Střecha je základní konstrukcí, která chrání stavbu a obyvatele před účinky počasí. Má nezastupitelný význam i z hlediska celkového rázu stavby.
Dřevostavba nemá žádná konstrukční omezení, tedy střechy lze navrhovat v obvyklých tvarech a konstrukcích. Dřevostavba bez problémů přenese zatížení od sněhu a větru a hravě si poradí s těžkou taškovou krytinou.
Při navrhování a stavbě dřevostavby je střecha klíčovým prvkem, který nejenže tvoří estetiku domu, ale také hraje zásadní roli v jeho energetické účinnosti. Volba správného typu střechy pro dřevostavbu závisí na řadě faktorů, jako jsou požadavky investora, umístění stavby, okolní krajina a místní klimatické podmínky. Důležité je také vzít v úvahu celkový design stavby, aby střecha ladila s celkovým vzhledem.
Dostatečným plánováním a správnou volbou může správná střecha dřevostavbě dodat nejen praktickou, ale i estetickou hodnotu. Kromě výběru typu střechy je však také důležité dbát na kvalitní provedení střešní konstrukce a použití kvalitních materiálů.
V současné době jsou střechy dřevostaveb velmi oblíbené a využívají se nejen u rodinných domů, ale také u rekreačních chat, pergol, altánů a dalších staveb.
Čtěte také: Volba oken: plast nebo dřevo?
Typy střech dle sklonu a tvaru
Střechy je možné rozdělit podle několika kritérií, které hrají roli v celkovém tvaru stavby, rychlosti odvodu srážkové vody nebo pořizovací ceně střechy. Před návrhem tvaru střešní konstrukce je důležité navštívit příslušný stavební úřad a informovat se o regulativech pro danou oblast.
Sklon střechy:
- Šikmé střechy: Jsou střechy se sklonem nad 5°. Sklon střechy by měl být dostatečný, aby poskytoval dostatečnou výšku v obytné části. Sklon střechy nad 45° se poté nazývají „strmé střechy“. Strmá střecha (např. sedlová) nabízí více prostoru s dostatečnou výškou, což zvyšuje šance na využití podkroví pro bydlení.
- Mírně skloněná nebo plochá střecha: Poskytuje méně využitelného prostoru v podkroví a může omezit možnosti jeho přeměny na obytný prostor.
Tvar střechy:
- Pultová střecha: Tvoří ji jedna střešní rovina, která nemá hřeben a je ohraničena pultovou hranou, levým a pravým okrajem a okapní hranou. Pokládka je nenáročná, a díky jednoduchosti konstrukce je tento typ střechy nejméně cenově nákladný. Pultová střecha se často používá pro zastřešení verand, teras a přístaveb. V současnosti ale její obliba stoupá i v rámci rodinných domů. Díky nízké spotřebě tepla je populární zejména pro moderní nízkoenergetické stavby. Dřevostavby s pultovou střechou mají jednu střešní rovinu s pultovou a okapní hranou a dvěma štíty.
- Sedlová střecha: Poskytuje velmi dobré podmínky pro využití podkroví jako obytného prostoru, poskytuje rovnoměrné využití prostoru na obou stranách podkroví. Její strmý sklon umožňuje vytvoření plnohodnotných místností se svislými stěnami, které jsou vhodné pro ložnice, pracovny nebo dětské pokoje. U nás se nejčastěji pro rodinné domy používá střecha sedlová. Díky jejímu tvaru se jí také říká „áčková“. Tento klasický tvar se skládá ze dvou šikmých střešních rovin, které jsou ohraničené okapní hranou a štíty. Tyto dvě střešní roviny jsou v horní části spojeny hřebenem. Výhodou sedlové střechy je relativně snadná montáž střešních prvků a cenová dostupnost. Jednoduchý tvar také minimalizuje riziko zatékání. Konstrukce tohoto tvaru má dvě střešní roviny s přímočarým hřebenem, dvěma okapními a štítovými hranami. Pro domy patrové je sedlová střecha ideální volbou, protože umožňuje využít prostor pod střechou pro bydlení.
