Palác Lucerna, vybudovaný v letech 1906-1919 po etapách na protáhlé parcele mezi ulicemi Vodičkovou a Štěpánskou (Vodičkova 36, Štěpánská 61, čp. 704/II), patří k důležitým příkladům architektonické moderny a reprezentuje typ velkoryse řešené polyfunkční budovy s pasážemi.
Vize a počátky stavby
Architekt a stavitel Vácslav Havel, dědeček prvního českého prezidenta Václava Havla, měl velké přání - postavit v Praze multifunkční palác. To se mu splnilo a v roce 1906 začal budovat v centru Prahy Palác Lucerna. Byla to první velkoměstská stavba v americkém stylu. Vácslav Havel, pražský rodák, architekt, stavební inženýr a stavební podnikatel, vydělal první velké peníze na stavbě činžovních domů. Inspiraci sbíral na svých cestách do Berlína, Paříže a Londýna. V roce 1905 se rozhodl všechno prodat - kromě činžáku vedle dnešního Tančícího domu s popisným číslem 2000 - a soustředit se na velkorysý projekt obchodního domu s rozlehlou pasáží, jenž by odpovídal budoucím velkoměstským měřítkům.
Jméno mu dala jeho milovaná žena Emilie. Ta prý, když poprvé viděla plány čelní fasády do Vodičkovy ulice, prohlásila, že jí budova připomíná lucernu. Palác samotný vznikal ve dvou etapách. Nejdříve v roce 1906 započatou přestavbou budovy do Vodičkovy ulice (bývalého Bělského paláce - dnes s kinem, hudebním klubem a podzemní restaurací Černý koníček), o sedm let později pak přestavbou budovy ústící do ulice Štěpánské (Aehrenthalova paláce a jeho zahrad), kde na místě dnešního Velkého sálu Havel původně zamýšlel zřídit kluziště po vzoru berlínského Eispalastu.
Architektonické řešení a fasády
Stavba probíhala ve třech etapách. Na první se podílel stavitel J. Čámský v letech 1907-1911, druhou započal B. Koráb, na nějž navázal D. Hnídek. Na parcele byl nejprve rovnoběžně s ulicí Vodičkovou situován sedmipodlažní trojtraktový dům propojený schodišťovým krčkem s rovnoběžnou dvoutraktovou budovou se sálem přes 3. a 4. nadzemní podlaží. Nejvýznamnějším prostorem se stal tzv. Velký sál, nad ním probíhá pasáž lemovaná jednotraktovým čtyřpodlažním a dvoutraktovým pětipodlažním křídlem. Na konci je sedmipodlažní dvoutraktová budova rovnoběžná se Štěpánskou ulicí. V posledním podlaží jsou ateliéry se zkosenými prosklenými částmi.
Hlavní průčelí do Vodičkovy ulice je krásnou ukázkou architektonické moderny a je možná výtvarně nejzajímavější partií paláce. Tvoří je rozměrná okna a útlé parapetní pásy z umělého kamene či lizény, kryté kamennými deskami a lemované mosaznými pásky. Průčelí je ukončeno průběžným balkonem, podepřeným bronzovými konzolami s geometrickou dekorací, atikovým štítem s nápisem „Lucerna“ a dvěma postranními štítky nad dvojicí arkýřů. Štukový dekor se omezuje jen na dva maskarony na atice (sochařem byl pravděpodobně Václav Prokop). Autorství průčelí není zcela jasné, ale snad je opět Polívkovým dílem.
Čtěte také: Provedení pohledového betonu
Na secesní dekorativní fasády navazuje jemný filigrán kovových rámů výkladců v pasáži. Ten přechází směrem do nitra budovy postupně v plastičtější barokizující formy ve štuku, které se uplatňují zejména na schodišti ve střední části a v interiérech biografu, Velkého sálu a Mramorového sálu. Sedmiosé průčelí do Štěpánské ulice je sice o řadu let mladší, než to do Vodičkovy, ale působí těžkopádněji. Oživením je luxferová markýza nad vstupem do pasáže. Autorem architektonického řešení té novější části Lucerny je méně známý architekt Dobroslav Hnídek.
Pasáž s prosklenou sedlovou konstrukcí z oceli byla v roce 1946 nahrazena sklobetonovým stropem. Ploché střechy při Štěpánské ulici a přilehlých dvorních křídel tvoří členité pochozí terasy s prolamovaným zábradlím a schodišti. Dům byl propojen pasáží, a ve 20. letech 20. století propojen s pasážemi sousedních objektů.
