Správná tloušťka cementového potěru je zásadní pro funkčnost, trvanlivost i pohodlí vaší podlahy. Zkušenosti z praxe ukazují, že každý projekt si zaslouží individuální přístup. Betonový potěr se velmi často označuje také jako cementový potěr nebo cementová či betonová mazanina. Jedná se o vrstvu betonu, který je v podlahové konstrukci a má podkladní a vyrovnávací funkci.
Základní složení a výroba cementového potěru
Základní složení betonového potěru je cement, písek, štěrk, kamenivo o maximální velikosti zrna 4 mm a voda, v různých poměrech. Cementový potěr je směs cementu, písku, kameniva a vody v předepsaném poměru. Smícháním se vytvoří tekutá směs betonu, která se používá především pro vyrovnání podlahové konstrukce. Pro výrobu cementového potěru, jak už název napovídá, se používá jako pojivo cement, dále písek jako kamenivo, a záměsová voda. Dále se mohou použít ještě další příměsi a přísady. Cementový potěr si můžeme vyrobit sami na stavbě smícháním všech potřebných složek, nebo můžeme použít již připravenou suchou směs, kterou pouze zamícháme s vodou.
Složky cementového potěru
- Cement: Pro výrobu cementových potěrů se nejčastěji používá portlandský cement pevnostní třídy CEM I 32,5 nebo CEM I 42,5. Množství cementu se pohybuje mezi 360 - 410 kg na 1 m3 cementového potěru. Pevnost betonového potěru se zvyšuje množstvím cementu v něm obsaženém.
- Kamenivo: Při tloušťce potěru do 40 mm se mohou použít zrna o velikosti max. 8 mm, a směs kameniva má z poloviny tvořit písek frakce 0-2 mm a ze zbývající poloviny štěrkopísek frakce 2-8 mm. Při tloušťce potěru nad 40 mm se mohou použít zrna o velikosti max. 16 mm, a směs kameniva má tvořit z třetiny písek frakce 0-2 mm, z třetiny štěrkopísek frakce 2-8 mm a ze zbývající třetiny štěrkopísek frakce 8-16 mm. Zrnitost písku pro cementový potěr by měla být do 4 mm, v případě, že cementový potěr aplikujete v tloušťce do 40 mm. Cementový potěr o tloušťce do 20 mm by měl obsahovat písek zrnitosti do 0,7 mm.
- Záměsová voda: Voda musí být bez nečistot, v žádném případě dešťová. Kvalitu cementového potěru ovlivňuje tzv. vodní součinitel, což je poměr obsahu vody a obsahu cementu v čerstvé potěrové směsi. Tento součinitel určuje pevnost potěru. Čím vyšší je součinitel (tedy množství záměsové vody), tím je nižší kvalita a pevnost hotového potěru, a naopak je vyšší smršťování potěru. Snažíme se tedy dodržovat spíše nižší vodní součinitel a nepřesycovat směs vodou. Pro každou pevnostní třídu je určen max. vodní součinitel, který by se neměl překročit. Např. pro pevnostní třídu 30 je stanoven max. vodní součinitel 0,53. Voda pro míchání cementového potěru by měla být čistá, nejlépe z vodovodního řadu. Rozhodně nelze použít vodu z přírodního zdroje s velkým obsahem organických látek, které by snižovaly kvalitu cementového potěru. Voda se používá v množství předepsaném na obalu pytlované směsi. Pokud mícháte potěr svépomocí, množství vody musíte umět odhadnout, aby měla směs dobrou konzistenci.
- Přísady a příměsi: Pomocí přísad můžeme měnit a regulovat měkkost směsi, roztékavost, její zpracovatelnost a dobu tuhnutí, smršťovatelnost. Pomocí příměsí, které se přidávají v mnohem větším množství než přísady, můžeme rovněž ovlivňovat pevnostní parametry potěrů.
