Představení "Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem" je jednou z nejznámějších her Divadla Járy Cimrmana. Podle některých badatelů byl Jára Cimrman zapomenutý a znovuobjevený český génius z přelomu 19. a 20. století, který zasáhl do mnoha oborů. Byl to osobitý dramatik, filozof, gynekolog-samouk, lyžař, důvěrný přítel a učitel Alberta Einsteina, vynálezce a daltonista, a důvěrný nepřítel T. A. Edisona.
Divadlo Járy Cimrmana a jeho specifika
Divadlo Járy Cimrmana vzniklo na konci 60. let a zakladateli byli Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak a Jiří Šebánek. Dramatická tvorba po roce 1945, zejména Divadlo Semafor (Sedm malých forem), založené Jiřím Suchým, ovlivnila vznik Cimrmanovského divadla. Hry jako "Život a smrt K. H. Borovského" nebo "Vyšetřování ztráty třídní knihy" (od Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka) jsou příkladem originality a humoru, které se staly pro toto divadlo typické. Premiéra hry "Dobytí severního pólu" proběhla 25. října 1998.
Příprava na představení a technické zkoušky
Před každým představením se odehrává řada zákulisních příprav, které jsou často stejně zábavné jako samotná hra. Zdeněk Svěrák se jako jeden z hlavních protagonistů často ujímá role uvaděče a komentátora.
Dr. Svěrák: Vážení přátelé, přeji vám za všechny kolegy dobrý večer. A vítám vás na představení Cimrmanova dramatu Dobytí severního pólu. Začneme dnes trochu slavnostněji než jindy - totiž recitací.
V rámci představení bývá často zařazena i zkouška nové technické síly, která má za cíl ukázat divákům, jak křehký a zranitelný je divadelní provoz.
Čtěte také: Architektura Třetí říše
Dr. Svěrák: A teď vás, přátelé, poprosíme o trochu trpělivosti. Jistě víte, že divadlo se neobejde bez pracovníků, kteří zajišťují jeho chod v zákulisí. My v současné době potřebujeme novou technickou sílu, a tak jsme dali do novin inzerát. Přihlásilo se na něj devět uchazečů a my bychom je rádi postupně vyzkoušeli. Vy si možná říkáte, proč tím rušíme představení, proč si je nevyzkoušíme jindy. Ale to máte tak: on ten člověk nám v prázdném sále tu zkoušku udělá, jenomže pak přijdete vy, a to je tragédie. Ne! My jsme rádi, že jste přišli, ale pro něho je prostě psychická zátěž.
Svěrák vzpomíná na inženýra Bedřicha Novotného, velkého trémistu, jehož chyby vedly k nečekaným situacím, jako když do pohádky "Dlouhý, Široký a Krátkozraký" pustil kulometnou palbu. Ladislav Smoljak se to tehdy pokusil zachránit voláním: "Děti, to je datel!"
Jednou z hlavních výzev při těchto zkouškách je správné fungování opony. Pokud se opona zasekne, může to vést k nečekaným komplikacím.
Svěrák: Vážení přátelé, stala se taková malá nepříjemnost, že nejde otevřít opona. Tak chviličku strpení, oni to snad naši chlapci dají do pořádku.
V takovém případě je nutné improvizovat, a dokonce se uvažuje o přesunutí herců před oponu, aby představení mohlo pokračovat.
Čtěte také: Plechová střecha Satjam: Co byste měli vědět
Svěrák: Kolegové navrhují, že by se přestěhovali před oponu, takže bychom mohli v programu pokračovat. Čímž byste vlastně přišli jenom o tu hru.
Cimrmanův arktický výzkum a objev sněžného člověka
Cimrmanova cesta za polární kruh nebyla jen dobrodružnou výpravou, ale i příležitostí k významným etnografickým a biologickým objevům. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl objev sněžného člověka, kterého Cimrman nazval "játy".
Cimrman se s játy osobně setkal a popisuje tohoto tvora jako samotářského, plachého savce, vyznačujícího se vzpřímenou chůzí po dvou zadních končetinách. Ve srovnání se sněžným mužem spatřeným před lety v Himalájích uvádí Cimrman některé rozdíly.
