Dřevěná špalíková dlažba, jejíž počátky sahají až do dob římských panovníků, zažívá v posledních letech renesanci. Zatímco Římané v bažinatých oblastech Galie, Germánie a Británie nahrazovali kámen dřevěnými prkny, moderní dřevěná dlažba, která se pokládala obdobně jako původní kamenné cesty, vznikla kolem roku 1820. Poprvé ve větší ploše byla použita v Petrohradu v Rusku.
Historie a vývoj dubové špalíkové dlažby
V Londýně se začalo s používáním špalíkové dlažby v roce 1840 a o tři roky později už bylo takto vydlážděno 80 tisíc metrů čtverečních. V Berlíně byla dřevěná dlažba poprvé použita v roce 1879 a následovala další velká města. V roce 1920 měla plocha dřevěné dlažby v Paříži okolo 2,5 milionu metrů čtverečních a v Londýně přes 3 miliony.
V průběhu let bylo ohledně výroby dřevěné špalíkové dlažby registrováno na 500 patentů. Zejména v počátcích nebylo zcela jasné, zda dát přednost tvrdým nebo měkkým dřevinám. Z počátku se na výrobu dřevěné špalíkové dlažby používala surová borovice, u které se ale poměrně rychle vyskytovala hniloba. Následovalo 50, někde se uvádí až 100 let pokusů. Dalšími zkoušenými dřevinami byly buk a dub. Brzy se ukázalo, že jejich elasticita je horší než u borovice. Na buku se navíc vyskytla hniloba ještě dříve než u borovice. Roku 1886 se v Hamburku a Berlíně použitá buková dlažba musela už po dvou letech vyměnit. U buku i dubu dochází ježděním, stejně jako u kamenných silnic, k zaoblení horní hrany kostek a silnice jsou potom nerovné.
Koncem 19. století, v letech 1889-1900, vzrůstal na základě získaných poznatků podíl zámořských tvrdých dřevin. V Sydney v Austrálii měli dobré zkušenosti s eukalyptovými dřevinami. Ty se potom zkoušely například v Londýně nebo v Lipsku. Byly dojednány dodávky dvou konkrétních druhů eukalyptu - jarrah a tallow, které jsou poměrně tvrdé.
Výsledky testování exotických dřevin
Výsledky těchto pokusů na více než 2 milionech metrů dřevěných dlažeb v Londýně a více než 400 tisících metrů v Německu ukázaly následující:
Čtěte také: Dubové parkety: Investice do kvality a trvanlivosti
- Karri rychle podléhá hnilobě, jeho životnost je 6-7, nejdéle 10 let.
- Teak má ještě horší výsledky.
- Jarrah dosáhl v Německu životnosti zhruba 10 let, v Londýně 7 let, v Paříži 5-6 let.
- Nejhorší výsledky ale vykazoval červený gumovník.
Vzhledem k těmto výsledkům, ale také k objemové stálosti, která způsobuje, že se občas nějaká kostka uvolní, a tím se uvolňují další, nebo k poškozování hran tvrdých, ale křehkých dřevin, došli odborníci k názoru, že tvrdé dřeviny nejsou na stavbu silnic vhodné. Od roku 1920 se tak při výrobě dřevěných kostek znovu používá primárně borovice a ostatní dřeviny jen okrajově. V surovém stavu má borovice životnost jen 5-8 let, ale na rozdíl od exotických dřevin se dá snadno impregnovat. Impregnace výrazně ovlivní odolnost proti hnilobě a škůdcům, a tím i její životnost. Pro venkovní pochozí cesty jsou vhodné skoro všechny dřeviny.
Postupem let nacházela dřevěná dlažba uplatnění i v interiérech, zpočátku v dílnách, fabrikách, skladech a podobně, a to opět tvrdé dřeviny, zejména dub nebo buk.
Dubová špalíková dlažba v 21. století
Dřevěná špalíková dlažba byla v historii naší země známým a užívaným materiálem. Stále se setkáváme s pozůstatky špalíkové dlažby ve starých průchodech, pasážích, průjezdech, stájích, hospodářských budovách i výrobních halách některých výrobních firem. S rozvojem průmyslu, nových technologií a částečně i pohodlnosti užití naše okolí ovládl beton a to i tam, kde by použití přírodního dřevěného materiálu bylo vzhledem k jeho vlastnostem daleko vhodnější. Koncem minulého století byla výroba postupně obnovena. Na začátku to bylo pouze z důvodů požadavku památkářů pro restaurátorské účely, ale později byla dlažba znovu objevena pro využití v moderních interiérech a exteriérech.
