Dřevěný šindel je historicky jednou z nejstarších krytin střech a fasádních obkladů různých typů staveb. Jeho použití bylo běžné jak pro vesnické domy, tak pro honosné hrady a kostely. Počátky využívání šindele ve stavebnictví se datují do hluboké minulosti.
Šindelová krytina, jako krytina doplňková a produkt převážně ruční výroby, není tak přísně ohraničena normami, jako krytiny průmyslově vyráběné. A tak je možné podle způsobu výroby a různých úprav při montáži, například hřebene nebo okapní řady, rozpoznat, zda je šindelová krytina původem a pokládkou z Valašska, Chebska nebo z Vysočiny. Překvapivě je tato krytina hojně užívána i na zcela nových domech a poměrně moderních objektech. Samozřejmě nelze opomenout časté použití šindele na drobných doplňkových stavbách, jako jsou pergoly, garáže, dřevníky, ale i turistické přístřešky a podobně.
Výroba dřevěného šindele
Výroba šindele je specifické řemeslo zakořeněné v hluboké minulosti, které se předává z generace na generaci. Současní šindeláři vyrábějí šindele víceméně stále stejnými postupy jako jejich předchůdci v minulosti. Výroba šindele i nyní vyžaduje poměrně značný podíl ruční práce, šikovnost a koneckonců i dobrou fyzičku. V minulosti byla výroba šindele vždy těžkou prací a lidé si jejich výrobou přivydělávali přes zimu.
Výběr dřeva
Šindele jsou vyráběny z vysoce kvalitních, pečlivě vybíraných, pomalu rostoucích stromů s vysokou hustotou letokruhů bez náznaku točivosti, čili rovnoběžné nebo doleva točené. Pravotočivé stromy nejsou pro výrobu šindelů vhodné. Pomalý růst a vysoká nadmořská výška zaručuje větší hustotu dřeva, které dobře odolává povětrnostním vlivům. K výrobě šindele bylo zapotřebí smrkové, modřínové nebo jedlové dřevo.
- Smrk: Těží se v podhorských oblastech. Valašský šindel se vždy vyráběl ze dřeva smrkového a jedlového.
- Modřín: Díky své trvanlivosti je odolný i ve venkovních podmínkách. V posledních letech stoupá zájem o dřevo modřínové, které je hodně smolnaté s obsahem silic, a tím je i více odolnější vůči povětrnostním vlivům než dřevo smrkové. Alpský modřínový šindel se vyrábí zejména z modřínového dřeva štípáním.
- Jedle: Výborný materiál, který se však díky malému zastoupení v našich lesích moc nepoužívá.
- Dub a Akát: Dobrou volbou pro šindele jsou také listnaté dřeviny. Dubové dřevo se však kvůli vysoké ceně používá jen ve výjimečných případech. Akátového dřeva na šindele je zase nedostatek.
- Borovice: Dřevo borovice těžené v našich podmínkách je již méně vhodné.
Stromy kácené v zimě jsou bez mízy a horské pomalu rostoucí stromy mají vysokou hustotu dřeva, které lépe odolává povětrnostním vlivům.
Čtěte také: Návod na nátěr dřevěného plotu
Technologie výroby šindele
Šindel můžeme rozdělit podle způsobu výroby na štípaný a řezaný a podle tvaru na valašský a alpský.
Štípaný šindel
Tradičním ručním štípáním šindelů nedochází k přerušení dřevních vláken. Dřevo štípané po vláknech má hladký uzavřený povrch. To je základní předpoklad pro to, aby šindel nesál vodu a střecha vydržela co nejdéle. Štípáním nedochází k přerušení dřevních vláken, což je důležité pro nemožnost vzlínání vody do šindele, pro rychlý odtok vody po vláknech ze střechy a samozřejmě také na trvanlivost šindele.