Arktický druh má na levém boku výraznou lysinu od častého opírání levé ruky při rybolovu. Také vlasová pokrývka vykazuje odlišnosti: zatímco u himalájského typu trčí vlasy od slechů směrem vzhůru (takzvaný punk), polární odrůdě splývají vlasy dolů přes uši a uprostřed lebky jsou rozděleny pěšinkou. Vysvětlením jsou různé povětrnostní podmínky.
Cimrmanův popis pohlavního života tohoto tvora soudobé biology doslova šokoval, všeobecně se hovořilo o sexuální bombě století. Arktický sněžný člověk je podle Cimrmana samosnubný. K rozmnožování nepotřebuje partnera. Nevystačíme tu však s pojmem hermafrodit. Jeho dvojpohlavnost jde mnohem dál. Dobře je to vidět na způsobu jeho rozmnožování.
Čtěte také: OSB desky na plochou střechu: Tloušťka
Ještě překvapivější je skutečnost, že sněžný člověk se jako biologický pár nejen rozmnožuje, ale i chová. Cimrman zřetelně viděl a slyšel, jak tento tvor gestikuluje a mluví sám se sebou. "Jeho řeči jsem sice nerozuměl," píše, "z intonace a výrazu jsem však poznal, že nejde o samomluvu, nýbrž o vyslovený dialog, někdy přecházející až v hádku."
Samotářství a plachost sněžného muže poněkud kontrastuje s tím, jak se chová k lidem. Cimrman i pozdější badatelé si všimli, že "játy" se při spatření polární výpravy drží v uctivé vzdálenosti, ale radostně tleská. Amundsen to přirovnal k počínání fotbalového hráče, který právě vsítil gól.
Na cestě Grónskem se Cimrman dozvěděl o jednom primitivním eskymáckém kmenu, kde měla hlavní slovo v rodině žena. Večer pak mu paní domu, mimochodem velice krásná Eskymačka, osobně ustlala lože a na důkaz nejvyšší úcty mu na noc přivedla svého manžela. Ještě že měl Cimrman s sebou karty.
"Přetržené dítě" - záhadná hra a její odhalení
S Cimrmanovou cestou za polární kruh souvisí i jedna z jeho drobnějších dramatických prací, "Přetržené dítě". Je natolik zvláštní, že je takřka nehratelná. Obtíže působí obsazení titulní role, což je dětská role, a rodiče, jakmile uslyší titul hry, nechtějí děti do toho půjčovat.
Jedním z nejvýznamnějších objevů uplynulé sezóny byl nález Cimrmanovy hry "Přetržené dítě". Text nebyl psán Cimrmanovou rukou, a kritickou revizí hry byl pověřen kolega Brukner. My si tady můžeme interně říci, že to bylo fiasko. Dodnes nám chodí dopisy charakterizující hru jako málo veselou, zmatenou a morbidní. Diváci, kteří si neberou servítky, ji dokonce označují za abstraktní. Hra nebyla dobře přijata ani v tisku, ani v tlači.
Jasno do celé věci vnesl až nedávno Ing. G. A. Cimrman totiž diktoval svou hru sousedu Padevětovi, když u něj po návratu z Arktidy ležel se silným zánětem horních cest dýchacích. Nepříliš vzdělaný výminkář zapisoval slova tak mechanicky, jak je slyšel, a neuvědomoval si, že rýma může smysl některých slov úplně změnit. Například „m“ se v důsledku neprůchodné nosní dutiny mění v „b“ Takže máma vyjde z nastydlého člověka už jako bába.
Hra, ve které Cimrman vzpomíná na své dětství prožité v otcově krejčovské dílně, se pochopitelně nejmenuje "Přetržené dítě", ale "Přetržené nitě". Nikdo v ní také nikoho nepouští zadní bradou, nýbrž zadní branou. Kritikům dáme rovněž za pravdu, že krejčí může těžko volat „Bol! Bol!“ a přitom radostně tleskat. Ale jak se tento výjev promění, víme-li, že ho v tu chvíli netrápil bol, nýbrž mol.
