Budova Nové scény Národního divadla vzbuzovala kontroverze od samého počátku. Její ikonická fasáda z více než 4300 ručně foukaných skleněných tvarovek vznikla ve spolupráci architekta Karla Pragera a výtvarníka Stanislava Libenského.
Historie vzniku fasády Nové scény
O rozsáhlé rekonstrukci Národního divadla v Praze se začalo hovořit již ve 20. letech 20. století, kdy se uvažovalo o tom, že by mezi stávajícím Národním divadlem a Voršilským klášterem měla vzniknout nová budova. V průběhu let proběhlo několik architektonických soutěží, z nichž se poslední uskutečnila v 60. letech 20. století a vyhrál ji Bohuslav Fuchs. Původně měly na volném prostranství po takzvaných Kaurových domech vzniknout tři nové objekty: provozní budova divadla, restaurace a přímo u Národní třídy stavba se společenským sálem.
Architekt Bohuslav Fuchs však v roce 1972 zemřel a jeho kolektiv se práce vzdal. Práci na dostavbě Národního divadla převzal tým Pavla Kupky, Iva Loose, Jany Hrdličkové, Bohumila Blažka a Markéty Lierové. Tou dobou už se však jednalo o tři budovy. Dvě z nich byly technické a jiné provozy, které nemohly být umístěny v historické budově a nepočítala s nimi ani budova Bohuslava Fuchse.
Na počátku 80. let minulého století ale přišel scénograf architekt Josef Svoboda s požadavkem, aby byly plány přehodnoceny a aby zde vzniklo hlavní zázemí pro Laternu Magiku. Po nějaké době diskusí bylo jasné, že plány Josefa Svobody nemohou stavaři přeměnit ve skutečnost v termínu, na kterém trval městský výbor komunistické strany. Nová scéna, spolu s rekonstruovanou historickou budovou, měla zahájit činnost na 100. výročí Národního divadla, které se otevřelo 18. listopadu 1883. Úkol urychleně dostavět Novou scénu dostal architekt Karel Prager. Nová budova měla být víceúčelová a prostor měly využívat Laterna Magika, činohra, opera i balet.
Karel Prager a jeho vize
Karel Prager byl jedním z nejvýznamnějších českých představitelů brutalistního architektonického stylu a jeho stavby se dodnes setkávají s velkou kritikou a rozdělují veřejné mínění. Navzdory všem Pragerovým zkušenostem z předchozích projektů představovala stavba Nové scény jedinečnou výzvu. V tomto případě se nejednalo o projektování budovy od nuly, ale o přizpůsobení stávající, částečně dokončené stavby novému plánu. Když Prager převzal stavbu Nové scény, byl již třetím architektem, který projekt vedl, a rozhodnutí, že se budova stane novým domovem Laterny magiky, si vyžádalo radikální změnu v návrhu budovy.
Čtěte také: Provedení pohledového betonu
Prager se při konstrukci budovy rozhodl pro využití systému FEAL, který umožňoval zavěšení obvodového pláště z kubánského serpentinitu, česky také hadce, což je hornina podobná mramoru. Avšak plášť využívající pouze hadec neměl dostatečné akustické vlastnosti. Z Národní by do divadelních prostor pronikalo až příliš hluku a to bylo třeba vyřešit. Prager přišel s velmi odvážným řešením, se kterým mu pomohli skláři Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová.
Skleněná fasáda od Libenského a Brychtové
Skleněnou fasádu společně vytvořili Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. Tato dvojice společně reprezentovala československé sklářské umění na Expo 58 a vytvořili monumentální objekty tzv. skleněné plastiky pro architekturu. Pro stavbu monumentálního reliéfu, který obklopuje Novou scénu Národního divadla, vytvořili Libenský a Brychtová skleněné bloky s využitím formy pro televizní obrazovky. Fasádu tvoří 4200 jednotlivých bloků, z nichž každý váží zhruba 40 kilogramů. Sklářské komponenty byly zhotoveny ze speciálního skla SIMAX ve sklárnách Kavalier v Sázavě a následně ozařovány kvůli barevnému tónu. Zvolené měřítko a modul skleněných prvků navazují na proporce historické budovy Národního divadla - například na rytmus hlavic, koulí a kuželek Zítkovy architektury.
