Film „Pásla kone na betóne“ z roku 1982, který je považován za jednu z oblíbených klasik slovenské kinematografie, rozvíjí osudový příběh o dceři svobodné matky. Když neplánovaně otěhotní a nemá si koho vzít, ocitne se v podobné životní situaci jako její matka před lety. Filmový příběh na motivy prozaičky a zároveň hlavní herečky ve filmu Milky Zimkové vypráví tragikomický příběh matky, dcery a jejich osudů.
Děj filmu a charaktery postav
Děj slovenského filmu se odehrává v zapadlé vesnici a líčí život činorodé matky a její dospívající dcery poznamenaný trpkými zkušenostmi s mužskou bezohledností. Děj filmu režiséra Štefana Uhera se odehrává na východním Slovensku, v místní vesnici.
Johana Ovšená
Zde žije Johana (Milka Zimková), mladá a žádaná žena. Jednoho dne potká urostlého studnaře, s nímž se dobrovolně „vyspí“ a vzápětí na to otěhotní. Na Johanku přicházejí těžké časy. Má se stát svobodnou matkou a vychovávat své dítě v prostředí vesnické nevraživosti a všeobecného odsouzení. Svou roli však zvládne bravurně a vychová 17letou Pavlínku.
Johanka je silná a statečná žena, která hořce litovala své chyby z mládí, ale tvrdě za ni zaplatila. Život ve vesnickém prostředí, kde se každá novinka šíří ústním podáním rychlostí větru, jí její životní úděl neusnadnil. I přes její šikovnost a obratnost se nemůže stát předsedkyní místního JZD. Je jen žena a jako svobodná matka, bez muže po boku, neznamená nic než místní „přespávající“. Své role se však zhostila s odpovědností a mateřskou láskou a dokázala sama vychovat téměř dospělou dívku. I přesto, že je Johanka i po letech neustále atraktivní a vzbuzuje u mužů zájem, zůstává chladná a vůči mužskému pokolení nedůvěřivá. Její city se však opět probudí příchodem nového učitele - pilota.
Pavlína
Pavlínka (Veronika Jeníková) pracuje v masokombinátu a tajně touží po životě na svobodárně. Seznámí se s Jirkou, místním vojákem, věnuje mu svůj střežený důkaz lásky a historie se opakuje... Pavlínka otěhotní. Matka i dcera jsou zoufalé. Johanka se přece jen dočkala toho, před čím chtěla svou dceru celý život uchránit - své vlastní chyby, osudu svobodné matky.
Čtěte také: O Pásla kone na betóne
Pavlínka je mladá, důvěřivá, ba přímo až mírně naivní Johančina dcera. Touží po lásce a příležitost vidí v místním vojákovi Jirkovi, který o ni projeví zájem. Jejich láska se však končí tragicky. Pavlínka je pasivní, jak při vynadání za ranní zpoždění do práce, při Jirkově žádostivosti, tak i při snaze matky o vyvolání potratu, výběru ženicha či při chystání svatby. Postava vyvolává dojem lhostejnosti, nezúčastněnosti a flegmatismu. Nebrání se, svůj osud vedený někým jiným přijímá bez slova či jakéhokoli náznaku vzpoury. Je nepřímým pozorovatelem akcí a přitom je jejich hlavním aktérem, čímž se stává přesným opakem matky.
Po neúspěšných pokusech vyvolat potrat se Johanka s kamarádkou Jozefkou rozhodnou najít pro Pavlínku ženicha, nebo jinak řečeno koupit „lístek do nebe“. Aby ostatním „vytřely zrak“ a z prostého důvodu: „nemáš muže, nemáš pravdu.“ Najdou potenciálního ženicha z Ostravy a začnou chystat bohatou svatbu, no ta se stává jen dějištěm mnoha veselých i tragikomických událostí. Pavlínka však začne znenadání krvácet a Johanka ji s podezřením potratu odváží do nemocnice, míjejíc opožděného ženicha.