- Valbová střecha: Využívá klasického tvaru střechy sedlové. Nicméně, místo štítů jsou na obou koncích v celé šířce šikmé střešní roviny neboli valby. U valbové střechy se všechny okapy umísťují do stejné výšky. Má využitelný podkrovní prostor, ale menší než sedlová střecha. Její šikmé stěny mohou omezovat velikost a tvar místností. Pro bungalovy jsou nejčastější střechy valbové, které nezvětšují zbytečně hmotu a dobře kopírují členitější půdorys. Tato střecha je ideální pro přízemní stavby, jako jsou například bungalovy. Je charakteristická svým tvarem a mohou snadno tvořit také zastíněnou terasu kolem stavby.
- Polovalbová střecha: Liší se od valbové střechy tím, že okapy u polovalb jsou výš než okapy u dvou hlavních střešních rovin. Nabízí lepší využití podkroví než plně valbová střecha, protože kombinuje výhody sedlové střechy s valbovou. Podkroví je tedy částečně omezené, ale stále dostatečně využitelné pro obytné účely.
- Stanová střecha: Někdy také nazývaná jehlanová, sestává ze čtyř střešních rovin sbíhajících se do středového vrcholu. Používá se tak zejména na stavby s půdorysem čtverce. Často se s ní setkáme na věžích kostelů a jiných církevních staveb, dále také při zastřešení altánů, pergol a dalších přístřešků. Má všechny čtyři roviny střechy svažující se do jednoho bodu - to může omezit využitelnost podkroví.
- Mansardová střecha: Je velmi výhodná pro obytné podkroví, protože její dolní část je strmá a horní část plošší. Tím poskytuje větší a lépe využitelný prostor než jiné typy střech, což umožňuje komfortní a prostorné místnosti. Její konstrukce vychází ze střechy sedlové. Namísto dvou šikmých rovin se každá polovina mansardové střechy skládá ze dvou střešních rovin odlišného sklonu. Ve vrchní části střechy to bývá sklon 30° až 50°, ve spodní části 60° až 80°. Výhodou je maximální využití prostoru v podkroví. Tento typ střechy je však velice náročný na pokládku.
- Plochá střecha: Dřevostavby s rovnou střechou jsou stále populárnější volbou při stavbě nových domů. Jedním z hlavních důvodů, proč se lidé rozhodují pro dřevostavby s rovnou střechou, je možnost využití střechy jako terasy nebo zahrady. Při plánování stavby dřevostavby s rovnou střechou je důležité si uvědomit také několik nevýhod, například vyšší cenu.
- Zelené střechy: Ve skladbách střechy jsou umístěné vrstvy zeminy nebo substrátu, které umožňují vysázet zeleň na povrchu střechy. Tyto střechy jsou často podobné běžným plochým střechám, ale mají pevnější vrstvu, která umožňuje chůzi po střeše. Mohou přispět k lepšímu tepelně izolačnímu efektu a zlepšení mikroklimatu v domě.
Základní pojmy z názvosloví střech
Níže uvádíme pojmy, které je dobré při výběru nové střechy znát:
- Hřeben: Tvoří horní hranu střechy. Spojuje dvě protilehlé plochy a zpravidla se přes něj odvětrává střešní plášť, tedy zejména odvádí vlhkost a v létě i přebytečné teplo.
- Nároží: Roh dvou šikmých ploch.
- Úžlabí: Boční spojení dvou šikmých ploch, při kterém vznikne vnitřní „kout“.
- Vikýř: Nadstřešní konstrukce, většinou s oknem. Funkcí je zvětšení prostoru v podstřeší, prosvětlení podkroví a efektivnější větrání prostoru pod střechou.
- Volské oko: Vychází z okenního vikýře, vyznačuje se polooválným tvarem.
- Okapní hrana: Spodní hrana střešní plochy, místo kde odkapává ze střechy dešťová voda.