Přibližný objem míchání cementu a kameniva je 1 objemový díl cementu na 4 objemové díly kameniva. Poměr složek cementového potěru by měl být optimálně 1:4-6, tedy jedna lopata cementu a 4-6 lopat písku. Počet lopat záleží na tom, jak pevný potěr potřebujete. Poměr složek cementového potěru v tom případě bude 1:4:4 (tedy 1 lopata cementu, 4 lopaty písku frakce 0/4 mm a 4 lopaty štěrku frakce 4/8 mm), příp. 1:2:4 (tedy 1 lopata cementu, 2 lopaty písku frakce 0/4 mm a 4 lopaty štěrku frakce 4/8 mm).
Cementový potěr lze namíchat svépomocí z jednotlivých složek v předepsaném poměru, nicméně pokud betonujete na malé ploše, nevyplatí se vám pořizovat cement, písek a štěrk zvlášť. Pokud naopak potřebujete větší množství cementového potěru a míchání svépomocí tak nepřichází v úvahu, uvažujte o litém cementovém potěru.
Litý cementový potěr
Litý potěr lze použít pro stavbu prakticky jakýchkoli podlah ve zděných domech, ale i dřevostavbách. Vhodný je zejména pro podlahy s podlahovým topením vzhledem k jeho tepelně akumulačním schopnostem a malému tepelnému odporu. Litý cementový potěr je obdobného složení, jako ten doma namíchaný, je však obohacený o různé příměsi a přísady zlepšující jeho zpracovatelnost a čerpatelnost.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
V posledních letech jsou na trhu i lité cementové potěry. Ve srovnání s anhydritovými litými potěry je jeho předností zejména odolnost proti vlhkosti, kompatibilita s dalšími cementovými materiály (např. lepidla) a možnost zajištění mrazuvzdornosti.
Využití cementových potěrů, výhody a nevýhody
Suchý a zatvrdlý cementový potěr slouží jako podklad pro pokládku dlažby, koberce, vinylu apod., příp. jej lze ponechat přiznaný (například v garáži, sklepě, technické místnosti). Kromě toho se cementové potěry využívají při rekonstrukcích starých podlah a stropů. Lze s ním vyrovnat starou nerovnou betonovou podlahu, nebo ztužit trámový strop s dřevěným záklopem. Vytváří dokonale rovný povrch, který lze použít i v trvale vlhkém prostředí. Podle pevnostní třídy můžeme cementové potěry použít jak v podřadnějších prostorách, nebo pouze jako vyrovnávací konstrukci, na které bude položena finální nášlapná vrstva podlahy, tak i ve vysoce namáhaných průmyslových provozech. Cementové potěry nalézají uplatnění jak v interiéru, tak i v exteriéru.
Výhody
- levná a snadná výroba i přímo na staveništi,
- odolnost proti vlhkosti (možno použít i ve venkovním prostředí),
- odolnost i proti chemicky agresivním látkám,
- odolnost proti mechanickému namáhání,
- nehořlavost a vysoká požární odolnost.
Nevýhody
- poměrně dlouhá doba vysychání,
- riziko smršťování při nadměrném použití záměsové vody,
- nutnost tvořit dilatační úseky.
Tloušťka a pevnostní třídy
Obecné pravidlo říká, že cementový potěr tvoří asi 40 % celkové výšky skladby podlahy, zbytek je tepelná izolace a krytina. V obytných budovách bez podlahového vytápění se běžně používá cementový potěr o tloušťce 5 až 6 cm. Minimální použitelná výška potěru je cca 4,5 cm. Pokud pokládáte potěr na podlahové vytápění, musí být jeho výška pečlivě zvolená. Vrstva nesmí být příliš tenká (kvůli ochraně trubek), ale ani zbytečně silná (kvůli pomalému nahřívání). Tepelná izolace (např. polystyrén) pod potěrem je nezbytná. Při výběru potěru kromě ceny a zrnitosti vybírejte také podle třídy pevnosti. Ta je udávána označením písmenem C s číslem, které udává pevnost v tlaku cementového potěru v MPa.