Odkorněná, zpravidla oddenková část kmene se rozřeže na špalky dlouhé cca 60 cm, které se rozštípají na čtvrtiny. V případě dřeviny s bělí (modřín) se ze špalku odštípne běl. Špalky se následně štípají za pomoci speciálního štípáku a palice na destičky o velikosti budoucího šindele. Štípaný šindel se pořád opracovává pořízem na geniálním vynálezu našich předků - dědkovi či strýčkovi.
Povrch se jemně upraví, srovnají se případné nepravidelnosti a hlavně se vytvaruje péro. Poříz musí být dokonale nabroušený, aby dobře řezal vlákna a zůstal po něm hladký povrch. Vždy se pracuje se dřevem čerstvým, má lepší štípatelnost a lépe se strouhá. Jako poslední se vyfrézuje drážka do boku šindele.
Řezaný šindel
Při výrobě řezaných šindelů je štípání špalků nahrazeno řezáním. Výroba řezaných šindelů je rychlejší a levnější. Řezáním ale dochází k přerušení dřevních vláken, takže takto vyrobený šindel má mnohem menší životnost než tradiční štípaný. Plocha řezaného šindele je hrubá od přetržených vláken. Takový šindel bývá následně opracován hoblováním nebo frézováním, potom jsou na jeho povrchu patrné stopy (vlnky) po těchto činnostech.
Čtěte také: Návod na stavbu dřevěného plotu
Přestože plochy takového šindele mohou být opracovány do hladka a šindel působí dokonalým dojmem, přerušená dřevní vlákna nasakují vodou a snižují životnost střechy. Z jednotlivých kusů dřeva musí být řezány šindele v radiálním směru. Tento směr je specifický tím, že když se podíváme na příčnou plochu šindele, vidíme letokruhy kolmé na pomyslnou osu vedenou od špičky ke drážce. Pokud bychom řezání provedli v jiném směru, může dojít k velkým tvarovým změnám a tím k porušení funkčnosti střešní krytiny.
Typy šindelů
- Valašský šindel: Od alpského se liší tím, že má na jedné straně vykrojenou drážku a na druhé je zkosen do úzkého břitu, který zapadá do drážky vedlejšího šindele. Vyrábí se zpravidla ze smrkového, méně často z modřínového nebo jiného dřeva. Valašský šindel se používá na střechy a obložení nejvíce v České a Slovenské republice.
- Alpský šindel: Vyrábí se zejména z modřínového dřeva štípáním. Nemá péro a drážku, klade se ve dvou nebo ve třech vrstvách. V alpských zemích (Rakousko, Německo, Švýcarsko) se používá na střechy i fasády. Životnost Alpské šindele je 60 až 80 let bez jakéhokoliv nátěru.
Rozměry a balení
Šindel, dřevěná destička o rozměrech 8 až 15 cm šířky, 50 až 60 cm délky a 1,5 až 2,5 cm tloušťky, byla v minulosti nejpoužívanější střešní krytinou. Šířka šindele se pohybuje v rozmezí 5-15 cm. Tloušťku je nutné dodržet kolem dvou centimetrů.
Vyrobený šindel se vyskládá pod střechou do hrání, kde se nechá vyschnout, cca 1 - 3 měsíce. Poté se zabalí do kulatého balíku po 1 m² (dvojité pokládky, 4 bm). Zkosený šindel se balí do balíků po 50 kusech.