Konstrukce střechy a její vliv na podkroví
Typ střechy určuje, zda lze podkrovní prostor efektivně využít pro bydlení. Když se rozhodujeme, zda přeměnit podkroví na obytný prostor, musíme vzít v úvahu nejen estetické aspekty střechy, ale také její konstrukční a prostorové vlastnosti.
Při zvažování podkrovní přestavby je nezbytné detailně analyzovat typ střechy, protože její vlastnosti budou mít přímý vliv na funkčnost a obyvatelnost podkroví. Především je třeba se zaměřit na tyto faktory:
- Konstrukce střechy:
- Tradiční krovová konstrukce (trámová konstrukce): Nabízí více volného prostoru mezi krokvemi a umožňuje snadnější přeměnu podkroví na obytný prostor. Tento tradiční systém zahrnuje postupné montáže dřevěných prvků krovu na stavbě.
- Vazníková konstrukce (prefabrikované vazníky): Často obsahuje mnoho diagonálních prvků, které mohou omezit využitelný prostor a komplikovat přestavbu podkroví na obytný prostor. Dřevěné vazníkové prvky se předem připraví a poté se osazují na stavbě.
- Výška nadezdívky (kolmé stěny): Vyšší nadezdívky poskytují více obytného prostoru pod šikmou střechou, což může zlepšit využitelnost podkroví pro bydlení. Nízké nadezdívky omezují využitelnou plochu a mohou ztížit umístění nábytku.
Krov a jeho součásti
Krov je definován jako nosná konstrukce, jejímž hlavním úkolem je vynášet střešní krytinu včetně systému laťování a eventuálních konstrukcí souvisejících se zateplením. Nejdůležitějšími součástmi krovu jsou pozednice, systém vaznic, sloupků, krokví, kleštin, pásků a různých způsobů zavětrování. V podélném i příčném směru musí být krov stabilní, což zajišťují právě zavětrovací konstrukce a štítové stěny.
Čtěte také: Volba oken: plast nebo dřevo?
Krovové systémy lehkých dřevostaveb (tiny houses) mají trochu odlišnou podobu od těch, které známe u klasických evropských zděných domů. Vyznačují se především krátkými osovými vzdálenostmi mezi jednotlivými krokvemi a jejich profily, které jsou zpravidla stejné jako profily sloupků u obvodových stěn.
Jednotlivé střešní prvky a jejich funkce:
- Vrcholová vaznice: Slouží ke statickému propojení krokví.
- Krokev: Základní nosný prvek střechy.
- Ztužení krokví: Slouží k zamezení pohybu krokví.
- Montážní lať: Pomocí této latě připevníme parozábranu k vnitřní straně krokví. Na tuto lať následně uchytíme interiérové obložení.
- Interiérové obložení: Palubkové obložení uchytíme na montážní latě.
- Parozábrana: Zamezí průniku interiérové vlhkosti do tepelné izolace. Opačným směrem vlhkost naopak propustí. Na trhu existují parozábrany, které mění své parametry podle toho, jaký je tlak vodních pár.
- Pojistná hydroizolace / paropropustná folie: Zamezí průniku exteriérové vlhkosti dovnitř konstrukce, naopak vlhkost z konstrukce do exteriéru propustí.
- Kontralatě: Pomocí těchto latí vytvoříme provětrávanou mezeru mezi střešními latěmi a pojistnou hydroizolací.
Skladby dřevěných střech
Bez ohledu na typ střechy je nutné správně vyřešit tepelnou izolaci a větrání, aby byl podkrovní prostor komfortní a energeticky úsporný.
Rozdělení střech podle počtu plášťů
Střechu je důležitou konstrukcí, doporučujeme věnovat velký důraz i při výběru střešní krytiny. Ne každá krytina je vhodná pro daný tvar střechy nebo pro určitou oblast. Také je u některých tvarů střech problém ji odvětrat - i na takové posouzení byste si měli udělat čas. Pokud totiž není navržena správně skladba střechy, těžko se potom opravuje.