Tabulka pevnostních tříd a jejich použití
Je skutečně rozdíl mezi betonem a potěrem, který se právě liší ve způsobu použití. Konstrukční beton neboli beton určený pro staticky namáhané konstrukce, má dvě rozhodující veličiny pevnosti v tlaku, krychelnou a válcovou. Beton, který se používá na podlahu, což je potěr, nenese žádnou konstrukci, a proto je u něj položen důraz na hranolovou pevnost v tlaku a pevnost v tahu za ohybu.
| Pevnostní třída | Použití | Minimální třída pro průmyslové potěry |
|---|---|---|
| C12 | Kontaktní potěr pro vyrovnání nerovností s dodatečnou podlahovou krytinou. | |
| C20 | Plovoucí potěr v bytové výstavbě s dodatečnou podlahovou krytinou. Bez podlahové krytiny se používá jako kontaktní potěr v méně náročných prostorech. | |
| C30 | Kontaktní potěr pro užitkové prostory, pro běžný pohyb osob, a pro malý pohyb osobních vozidel. | Ano |
| C40, C50 | Pro průmyslové kontaktní potěry, pohyb užitkových vozidel a vysokozdvižných vozíků, skládání a rolování lehkých až středně těžkých materiálů. | Ano |
| C55, C65 | Pro průmyslové kontaktní potěry, pro vysoce namáhané podlahy. | Ano |
Specifikace (pevnost) betonu najdete v projektové dokumentaci.
Čtěte také: Pokládka dlažby na schody v exteriéru
Pokládka cementového potěru
Pokládka cementového potěru se může lišit podle způsobu spojení potěru s podkladem.
Kontaktní potěr
Cementový potěr můžeme pokládat buď na čerstvý, ještě neztvrdlý betonový podklad, nebo na již ztvrdlý a suchý podklad. Pro zajištění dostatečné adheze se smíchá 1:1 cement s pískem frakce 0-2 mm, zamíchá s vodou, a nanáší se na předem zvlhčený podklad, nebo se použijí výrobky na bázi epoxidových pryskyřic. Jedna vrstva potěru by neměla mít tloušťku menší než 20 mm a vyšší než 50 mm. Při vyšších tloušťkách potěru tedy musíme provést pokládku ve dvou a více vrstvách. Dilatační spáry musí probíhat ve stejných místech, jako probíhají dilatační spáry podkladové kontaktní vrstvy. Stejně tak i po obvodě místnosti vytváříme okrajové spáry pouze tam, kde nejsou obvodové prvky pevně spojeny s podkladovým betonem.
Potěr spřažený s podkladem není samonosnou konstrukcí a kopíruje všechny deformace svého podkladu. Používá se zejména jako vyrovnávací vrstva, nebo pro zlepšení vlastností povrchu podlahy a klade se v tloušťkách cca 10-30 mm. Tyto potěry jsou velmi náročné na provedení, zejména na dosažení požadované soudržnosti s podkladem a ochranu proti ztrátě vlhkosti.
Plovoucí potěr na separační vrstvě
Tento typ potěru se nejčastěji používá jako pochůzná podlahová vrstva např. v dílnách a sklepích, kdy zároveň plní i funkcí ochrany hydroizolace, která tvoří separační vrstvu. Nebo se jako separační vrstva používá PE fólie tl. 0,1 mm ve dvou vrstvách. Pro tyto cementové potěry se používá potěr min. pevnostní třídy 20. Tloušťka potěru by měla být min. 35 mm. Dilatační spáry tvoříme u potěrových ploch větších než 25 až 40 m2, přičemž délka dilatačního celku nemá překročit 8 m. Po obvodu místnosti, kolem všech prostupujících konstrukcí, i kolem zárubní vytvoříme okrajovou spáru min. šířky 8 mm vložením pěnového pásku.
Potěr oddělený od podkladu separační vrstvou se používá zejména pokud nelze zajistit soudržnost s podkladem (např. zaolejované staré podklady, nebo podklady s nátěrem), nebo kde chceme vyloučit promítnutí trhlin z podkladu do potěru (v trhlinách nesmí docházet k pohybu ve svislém směru). Tento potěr je ve svislém směru podpírán podkladem a ve vodorovném směru se může deformovat nezávisle na podkladu.
