Klement Gottwald (23. listopadu 1896, Dědice nebo Heroltice u Vyškova - 14. března 1953) byl významnou postavou československých dějin. Jeho životní dráha, od prostého truhláře až po prvního komunistického prezidenta Československa, je příběhem vzestupu, upevňování moci a tragických dopadů na osudy statisíců lidí.
Mládí a počátky politické kariéry
Klement Gottwald se narodil jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice Marie Gottwaldové. Před první světovou válkou se ve Vídni vyučil truhlářem a zároveň se účastnil činnosti v dělnickém tělovýchovném hnutí a mezi sociálně demokratickou mládeží. V dubnu 1915 narukoval do rakousko-uherské armády a prošel boji první světové války na východní a italské frontě, přičemž za svoji službu u dělostřelectva získal několik vojenských vyznamenání. V létě 1918 z armády dezertoval a posléze se ukrýval až do konce války. Od konce roku 1918 do října 1920 sloužil v Československé armádě, v jejíchž řadách se účastnil např. bojů proti maďarským komunistům na Slovensku. Poté se vrhl do politiky, kde se po ustavujícím sjezdu Komunistické strany Československa (KSČ) v roce 1921 stal jejím členem.
V srpnu 1921 se odstěhoval do Banské Bystrice, kde se stal redaktorem komunistického časopisu Hlas ľudu a zároveň začal se zakládáním jednot Federace dělnických tělovýchovných jednot (FDTJ). V místní jednotě byl zároveň místostarostou. Byl jednatelem 47. okresu FDTJ, na listopadové konferenci slovenské FDTJ byl zvolen jednatelem XIII. župy se sídlem v Žilině a brzy poté se stal vedoucím redaktorem časopisu Spartakus. V roce 1922 se přestěhoval do Vrútek, kam se rozhodnutím ÚV KSČ přestěhovala redakce několika komunistických časopisů. V roce 1924 byly redakce přestěhovány do Ostravy, přesídlil tam i Gottwald.
Do roku 1926 byl funkcionářem komunistické strany na Slovensku a redaktorem komunistického tisku. V letech 1926-1929 pracoval v pražském sekretariátu KSČ a podařilo se mu zformovat promoskevskou opozici proti jejímu tehdejšímu vedení. Od roku 1928 byl členem vedoucího orgánu Kominterny, její exekutivy, tj. její výkonné složky. V únoru roku 1929, na jednání V. sjezdu KSČ, se společně s Guttmannem, Švermou, Slánským, Kopeckým a Reimanem (tzv. karlínští kluci) dostali do vedení strany. Gottwald byl zvolen generálním tajemníkem.
Řečnické schopnosti a propaganda
Klement Gottwald byl nadaný řečník, jehož jazyk byl kultivovaný a spisovný. Styl měl jasný a přitom bojovný a úderný, dokázal zaujmout adresáty a podnítit je k činnosti. Své projevy zkoušel už ve 20. letech, kdy vystupoval na stranických sjezdech a podobných příležitostech. Pro něj jsou typické řečnické otázky, na které je jasná odpověď ano, ne, na některé z nich si i sám odpovídá. Využíval hlavně jazykových prostředků s výzvovou funkcí, které souvisely s jeho mluveným projevem. U podstatných jmen to bylo oslovení, vokativ, u sloves rozkazovací způsob, imperativ. Tím navazoval s posluchači kontakt a vzbuzoval pozornost. Svým způsobem navazoval i na některá spojení z doby husitské, například: „nepřátel se nelekejte, na počet nehleďte, každého bijte, nikoho neživte.“
Čtěte také: Rozměry a váha betonových dlaždic pro slunečník
Důležitým prostředkem jazyka a stylu Klementa Gottwalda je opakování slov a větných vzorců, aby zdůraznil některé své myšlenky a současně udržel pozornost posluchače. Využíval také často slovesa bojovat nebo podstatného jména boj, vyvolával u posluchačů odhodlání k boji za plnou národní a sociální spravedlnost. Je zajímavé, že jeho jazyk byl spisovný, i když mluvil k lidem, kteří mezi sebou spisovným jazykem nemluvili. V té době měl spisovný jazyk vyšší prestiž než v současné době, a to i pro ty se základním vzděláním.