- Jednoplášťová střecha: Je taková, která nemá ve své skladbě vnesenu ani jednu větranou mezeru. Jedná se o střechu bez větrané mezery, typickým představitelem je plochá střecha dřevostavby. Zejména jde o ploché střechy. Mezi vnitřním a vnějším prostorem je jedna nebo více vrstev, ale bez větrané vzduchové mezery. V šikmých střechách se používá spíše výjimečně.
- Dvouplášťová střecha: Je taková, která obsahuje jednu větranou mezeru. Větraná vzduchová mezera slouží jednak k odvodu kondenzátu, který se vytvoří na spodní straně tašek a jednak snižuje množství vlhkosti v tepelné izolaci, která se tam během chladných období roku akumuluje. Tento typ střechy obsahuje větranou mezeru, což může být důležité zejména pro šikmé střechy.
- Víceplášťová střecha: Má více větraných mezer. Spodní vrstva většinou plní tepelně izolační funkci, naopak svrchní vrstva plní funkci ochrannou a hydroizolační.
Rizikové skladby plochých dřevěných střech
V architektuře 20. století, ale i v současné moderní architektuře sledujeme vysokou popularitu konstrukcí plochých střech u masivních zděných a monolitických konstrukcí. U konstrukcí plochých střech ze dřeva a v dřevostavbách se v českých a slovenských zemích nevyskytuje tolik technických pravidel a doporučení z důvodu ztráty tradic pro tento materiál a detaily v období socialismu.
Čtěte také: Výhody a vlastnosti parketové podlahy
Poptávka po nízké ceně v nedávné minulosti umožnila realizaci projektů plochých střech ze dřeva a v dřevostavbách, které jak z důvodu nesprávného návrhu, tak i kvůli chybám v realizaci vedly ke vzniku škod na konstrukcích.
Slovenský Cech strechárov Slovensko (CSS) sestavil odborně technickou komisi s cílem sestavit doplňující pravidla CSS pro konstrukce plochých střech ze dřeva a v dřevostavbách. Inspirací jsou aktuálně platné STN normy, doplněné příklady skladeb konstrukcí a detailů ze zemí D-A-CH, které mají dlouholetou tradici s dřevem jako materiálem ve stavbách.
Konstrukce plochých střech získaly svoji vysokou popularitu již na počátku 20. století v období secese a následně i v období funkcionalismu. První projekty v alpských zemích změnily v některých regionech tradiční ráz domů se šikmými střechami na domy se střechami plochými.
V rámci dynamicky rozvíjejícího se realitního trhu došlo v posledních letech k rozvoji výstavby rodinných a bytových domů v okolí velkých měst na Slovensku, převážně pak v Bratislavě. V rámci tlaku požadavku nízké ceny a rychlosti realizace došlo k výběru jednoplášťové neprovětrávané ploché střechy s tepelnou izolací v oblasti nosné konstrukce bez tepelné izolace nad nosnou konstrukcí. Právě u této konstrukce došlo k chybám jak při jejím výběru v době plánování projektu, tak i při realizaci samotné.
Především v podobě chyb ve vytvoření dokonalé vzduchotěsné obálky budovy, tak i k opomenutí několika detailů, které způsobily konvekci vodní páry do konstrukce. Dalším z významných faktorů pro škody u těchto konstrukcí bylo zanesení vlhkosti do konstrukce během fáze stavby v podobě srážkové vody. Znamením tedy byly průhyby svrchního pláště a tvorba kaluží, a i kolapsy svrchního dřevěného záklopu v rámci dřevěné konstrukce ploché střechy.
Na konferenci Strechy v roce 2022 byly prezentovány i množící se problémy ohledně projektů s typem jednoplášťové neprovětrávané ploché střechy s tepelnou izolací v oblasti nosné konstrukce bez tepelné izolace nad nosnou konstrukcí. Tato prezentace vyvolala velkou diskusi, která byla podnětem pro vznik technické komise. Ta by se zaobírala vznikem dodatečné kapitoly pro pravidla návrhu a realizace plochých střech ze dřeva v dřevostavbách.
