Fasádní omítka je první, čeho si při pohledu na jakýkoliv dům všimneme. Omítka neplní jen funkci estetickou, ale má za úkol chránit podkladovou vrstvu (zdivo nebo zateplovací systém), zajistit dobrou mechanickou odolnost a snižovat míru zašpinění. Potrpíte-li si na vzhled svého domu a klasická „hladká“ fasáda se vám zdá všední, výrobci vám nabízejí širokou škálu ztvárnění povrchu. Dekorativní omítky umožňují vytvářet na obvodových pláštích budov nebo stěnách v interiéru rozličné kreativní vzory a věrně napodobovat struktury rozličných materiálů.
Typy fasádních omítek a jejich vlastnosti
Každou omítku tvoří nějaké pojivo, plnivo a voda, případně další přísady, které zlepšují vlastnosti materiálu. Protože se různé typy omítek liší složením, mají odlišné vlastnosti a hodí se na různé typy podkladů. Na obecné rovině rozlišujeme fasádní omítky na minerální a pastovité.
Minerální omítky
Minerální omítka se vyrábí z přírodních materiálů (vápenců, cementů, křemičitých písků apod.). Jde o suché směsi, a tak se musí před aplikací smíchat v požadovaném poměru s vodou. Minerální omítky se vyznačují vysokou paropropustností a odolností vůči tvorbě plísní. Jejich nevýhodou je náročnost aplikace. Protože nejsou minerální omítky probarvené, pro dosažení požadovaného odstínu se musí dodatečně opatřit fasádní barvou.
Minerální omítky, které obsahují přírodní pojiva, jako je vápno nebo cement, jsou prodyšné, chrání před plísněmi a jsou ideální pro plné podklady, jako jsou cihly nebo vápenopískové cihly, stejně jako pro vlhké nebo deštivé regiony.
Pastovité omítky
Pastovité omítky se v současné době uplatňují mnohem častěji než minerální. Jde o tenkovrstvé designové omítky, které jsou ideální pro použití na různé systémy zateplení. Na rozdíl od minerálních jsou probarvené a naředěné. Díky pastovité konzistenci se přímo nanáší na podkladovou vrstvu, a tak je nanášení pastovité omítky rychlé a snadné. Fasádní omítky pastovité konzistence se podle použitého pojiva standardně dělí na silikátové, silikonové a akrylátové. Existují pak různé kombinace pojiv, například silikon-silikátové omítky, které se vyznačují větší odolností vůči zašpinění.
Čtěte také: Průvodce světem cihlových fasádních obkladů
Při výběru materiálu je důležitým parametrem paropropustnost.
- Silikátové omítky: Nejvíce paropropustné jsou omítky silikátové. Pojivem těchto omítek je silikát, tedy vodní sklo. Vzhledem ke zmíněné vysoké paropropustnosti se hodí pro použití na všechny typy zateplovacích systémů. Protože je použité pojivo zásadité, odolává vůči vzniku plísní a mechů. Na druhé straně je možné silikátové omítky aplikovat jen při dobrých klimatických podmínkách. Ideální je teplota kolem 20 °C a vlhkost 50 %.
- Silikonové omítky: Vzhledem k vynikajícím vlastnostem patří silikonové omítky k nejlepším materiálům využívaným pro omítání fasád. Silikonové omítky se vyznačují dobrou pružností, odolností vůči vodě i špíně, stejně tak i jednoduchou aplikací a mnohaletou životností. Silikonové omítky také odolávají vůči UV záření, jsou chemicky stabilní a odolné proti vzniku plísní.
- Akrylátové omítky: Akrylátové omítky jsou cenově nejdostupnější. Jde o probarvený typ pastovitých omítek, které lze bez problémů namíchat i do velmi sytých a plných odstínů. Akrylátové omítky jsou mechanicky odolné a snesou i častý kontakt s vodou. Řada výrobců přidává do akrylátových omítek speciální fungicidní přísady, a tak se ani u nich mechy a plísně často neobjevují. Hlavní nevýhodou akrylátových omítek je zmíněná nízká paropropustnost. Proto se doporučují jen na fasády s dobrými izolačními vlastnostmi.
Vedle tří zmíněných typů pak existují i různé speciální typy omítek s kombinací různých pojiv. Hojně rozšířené jsou například silikon-silikátové omítky.
Příprava podkladu před nanášením omítky
Před aplikací omítky je třeba, aby byl podklad suchý, pevný, rovný, bez prachu a nečistot, resp. bez filmotvorných nátěrů se separačním účinkem (bednicí olej). Musí být dostatečně vyzrálý, aby se zachovala funkčnost a barevný odstín povrchové úpravy.
