Budete pořizovat do interiéru velkoformátový obklad či dlažbu? Pak se můžete těšit na ten doslova odzbrojující design, který přináší dokonale věrná struktura dřeva či kamene na velkém formátu. Velké formáty obkladových prvků daleko více zvýrazňují velké plochy minimálně přerušované spárami a tím se plně využívají optické efekty. Obliba velkoformátů stoupá i proto, že údržba je o mnoho jednodušší - méně spár, v nichž by se držely nečistoty a plísně. Velkoformáty mají rektifikované rozměry, umožňují instalaci s minimálními spárami (2 až 3 mm) v menším počtu, čímž se opticky sjednocují obkládané prostory. Velké formáty pak působí luxusně, jsou příjemné na pohled a snadno se udržují. Výrobci a designéři se zaměřují na dokonale propracované detaily, precizní zpracování jednotlivých sérií, rozměrovou variabilitu, kombinovatelnost a atraktivní design. Dnes je velkoformát standardem v moderních bytech ze dvou pragmatických důvodů:
- Vizuální sjednocení prostoru: Čím méně spár, tím klidnější a luxusnější dojem prostor vyvolává. Velké plochy (např. 120x120 cm) dokážou opticky zvětšit i menší koupelnu. Mýtus, že velký formát sluší pouze velkým koupelnám, je dávno překonán. Vynikne stejně dobře ve větším prostoru moderní koupelny i ve stísněném bytovém jádře. Stačí mít trochu odvahy a představivosti. Nicméně ve velkých místnostech a zejména ve společenských prostorách se více hodí velkoformátové dlaždice se zajímavou povrchovou úpravou, která vynikne právě až na větší ploše.
- Radikálně snazší údržba: Spáry jsou nejslabším článkem každé podlahy - drží se v nich nečistoty a plísně. U velkoformátu eliminujete množství spár až o 80 %, což znamená hygieničtější prostředí.
Velkoformátové obklady a dlažby však mají jiné nároky na pokládku než kachličky menších rozměrů. Jejich pokládka musí být velmi precizní. Konec konců dostat tak velkou dlaždici na zeď není žádná hračka. Nezbytné je oslovit řemeslníka, který má s pokládkou velkoformátových obkladů a dlažeb zkušenosti a má k dispozici potřebné nářadí. Těch, kteří umějí opravdu precizně pokládat obklady a dlažby velkých rozměrů je poměrně málo. A obvykle platí, že čím jsou šikovnější, tím víc mají práce. Proto vás upozorňujeme, abyste řemeslníka pro pokládku velkoformátů sháněli s dostatečným předstihem! Velký formát ovšem nepoloží jeden obkladač. Musí pracovat v týmu, používat pomůcky pro manipulaci, dochází i ke změnám v organizaci práce.
Co je velký formát a jaké jsou jeho rozměry?
Tradiční keramické obklady prošly v poslední době významnými změnami. Rychlý technologický vývoj umožnil poskytovat uživatelům zcela nové formáty obkladů. Změny rozměrů lze pozorovat v obou směrech. Co ale považujeme za velký formát, za velkoformátové dlaždice, a kde je použít? Velkoformátové obklady mají své pevné místo v sortimentu keramických obkladových prvků. Jaký formát se použije při konkrétní aplikaci záleží především na typu interiéru, požadavku zákazníka a na architektonickém zpracování. Postupné odpoutání od tradičních formátů 15 × 15 nebo 20 × 20 cm k větším formátům, kdy delší dobu byly za velké formáty považovány dlaždice o délce hrany kolem 30 × 30 cm (12“ × 12“), jsou již dnes spodní hranicí pro označení velkých formátů. A tak nás nepřekvapí velkoformátový prvek o velikosti nad 150 cm. Samostatnou skupinu tvoří ultratenké obkladové prvky s délkou hrany 3 m. Extrémním je rozměr dlaždice, spíše obkladové desky či plátu 3 × 1 m při síle 3,5 mm.