Čtěte také: Inspirace pro dlažbu kolem domu
Plovoucí potěr na tepelně izolační vrstvě
Tento typ potěrů se používá zejména v obytných místnostech, kde je požadavek na kročejovou neprůzvučnost a tepelně izolační vlastnosti podlahy. Potěr by měl mít tloušťku min. 35 mm při tloušťce tepelně izolační vrstvy do 30 mm, při tloušťce tepelně izolační vrstvy nad 30 mm by měla být tloušťka nad 40 mm. Potěr se klade obvykle na PE separační fólii, která je položena na tepelně izolační vrstvě s překrytím pásů 10-20 cm, z důvodu zamezení pronikání záměsové vody do tepelné izolace. Dochází totiž k rychlejšímu vysychání na horním povrchu potěrové desky, než u jejího spodního povrchu. V důsledku toho může docházet ke zvedání okrajů desky. Pokud se nechá potěr řádně ztvrdnout, toto vydutí okrajů postupně zmizí, což ovšem může trvat i více jak 4 týdny. Po obvodu místnosti, kolem všech prostupujících konstrukcí, i kolem zárubní vytvoříme okrajovou spáru šířky 5-8 mm (u potěrů s podlahovým vytápěním 10 mm) vložením pěnového pásku.
Plovoucí potěr je nejčastějším typem v bytových a občanských stavbách, kvůli nutnosti izolovat prostory v různých podlažích proti přenosu kročejového hluku. Tento potěr působí zcela nezávisle na podkladu podlahy, a to jak ve vodorovném tak i ve svislém směru. Jeho únosnost závisí nejen na tloušťce a mechanických vlastnostech vlastního potěru, ale velmi výrazně také na stlačitelnosti zvukové či tepelné izolace pod potěrem.
Ošetření potěrů po pokládce
Ošetření potěrů po pokládce je shodné ve všech třech případech. Čerstvě položený potěr je třeba dostatečně dlouho vlhčit, zakrýt ho např. fólií, aby se zabránilo rychlému vysychání.
Postup při realizaci cementového potěru
Novostavba
Pokud plánujete udělat plovoucí podlahu, je třeba na nosnou konstrukci položit akustickou izolaci, na kterou položíte separační PE fólii. Po obvodu místnosti poté na stěny připevněte dilatační pásek z minerální vaty. Pokud realizujete podlahové topení, je třeba mít kompletně připravený topný systém.
Rekonstrukce
Pokud rekonstruujete starou podlahu a pomocí cementového potěru ji chcete vyrovnat, je potřeba povrch řádně očistit od prachu a volných částic a spravit trhliny v betonové podlaze. Na podkladní konstrukci si zhotovte v požadované úrovni strhávací lišty, s pomocí kterých budete následně rovnat cementový potěr do roviny. Horní hrana strhávací lišty představuje horní hranu desky z potěru. Poté namíchaný potěr aplikujte na připravený podklad v předepsané tloušťce a hliníkovou latí srovnejte do roviny. Pomocí ocelového hladítka zahlaďte povrch.
Cementový potěr aplikujte pouze v případě, že teplota okolního prostředí je větší jak 5 °C.
Doba zrání a vysychání
Pochozí je již po 24 hodinách, ačkoliv je nutné přihlédnout k teplotě a vlhkosti v prostoru. Cementový potěr zraje minimálně 28 dní. Za tuto dobu by měl potěr dosáhnout deklarovaných fyzikálních vlastností (zejména pevnost v tlaku), měl by být únosný a rozměrově stálý. I přesto však může být cementový potěr vlhký, a tudíž nepřipravený pro pokládku podlahové krytiny. Doba vysychání záleží na použitém množství vody a dalších faktorech. Neodpařená voda znamená další problémy. Voda proniká cementovými spárami v dlažbě ve formě par a v nejlepším případě vytvoří jen nevzhledný solný výkvět.
Pokud nemáte čas čekat celých 28 dní, je možné proces urychlit. Tato pojiva a směsi dokážou díky speciálnímu strukturnímu složení celý proces výrazně urychlit.