Očištění fasády před nátěrem
Každou starou fasádu musíme nejprve nějakým způsobem očistit. Můžeme tak učinit vodou - pomocí tlakového přístroje WAP - ale mnohdy postačí pouze odstranit nesoudržné části špachtlí nebo kartáčem. Poté celou plochu oprášíme, aby se nám do nádoby se štětkou či válečkem nevracely drobné částečky z původního povrchu. Zaprášenou fasádu můžete nasucho omést, při silnějším znečištění pak vyčistit pomocí vysokotlakého čističe.
Penetrační nátěr
Na připravený podklad se nejprve nanese válečkem nebo štětcem celoplošně neředěný penetrační nátěr, který zpevní podklad a zároveň zvýší přídržnost vrchní omítky a zabrání jejímu předčasnému vyschnutí. Na podklady s vyšší nasákavostí se nanášejí dvě vrstvy penetračního nátěru - první nátěr ředěný vodou v poměru 1:1 a druhý nátěr neředěný. Penetrační nátěr se nanáší do nasycení podkladu a nechá se vsáknout.
Čtěte také: Vlastnosti fasádních cihlových pásků
Takto připravený povrch zpevníme základní impregnací - BARLET PENETRAČNÍ NÁTĚR, která je dodávána v různě velkých nádobách, jakož i v kanistrech s již rozředěným obsahem. Konkrétní druh penetračního nátěru volíme podle povrchu fasády. Při nanášení penetrace na fasádu štětkou provádíme křížové i krouživé tahy, abychom roztok dostali do všech pórů. Hrubší a členitější fasády vyžadují při penetrování i tupování štětkou s řidším roztokem - tzv. hloubkovou penetraci. Cílem je dostat penetraci do všech záhybů, zkrátka do hloubky. Penetrace na staré fasádě vytvoří ochranný film a také tuto starou fasádu zpevní, což je její nejdůležitější úkol. Na penetraci závisí kvalita a trvanlivost následné fasádní barvy. Penetraci se doporučuje nechat „vyzrát“ a vyschnout do druhého dne. Penetrační nátěr se začne nanášet až po dostatečném vyschnutí penetračního nátěru (min. 12 hod).
Vhodný penetrační nátěr předepisuje výrobce dané omítky. Pokud bychom použili jiný nátěr, hrozí nám ztráta záruky. Penetrovat můžeme jen na dostatečně očištěný a suchý podklad. Pokud si vybereme na dům dva druhy omítky, je třeba použít dva typy penetrace. „Penetrační nátěr nebo odstín musíme přizpůsobit konkrétnímu odstínu dané omítky. Pokud volíme například hnědý odstín omítky, musíme vybrat hnědou penetraci. Je to z toho důvodu, aby po natažení omítky neprosvítala původní vrstva,“ vysvětluje Zdeněk Pikl.
Nanášení fasádní omítky štětkou
Omítání je úprava povrchů, které se musí věnovat zvláštní pozornost. Omítka tvoří ochrannou vrtsvu obvodového zdiva, chrání ho před povětrnostními vlivy, deštěm, sněhem a nárazy. Standardní tloušťka takové omítky se pohybuje okolo 40 - 60 mm. V případě staré nebo velmi nekvalitně zhotovené stěny slouží omítka především k vyrovnání nerovností. Omítkou se také zakrývá vedení instalací ve stěnách, překrývá menší díry, trhliny a hnízda.
Omítky je možné provádět po dokončení všech mokrých procesů a řádném vyschnutí. Okolní teplota musí být min. 5 °C, při teplotě nad 30 °C nebo velkém proudění vzduchu je nutné přijmout opatření proti rychlému vysychání čerstvě provedené omítky (ochrana proti přímému oslunění). Podklad musí být nosný, prostý prachu, volných částic, výkvětů soli popř. zbytků bednícího oleje.