Když se u nás před více jak třiceti lety začala vyrábět první betonová zámková dlažba, její výběr byl malý. Co do tvaru, barvy a síly se dala nabídka spočítat téměř na prstech jedné ruky. Od počátečních dvou základních výšek dlažby (6 a 8 cm) vývoj postupně poskočil až k dnešním sedmi různým výškám dle rozměru a typu použití dlažby. S formátem a výškou dlažby však úzce souvisí i její hmotnost. Z počátečních cca 4 kg jedné kostky dnes může jeden dílec vážit i více jak 200 kg. Těžko pak již dnes můžeme mluvit o kostce či dlaždici. Termín betonový dílec je určitě výstižnější. Jedná se o velkoformátové dlažby vyráběné v rozměrech až 100x120 cm a o síle 16 cm. Dnešní trend zpevněných ploch však postoupil k velkoformátovým dlažbám, respektive betonovým dílcům. Betonové dílce v minimálně deseti rozměrech, síle 8 až 16 cm a o hmotnosti od 70 do 470 kg. Většinou se jedná o výrobky s drahou povrchovou úpravou, které cenou někdy překročí i částku 1200,-Kč za kus.
Důležité upozornění pro výběr: Lastry ve formátu 120x280 cm o tloušťce 6 mm jsou kvůli subtilnosti materiálu určeny primárně jako obklad na zeď. Pro použití jako dlažba na podlahu doporučujeme standardní formáty 120x120 cm v tloušťce 9 mm, které bezpečně snesou provozní zatížení.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
Kalibrace a rektifikace: Klíč k minimálním spárám
Geometrické parametry velkoformátových keramických prvků jsou délka, šířka, tloušťka, přímočarost hran (zakřivenost hran), pravoúhlost, také rovinnost ploch (zakřivení plochy ke středu - miskovitost nebo vypouklost). Fyzikální vlastnosti jsou zejména tepelná roztažnost, hydrotermální roztažnost. Stávající norma v požadavcích selhává, protože nastavené tolerance odpovídají menším formátům. Pokud srovnáme dlaždici o délce hrany 200 mm, pak maximální odchylka 0,5 % stanovená ČSN znamená 1 mm. U dlaždic o velikosti 600 mm jsou to již 3 mm. Při přesné práci, jako jsou nyní obkladačské práce, jde o nepřiměřené maximální plusové tolerance nebo záporné tolerance. Přestože současná výroba keramických obkladových desek je vysoce sofistikovaná, je třeba počítat s určitými odchylkami jako v geometrické přesnosti. Jednou z cest k zajištění přesnosti jsou dodatečné úpravy kalibrováním nebo rektifikací. Je třeba vycházet z toho, že všichni výrobci nemají technologii výroby velkoformátových prvků zcela zvládnutou a nejsou schopni držet krok s novými požadavky.
Pokud se rozhodnete pro velké formáty keramické dlažby, ale chcete mít pokládku s minimálními spárami, pak je třeba volit především rektifikované. Kalibrace a rektifikace je zabroušení hran vypálené hotové dlaždice, které eliminuje přirozené kolísání rozměrů keramiky a snižuje rozměrové tolerance jednotlivých prvků na minimum. Rozdíl mezi kalibrací a rektifikací je v přesnosti zabroušení hran. Kalibrované výrobky jsou „ořezány“ s přesností na desetiny milimetrů, rektifikované obklady pak s přesností o řád vyšší a výrobci dodávají jen jeden rozměr na rozdíl od kalibrovaných dlaždic, které jsou zařazovány od 4 do 9 kalibračních skupin. Tento údaj je nezbytné sledovat na obalech výrobků, aby nedošlo k záměně šarží, které mají nastavenou stejnou toleranci. Z tohoto důvodu nelze pokládat dohromady prvky s rozdílnými šaržemi a je nezbytné sledovat při přejímce číslo šarže tak, aby byla v celé dodávce stejný rozměr („kalibr“).