Ostatní postavy
Marie Logojdová (Jozefka), i když není jednou z hlavních postav, zaujala svým výkonem v roli Johančiny dlouholeté kamarádky. V ději vystupuje jen zřídkakdy, nejprve když nastane problém. Tehdy vystoupí jako rádce a hlavní řešitel. Její charakter podává střízlivé názory, realistický a odosobněný pohled na věc s následným řešením.
Samotný studnař, Pavlínčin otec, vystupuje jako anonymní postava. Po celou dobu svého vystoupení nepromluví, divák se nedozvídá jeho jméno, důležitý je zejména jeho mužný zjev prezentovaný hlavně širokým zády.
Místa natáčení
Dej filmu se odehrává na východním Slovensku, v Prešovském kraji. Výběrem tohoto prostředí se snažila autorka scénáře vyznat lásku k kraji, kde žila 18 let.
Čtěte také: O dívce a koních
- Dedinu Gibovo filmaři umístili do obce Fintice nedaleko Prešova.
- Úvodní i závěrečné scény filmu se ale natáčely pod obcí Okružná, rodištěm hlavní představitelky a scenáristky filmu Milky Zimkové.
- Ústředním místem natáčení byl dům na Staré cestě č. 5 ve Finticích, kde bydlela spolu s dcerou hlavní hrdinka filmu Johana Ovšena.
- Také dům její kamarádky Jozefky se nacházel ve Finticích na Kanašské ulici č. 129.
- Fintice bylo vidět i ve scéně, kdy si nový učitel pouštěl letadýlko. Kamera zde snímala pohled na Fintice z louky nacházející se východně nad obcí.
- Štefanův pozdní příchod na vlastní svatbu, když se mu pokazilo auto a tahal ho traktor, se natáčel na fintické Hlavní ulici u domu č. 458.
- Družstvo, kde byla Johana zaměstnána, si filmaři vybrali v Šarišských Michaľanech, vzdálených 25 km od Fintic.
- Záběry volby do vedoucích funkcí na družstvu se točily v sále kulturního domu v Kapušanech.
- Filmaři se nevyhnuli ani samotnému městu Prešov. Na jeho okraji na Fintické 28 umístili dům předsedy družstva, kde se točila scéna s žárlivou předsedovou ženou Margitou, která silou mocí chtěla střílet z pušky.
- V Prešově se točilo i v amfiteátru, kde se Johanina dcera Pavlína seznámila s vojákem Jirkom.
- Na autobusovém nádraží v Prešově Pavlína pak proto nestihla autobus do Gibova.
- Ve staniční restauraci se zase točila scéna seznámení Johany a Jozefky, které hledaly pro těhotnou Pavlínu ženicha, s Pavlíniným budoucím manželem Štefanem.
- Ve filmu si „zahrály“ i Dukelské kasárny ve scéně, kde se těhotná Pavlína marně snaží setkat s Jirkom.
- Film se však nenatáčel pouze na východě Slovenska. Filmaři si „odskočili“ i na jeho opačný konec do Hubiny u Piešťan. Na místním hřišti se točily scény vesnické zábavy s divadelním představením, na které voják Jirka svede Pavlínu a následně dostane bitku od místních kluků.
- Asi nejvzdálenějším místem natáčení byla moravská Ostrava, kam přišla navštívit Pavlína Štefana. Zde se točilo u železáren a na ostravském Hlavním nádraží, kde Štefan doprovázel Pavlínu domů.
Kontroverze a recepce filmu
„Pod heslem Filmovým uměním za radost a krásu života, za mír a komunismus, se v 20 městech SSR začíná dnes večer 34. filmový festival pracujících, jako jedno z nejmasovějších kulturních podniků u nás.“ Takto byl uveden nový, mládeži nepřístupný film Štefana Uhera v roce 1983.