Po vítězství komunistů v únoru 1948 byla Gottwaldova image intenzivně budována propagandou. Rudé právo psalo o „Přemyslovi od pluhu - Klementu Gottwaldovi z dílny“, jinde o něm zase básnili jako o nejslavnějším truhláři všech dob. V roce 1953, kdy tento předseda vlády zemřel, rozhodla nejvyšší místa, že vše, co namluvil, bude vydáno v souboru projevů pro poučení i pro archivní účely. Celá výroba gramofonových desek se protáhla do roku 1955. V době, kdy se desky mohly začít lisovat, přišel 20. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu, který odhalil kult osobnosti, a najednou některé věci začaly být komunistům velice nepříjemné. Celý soubor projevů ležel v archivních fondech někdejšího Ústavu marxismu-leninismu. Po roce 1990 byly zkušební gramofonové desky předány do Národního archivu a matrice rozhlasu. Podle hlavního archiváře Českého rozhlasu Miroslava Turka jde celkem o 81 projevů v celkové délce více než 25 hodin, které pokrývají úsek z let 1946 až 1953. Poslední projev proslovil Gottwald několik dnů před svou smrtí, kdy odjížděl do Sovětského svazu na Stalinův pohřeb.
Na cestě k moci a únor 1948
Ve 2. polovině 30. let provedl Klement Gottwald v politice KSČ řadu změn podle změn zahraniční politiky Sovětského svazu, konkrétně politiky lidové fronty a obrany proti fašismu určené na VII. kongresu Kominterny v létě roku 1935. V září a říjnu roku 1938 patřil k hlavním představitelům opozice proti přijetí Mnichovského diktátu.
Po zákazu KSČ emigroval v listopadu roku 1938 do Sovětského svazu, kde pak až do roku 1941 zastával politiku odpovídající sovětsko-německému paktu ze srpna roku 1939. Po napadení Sovětského svazu v roce 1941 bral vytváření protihitlerovské koalice jako svoji velkou příležitost prosadit se a začínal promýšlet pozdější převzetí moci v Československu. Z Benešova velvyslance v Moskvě Fierlingera učinil svého donašeče a „trojského koně“ mezi sociálními demokraty. Zajistil si i budoucího „nepolitického“ ministra národní obrany L. Svobodu. V prosinci roku 1943 se dohodl s představitelem londýnské emigrace prezidentem Dr. Edvardem Benešem na sjednocení domácího a zahraničního protinacistického odboje. Mezinárodní poměry a vývoj války umožnily Gottwaldovi a jeho skupině zásadním způsobem promluvit do poválečného uspořádání Československa. Projekt Národní fronty a Košického vládního programu, pocházející z Gottwaldovy dílny, zaručoval vyřazení představitelů domácího odboje i předválečné agrární, národně demokratické a živnostenské strany z podílu na moci v obnoveném státě.
10. května roku 1945 se vrátil do Prahy jako místopředseda československé vlády a předseda Národní fronty. Od stejného roku až do své smrti byl zároveň předsedou KSČ. Po vítězství KSČ v prvních poválečných volbách roku 1946 byl pověřen sestavením vlády. V letech 1945-47 se stylizoval do role rozvážného státníka a budovatele republiky. Dokonce si pohrával i s ideou „specifické československé cesty k socialismu“, kterou mu mimochodem v červenci 1946 podsunul sám Stalin. Uklidňoval rolníky, že „u nás kolchozy nebudou“, živnostníkům sliboval jistoty pro jejich podnikání. Zároveň už od léta 1945 nechal budovat své agentury v nekomunistických stranách. Z jemu nejvěrnějších komunistů byl budován bezpečnostní aparát, který na partnery v Národní frontě sbíral kdejakou informaci, aby je později mohl zavřít do kriminálů. Nekomunističtí členové Národní fronty teprve až na podzim 1947 pochopili, že hra na demokracii pomalu končí, že se z trpěných partnerů stali pro Gottwalda „reakcí“, s níž je v zájmu „lidové demokracie“ rozhodnut zúčtovat.
Čtěte také: Zahradní dlažba: Proč zvolit beton?
V únoru 1948, kdy nastala vládní krize kolem usnesení o Bezpečnosti z 13. února 1948, došlo k sérii událostí, které vedly k úplnému převzetí moci ve státě. Odpor nekomunistických členů Národní fronty ve formě demise 12 ministrů byl nejenom diletantský, ale hlavně marný. Gottwald už měl v ruce armádu, bezpečnost a další nástroje k úspěšnému uskutečnění mocenského převratu. Tyto události byly završeny 25. února, kdy prezident přijal demisi nekomunistických ministrů a doplnil vládu kandidáty navrženými komunisty. Následně byla 11. března 1948, jeden den po úmrtí nestranického ministra zahraničí Jana Masaryka, potvrzena nová komunistická vláda, 9. května přijata nová komunistická ústava vyhlašující lidově demokratickou republiku, kterou prezident dr. Edvard Beneš odmítl podepsat a 30. května proběhly volby s vynucenou účastí a s možností volit jen z jednotného seznamu kandidátů komunisty ovládané Národní fronty.