Technická komise CSS (TK CSS) pro téma plochých střech ze dřeva slouží směrnice Informationsdienst Holz Flachdächer in Holzbauweise z roku 2019. Před posuzováním jednotlivých typů konstrukcí musela komise jako jeden ze „startovních“ úkolů varovat před rizikovou konstrukcí jednoplášťová neprovětrávaná plochá střecha s tepelnou izolací v oblasti nosné konstrukce bez tepelné spádové izolace nad nosnou konstrukcí (typ III), která u našich západních sousedů není přímo zakázána, ale je brána jako konstrukce vysoce náchylná k poškození v důsledku degradace svrchního dřevěného záklopu, jež bylo prokázáno i v průběhu posledních dekád. Tato konstrukce se nejčastěji vyskytuje jak na stavbách na Slovensku a v Česku, tak hlavně celosvětově a její řešení je i prezentováno v rámci výrobců CLT panelů.
Pro tuto normu je zavazující stanovisko a posouzení vlhkostně teplotní bilance dle Glaserovy metody a normy STN 73 0540 - část 2 a i u členů TK CSS je zde asi shoda na schválení této konstrukce pro chystaná pravidla CSS pro konstrukce plochých střech. Německá norma DIN 4108-3 považuje tuto konstrukci jako bezproblémovou, je-li dodržena skladba, tj. s parozábranou s hodnotou sd,i ≥ 100 m na dřevěné konstrukci a dostatečnou dimenzí min. tloušťky spádové izolace nad parozábranou pro splnění podmínky součiniteli prostupu tepla střechy podle požadované hodnoty součinitele prostupu tepla dle STN či např. dle ČSN 73 0540-2.
Pro tuto konstrukci bude schvalovací proces TK CSS asi vyžadovat nejvíce času, z důvodu její podobnosti s typem III viz níže a nedůvěře k této konstrukci z výše zmíněných negativních zkušeností z projektů na Slovensku. U této konstrukce je hlavní předpoklad správný návrh difuzního spádu konstrukce od parobrzdy/parozábrany (sd,i ≥ 2,0 m dle DIN 4108-3: 2018) k pojistné hydroizolační vrstvě s sd,e ≤ 0,3 m a v provedení spojů jako u vodotěsného podstřeší a také funkční provětrávaná mezera. Samozřejmostí je správný návrh svrchní hydroizolace nad dřevěným záklopem, popř. zvážení použití tepelné izolace i na svrchním dřevěném záklopku pro snížení výskytu kondenzátu na spodní straně dřevěného záklopu u provětrávané mezery.
Min. výška pro odvod difundující páry je 100 mm, při délce VW do 10 m; na každý další 1 m délky se výška VW zvětšuje o 10 %. Velikost přiváděcích a odváděcích větracích otvorů - přiváděcí otvory min. 1/100 celkové plochy střechy; odváděcí otvory zvětšené ještě o 10 %, tvar přiváděcích a odváděcích větracích otvorů - ideálně průběžná štěrbina, poloha přiváděcích a odváděcích větracích otvorů - přiváděcí otvory v nejnižším místě VW, odváděcí v nejvyšším (využití komínového efektu), vzdálenost přiváděcích a odváděcích otvorů - max. 18 m; čím méně, tím lépe. Nutno dobře definovat řešení krytí přiváděcích a odváděcích větracích otvorů - plochu krycích mřížek, sítěk či žaluzií nutno přičíst k ploše větracích otvorů. U této konstrukce není jisté, zda bude zahrnuta do pravidel, z důvodu jejího minimálního výskytu.