Úprava povrchu cementového potěru
Gletování betonu se používá pro vyhlazení povrchu cementového potěru, který již zůstane jako nášlapná vrstva (například v technické místnosti, garáži, skladu, sklepě apod.). Dříve se gletování provádělo ručně, nyní se pro gletování betonu používá elektrická hladička betonu, lidově nazývaná „gleťák“.
Cena cementového potěru
Cena potěru se odvíjí od tloušťky, typu směsi a členitosti objektu. Běžná cena cementového potěru tloušťky 5 cm s mikrovýztuží se pohybuje kolem 280 Kč/m2. Do ceny se promítá i to, zda jde o interiér, technické prostory nebo speciální požadavky.
Normy a zkušební postupy
Důležitá norma pro podlahové potěry je ČSN EN 13813 „Potěrové materiály a podlahové potěry - Potěrové materiály - Vlastnosti a požadavky“, která byla vydána v roce 2003. Je určena pro vlastní stavební materiály a lze v ní tedy získat informace o tom, jak rozumět kódu značení potěrových materiálů, či jaké vlastnosti, respektive třídy vlastností, lze předepsat. Obsáhle se věnuje hodnocení shody, což jsou ustanovení důležitá především pro výrobce potěrových materiálů. S předchozí normou souvisí ČSN EN 13318 „Potěrové materiály a podlahové potěry - Definice“. Ta obsahuje pouze definice, a to vždy v češtině, angličtině, němčině a francouzštině. Požadavky na vlastní konstrukce, tedy vrstvy potěrů zabudovaných do podlahy, uvádí například nová ČSN 74 4505 „Podlahy - Společná ustanovení“. Jsou v ní uvedeny požadavky na dnes nejčastěji používané potěry cementové a potěry na bázi síranu vápenatého (např. anhydrit).
Zkušební metody
- Pevnost v tahu za ohybu: Pro plovoucí potěry je rozhodujícím parametrem popisujícím mechanické vlastnosti pevnost v tahu za ohybu. Tu lze zkoušet podle ČSN EN 13892-2 „Zkušební metody potěrových materiálů - Část 2: Stanovení pevnosti v tahu za ohybu a pevnosti v tlaku“ pouze na zkušebních tělesech, obvykle trámečcích 40 × 40 × 160 mm, buď vyrobených do forem při pokládce potěru, nebo odebraných přímo z vrstvy potěru. Ty se pak ve zkušebním lisu zlomí a na zlomcích je možno stanovit i pevnost v tlaku. Pro podlahové potěry větších tlouštěk (cca nad 70 mm) lze využít i běžné zkušební metody pro hodnocení pevnosti v tlaku betonu.
- Pevnost v tahu povrchových vrstev: Alternativní použitelnou metodou je stanovení pevnosti v tahu povrchových vrstev. Při této zkoušce se na povrch hodnocené vrstvy přilepí odtrhový terč (kruhový o průměru 50 mm, nebo čtvercový o hraně 50 mm), potěr se okolo terče nařízne a pomocí speciálního přístroje se terč odtrhne. Pro hodnocení vlastního potěru je třeba zkušební terč nalepit na pečlivě obroušený povrch. Podle dlouhodobých zkušeností je u betonu pevnost v prostém tahu přibližně na úrovni ½ pevnosti v tahu za ohybu. Zkoušku lze využít i pro kontrolu předúpravy povrchu, zda povrch umožňuje dostatečné ukotvení následných vrstev.
- Vlhkost potěru: Prakticky vždy je před pokládkou následných vrstev kontrolována vlhkost potěru. Normový postup, tzv. gravimetrická metoda, je definován v ČSN EN ISO 12570 „Tepelně vlhkostní chování stavebních materiálů a výrobků - Stanovení vlhkosti sušením při zvýšené teplotě“. Při této metodě se v uzavřené nádobě, obsahující vzorek zkoušeného materiálu, rozbije kapsle s karbidem vápníku. Jeho reakcí s vodou vzniká acetylen, jehož tlak ve zkušební nádobě se měří.