Rektifikované dlažbě se po vypálení jednotlivých kusů (u řady výrobců se vyrábí pouze jedna šarže) keramiky seřízne hrana. Nemá tedy na hraně nepřesnou, lehce zakulacenou hranu, ale ostrou, přesnou hranu (někteří výrobci tuto hranu upravují „sražením“). Přesto u této dlažby ale platí rozměrová tolerance, což je podle normy EN 14441 ±0,5 %. Ve skutečnosti jsou dosahovány tolerance ±0,1 %. V katalogu lze najít tzv. „Monocalibro“ nebo „Rettificato Monocalibro“. V prvním případě se jedná o běžný obklad nebo dlažbu vyrobenou v jednom jediném kalibru v rámci odpovídajících tolerancí. Tento materiál se pokládá s běžnou šíří spáry. Slinuté leštěné dlažby (levigato) jsou kalibrované vždy. Pokud se kombinují např. se stejnou dlažbou v matu je tuto možné dodatečně kalibrovat za příplatek.
Jedním z vážných problémů geometrické přesnosti obkladových prvků je tzv. lippage. V zahraničí (konkrétně v USA, resp. Severní Americe) se tento problém dlouhodobě řeší a jednou z nejvýznamnějších změn je zavedení požadavků na dlaždice s „lippage“ a „warpage“. ANSI A137.1 definuje přijatelné zakřivení okraje (warpage), kdy procentní hodnotě parametru stanoví maximální hodnotou v milimetrech, které nelze překročit, bez ohledu na velikost dlaždice. Tyto podmínky nepřímo korespondují s požadavkem nerovnosti mezi dvěma sousedními dlaždice, kdy výškový rozdíl nesmí přesáhnout 1 mm při šířce spáry do 6 mm a 2 mm při šířce spáry nad 6 mm, jak vyžaduje ČSN 73 3451 Obecná pravidla pro navrhování a provádění keramických obkladů.
Na co se ptát prodejce?
Při nákupu jsou technické parametry důležitější než samotný dekor:
Čtěte také: Pokládka dlažby na schody v exteriéru
- Rektifikace: Proces, kdy se hrany dlaždice po výpalu zabrousí na desetinu milimetru přesně. Pouze rektifikovanou dlažbu lze pokládat na minimální spáru (1,5-2 mm).
- Kalibrace a šarže: Každý výpal v peci může mít mírně odlišný odstín nebo rozměr. U nás v KeramikaCZ fyzicky prověřujeme šarže v každé dodávce. Zaručujeme vám, že k vám dorazí identický materiál z jedné výrobní dávky, aby podlaha nebyla "strakatá".
| Vlastnost | Kalibrované výrobky | Rektifikované výrobky |
|---|---|---|
| Přesnost zabroušení hran | Na desetiny milimetrů | O řád vyšší přesnost |
| Počet rozměrů dodávaných výrobcem | 4 až 9 kalibračních skupin | Pouze jeden rozměr |
| Důležitost sledování šarží | Nezbytné pro zamezení záměny | U řady výrobců se vyrábí jen jedna šarže, ale tolerance ±0,1 % |
Příprava podkladu pro velkoformátovou dlažbu
Pokládka velkoformátových dlaždic (s hranou o velikosti 60 cm a více) si vyžaduje preciznost a naprostou přesnost. I zkušení obkladači si dávají záležet. Dlažba větších rozměrů se pokládá pomaleji, je více náročná na rovinnost podkladu, na kvalitu použitých penetrací, lepidel a spárovacích hmot. Dobře připravený podklad je základ úspěchu. Nejdříve ze všeho připravte podklad pro pokládku. Musí být čistý, pevný, zbavený nečistot i nerovností. Čím větší formát dlaždic, tím rovnější podklad musí být.