V době natáčení ale nebyli všichni připraveni na zrod silné emancipované ženy, ať už na plátně, ale i mimo něj, jelikož Milka Zimková si zahrála postavu ze své vlastní knížky. První skřípání se objevilo už na začátku natáčení. „Nad filmem měl tehdy patronát Ústřední výbor KSČ, a to, co jsme během dne natočili, jsme museli posílat na schválení na Kolibu,“ vzpomíná Zimková a pokračuje. „Když si soudruzi v komisi prohlédli scény filmové svatby, vzkázali režisérovi Štefanovi Uherovi, že nejsem družstevnice, jakou si představovali, ale moderní dáma v krásných červených šatech,“ vysvětluje herečka, která si z toho těžkou hlavu nedělala. „Řekla jsem si, ať jdou do háje a ať se přijdou podívat na východní Slovensko. Tam se ženy oblékají s jistým šarmem a sex-appealem. U nás totiž vždy platilo, že i kdyby na chleba nebylo, na krásné šaty, musí být!“ směje se Zimková. A tak si nakonec ve filmu prosadila elegantní červené šaty. „Navrhla jsem si je sama. Výtvarnice mě totiž chtěla obléct do šatů, které by si moje babička ani na pole nevzala.“
Erotické scény
Uher a Zimková měli o filmu odlišné představy, sem-tam docházelo k rozepřím. Rozděloval je i pohled na filmovou erotiku, jelikož Uher byl znám svým asketickým přístupem. „Snažila jsem se do filmu propašovat a prosadit jemnou erotiku. Řekla jsem mu, ať té ženě dopřeje trochu lásky, nemůže být stále jen s kravami. Uklidňovala jsem ho, že pokud to nebude dobré, v nejhorším to vystřihneme,“ říká Zimková o tom, jak prosadila památnou milostnou scénu u studny pod ořechem. A chtě nechtě, v době socialismu a období zakazované erotiky, i toto přineslo filmu „Pásla kone na betóne“ popularitu. „Když začali film promítat v kinech, šla jsem s mým jedenáctiletým synem Ondřejkem do obchodu po Náměstí SNP. Zatímco jsme na semaforu čekali na červenou, visel před námi reklamní poutač na náš film a do toho jsme si poslechli rozhovor vedle stojících asi šestnáctiletých mladíků: ´Poslouchej, starý, musíme na to jít, prý tam ta Zimková těžkou erotiku dává!´ Můj syn na mě jen pohlédl a dál jsme to nerozebírali.“
Nastávajícího Johančiny dcery Štefana, z něhož se nakonec vyklubal tyran, si zahrál Ľubomír Paulovič. Ten Johanu i její dceru Pavlínku nešetřil. Bil je a pořádně si při něm vytrpěly. „I samotná Milka ve filmu řekla, že proklíná den, kdy mě máma porodila,“ vzpomíná Paulovič a nepopírá ani to, že ohlasy na jeho postavu nebyly právě pozitivní. „Měli jsme tam i scénu, kde jsem Johanu smetl do kupy sena a šel ji jemně znásilňovat. A právě tyto erotické napadení se dělají lépe než ty násilnické, protože podle mě nejsou tak trapné,“ bilancuje herec.
Filmový příběh se odvíjí ve dvou liniích. Paralelně se odvíjejí dva příběhy, přičemž dochází k přechodu z přítomnosti do minulosti a ke střídání pozorování matčina a dceřina osudu. Kamera Stanislava Szomolányiho je objektivním pozorovatelem. Určitým leitmotívem se ve filmu stává letadlo ve vzduchu jako symbol touhy po úniku, po svobodě.
Čtěte také: Vyplňování trhlin v betonu
Zajímavosti o filmu
- „Pásla kone na betóne“ byl v roce 1983 nominován na Oscara.
- V roce 1996 získala Zimková na festivalu v Saint Étienne cenu za nejlepší ženský herecký výkon za „Kone na betóne“.
- Zimková viděla film jen jedinýkrát. Nerada se zpětně dívá na své herecké výkony.
Filmové hlášky
- „Kadzi chodzi, dzeci robi.“
- „Nemaš chlopa, nemaš pravdy!“
- „Na, pi, ty paskudo!“
Produkční tým
| Role | Jméno |
|---|---|
| Režie | zasl. uměl. Štefan Uher |
| Námět | Milka Zimková |
| Scénář | Milka Zimková, Štefan Uher |
| Hudba | Svetozár Štúr |
| Kamera | Stanislav Szomolányi |
| Architekt | zasl. uměl. Anton Krajčovič |
| Střih | Maximilián Remeň |
tags: #eroticke #sceny #kone #na #betone #informace