- Rovinnost povrchu: Pro pokládku následných vrstev jsou důležité parametry rovinnosti povrchu. Dle terminologie ČSN 74 4505 je jedná buď o celkovou rovinnost povrchu, což jsou odchylky skutečně provedeného povrchu od předepsané roviny, nebo o místní rovinnost povrchu, což jsou jednak odchylky od rovné úsečky reprezentované dvoumetrovou latí a jednak rozdíly ve výškové úrovni hran ve spárách. Celková rovinnost povrchu se měří geodeticky a je důležitá pro zajištění návaznosti povrchu podlahy na sousední prvky, jako prahy dveří, podlahy v sousedních místnostech apod. Naproti tomu místní rovinnost je u nášlapné vrstvy důležitá pro bezproblémový provoz na podlaze. Měří se pomocí dvoumetrové latě a posuvného měřítka.
Příklady poruch a jejich řešení
Zkušenosti z realizací a z posudků vzniklých vad a poruch přesvědčují o opaku, že návrh a provedení podlahových konstrukcí je jednoduché. Poruchy, či vady, podlah jsou často zarážející svou relativní jednoduchostí, kdy vztah mezi příčinou a následkem je zřejmý. Přesto se i s takovými problémy můžeme na stavbách setkat v relativně velké míře a opakovaně. Dodatečné zjišťování příčin a řešení oprav pak stojí velké úsilí a zbytečně vynaložené prostředky.
Případová studie 1: Novostavba s nekvalitním cementovým potěrem
Podlahová konstrukce v přízemí domu byla tvořena od spodního líce podkladním betonem, hydroizolací, tepelnou izolací z polystyrénových desek, tzv. technologickou vrstvou podlahového vytápění a cementovým potěrem. Technologická vrstva je tvořena cementovým potěrem tloušťky cca 20 mm, ve které jsou vedeny plastové trubky podlahového vytápění. Vrchní cementový potěr je vyztužený KARI sítí. Na části půdorysu, v části budoucí kuchyně a části budoucího obývacího pokoje, byl cementový potěr před provedením místního šetření odstraněn a byla odhalena tzv. technologická vrstva podlahového vytápění. Po obvodě vybourané oblasti bylo zjištěno, že cementový potěr byl proveden v tloušťce cca 20 až 50 mm. Příčinou různé tloušťky potěru je pravděpodobně nerovnost povrchu technologické vrstvy. V cementovém potěru, který byl ponechán, byly zjištěny trhliny. Při bližším ohledání čel podlahových desek v místě dilatačních spár, z jejichž jedné strany byl cementový potěr odstraněn, bylo zjištěno, že vrstva cementového potěru hlouběji pod povrchem je velmi mezerovitá. Tomuto zjištění odpovídá i průběh měření pomocí Maškova špičáku, kdy při prvních úderech špičák pronikal do cementového potěru relativně pomalu a po proražení povrchové vrstvy v tloušťce cca 5 až 10 mm se rychlost jeho pronikání razantně zvýšila. Na základě zjištění, získaných při místním šetření lze konstatovat, že cementový potěr odpovídá betonu pevnostní třídy cca C8/10, či ještě nižší, což je cca o dvě třídy horší než obvykle požadovaná pevnostní třída. V rámci opravy bude třeba odstranit stávající cementový potěr a nahradit jej novým. Tato vrstva by měla být vyztužena pomocí KARI sítě cca uprostřed tloušťky. Do nosné vrstvy podlahové konstrukce nelze započítat tzv. technologickou vrstvu, obsahující trubky podlahového vytápění, protože tato vrstva je velmi oslabena jak samotnými trubkami, tak i plastovými terči, vymezujícími polohu trubek. S ohledem na minimální tloušťku potěru a na návaznosti povrchu podlahy na dveřní otvory bude pravděpodobně třeba odstranit a nově položit i technologickou vrstvu a případně zmenšit tloušťku tepelné izolace. Rovněž je třeba upozornit na dilatační spáry v místnostech s podlahovým vytápěním, které musí umožnit pohyb jednotlivých dilatačních celků, způsobený teplotní roztažností. Tyto dilatační spáry tedy musí probíhat všemi teplotně namáhanými vrstvami podlahy.