I v moderní bytové, průmyslové a zemědělské výstavbě mají své místo podlahy z dřevěných dlažebních kostek. Jsou nezastupitelné v interiérech, na příjezdových komunikacích, v zahradní architektuře, při rekonstrukcích historických objektů, ve výrobních provozech s velkým zatížením a v chovatelských objektech.
Přednosti a využití dubové špalíkové dlažby
Nejvýhodnější se jeví instalovat špalíkovou dlažbu všude tam, kde jsou požadavky na:
Čtěte také: Dubové řezivo pro vaše projekty
- Elastičnost a tepelně izolační vlastnosti
- Tlumení hluku a prašnosti
- Elektrickou nevodivost
- Zdravotní nezávadnost
- Snadnou opravitelnost poškozených dílců
- Šetrnost k přírodnímu prostředí
- Estetickou stránku
Použití je na mnoha místech, například ve stájích, kde špalíková dlažba poskytuje měkké, pružné a teplé stání pro koně a podle majitelů hřebčínů tradičně reprezentuje nejlepší řešení. I v kotcích pro psy je dřevěná špalíková dlažba velmi praktická. V létě nesálá teplo a v zimě nestudí. V průjezdech a vjezdech tlumí dřevo hluk a zamezuje za deště vzniku kaluží.
Dalšími vhodnými místy jsou nákladní rampy, průchody a průjezdy, pasáže a nádvoří, dětská hřiště, horské objekty a selská stavení, zahrady, chodníky, terasy a altány. V průmyslu jsou to opravárenské haly a dílny, kde se manipuluje při opravách s těžkými díly. Důležitý je i estetický vzhled špalíkové dlažby při projektování nových interiérů a exteriérů. Kombinace dřeva a kamene působí vyváženě, přirozeně a neruší dojem přírodní krásy.
Výroba a design dubové špalíkové dlažby
Dřevěná špalíková dlažba se vyrábí převážně z listnatých dřevin (dub), ale i v menší míře z jehličnatých dřevin (borovice, modřín). Dřevěné dlažební kostky se vyrábí z kvalitní dubové hmoty českého původu. Při jejich výrobě se vychází z tradičních technologických postupů, které zvýrazní základní vlastnosti: pevnost, pružnost a odolnost.
Jednotlivé rozměry jsou určeny budoucím zatížením a také estetickým hlediskem. Je možná i kombinace různých rozměrů. Výška je 60 - 150 mm a šířka a délka od 50 do 160 mm. Základním tvarem je krychle o rozměru 100 x 100 x 100 mm. Podle velikosti zatížení, způsobu pokládky a dalších požadavků zákazníka lze vyrábět profily od 8 cm do 16 cm šířky a od 6 cm do 15 cm tloušťky. Nášlapnou plochu dlažební kostky je možno vyrobit v provedení se sraženou hranou.
Dlažba může být i různě řezána, a to středově nebo mimo středově. Na dlažbě rozeznáváme čelní (nášlapnou) plochu, boky, hrany a rohy. Na jednotlivých plochách se mohou vyskytovat výsušné trhliny, které dodávají podlaze rustikální vzhled a nejsou na závadu výrobku. Dlažba může být ostrohranná nebo se sraženými hranami. Povrch může být přírodní bez úpravy nebo s použitím impregnace (povrchové, tlakové). Účinnost impregnace však není příliš vysoká, protože dlažba se vyrábí z čerstvého materiálu a díky vodě ve dřevě se příliš nevsákne.
Čtěte také: Dubové parkety z druhé ruky: Ceny, možnosti využití a na co si dát pozor
Pokládka dubové špalíkové dlažby
Dřevěné dlažby je možno instalovat tradičním způsobem do pískového lože (průjezdy, chodníky, příjezdové cesty, podlahy pergol, atd.) nebo lepením na betonovou desku (dílny, stáje, hutní provozy). Optimální konstrukcí podloží pod dlažbu, zejména s dostatečným odvodem vlhkosti, zajistíte velmi dlouhou životnost podlahové plochy.
Metody pokládky
- Pokládka do lepidla na betonovou podkladovou desku:
Na betonovou podkladovou desku (opatřenou vhodnou penetrací) lepíme dlažební kostky do asfaltového nebo rozpouštědlového lepidla, při zachování dilatačních spár (min. 5mm). Tyto potom po pokládce zasypeme křemičitým pískem. Klimatická vlhkost či vlhkost jiného původu má dostatek prostoru na vstřebání. Tento způsob je sice stabilnější, ale je choulostivý na klimatické změny. Doporučujeme tuto technologii použít pro zastřešené prostory, které budou mít stabilnější vlhkost. Vlhkost dřeva by se v době pokládky měla pohybovat kolem 30% a více, vzhledem k možným rozměrovým změnám.