| Prvek | Popis |
|---|---|
| Počet tvarovek | 4200 |
| Hmotnost jedné tvarovky | cca 40 kg |
| Rozměry jedné tvarovky | 80 x 60 x 40 cm |
| Materiál | Sklo SIMAX |
| Výrobce | Sklárny Kavalier v Sázavě |
| Návrh | Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová |
Interiér a technické problémy
Hned od otevření Nové scény se začaly projevovat důsledky změn provedených uprostřed stavby. Architekt Karel Prager například navrhl jeviště jako variabilní prostor, který lze různě přestavovat. Už při premiéře 20. listopadu 1983 ale bylo jasné, že to nebyl šťastný nápad. Herci nebyli slyšet, točna vrzala, dojem byl rozpačitý. V sále byla špatná akustika, přestavby komplikované a točna, která se nakonec stala smutnou hrdinkou premiéry, velmi hlasitě vrzala. Točnu odvezli, od proměn scény se ustoupilo, takže nakonec zůstalo jen klasické „kukátko“.
Šéf jevištní techniky Nové scény Tomáš Studnička říká, že pro činohru zkrátka od počátku nebyla Nová scéna vhodná. „Když ty kulisy jezdí nahoru a dolů, jsou hodně hlučné. Problém je s akustikou. Teď už to nějak dohoníme, hlučnost řešíme hudbou a herci mají porty. Ale ta technologie je prostě nevyhovující, navíc je to všechno z 80. let. Bereme to tak, že jsme v muzeu a je potřeba se s tím naučit pracovat,“ vysvětluje Studnička, pro kterého je budova srdeční záležitostí a pracuje zde už 28 let.
Klíčovou roli při sjednocování interiéru Nové scény hrál průmyslový design a různé detaily, jako například kování dveří, popelníky, odpadkové koše a stojany na deštníky, které vytvořil průmyslový výtvarník Jan Tatoušek. Prager sám navrhl i některé prvky vybavení, například modré kožené sedačky v hledišti divadla. Jedna z nejznámějších věcí na Nové scéně jsou modrá kožená křesla v hledišti; navrhl je přímo její architekt Karel Prager.
Čtěte také: Cihlový obklad fasády: Průvodce
Budoucnost a rekonstrukce
Nová scéna potřebuje rekonstrukci, a to jak zvenčí, tak zevnitř. Části exteriéru budovy jsou poškozené a nábytek, koberce, stěny, stropy a technické vybavení v mnoha prostorách je třeba opravit nebo vyměnit. Rekonstrukce by také mohla odstranit některé dlouhodobé problémy s akustikou divadla.
Peníze na průzkum, projekt i rekonstrukci pocházejí přitom z peněz daňových poplatníků; Nová scéna je součást Národního divadla, tedy příspěvkové organizace Ministerstva kultury, které na tuhle akci vyčlenilo 700 milionů korun a podle ředitele Peloucha je už teď jisté, že výsledná částka bude vyšší.
„Na co já se obzvlášť těším, je kavárna, která by po rekonstrukci měla vzniknout v prosklené části Nové scény. Kavárna, ze které se třeba do veřejného prostoru bude linout zvuk klavíru, je ovšem jen jedna z řady úprav, které Novou scénu při rekonstrukci čekají. Většina z nich nebude vidět - řemeslníci vymění elektřinu, rozvody vody, odpady, divadelní technologie, upraví stavební dispozice v zákulisí. divadelní technologie. „Čeho se úpravy naopak nedotknou vůbec, bude architektonická podoba fasády, navržená v 80. letech minulého století Karlem Pragerem, a stejně tak i interiér divácké části. Zůstane ikonické schodiště i lustr, které diváci znají,“ doplňuje Tomáš Staněk.
Foyer a půlkruhové schodiště ze zeleného kubánského kamene a světelná plastika, která prochází jeho středem, největší ozdoba budovy, to vše má podle něj zůstat v podstatě nedotčeno. Slova ředitele jsou ale také jedinou zárukou. Navíc ne úplně jednoznačnou - při prohlídce ukazuje, kde zmizí šatna pro diváky, kde zeleným mramorem povede průchod do zákulisí nebo ve 3. patře namísto velkoformátového obrazu přijde nový vstup do zkušebny. „Televize“ na fasádě zůstanou. Co bude za nimi, se ale přesně neví...
Čtěte také: Realizace OSB fasády
tags: #fasada #nove #sceny #narodniho #divadla