„Klimatické podmínky mohou výrazně ovlivnit výslednou kvalitu provedené omítky. Výrobci omítek jasně doporučují teplotu a vlhkost, kdy aplikaci provádět. Obecně lze říci, že rozmezí teplot je od 5-25 °C. Pokud takové podmínky nepanují, měli bychom zvážit, jestli aplikaci omítky odložíme,“ upozorňuje Zdeněk Pikl. Podmínky uvedené výrobcem jsou poměrně přísné. Když počasí ale nepřeje, je možné do kýble s omítkou přimíchat speciální přísadu, takzvaný urychlovač. S jeho pomocí je možné omítku nanášet i při teplotě 0-5 °C. V žádném případě bychom ale omítku neměli natahovat při mínusových teplotách. Před nanášením je nutné omítku dobře promíchat čistým míchadlem. Budete-li omítku aplikovat v letních měsících, kdy hrozí rychlejší zrání, můžete do kýble při rozmíchávání přidat 200 ml čisté vody. Zdeněk Pikl také doporučuje zvážit, kolik práce během jednoho dne zvládneme. „S nanášením omítky bychom měli končit optimálně vždy na rozhraní nějakých ploch - jako jsou nároží, rohy apod. Aby se nestalo, že se omítka bude druhý den napojovat v místě již zaschlé omítky, tento spoj by byl pak vždy viditelný.“
Čtěte také: Aplikace betonové fasádní stěrky
Nátěr na hrubou fasádu štětkou
- První vrchní nátěr: Po dostatečném vyschnutí na fasádu zpevněnou penetrací začneme aplikovat hlavní vrchní nátěr BARLET. Máme-li okraje ohraničené páskou, můžeme zpočátku používat štětec a pak pokračujeme širokou štětkou. I zde se předpokládá, že pečlivý nátěr štětkou zanese barvu hluboko do členitější struktury fasády. Je to zdánlivě banální připomínka, ale na hrubých fasádách se barva musí téměř tupovat, aby se dostala do všech skulinek, obdobně jako při penetraci.
- Druhý vrchní nátěr: Další vrstvu nátěru provádíme až po zaschnutí předešlé. Zpočátku „ořezáváme“, jak říkají řemeslníci, kolem okrajů štětcem a pak, nejlépe štětkou, pokračujeme na ostatních plochách. Druhý nátěr se doporučuje nanášet válečkem. Pomocí válečku docílíme s barvou BARLET celistvého vzhledu fasády bez nepravidelností. Při aplikaci válečkem používáme barvu v hustějším provedení a tahy opět nezapomínáme křížit. Pokud jsme zvolili odstín namíchaný ze základních barev, je nezbytné dbát na to, abychom měli dostatek barvy na celou požadovanou plochu. Dva správně provedené nátěry vytvoří dlouhodobý ochranný film vůči povětrnostním podmínkám. Omítka však stále zůstává prodyšná.
Nátěr na běžnou fasádu štětkou
- První vrchní nátěr: Po důkladném vyschnutí penetračního nátěru, nejlépe po jednom dni, začínáme s nanášením prvního vrchního nátěru. Začínáme v členitých okrajových částech a navazujeme na ostatní celé plochy. I v případě relativně hladké omítky při prvním nátěru upřednostňujeme pečlivější práci se štětkou. Provádíme kříživé a krouživé tahy.
- Druhý vrchní nátěr: Druhý nátěr, prováděný válečkem s hustší konsistencí používaného nátěru, vytvoří na zdi požadovanou jednolitou plochu. Vlastnosti nátěrů BARLET jsou skutečně obdivuhodné. Omítka je po druhém nátěru omyvatelná a prodyšná zároveň a nedrží se na ní tolik prachu a nečistot.
Společnost BARVY A LAKY TELURIA, s.r.o. vyrábí nejen akrylátové a silikátové nátěrové hmoty, ale i vápenné fasádové nátěry pro kutily či pro restaurátorské práce památkářů. Velká škála barevných odstínů nátěrů, které se dají i vzájemně míchat, je samozřejmostí a vytváří se dle přání zákazníka. Vyrábí se nejen v hladkém provedení, ale i plněné jemným křemičitanem. S těmito nátěry může pracovat i naprostý laik, jež docílí většinou stejných výsledků jako zkušenější řemeslník.
Dekorativní techniky nanášení omítky
Osobitý charakter můžeme domu dodat nejen použitím zajímavých barevných kombinací na fasádě či obklady - použít můžeme i některý z kreativních způsobů, jak netradičně nanést finální omítku.
Vytvoření struktury dřeva
- První vrstva omítky: První vrstva omítky se nanese na podklad hladítkem v tloušťce přibližně 1 mm a vyrovná se do roviny. Tím se zaplní případné nerovnosti v podkladu. Nechá se do dalšího dne důkladně vyschnout.
- Druhá vrstva omítky: Druhá vrstva omítky se nanáší ve vodorovném směru hladítkem a je ji třeba ihned pročesat zubovým hladítkem s drobnými trojúhelníkovými zuby s výškou 2 až 3 mm. Tím se dosáhne stejné tloušťky omítky na celé ploše a struktury vodorovných rýh (manšestr).
- Fládrování: Následně se pomocí fládrovacího válečku vytvoří výsledná struktura dřeva. Váleček se po povrchu omítky táhne a zároveň naklápí.