Nejběžnější rozměry dřevěného šindele, typ Valašský (perodrážkou):
| TYP | DÉLKA | ŠÍŘKA | TLOUŠŤKA | BALENÍ | POUŽITÍ |
|---|---|---|---|---|---|
| 50 rovný | 50 cm | 5 - 15 cm | 18 - 22 mm | 4 bm | Základní šablona - rovné části střechy |
| 40 rovný | 40 cm | 5 - 15 cm | 18 - 22 mm | 4 bm | Ukončení hřebene, altánky, přístřešky |
| 30 rovný | 30 cm | 5 - 15 cm | 18 - 22 mm | 4 bm | Založení střechy, ukončení hřebene, altánky, přístřešky |
| 50 konický | 50 cm | 5 - 15 cm | 18 - 22 mm | 50 ks | Úžlabí, nároží, volská oka, věžičky |
| 60 konický | 60 cm | 5 - 15 cm | 18 - 22 mm | 50 ks | Úžlabí, nároží, volská oka, věžičky |
Pokládka dřevěného šindele
Ale i přes tu krásnou různorodost platí při výrobě a montáži šindele určitá pevná, léty praxe ověřená pravidla. Trvanlivost šindelové krytiny zvyšuje i správná příprava podkladu, tj. roštu z latí, případně bednění s rošty v úžlabí.
- Podklad: Jejich odpovídající profil vůči osové vzdálenosti krokví je významný z důvodu zajištění přímosti latí a vyloučení průhybů. Latě volíme podle osové vzdálenosti krokví, doporučujeme však min.
- Orientace šindele: Šindel pokládáme břitem proti návětrné straně, abychom co nejvíce zabránili vodě hnané větrem zatékat do drážek šindele.
- První lať: První lať umístíme (u 50cm dlouhého šindele při dvojitém krytí) asi 19 cm od spodní hrany zakládací latě, kterou jsme položili na krokve na výšku.
- Krytí: V Čechách je nad obytné objekty nejběžnější dvojité krytí na husté laťování. U okapu pokládáme šindel ve dvou i ve třech vrstvách, podle způsobu krytí. Jednoduché krytí se používá například pro stodoly, různé přístřešky, střešní altány. Dvojité krytí s přesahem je vhodné pro obytné stavby.
- Spojovací materiál: Chemicky ošetřený šindel bychom neměli přibíjet pozinkovanými nebo jinak povrchově upravenými hřebíky bez toho, aniž bychom zjistili, zda nemůže docházet k vzájemné negativní chemické reakci mezi účinnými látkami v impregnaci a typem pokovení. Šindel je zapotřebí přibíjet hřebíky s menším průměrem, ideální je hřebík 56/2,2mm (někdy zvaný šindelák). Každý zkušený šindelář si také dává dobrý pozor na to, aby nepřibíjel dva hřebíky do stejných let, tzn. v jedné linii. Používají se hřebíky, které musí být odolné proti korozi. Hřebíky jsou vyrobeny z různých materiálů a pro každou dřevinu se používá jiný.
- Pokládka šindelů nerespektující v řadách nad sebou spoje: Dostatečné vystřídání spojů (břit-drážka) v řadách nad sebou tak, aby bylo využito plné plochy šindelů nad spodním spojem dvou šindelů, zvyšuje odolnost proti silným dešťům a tzv. hnané vodě, která se pod silou větru „vtlačuje“ pod krytinu a do jejich spojů.
- Úžlabí: Úžlabí je na střeše ten pomyslný nejslabší článek řetězu. Tento fakt snad vede některé řemeslníky k myšlence použít na vykrytí úžlabí plechu. Ano, možné to je, nikoli však řemeslné, tradiční a už vůbec ne krásné. Pokud tedy pomineme výjimečné důvody, jako přání investora, nebo příliš nízký sklon v ploše a tím pádem ještě horší v úžlabí, musíme doporučit vykrytí pomocí šindelových kosek.
- Sklon střechy: Sklon střechy s dřevěným šindelem je velmi důležitý. Dá se říci, že čím větší sklon, tím delší životnost (od 45° více).
Životnost a údržba šindelové krytiny
Životnost šindelové střechy je ovlivněna kvalitou šindelů (štípání a husté dřevo), jejich dostatečnou impregnací, odbornou pokládkou, sklonem střechy, ochranným olejovým nátěrem a mechanickým očištěním (kartáčováním, popř. tlakovou vodou), výměnou špatných šindelů - vše spadá do pravidelné údržby šindele (každých 3 - 5 let). Takto udržovaný a ošetřovaný šindel vydrží na střeše až 50 - 80 let.
