby. Mezi tyto tvůrce patřili kromě Růženy Žertové i Věra Machoninová s manželem Vladimírem, Karel Hubáček, Miroslav Masák či jejich výrazně mladší kolegové John Eisler, Martin Rajniš a další.
Exteriéry se dramaticky neliší, jisté lokální odlišnosti jsou však dobře patrné. Například soudobé obchodní domy realizované ve východním Německu měly zpravidla fasády pokryté hliníkovými kazetami. Tyto dílce vyráběné v SSSR vytvářely po osazení souvislou plochu plastických kosočtverců, trojúhelníků a dalších geometrických útvarů.
Památkovou ochranu by si zasloužila v první řadě Kotva. Navrhoval to už v roce 2007 profesor Rostislav Švácha, přibližně před rokem vyjádřili záměr poslat návrh na památkovou ochranu budovy pražští radní. Je to naše kulturní dědictví, ze Západu je tahle architektura vnímána velmi pozitivně, je třeba udržet otisk doby, říká Vladimir 518 o „nejošklivějších stavbách“ Prahy, jako je třeba Žižkovská věž.
Moderní fasády a beton v současné architektuře
V posledních letech byly v České republice postaveny budovy, domy či objekty, které jsou zajímavé pojetím fasád, na jejichž zhotovení byl použit beton v kombinaci s dalšími materiály. Je mezi kancelářská budova, parkovacím dům, zázemí hřbitova, víceúčelový dům nebo experimentální tělocvična.
Organické fasády administrativních budov
Architektonická kancelář DAM se intenzivně věnuje tvorbě administrativních budov. Zvláště zajímavé jsou objekty uskutečněné na nepravidelných půdorysech, jako kupříkladu Main Point Karlin (2012) nebo Main Point Pankrác (2018), které rozšiřují organické pojetí architektury do oblasti developmentu, kde jsou obvyklé především pravoúhlé koncepty. Výrazně plasticky tvarovaná fasáda svým zakřiveným průběhem nabízí zajímavý a proměnlivý vzhled při pohledu zvenčí. Tento výraz je nezaměnitelný, jasně se odlišující od unifikovaných plochých prosklených fasád. Fasáda hlavního objektu je složena z jednotlivých oken střídajících se s plnými pilíři, přičemž tepelná izolace byla zakryta plasticky tvarovanými dílci ze sklovláknobetonu, které se vyrábějí stříkáním do forem. Nižší, hlavní budova vypadá, jako by byla složena ze subtilních betonových kvádrů, jejichž jemná profilace spolu s hrou světla a stínů posiluje dojem plastičnosti jednotlivých částí.
Čtěte také: Vše o fasádních obkladech z tvrdého dřeva
Inovativní použití betonu: Parkovací dům v Dolních Břežanech
Mezi architekty, kteří dokážou objevně pracovat s betonem, patří už třicet let profesor Zdeněk Fránek. V Dolních Břežanech u Prahy dostal úkol navrhnout parkovací dům. Nezaměnitelnou tvář parkovacímu domu dodávají uplatněná svodidla, která tvoří jeho hlavní průčelí směřující na severozápad a slouží nejenom jako ochrana interiéru, ale také jako zajímavá navigace pro řidiče. Svodidla vyjadřují dynamiku ryze užitkového objektu, zároveň mu dodávají na přitažlivosti, jsou jakýmsi jeho poznávacím znamením. Z východu a z jihu vymezují parkovací dům mohutné železobetonové stěny, které jsou prostoupeny zvláštními otvory. Jsou určeny k provětrávání a zároveň umožňují prosvětlení vnitřních prostor přirozeným světlem. Připomínají střílny nebo přesýpací hodiny. Jde však o fragmenty reálných svodidel, které byly svařeny a následně použity jako ztracené bednění. Jde tudíž o ryzí novotvar, jenž nikdy předtím neexistoval.
Minimalistické zázemí hřbitova v Litomyšli
Jako důkaz předchozího tvrzení může sloužit zázemí hřbitova, které navrhli brněnští architekti Ladislav Kuba a Tomáš Pilař. Dvojici domů pojali jako esenci minimalismu, v němž se neimprovizuje a vše se přísně oddává účelu, užitečnosti a neokázalosti prezentované v přehledné formě. Dvojici těles tvoří hladké monolitické betonové odlitky s ostrými reliéfními zářezy cortenových výplní, do nichž jsou integrovány dveřní a okenní otvory. Pohledový beton je nedílným výrazem fasády, která přináší do nekropole potřebný klid a vizuální ztišení.
Víceúčelový dům v Komunardů č. 35 v Praze
Architekt Stanislav Fiala ve víceúčelovém domě v ulici Komunardů č. 35 dokončeném v roce 2020 přinesl do někdejší industriální čtvrti, jež po roce 2000 prochází radikální proměnou, dosud chybějící typ budovy: městský palác korunovaný obytnou věží. Fasádu paláce vertikálně protkávají šikmo „běžící“ betonové stabilizační pilíře, jejichž povrchová struktura záměrně připomíná povrch skály. Aby bylo dosaženo co nejpřesvědčivějšího výsledku, finální nástřik prováděli pracovníci specializující se na realizaci cvičných lezeckých stěn. Sloupy protkávají dům jako skalnaté žíly a jsou natolik neobvyklé, že se jich lidé dotýkají: jako by se chtěli přesvědčit, nemýlí-li je zrak. Ve vyšších partiích, resp. od třetího patra, kde začíná bytová část, se na nich uplatňuje rezivějící ocelový plech a balkony jsou opatřeny zábradlím ze stříbřitých armovacích tyčí přizpůsobených uživatelskému komfortu.
Aplikační centrum BALUO v Olomouci
Jedna ze čtyř částí moderního Aplikačního centra BALUO v novém areálu Univerzity Palackého v Olomouci, kterou navrhl architekt Miroslav Pospíšil, slouží jako reálný tréninkový lezecký objekt. Celý objekt je obložen pohledovými betonovými fasádními panely, které jsou doplněny plastovými horolezeckými chyty. Fasáda toho „vědeckého sportoviště“ byla provedena z prefabrikovaných betonových panelů v pohledové kvalitě, do nichž byly zapuštěny plastové lezecké chyty, které zdatným jedincům umožňují vylézt až na vrchol budovy. Z dálky vypadají fasády jako abstraktní malířské plátno, z blízka se před divákem rozehrává trojrozměrná kompozice různobarevných výčnělků z polyuretanu zapuštěných do betonového podkladu. Vzniklo veskrze pozitivní dílo, v němž se přísnost potkává s nečekaně emotivními prvky reflektujícími lidskou fyzickou stránku.
tags: #socialistická #architektura #fasády #domů