- Vytvoření spár: Po zaschnutí omítky, kdy se už nelepí na ruku, ale ještě není vytvrzená, se pomocí zednického metru, tužky a vodováhy rozměří rastr spár mezi deskami a vytvoří se samostatné spáry. Spáry se tvoří pomocí zednické latě a hrany zubového hladítka nebo jiným vhodným nástrojem. Nechte schnout 1 den.
- Přebroušení: Zaschlá omítka se snadno přebrousí, např. brusnou mřížkou na sádrokarton, čímž se odstraní vystupující zbytky omítky a největší nerovnosti. Z povrchu se odstraní brusný prach.
- Lazura: Následně se nanáší v jedné souvislé vrstvě malířským válečkem nebo štětkou důkladně promíchaný neředěný lazurový nátěr.
- Patinování: Lazurový nátěr se začne nanášet ihned po nanesení patiny navlhčenou houbou. Tahy houbičkou se setře lazura z vystupujících částí struktury dřeva a na ploše se v nátěru vytvoří světlejší plochy. Tím se dosáhne věrohodné struktury dřeva. Lazuru je třeba nechat důkladně vyschnout (min. 12 hod).
Dekorativní omítku je možné začít nanášet až po dostatečném vyschnutí penetračního nátěru (min. 12 hod).
Zatírání omítky štětkou
Zatírání omítky je metoda, kterou lze vytvořit zajímavě profilované, plastické povrchy omítek. Pro postup, stejně jako u ostatních typů strukturovaných omítek platí, že se vrstva omítky upravuje ihned po nanesení, aby nezaschla a na jejím povrchu proto vůbec bylo možné vytvářet nějakou strukturu.
Omítku nanášíme v požadované tloušťce vrstvy nerezovým hladítkem na ometený, soudržný a řádně očištěný a připravený podklad. Ihned po nanesení čerstvou omítku upravíme nerezovým hladítkem tak, aby odpovídala naší představě. Takto připravenou omítku necháme mírně zavadnout. Pro úpravu hladítkem je třeba omítku nanést obdobně jako při úpravě štětkou, abychom ovšem docílili požadovaného konečného efektu, bude tentokrát požadovaná vrstva omítky rovna tloušťce zrna.
- Ihned po nanesení omítku upravíme hladítkem, abychom jí dodali plastický vzhled.
- Při úpravě hladítkem použijeme plastové hladítko ihned na čerstvě nataženou omítku.
Tenkovrstvou omítku Baumit CreativTop nanášejte pouze v takové ploše, kterou lze zpracovat před zaschnutím. Do omítky se nesmí malířskou štětkou zapracovat velké množství vody, mohlo by dojít k vyplavení pigmentů. Pro dosažení jednotného barevného vzhledu doporučujeme omítku přetřít jedním až dvěma nátěry fasádní barvy.
Hrubé natažení omítky provádějte s využitím ocelového hladítka. Tenkovrstvé omítky se realizují buď jako rýhované, nebo škrábané. Podle vyžadované struktury musíte pořídíte vhodný typ omítky a provést správný postup finální úpravy. Rýhované struktury fasádní omítky se dosahuje vytvářením přímočarých nebo krouživých tahů hladítkem z umělé hmoty nebo polystyrenu, a to po krátkém zaschnutí materiálu. Škrábaná omítka se pak vytváří krouživými pohyby plastového hladítka, které se provádí ihned po natažení omítky. Ve výsledku jsou zrna pravidelně rozvrstvená a rovnoměrně vystupující. Při strukturování omítky nedoporučujeme hladítka čistit vodou, ale přebytečný materiál jenom setřít.
Důležité body při nanášení omítky
Základem úspěšné realizace fasádní omítky je správná volba materiálu a dodržení doporučovaného technologického postupu. Pro optimální výběr je třeba vzít v úvahu podklad, podnebí a optické požadavky. V ideálním případě je třeba se obrátit na specializovanou firmu.
Aby finální omítky vypadala působivě, musí se natahovat v celé ploše na jeden zátah. Proto by se na zhotovení omítky mělo podílet více pracovníků, aby bylo napojení rychlé a zdařilé. Pokud by k napojování docházelo až po přeschnutí omítky, byly by spoje viditelné.
Při omítání se nanáší několik vrstev omítky, přičemž platí, že čím více základních vrstev, tím větší pevnost. Fasádní omítka nakonec určuje strukturu. Přesný systém omítání, tj. počet a tloušťka vrstev nebo druhů omítek, závisí na příslušném podkladu nebo druhu cihel.
U provádění omítek se kontroluje zejména zahlazení hran a koutů a rovinatost povrchu (do 2 mm/2 m lati).
tags: #fasadni #omitka #nanaseni #stetkou