Čtěte také: Mech na dřevěném plotu: Co s tím?
Životnost obkladu ze šindele je větší než u střešního šindele. U řezaného šindele se udává životnost v rozmezí 25 až 70 let. Kvalitní šindel je poměrně trvanlivá krytina. Štípaný vydrží i 40 let, levnější strojově vyráběný šindel řezaný však třeba jen 15 let.
Ochrana dřeva a impregnace
K zachovávání kvalitní dřevěné krytiny z šindelů je nesporně důležitá její údržba a ochrana. Ochranu dřeva je nutno chápat jako soubor mnohých opatření, která jsou k trvanlivosti vzájemně integrována do materiálu, tedy pak do prvku od prvopočátku. Jde jak o výběr vhodného dřeva, jeho následná klasifikace k určení pro konkrétní výrobu, tak jeho způsob zpracování, manipulace, uskladnění a v neposlední řadě jeho použití - montáž, v našem případě zhotovení střešní krytiny. Šindele používané na střechu nebo obklad je nutné opatřit vhodnou impregnací. To platí zejména u smrkového šindele, který je bez ošetření nejvíce náchylný na působení venkovních vlivů počasí.
V současné době se k impregnaci šindelů využívá speciální vakuové tlakové komory, která je při impregnačním procesu uzavřena. Tyto vyschnuté dřevěném kusy se balí do balíků po 1 m2 - dvojité pokládky. Ty se pak namáčí do speciálních přípravků- Bochemit QB profi, jež mají za cíl chránit dřevo proti plísním a dřevokaznému hmyzu. Tento krok hraje v procesu výroby velmi důležitou roli, jelikož jen tak lze zaručit, že dřevo bude mít požadovanou trvanlivost a odolá i náročným podmínkám, kterým jsou střešní krytiny běžně vystavovány.
Pro pokrytí střechy jedlovým šindelem lze dle dohody mezi investorem a VDS sjednat pravidelnou údržbu prohlídkou, dále pravidelnou aplikaci nástřiku proti biotickým vlivům a s hydrofibizací, což eliminuje vznik mechových porostů; dále pravidelný nástřik přírodním olejovým roztokem proti sesychání šindelů a tím k prodloužení životnosti krytiny. Ochranný tlakový nástřik pistolí (nástřik se dostává do všech pórů a záhybů) provádět poprvé po pokládce po 2-3 letech, následně pak po 5 letech. Tím bude zaručena dlouhá životnost nové šindelové střechy.
Nátěry šindele
Historicky se šindel nenatíral ani jinak neošetřoval - jakost a trvanlivost byla zaručena výběrem kvalitního dřeva a jeho vhodným zpracováním a opracováním. Dnes se trvanlivost šindelových střech prodlužuje ošetřením nátěrovými hmotami na bázi přírodních olejů a tenkovrstvých lazur. Po položení na střechu je vždy nutné šindel natřít. Šindel je nejdůležitější chránit před sluncem a deštěm.
- První nátěr: První nátěr krytiny se nedoporučuje ihned po pokládce. Krytina je čerstvá a opatřená přípravky z tlakové impregnace a její povrch dobře nesaje konzervační přípravky, povrch je poměrně zatažený. Mohlo by dojít i ke sloupání nátěrů, což se v praxi také často po montáži stalo. Provedení prvního nátěru se doporučuje za jeden, lépe až za 2 roky po montáži; povrch šindelů přes zimní a letní období se stane mírně poréznějším a savějším po lehkém narušení povětrnostními vlivy. Šindele pak lépe přijímají konzervační prostředek do své hloubky hmoty, čímž je ošetření důslednější a kompaktnější.