Prezidentura a politický teror
14. června roku 1948 byl po abdikaci prezidenta Dr. Edvarda Beneše, který odmítl podepsat komunistickou Ústavu 9. května, zvolen do funkce československého prezidenta. Klement Gottwald se stal čtvrtým prezidentem Československa, a zahájil tak dlouhou éru komunistických prezidentů. Volba proběhla aklamací, pro Klementa Gottwalda se vyslovilo všech 296 poslanců Národního shromáždění. Z dnešního hlediska však překvapivě působí některé okolnosti průběhu volby a její mediální, či, přesněji řečeno propagandistická prezentace.
Ihned po volbě se Klement Gottwald zúčastnil v Chrámu svatého Víta slavnostního Te Deum, jež sloužil arcibiskup Beran. Do kostela Gottwald nikdy nechodil a v Boha nevěřil - bylo však třeba vzbudit důvěru věřících spoluobčanů, kteří by se jinak mohli obávat, že nový režim zavede jejich pronásledování jako v Rusku. Te Deum a vyzvánění zvonů po celé zemi na znamení Gottwaldova zvolení si u církve paradoxně objednal komunistický režim - arcibiskup Josef Beran sice nerad, ale souhlasil. Pronásledování církve se tehdy teprve rozbíhalo, a zároveň církev stále vedla řadu jednání s režimem o svém postavení v novém systému. Jednání však byla pouhým taktickým manévrem komunistů, kteří tak chtěli získat čas na přípravu plánů vedoucích k potlačení a zničení církve. Již týden po svém zvolení se nový prezident nechal v Rudém právu slyšet: „Náš lid nemá jiné volby. Musí v církvi vidět nepřítele!“
Prezident Sjednotitel s chotí dokonce odjeli do Lán poklonit se ke hrobu T. G. Masaryka. Klement Gottwald položil na hrob TGM věnec, Marta Gottwaldová položila kytici na hrob Jana Masaryka. Uctili tedy památku muže, jehož republice a principům, na nichž stála, vyhlásili Klement Gottwald a jeho strana nesmiřitelný boj. A proti němu v roce 1934 dokonce kandidoval na prezidenta s heslem „Ne Masaryk, ale Lenin“. Nicméně odkaz první republiky byl v roce 1948 pochopitelně stále velmi silný, a komunisté, mistři machiavelistické politické taktiky, věděli, že v utvrzování moci musí postupovat po etapách.
Jako nejmocnější muž ve státě se plně podřídil sovětské mezinárodní politice, v zemi byla utužena diktatura, nastolen kurs ostré militarizace. V zemi pak začali rozhodovat a fakticky vládnout sovětští poradci. V ekonomice byla prosazena koncepce těžkého průmyslu a násilná kolektivizace zemědělství, byl zaveden monopol komunistické moci na školství, vědu a kulturu. Hlavní zájem poradců byl soustředěn hlavně na bezpečnost, armádu, prokuraturu a soudy. Za jeho vlády došlo na počátku padesátých let k mnoha politickým vykonstruovaným procesům, byl rozpoután politický teror: bylo vyneseno přes 230 rozsudků smrti, přes sto tisíc občanů bylo odsouzeno k doživotí či mnohaletým vězením. Kárnými vojenskými jednotkami PTP (Pomocné technické prapory) prošly desítky tisíc „protistátních živlů“. Nakonec poslal na šibenici i jedenáct ze svých nejbližších předních komunistických funkcionářů v čele s Rudolfem Slánským. Prezident Klement Gottwald dobře věděl, jaká hrůzovláda probíhá v podhradí, ostatně, na její instalaci měl lví podíl. Musely ho užírat výčitky svědomí nebo alespoň jejich neustálé zahánění, a též strach, že v soukolí čistek a procesů posléze uvízne i on sám.