Nikdo z vás jistě nebude krejčovského mistra podezřívat, že se chce sám propustit ze své živnosti, neboť si jistě správně sami přeložíte větu „Je mi nějak divně. Dám si padáka!“ Kolega Brukner také nemusel pátrat v okolí vídeňského hotelu Sacher po místních nadávkách, když chtěl zjistit, proč rozzuřená žena volá na své zlobivé děti: „Deserte, deserte!“ A celá tragičnost hrůzyplné noci, v níž podle kolegy Bruknera dojde k zavraždění dítěte, se rázem promění v obyčejnou starostlivost rodičů o synkovu hygienu. Pokud jde o zoufalou hmotnou situaci v rodině, krejčovské dítě nemělo takový hlad, že by muselo okusovat dehet.
Cimrmanovy živé obrazy
Kolega Smoljak se ve svém referátě zmínil, že popudem k Cimrmanově arktické cestě byla objednávka živého obrazu pro restauraci Pod Vyšehradem. Už sám fakt, že se známý pražský restauratér obrátil se zakázkou právě na Cimrmana, je výmluvný.
Pravý živý obraz se liší od obrazu na plátně jen tím, že jako materiálu je tu použito živých lidí a reálných předmětů. Živé obrazy tvořily v Cimrmanově době neodmyslitelnou součást probuzeného národního života. Nesměly chybět na žádném plese či sokolských šibřinkách. Měly většinou masový ráz, aby se jich mohlo zúčastnit co nejvíc účinkujících.
My se však nejprve zaměříme na Cimrmanovy komorní živé obrazy. Byly komponovány pro předvádění v domácnostech jako náplň dlouhých zimních večerů. Musíme si uvědomit, jak se tehdy žilo. Lidé přišli z práce domů, něco pojedli a pak celý večer seděli a dívali se do zdi. Televize tehdy ještě nebyla. Cimrman jich vymyslel nepřeberné množství - někdy pro dvě, většinou však pro jednu osobu.
Vaše babičky si možná vzpomenou na taková oblíbená dílka jako například "Jirásek se dívá do minulosti", "Libuše se dívá do budoucnosti", "Koniáš se dívá do díry", početnějším rodinám byl určen "Hus před koncilem kostnickým", početnějším rodinám s krbem "Hus po koncilu kostnickém". Pro trpělivý lid lesních samot koncipoval poněkud zdlouhavý obraz "Lomikare, do roka a do dne." Byly mezi nimi dokonce i seriály, například trojdílný Palacký.
Rádi bychom vám několik těchto komorních výjevů předvedli. Nejprve si však řekneme, jak se na takový živý obraz dívat. Když se objeví, necháte ho na sebe plně působit. Jakmile pochopíte jeho smysl, zatleskejte. To bude pro nás signálem, že můžeme obraz ukončit. Čili nedojde-li k potlesku, hrozí nebezpečí, že se ten obraz, jak my říkáme, zasekne.
Příkladem může být "Jan Žižka těsně před tím, než mu vystřelili levé oko." nebo takzvané obrazy podvojné, kde se osvítí v rámu muž ve vestě a s knírem, sedící na židli a soustředěně hledící na kostlivce v životní velikosti.
Na závěr této přehlídky Cimrmanových živých obrazů se pokusíme o inscenaci jednoho z jeho velkých výjevů. Masová scéna „Škodu nezjistí, kdo se pojistí“, kterou Cimrman zkomponoval na objednávku Vzájemně pojišťovací banky Slávie, byla předváděna bankovními úředníky každou sudou hodinu ve dvoraně pojišťovny jako náborová akce.
Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval Cimrman svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě“, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, ale je naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Smoljak. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl“ (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět - bohužel pozdě - dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. Premiéra hry proběhla 9. prosince 1908.
Závěrem je třeba zdůraznit, že Cimrmanovo dílo je plné humoru, absurdity a nečekaných zvratů, které diváky vždy pobaví a zároveň donutí k zamyšlení.
tags: #dobyti #severniho #polu #strecha #informace