- Následné nátěry: Následný nátěr se zpravidla provádí za 3 roky, dále pak podle potřeby, nejdéle však po pěti letech. Vždy by se mělo jednat minimálně o dva nátěry po předchozím očištění povrchu. První nátěr má charakter penetrační a plně se vpije do povrchu šindelů. Druhý nátěr je krycí a vytvoří dostatečný ochranný film proti povětrnostním vlivům. I tak je nutno krytinu kontrolovat a zhodnotit stav předcházejícího ochranného nátěru, zda ještě plní svoji funkcí.
- Technika nátěru: Nátěry se v současné době provádějí jak štětci, tak i tlakovým stříkáním, kdy pod tlakem stříkaný přípravek lépe vniká do šindelových spojů a místně i pod šindel. Pro danou aplikaci je nutné volit odpovídající koncentraci a naředění přípravku, a to nejlépe již po dohodě s výrobcem, který konzervační přípravek v potřebné koncentraci připraví.
- Doporučený přípravek: V současnosti se užívá v České republice ke konzervaci a ochraně šindelových krytin komplexní přípravek Karbolineum EXTRA (výrobce DETECHA Nové Město nad Metují). Jde o dekorativní, impregnační a fungicidní komplexní ochranu dřeva. Případnou kombinací barev lze namíchat i jiné odstíny přípravku pro nátěr dřevěných konstrukcí. Sytější odstín, tj. s tmavší pigmentací má mírně lepší ochranné účinky proti UV záření. Naopak velmi tmavé nátěry povrchů v letních slunných dnech silně zahřívají jak dřevěné konstrukce, tak i povrch šindelové krytiny.
- Nevhodné nátěry: Nátěry jinými prostředky, lakování, lazurování se nedoporučují. Často se olupují, zvláště tlusté vrstvy nátěrů praskají na hranách a před dalšími nátěry je mechanické odstraňování jejich zbytků velmi náročné.
Pravidelná údržba
Údržba šindelové krytiny spočívá hlavně v zachovávání její kvality a neporušenosti co nejdelší čas po její montáži. Doporučuje se, aby majitel nemovitosti, na které je krytina osazena se stejným dodavatelem ujednal údržbu a případně i menší opravy po prvotní montáži. Pravidelná prohlídka, čištění, užívání ochranných nátěrů a případná lokální výměna narušených šindelů je nutností pro maximální prodloužení životnosti šindelové krytiny.
Zvláště v místech, kde se nachází v okolí vzrostlá zeleň, je nutno pamatovat i na důsledné čištění povrchu, aby nevznikly podmínky a organické „podhoubí“ pro rozvoj biotických vlivů, zezelenání krytiny v důsledku hub a plísní, zvláště v zastíněných plochách, úžlabí apod. Nutno je kontrolovat i nároží, kouty, detaily napojování u ostění oken a funkci parapetů, případně i správné funkce plechového lemování a parapetů. Lišty musí správně odvádět vodu od svislých stěn a mají mít dostatečnou rozměrovou kapacitu k odvodu vody. Funkce těch prvků může být omezena usazením nánosů nečistot, listím apod.
Dřevěný šindel jako obklad
Šindelový obklad nezůstává pozadu a je možné ho aplikovat také do interiéru. Na tento typ obkladů se používá cedrové dřevo. Dřevěný obklad v interiéru působí velmi efektně i efektivně na vnitřní klima stavby a je možné ho dokonale kombinovat s ostatním vybavením a nábytkem domácnosti. Na exteriérový obklad se používá nejčastěji smrkový a modřínový šindel. Při montáži obkladu je nutné dodržet zásadu, kdy jednotlivé šindele musí být přes sebe vzájemně překryty o 20-30 mm, aby dešťová voda nezatékala za obklad. Fasády chráněné šindelem mají vysokou odolnost před silným větrem a bočním deštěm. Z toho důvodu jsou často montovány na horské chaty. Při renovaci starých chalup chrání původní konstrukci a zároveň umožňují stavbě dýchat.
tags: #dreveneho #sindele #detail #informace