- Pokládka do štěrkového lože:
Odstraníme zeminu do hloubky 50 cm a vrstvíme postupně od hrubého štěrku po jemný. Celý podklad mechanicky zhutníme. Posledních 20 mm použijeme jemný křemičitý písek, do kterého pokládáme špalíkovou dlažbu. Celý povrch znovu zhutníme a zasypeme křemičitým pískem. U tohoto způsobu pokládky musí být obvod podlahy ohraničen obrubníky nebo speciálními ukončovacími lištami. Vždy musí být dodrženy minimální dilatační spáry.
V případě potřeby většího zatížení, když budou po dlažbě jezdit auta či koňské povozy, je třeba připravit kvalitní, pevný podklad a před nanesením pískového lože vytvořit betonový nebo kamenný základ. Z důvodu značného sesychání dubových kostek (až 5 %) bude nutné několikanásobné dosypávání spár mezi jednotlivými kostkami, aby nedocházelo k celkovému znehodnocení dřevěné podlahy.
Praktické zkušenosti a příklady využití
K těm nejvěrnějším, kteří věřili v dřevěnou špalíkovou dlažbu a mají s ní zkušenosti, jsou beze sporu chovatelé koní. Pro ně prezentuje dřevo ve stájích dlouhodobé a trvalé řešení.
Národní hřebčín Kladruby nad Labem
Příkladem jsou stáje Národního hřebčína Kladruby nad Labem, kde je v současnosti ve všech stájích nová dubová špalíková dlažba. Ta předchozí vydržela 40 let a hloubkový průzkum zjistil již čtvrtou vrstvu špalíkové dlažby nad sebou. Při současné obnově Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem probíhala také montáž dubové špalíkové dlažby do prostorů chodeb jednotlivých stájí na Františkově a v Kladrubech nad Labem a podlahy ve výstavních prostorách objektu Kočárovny. Celkem se jednalo o víc než 1200 m².
Špalíkovou dlažbu dodávala společnost Benko Kopidlno a pokládala V.P. Procházka, Nebovidy u Kolína. Nejprve bylo nutné připravit podklad. Pod špalíkovou dlažbu se může používat propustná podkladová vrstva, v tomto případě byly však tyto vrstvy nahrazeny nepropustnou z betonu vyztuženého drátky. Důvodem bylo zabránění pronikání koňské moči do podkladových vrstev podlah, což by mohlo znehodnotit podloží. Tento postup byl schválen i Státní veterinární správou.
Skladba podlahy v Národním hřebčíně:
- Dřevěná špalíková dlažba rozměru 100 x 100 x 100 mm, s vyplněním spár křemičitým pískem
- Pískový podsyp cca 10 mm
- Podkladní vrstva z drtě 3-4 mm zatažená cca 40 mm
- Betonová podkladní deska vyztužená (drátkobeton) 150 mm
- Hutněný násyp z kameniva do 16 mm ve výšce 100 mm
- Hutněný podklad z kameniva 32 - 64 mm ve výšce 150 mm
- Stávající terén
Dubová dlažba je léty ověřená technologie, velmi estetická a zároveň funkční a trvanlivá. Dřevěná dlažba je v posledních letech hodně hledaná a oblíbená podlahová krytina.
Alternativní "dřevěná dlažba"
Na diskusních fórech je „dřevěná dlažba“ hojně probírané téma. Jenže přispívající se většinou zajímají o něco jiného než o pravou dřevěnou dlažbu. V hobby marketech seženete podlahovou krytinu určenou i na terasy, balkóny, pod pergoly, do altánů. Můžete si ji poměrně snadno položit i svépomocí. Není to klasická dřevěná dlažba a nepokládáte ji na pískový podklad. Ve skutečnosti se jedná o dílce poskládané z dřevěných prkének do tvaru čtverců, jež jsou upevněné na nosném plastovém podkladu, roštu. Ten mívá zámky pro spojení jednotlivých dílců k sobě. I když se nejedná o pravou dřevěnou dlažbu ze špalků, je i tato varianta na pohled pěkná a může vám v exteriéru vydržet mnoho let. Její výhodou je také rozebiratelnost a hlavně mnohem dostupnější cena.
Při výběru dřevěné dlažby je třeba myslet na to, že se nejedná o vodotěsnou podlahovou krytinu. U klasických masivních špalíků voda proteče skrze spáry do písku dál do země. V případě podlahových dřevěných dílců proteče také mezi spárami. Chcete-li dřevěnou dlažbu položit na terasu nebo jiné místo, kam běžně prší a sněží, je třeba nejprve připravit kvalitní podklad a hydroizolaci, aby voda nezatekla do prostor pod terasou.
tags: #dubove #kostky #dlazba #informace