Postup přípravy podkladu:
- Vyrovnání podkladu: K vyrovnání podkladu, na který budeme velkoformátový obklad nebo dlažbu lepit, poslouží speciální vyrovnávací malty a nivelační hmoty. Velmi důležité je dodržení všech technologických postupů, aby byl podklad dostatečně pevný (nesmí se zapomenout na penetraci povrchů). Poklad musí být dokonale rovný, a proto jej někdy řemeslníci vyrovnávají i nadvakrát nebo dokonce natřikrát. Pokud zeď, na kterou budete obklady lepit, není rovná, musíte ji dát do roviny. Způsobů je několik - nerovnost můžete srovnat jemnější jádrovou omítkou nebo silnější vrstvou štuku. Dalším způsobem, jak srovnat zeď do roviny, je nalepit na ni sádrokartonovou desku.
- Penetrace: V koupelnách by měl být podklad napenetrovaný.
- Hydroizolace: V koupelnách a jiných vlhkých místnostech, kde povrch přichází do kontaktu s vodou, jako okolí van nebo stěny kolem sprchových koutů, je nezbytná také hydroizolace, která musí být opatřená hydroizolační vrstvou pod obklady a dlažbu.
Kladečský plán a dilatace
Netřeba zapomenout na dobré vyměření spárořezu. Velkoformátové dlaždice mají svá specifika. Již na počátku je třeba se zabývat dlouhodobě podceňovaným kladečským plánem. Při přípravě je nezbytné mít představu o tom, jak budou položeny velkoformátové desky. Velké formáty mají větší prořez, je třeba někdy řešit orientaci desek, nezapomínat na dilatace. Vizualizace nikdy nenahradí kladečský plán.
V tomto případě je nejlepší mít k dispozici půdorys místnosti, v níž budete velkoformátový obklad nebo dlažbu pokládat. Do půdorysu si můžete názorně zakreslit, jak budou obklad a dlažba položeny, a jestli je možné vycentrovat je vzhledem ke stěně a ose podlahy. Hlídejte si, aby v žádném rohu místnosti nevycházel příliš malý dořez obkladu nebo dlažby. Povinnost rozvrhnout si obklady před položením, jsou uloženy přímo normou ČSN 733450 v kap. III. Odst.
Při pokládce velkoformátových dlaždic na velké plochy je důležité myslet na dilatace. Již plocha větší než 5×5 m by se měla dilatovat. Detaily je ale vždy potřeba probrat s odborníkem. Existují technická řešení, která umožňují i plochy kolem 100 m² pokládat bez dilatačních spár. V rozích nechte pár milimetrů mezeru - přijde zakrýt tmelem. Pokud dlažba přiléhá ke dřevěnému obkladu - například palubkám, musíte nechat prostor pro dilataci. Dřevo pracuje. Kdyby bylo ke dlažbě natěsno, mohlo by se vyboulit.
Řezání velkoformátové dlažby
S řezáním velkoformátového obkladu si poradí ruční řezačky i speciální nástroje. Řadu velkoformátových obkladů a dlažeb - běžně do 120 cm délky, je možné řezat i ručními řezačkami na obklady a dlažby. K řezání opravdu velkých rozměrů dlaždic (od 120×240 cm, přes 100×300 cm a větších) je nezbytné mít k dispozici speciální vybavení. Pro řezání doporučujeme řezačku velkoformátových desek Montolit, který je jedním z hlavních výrobců, kteří se specializují na řezání velkoformátové dlažby. Pilu si můžete půjčit ve stavebninách.
Čtěte také: Inspirace pro dlažbu kolem domu
Postup řezání:
- Před řezáním nakreslete řez na horní stranu dlaždice.
- Řezání probíhá stejně jako u dlaždic malých formátů, tedy řezačkou k tomu určenou.
- Lepší modely jsou vybaveny vodním chlazením, které navíc podstatně redukuje prach při řezání.
- Klasické dělicí řezy se provádí snadno. Trochu více práce dá řezání úkosů pod úhlem 45 stupňů. Ty se používají při lepení desek v rozích. Pila jde nastavit na požadovaný úhel, což práci hodně ulehčí.