V tuzemsku jsme nebyli pozadu, už mezi lety 1914 až 1918 vznikl projekt Baureovy vily od A. Loose (1914-1918). Jedná se o první objekt na území bývalého Československa s plochou střechou. I v zahraničí v alpských zemích došlo v tehdejší moderní výstavbě k revoluci v podobě plochých střech a nahrazení těch šikmých, např. radnice ve městě Davos v CH od arch. R. Gaberela. Tyto konstrukce vydržely díky kvalitnímu plánování a provedení do dnešních let a potvrdily tak za skoro století své existence i svou funkčnost a možnost energetické sanace na moderní standardy.
Materiály a vlastnosti dřeva
Zastřešení masivní dřevostavby by mělo být realizováno rychle, efektivně, levně a kvalitně. Šikmou střechu dřevostavby nelze například projektovat jako střechu zděného domu, neboť by neplnila funkce, které plnit má.
Nejzásadnější posuzovanou vlastností dřeva je vlhkost. Je obecně známo, že čím vyšší je vlhkost materiálu, tím lépe vede teplo. Tento fakt bohužel platí i pro prvky ze dřeva. Před zabudováním by měla být elektrickým vlhkoměrem změřena vlhkost dřeva a v případě vysokých hodnot je nutno dřevěné prvky vhodným způsobem vysušit.
Tabulka: Vlhkost a tepelná vodivost dřeva
| Materiál | Vlhkost | Tepelná vodivost |
|---|---|---|
| Dřevo (smrk) | 12% | 0.13 W/mK |
| Dřevovláknitá deska | 8% | 0.05 W/mK |
Vlhnutí dřevěných konstrukcí
Vlhnutí dřevěných konstrukcí způsobuje také kondenzace vody, k níž může docházet na povrchu stavebních konstrukcí při nedostatečné tepelné izolaci, klesne-li povrchová teplota konstrukce pod teplotu rosného bodu okolního vzduchu. Uvnitř stavebních konstrukcí dochází ke kondenzaci vody, jestliže difuze vodních par jednotlivými vrstvami konstrukce není dostatečná. Ke srážení vody dochází také na tepelných mostech, například na ocelových nosnících či kovových úchytech. V takovém případě je třeba zabránit srážení vody vhodnou tepelnou izolací. Je nezbytné zabránit také dodatečnému zvlhnutí zabudovaných dřevěných konstrukcí dešťovou vodou. Zde je namístě odpovídající konstrukční řešení.
Tesařské spoje
Pokud jde o tesařské spoje, v praxi jsou dodržována dvě základní pravidla, jež zabezpečí správné chování a přípustné zatížení nosné konstrukce šikmé střechy.
- Ve většině případů se napojují vaznice v místech sloupu, což ze statického hlediska není správné (tento spoj je povolen pouze tehdy, je-li zajištěn prvek proti působení ohybového momentu).
- Druhým základním pravidlem je maximální znalost vlastností dřeva z hlediska sesychání a bobtnání. Dřevo v podélném směru sesychá zhruba desetkrát více než v příčném, což může způsobit nemalé problémy. Pokud máme čep dlouhý 100 mm a dlab také 100 mm, pak dojde k vyzvednutí čepu z dlabu z důvodu sesychání, proto musíme kvůli rozdílnému sedání vnést do konstrukce rezervu. Ta se uvádí jako minimálně deset procent délky (případně hloubky) prvku.
Údržba střechy
Střecha není jen krytina, ale systém, který vyžaduje pravidelnou údržbu - ať už jde o kontrolu komínu, solárních panelů nebo odklízení nečistot. Střecha je, podobně jako u člověka vlasy, pomyslnou korunou krásy domu, a vyžaduje tak patřičnou péči.
Technickou komisi CSS pro tuto problematiku čeká dlouhá práce, pokud chce popsat v chystaných pravidlech všechna správná pravidla a doporučení pro správnou realizaci návrhu a provedení plochých střech s dřevěnou nosnou konstrukcí. Je nutné učinit tyto kroky, aby se povedlo co nejvíce minimalizovat vznikání škod díky existenci pravidel.
tags: #drevena #plocha #strecha #nazvoslovi