Čtěte také: Přehled nabídek dlaždic
Marta Gottwaldová - První dáma
Klement Gottwald byl ženatý s Martou Gottwaldovou, která podobně jako on pocházela z chudé rodiny sedláka a byla také nemanželským dítětem. Měli spolu dceru Martu. Ač ji propaganda líčila jako věrnou soudružku - spolubojovnici, ona sama nikdy komunistkou nebyla, do KSČ nikdy nevstoupila. Nelze za tím však hledat nějaký odpor k tomuto politickému proudu, Marta se prostě o politiku příliš nestarala, namísto stranických direktiv se zajímala hlavně o chod domácnosti. Když ji úspěšná politická činnost jejího manžela katapultovala do role první dámy, nedokázala se s tím vypořádat. Podle Pavla Kosatíka měla přímo trauma z Hany Benešové, a chtěla se jejímu obrazu vyrovnat. Jejím ideálem bylo stát se „paničkou“, a na Hradě k tomu měla plno příležitostí. Služebnictvem se nechala oslovovat nikoliv „soudružko“, ale „milostivá paní“. Není divu, že si ve společnosti vysloužila pouze posměch, byť ten vzhledem ke komunistické diktatuře zazníval pouze potichu a potají.
Okolnosti smrti a posmrtný osud
Nástup do úřadu prezidenta sice znamenal vrchol Gottwaldovy politické dráhy, ale i počátek jeho pádu. Ponechal si funkci předsedy strany, ale zatímco do léta 1948 byl coby premiér skutečným vládcem strany i státu, poté začal nabývat daleko větší moci i vlivu Rudolf Slánský, generální tajemník KSČ. Klement Gottwald se na Hradě utápěl v alkoholu, a řada zasvěcených lidí z vedení strany si vlastně oddychla, že byl takto včas „uklizen“, neboť problémy s pitím měl již delší dobu. Klement Gottwald se na Hradě čím dál tím více uzavíral a hodně pil, čímž jen zhoršoval svůj již tak nedobrý zdravotní stav. Podle Pavla Kosatíka prezident přestával chodit i na sekretariát strany, řízením předsednictva ústředního výboru pověřoval Antonína Zápotockého. V roce 1952 se tak ÚV KSČ nesešel ani jednou. Okruh prezidentského páru tvořilo jen několik málo lidí: dcera s vnučkou a zetěm Alexejem Čepičkou, do svého zatčení Slánský, po něm Zápotocký, osobní lékař profesor Haškovec, později zatčený, sekretářka a velitel osobní stráže. Chorobami, alkoholem, strachem i vlastními zločiny rozložený Klement Gottwald zemřel záhy po návratu ze Stalinova pohřbu, 14. března 1953.
11. března 1953 se první dělnický prezident vrátil leteckým speciálem ze Stalinova pohřbu. Po přistání si postěžoval předsedovi vlády Antonínu Zápotockému, že mu není příliš dobře. Myslel si, že má jen chřipku, ale skutečnost byla vážnější. Ačkoliv to bylo přísně tajeno, byl závislý na alkoholu a trpěl syfilidou. Tyto problémy byly zřejmě příčinou aneurysmatu, tedy výdutě srdeční aorty, na jejíž následky o tři dny později, tj. 14. března 1953, zemřel.
Mumifikace a mauzoleum
Jeho tělo bylo uloženo v mauzoleu původně předpokládaném pro prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka v uzpůsobeném Národním památníku na pražském vrchu Vítkově. Tělo bylo v letech 1953 až 1962 vystavováno návštěvníkům podobně jako Leninovo. Komunistické ateistické pseudonáboženství chtělo i v Československu demonstrovat svůj domnělý triumf nad smrtí. Provoz mauzolea se neobešel bez dramatických situací. Řadu z nich popisuje studie historika Stanislava Červinky mladšího „Klement Gottwald na Vítkově - balzamizace těla v materiálech ÚV KSČ“, otištěná roku 2001 ve sborníku Securitas Imperii. Červinka cituje i jeden ze zápisů o provozu mauzolea, jímž se zabývalo samotné politické byro ÚV KSČ: „Došlo ke spálení elektromotorku, který zajišťoval systém pojízdného stolu pro tělo v přilehlé laboratoři, a následkem elektrického zkratu shořela muchobijka, rovněž v laboratoři. Obě tyto závady neohrozily bezpečnost těla soudruha Klementa Gottwalda.“
Rok 1959 ale přinesl tragické zjištění. „Kolektiv lékařů dospěl k závěru, že vzdor skutečnosti, že je sovětská metoda balzamování nejlepší a péče o balzamované tělo dokonalá, dochází uvnitř těla k pomalému rozkladu některých tkání, důležitých pro zachování původního stavu a barvy viditelných i neviditelných částí pokožky,“ uvádí dále Stanislav Červinka. Práce sovětských odborníků podle něj „vůbec nebyla vynikající, a pokud ano, rozkladu Gottwaldova těla nezabránila“. „Obě nohy musely být postupně nahrazeny protézami a 20. března 1962 politické byro ÚV KSČ přijalo přísně tajné rozhodnutí o přemístění ostatků prvního dělnického prezidenta. Gottwaldovo tělo bylo zpopelněno a československý pokus o nesmrtelnost skončil.“ Ke zpopelnění těla v roce 1962 došlo čistě na základě politického rozhodnutí souvisejícího s nákladností provozu mauzolea a kritikou kultu osobnosti v ČSSR. Již rozšířené zvěsti o špatném stavu těla se však hodily jako zdůvodnění před stalinisticky smýšlející frakcí komunistů. Po Sametové revoluci byly jeho ostatky (urna) uloženy na Olšanských hřbitovech.