Chronologie stavby a důležitých událostí
| Rok | Událost |
|---|---|
| 1906 | Vácslav Havel začíná s výstavbou Paláce Lucerna. |
| 1907 | Zahájení stavby ve Vodičkově ulici, na projektu se podílí Osvald Polívka. |
| 1908 | Dokončena část Lucerny do Vodičkovy ulice s kavárnou Yokohama, kabaretem a restaurací. |
| 1909 | Divadelní sál s otočným jevištěm přebudován na biograf. |
| 1911 | Dokončena budova Národních listů, poslední Havlova stavba na cizí objednávku. |
| 1913 | Zahájení přestavby budovy ústící do ulice Štěpánské. |
| 1919 | Lucerna je propojena pasáží s divadlem Rokoko. |
| 1920 | Druhý trakt budovy dokončen, celková výstavba Lucerny ukončena. |
| 1921 | Vácslav Havel náhle umírá ve Velkém sále. |
| 1929 | V kině Lucerna se odehrála první projekce zvukového filmu v Československu (film Loď komediantů). |
| 1930 | Premiéra filmu Marlene Dietrichové, její osobní účast. |
| 1931 | Promítán první česky mluvený film - Obrácení Ferdyše Pištory. |
| 1946 | Původní prosklená sedlová konstrukce pasáže nahrazena sklobetonovým stropem. |
| 1965 | Legendární koncert Louise Armstronga. |
| 1982 | Vystoupení Tiny Turnerové. |
| 1991 | Lucerna vrácena rodině Havlových v restituci. |
| 1997 | Václav Havel prodává svou polovinu Lucerny podniku Chemapol. |
| 1999 | Dagmar Havlová odkupuje zpět polovinu Lucerny od dceřiné společnosti Chemapolu. |
| 2004 | Dagmar Havlová zproštěna viny v soudním řízení ohledně nákupu poloviny Lucerny. |
| 2012 | Dagmar Havlová vyhrává spor o celou Lucernu u vrchního soudu. |
| 2011 | Velkolepé undergroundové rozloučení s Václavem Havlem ve Velkém sále. |
Technické inovace a vnitřní prostory
Statut národní kulturní památky Lucerna získala jistě právem. Vedle uměleckých kvalit totiž vyniká i novátorským technickým řešením svého Velkého sálu v podzemí, jehož velkorozponovou železobetonovou konstrukci navrhl profesor Stanislav Bechyně. Stavitelé paláce se museli vyrovnat s nestabilním podložím, které tvořily naplavené písky vltavské kotliny. Základy pod Velkým sálem tak tvoří zcela unikátní železobetonová vana obřích rozměrů.
Lucerna hostila řadu skvělých koncertů a společenských akcí a v tomto směru nemá v Praze konkurenci. Naplnila se tak vize jejího hlavního tvůrce, stavebního podnikatele Vácslava Havla, který toužil po vzoru Paříže nebo Berlína vybudovat dům, jenž bude plnit funkci jakéhosi kulturně-společenského centra. Jsou v něm živé pasáže s obchody, módními salony, restauracemi, bary a kavárnami, ale také kanceláře a byty. A rovněž velký víceúčelový sál (původně v něm mělo být kluziště), salonky, biograf a vše završí střešní vyhlídková kavárna.
V kině Lucerna zůstala téměř v původní podobě zachována neorokoková dekorace. Oblíbené byly ovšem i dekorace ve stylu rokoka, empiru nebo biedermeieru, jak je patrné třeba na výzdobě kina, kavárny nebo Zrcadlového sálu a koneckonců i Velkého sálu. Hlavní pasáž Lucerny se stavěla ve dvou etapách. Má menší a velkolepější část, mísí se zde secese a moderna. Některé prvky působí jako převzaté z arabského světa. Byly zde obchody, v patře kavárny, ale i módní salony. Dříve se místu říkávalo bazar.
Čtěte také: Cihlový obklad fasády: Průvodce
Důležitost Lucerny pro pražský život
Lucerna hostila řadu známých osobností, mj. Jana Kubelíka, Emu Destinnovou, Maurice Chevaliera nebo Louise Armstronga. V 90. letech byl v restituci vrácen rodině. Její současná majitelka Dagmar Havlová - choť Ivana Havla - palác postupně rekonstruuje a vrací mu původní lesk.
V dolejší části kabaretu, v dnešním Lucerna Music Baru, vystupoval po vyhlášení Československé republiky Karel Hašler. Po požáru a rychlé rekonstrukci v roce 1927 tu hráli tehdy dvaadvacetiletí Jan Werich s Jiřím Voskovcem. Dějiny procházely i Velkým sálem - vystupovala tu legendární Josephine Bakerová, své sjezdy zde pořádala KSČ, v roce 1965 tady zahrál Louis Armstrong, v roce 1982 Tina Turnerová, později třeba Kraftwerk, Moloko nebo Mumford and Sons. Unikátní propojení všech zmíněných prostor nejen pasáží, Pražany díky své atmosféře přezdívané Bazar, ale i podzemními chodbami pak umožňuje pořádat v Lucerně i podstatně větší akce. Takové, jakou bylo třeba velkolepé undergroundové rozloučení s Václavem Havlem 23. prosince 2011.
Čtěte také: Realizace OSB fasády
tags: #fasada #lucerna #historie