Případová studie 2: Nadzdvižení rohů dilatačních celků v prodejní hale
Předmětem posouzení byla podlahová konstrukce v prodejní hale. Místnost má obdélníkový půdorys o rozměrech cca 15 × 20 m. Podlahová konstrukce je zde rozdělena dilatačními spárami v rastru 5 × 5 m. Součástí podlahové konstrukce je systém podlahového topení. U posuzované betonové mazaniny došlo k nadzdvižení rohů dilatačních celků, tzv. zkroucení desek. K tomu nejčastěji dochází když horní povrch desky vysychá rychleji, a tudíž se smrští více, než její spodní povrch. Tento jev nastává prakticky vždy, nepřijatelné míry pak dosahuje v případech kdy jsou smršťovací spáry provedeny v příliš velké vzdálenosti, případně sám beton je náchylný k velkému smršťování (například velký obsah vody nebo cementu) a současně nebyl dostatečně intenzivně, nebo dostatečně dlouho ošetřován. V daném případě bylo možné po odeznění smrštění nadzdvižené rohy a hrany přebrousit a povrch tak vyrovnat dle požadované místní rovinnosti. Dilatační spáry v betonové mazanině bylo nutno přiznat i v dlažbě, protože musí umožnit pohyb podlahy při změně teplotního režimu podlahového topení.
Případová studie 3: Poškození anhydritové desky ve školních učebnách
Posuzovaná podlaha se nachází ve školních učebnách v přízemí a v prvním patře budovy. Při místním šetření bylo zjištěno, že podlahové konstrukce v učebnách vykazují závažné závady související zejména s tuhostí nosné podlahové vrstvy tvořené anhydritovou deskou. Bylo zjištěno, že tloušťka této desky v rozích místností je velmi malá (cca 16-25 mm, oproti cca 45-50 mm uprostřed místností) a v mnoha případech již došlo k odlomení rohových oblastí či k jejich celkové destrukci. Příčinou této závady je pravděpodobně špatná rovinnost povrchu nosné stropní desky, kdy oblasti v rozích vystoupily nad požadovanou úroveň. Po položení vrstvy tepelné a kročejové izolace byla pak podlaha zarovnána do požadované úrovně na úkor tloušťky anhydritové desky. Nedostatečná tloušťka nosné anhydritové desky byla zjištěna rovněž v oblastech okolo truhlíků pro topná tělesa. V prvním nadzemním podlaží bylo zjištěno poškození anhydritové desky v aule, pravděpodobně od nadměrného namáhání bodovými silami stojek lešení. Závady nalezené v rozích místností a v okolí truhlíků pro topná tělesa lze hodnotit jako velmi závažné, protože ukazují, že nosná vrstva podlahy v těchto oblastech není schopna dlouhodobě plnit svou funkci. V místech s nedostatečnou ohybovou tuhostí nosné vrstvy podlahy nelze vyloučit vznik poruch nášlapné vrstvy, tj. vznik trhlin v nášlapné vrstvě, případně oddělování dřevěných pásků v důsledku vzniku trhlin v nosné anhydritové vrstvě. Toto nebezpečí hrozí v rozích místností a v oblastech okolo truhlíků pro topná tělesa. Před pokládáním nášlapné vrstvy bylo třeba obnovit tuhost nosné podlahové desky. Ve všech oblastech je třeba dodržet projektem předepsanou tloušťku anhydritové desky. Oprava byla provedena vybouráním anhydritové desky v oblastech s nedostatečnou tloušťkou, odstraněním části kročejové a tepelné izolace a novým dolitím anhydritové desky. Pracovní spáry byly vyztuženy pomocí ocelových prutů vložených do vyfrézovaných drážek. Spáry a drážky byly zality epoxidovou pryskyřicí.
tags: #dlazba #cementovy #poter #vše #o