Zajímavosti
- Albert Einstein (jako mnoho dalších osobností té doby) kontaktoval prezidenta Gottwalda se žádostí o zmírnění hrdelních trestů odsouzeným z tzv. "procesu s Miladou Horákovou a spol." (telegram přijat 14. června 1950).
- Dne 23. dubna 2007 byl posmrtně zbaven čestného občanství města Vyškova, což odhlasovalo 27členné městské zastupitelstvo. Dne 12. prosince 2012 rozhodlo o odebrání čestného občanství město Strakonice.
- Podle Klementa Gottwalda dostalo název několik jednotek československých interbrigád ve Španělsku. Například četa Klementa Gottwalda, což byla první skutečně československá jednotka v interbrigádách.
- Státní banka československá vydala dnem 1. října 1989 bankovky po 100 Kčs vzoru 1989. Na líci provedeném v odstínech zelené barvy byla podobizna Klementa Gottwalda. Občany byla odmítnuta a zavdala příčinu k listopadovým heslům: Masaryka na stovku. Nechceme stovku s vrahem. Chceme novou stovku, sundejte z ní vraha apod.
- Jeho sochy byly rozmístěné po celé republice. Po revoluci 1989 se staly terčem nenásilných negativních projevů. Ruce soch byly často potřeny červenou barvou na připomínku krve nevinných obětí z procesů 50. let, jindy měla socha na zádech velký batoh a na podstavci přibyl nápis „máš už sbaleno“.
- Popularita jména Klement, které má latinský původ a znamená „vlídný, laskavý, shovívavý“, je v Čechách velmi nízká. Dle údajů Ministerstva vnitra z roku 2006 ho tehdy nosilo pouze 278 mužů, což toto jméno řadilo na 318. místo pořadí četnosti mužských jmen u nás.
Chronologický přehled klíčových událostí v životě Klementa Gottwalda
| Rok | Událost |
|---|---|
| 1896 | Narození v Dědicích u Vyškova. |
| před 1914 | Vyučení truhlářem ve Vídni, účast v sociálnědemokratické mládeži. |
| 1915-1918 | Voják rakousko-uherské armády, dezertace v létě 1918. |
| 1920-1921 | Práce stolařského dělníka, vstup do KSČ. |
| 1921 | Působení ve Federaci dělnických tělovýchovných jednot (FDTJ), redaktor komunistického časopisu Hlas ľudu v Banské Bystrici. |
| 1926-1929 | Práce v pražském sekretariátu KSČ, formování promoskevské opozice. |
| 1928 | Člen exekutivy Kominterny. |
| 1929 | Zvolen generálním tajemníkem KSČ na V. sjezdu, poslanec Národního shromáždění. |
| 1934 | Útěk do SSSR po zbavení poslanecké imunity. |
| 1938 | Opozice proti přijetí Mnichovského diktátu, emigrace do SSSR. |
| 1941 | Začíná promýšlet převzetí moci v Československu. |
| 1943 | Dohoda s Edvardem Benešem o sjednocení protinacistického odboje. |
| 1945 | Návrat do Prahy jako místopředseda vlády a předseda Národní fronty, předseda KSČ. |
| 1946 | Předseda vlády po vítězství KSČ ve volbách. |
| únor 1948 | Komunistický převrat a upevnění moci. |
| červen 1948 | Zvolen prezidentem Československa. |
| 1953 | Úmrtí 14. března po návratu ze Stalinova pohřbu. |
tags: #dlazdice #klement #gottwald #informace