- Výsledný řez nemusí být zcela hladký.
- Při řezání otvorů do keramické dlažby se používají vrtací diamantové korunky. Vrtá se bez příklepu. Korunky můžete upnout také do úhlové brusky. Při vrtání flexou musíte nástroj nejprve jednou stranou „chytnout“ do řezaného materiálu - jakoby zešikma. Až poté, co se ostří korunky chytne, můžete ji vrátit do roviny a vrtat běžným způsobem. Použít se dají různé průměry korunek v závislosti na tom, zda vrtáte otvory pro elektroinstalaci nebo například pro vodovodní potrubí.
Pokládka a manipulace s velkoformátovou dlažbou
Pro pokládku velkoformátové dlažby používejte lepidlo na velkoformátovou dlažbu. Je ideální pro dlaždice velkých rozměrů. Pokud se chystáte pokládat dlažbu v celé místnosti, je nejlepší začínat lepením obkladů na stěny. Spodní řadu obkladů na stěně obkládejte až po položení dlažby na podlahu.
Klíčové kroky při pokládce:
- Výběr speciálního lepidla: Volba správného druhu lepidla pro daný typ podkladu je naprosto zásadní. Proto je vhodné si nechat poradit od odborného prodejce, který v případě potřeby zajistí technickou součinnost dodavatele lepidel. Vzhledem k velkému rozměru velkoformátových dlaždic je potřeba je lepit speciálním flexibilním lepidlem. Vždy platí pravidlo, že čím větší má obklad nebo dlažba rozměr, tím lepší vlastnosti musí lepidlo mít. Špatná chemie vede k popraskání dlažby. Velkoformáty mají téměř nulovou nasákavost a velkou plochu, která "nepracuje" stejně jako podklad. Pro udržení správné přídržnosti některé prameny uvádějí, aby podlepení bylo minimálně 60 až 80 % celkové plochy desky. Pro obkladové prvky s hranou delší více než 60 cm a tloušťkou nad 8 mm platí, že technická spára musí být větší než 3 mm. Je třeba počítat s koeficientem délkové tepelné roztažnosti a například při oslunění keramické desky dojde k jejímu prodloužení až o 1 mm na 1 metr délky. Při spáře o šířce 2 mm by mohlo dojít ke kontaktu desek mezi sebou a tím k destrukci.
- Flexibilita (Třída S1 a S2): Pod velkoformát musíte použít vysoce deformovatelné lepidlo. V KeramikaCZ nabízíme k prodeji špičkové lepidlo třídy S1, které je vyvinuto přímo pro tyto velké formáty (i lastry) a zajišťuje, že dlažba nepopraská ani se neodlepí.
- Metoda Buttering-Floating: Lepidlo se doporučuje nanášet zubovou stěrkou, a to jak na spodní stranu obkladu, tak na podklad. Přitom nenatírejte lepidlem hrany dlaždice. Velikost zubů stěrky závisí na rozměru obkladů, u velkoformátových dlaždic je to minimálně 10 mm. Tím se eliminují vzduchové kapsy, ve kterých by se jinak koncentrovalo napětí. Po prvotním promíchání je potřeba nechat lepidlo pár minut odstát a promísit znovu. Pak už můžete pomocí zednické lžíce a zubového hladítka nanášet.
- Manipulace s dlaždicemi: Pro jejich přenášení doporučujeme Superstick - sadu pro manipulaci s velkoformátovými deskami. Optimální řešení k manipulaci s těmito velkoformátovými materiály nabízí vakuová technika. Ta je k pokládaným materiálům daleko šetrnější a dokáže unést i těžší břemena. Vakuové systémy se dnes používají buď ruční či zavěšené na strojích (bagr, nakladač či speciální stroj).
- Pokládka a zarovnání: Položte první dlaždice do lepidlového lože a dotlačte je. Obklad s lepidlem přitiskněte na stěnu a pomocí vodováhy nebo laseru srovnejte do roviny. Pokud vše sedí, můžete paličkou obklad jemně poklepat, aby se ke stěně pevně přichytil. Dobré je začínat od rohu stěny a použít dlaždice seřezané pod úhlem 45 stupňů. Samotná vazba je při lepení stejná jako při běžné pokládce - jednotlivé dlaždice můžete překládat zhruba o 1/3 jejich šířky. Kolem stěn a stropů si nalepte malířskou pásku, abyste si okolní povrch lepidlem neumazali.
- Vyrovnávací systém: Vyrovnávací systém s klínky perfektně srovná velkoformátové obklady do jedné roviny. Je to vynikající pomocník pro zručné obkladače. Vyrovnávací systém při pokládce odstraní drobné výškové rozdíly mezi velkoformátovými dlaždicemi, a zároveň urychluje proces instalace. Proto existuje řada systémů, které vám práci usnadní. Jedním z nich je nivelační ANDAL Levelling systém SAP. Využívají jej lidé doma i obkladači při profesionální pokládce. Položíte s ním velkoformátové dlaždice rychle a bez nerovností. Systém SAP představuje distanční spony a nivelační klínky. Díky systému SAP nebudete potřebovat žádné nářadí. Vystačíte si se stavěcími distančními sponami a s nivelačními klínky. Ty můžete používat opětovně při další pokládce. Poté pod ně jednoduše vložte sponu cca 5 cm od konce. Vložte druhou dlaždici a vsuňte klínek do otvoru spony. Zatlačte jej ručně jak to půjde, případně použijte pracovní kleště.
- Spáry: Spáry vymezují plastové podložky. Roviny jednotlivých dlaždic kontrolujte vodováhou nebo můžete použít speciální vymezovací klínky a kleště pro obkladače. Ve většině případů není vhodné pokládat obklad nebo dlažbu zcela beze spár. Při aplikaci velkých formátů nastávají problémy technického rázu, které například spočívají v požadavku, aby obklad byl beze spár. Tyto požadavky pocházejí zejména ze strany architektů. Každý požadavek má vždy svoje omezení. To platí i pro spárování. Pro obkladové prvky s hranou delší více než 60 cm a tloušťkou nad 8 mm platí, že technická spára musí být větší než 3 mm. Přesto u rektifikované dlažby platí rozměrová tolerance, což je podle normy EN 14441 ±0,5 %. Ve skutečnosti jsou dosahovány tolerance ±0,1 %.
- Spárování: Až podklad zatvrdne, spony jednoduše odkopnete ve směru spáry. Dojde k jejímu odlomení. Po dostatečném vyschnutí lepidla pod dlažbou můžeme přistoupit ke spárování. Na závěr je důležité pečlivě vybrat spárovací hmotu. Zvolte vhodnou spárovací hmotu. Jiný typ budete potřebovat v předsíni a jiný je vhodný do koupelny. Hmotu nanášíme tak, abychom zcela vyplnili spáry. Důležité je, aby šířka spár mezi velkoformátovými obklady a dlažbou nebyla menší než 2 mm, v opačném případě už bývá vlastní spárování poněkud problematické, protože je nutné vzít v úvahu dilatační vlastnosti i takto malé spáry. Při příliš úzké spáře nedochází k jejím zaplnění jak požaduje norma. Tím dochází k odkrytí prostoru pro zatékání vody pod obkladový prvek. Spára přestává plnit svoji hlavní funkci a je zdrojem dalších problémů a závad. Velkým trendem současnosti jsou epoxidové spárovací hmoty, které se velmi snadno udržují a čistí. V rozích u stěn nebo u stropu můžete použít krycí lišty. Před samotným spárováním je samozřejmě nutné nechat lepicí tmel dokonale vytvrdnout - délku schnutí lepidla najdete na obalu od lepidla.
tags: #dlazba #velkoformatova #kalibrivana #průvodce