Rotundy, tyto tajemné kruhové stavby, jsou nedílnou součástí české i evropské architektonické krajiny. Ať už se jedná o ty pražské s jejich specifickou modrou střechou, nebo o znojemský unikát, každá z nich skrývá bohatou historii, fascinující legendy a archeologické objevy, které nám pomáhají lépe pochopit raný středověk.
Rotunda svaté Máří Magdaleny v Přední Kopanině
Přední Kopanina je jednou z nejmenších pražských městských částí, ležící na severozápadním okraji Prahy. Zde se nachází románská rotunda svaté Máří Magdaleny, postavená během první poloviny 12. století ze zlaté opuky těžené po staletí v místních lomech.
Historie a rekonstrukce
Po příchodu jezuitů do Čech patřila rotunda tomuto řádu a náležela mu až do roku 1779, kdy byl řád zrušen. Už několik let před tím však nebyla rotunda využívaná a zchátrala tak, že se zřítila její klenba. Obec ji chtěla zbourat, ale nakonec se v letech 1852 až 1858 přistoupilo k rozsáhlé rekonstrukci. Tehdy rotunda získala podobu, kterou má dodnes. Na opravu významnou měrou přispěl penzionovaný rakouský císař Ferdinand I. Dobrotivý, jemuž byla nedávno na zdi před rotundou odhalena pamětní deska.
Interiér a unikátní křtitelnice
Stávající interiér kostela je novogotický. Na hlavním oltáři v apsidě můžete vidět pseudogotický obraz Klanění tří králů, který je kopií původního deskového obrazu, a také obrazy svaté Ludmily a svatého Václava od Josefa Vojtěcha Hellicha z roku 1861. Na severní stěně válcové lodi se nachází oltářní reliéf s motivem Ukřižování Ježíše Krista z přelomu 16. a 17. století, na západní stěně obraz svaté Maří Magdaleny od Viléma Kandlera z druhé poloviny 19. století.
Rotunda si dodnes zachovala svoji dispozici: centrální loď je válcová, kruhového půdorysu. Na východní straně je připojena nízká apsida, na straně západní vysoká čtvercová věž. Ze staršího inventáře se do dnešních dnů dochovala unikátní raně gotická pískovcová křtitelnice, na přední straně zdobená řadou trojlístkových arkád s patrnými písmeny „M A R X“, což znamená Maria - Kristus. Stojí vlevo od vchodu. Nabízí se otázka, proč si tehdejší zřizovatelé zvolili pro křtitelnici tak nestálý materiál, jako je pískovec.
Čtěte také: Průvodce likvidací mechu modrou skalicí
V nedaleké kapli svaté Ludmily a Marty, vystavěné při obvodové zdi jezuitského dvora asi v roce 1712, si lze prohlédnout nejmenší vlastivědné muzeum v republice. Tato rarita je zapsaná v České knize rekordů a kuriozit.
Rotunda svaté Kateřiny ve Znojmě
Znojemská rotunda svaté Kateřiny představuje jeden z nejvýznamnějších středověkých pokladů střední Evropy. Její historie je plná proměn a dramatických událostí.
Zlatá éra Znojma a ohrožení rotundy
Výhodné místo nad řekou Dyjí neuniklo lidské pozornosti už v době kamenné. Stála zde hradiště nejrůznějších kultur. Už někdy na přelomu 11. a 12. století zde vyrostl knížecí hrad Přemyslovců, a do této doby řadíme také vznik rotundy. Šlo o zlatou éru Znojma. Nechybělo mnoho a do rotundy svaté Kateřiny ve Znojmě bychom se podívat nemohli. Za její pustošení přitom nemohly války či jiné katastrofy, ale obyčejná proměna doby a zapomnění. Kdysi se přitom svatostánek těšil mimořádnému významu v kontextu celého přemyslovského státu.
Zkáza a záchrana
Katastrofa pro tuto architektonickou perlu přišla v novověku. Znojemští měšťané hodlali ve velkém vařit pivo, a to bohužel v areálu někdejšího hradu. Staré muselo ustoupit novému, a proto se nemilosrdně bouralo. Takřka jediná zbyla právě rotunda. S žádnou pietou se s ní však nezacházelo a sloužila dokonce jako prasečinec. Románské zdivo se probourávalo, okna naopak zazdívala, aby se někdejší příbytek boží proměnil ve výčep s tančírnou.
Tou dobou se už však probouzel jak zájem o historii, tak národní cítění. Už na začátku 19. století se našly osvícené hlavy, které si pro jednu z nejstarších stavebních památek u nás přály lepší budoucnost. Například místní farář Gollinger pozvedl hlas proti tomu, že místo, kde se při muzice popíjí, skrývá vzácné raně středověké nástěnné malby. Když se nedařilo vyhnat z rotundy pivaře a tanečníky, snažily se osvícené hlavy alespoň zachovat pro budoucnost zprávu o slavné minulosti. Tak v šedesátých letech 19. století vznikly kopie, které vytvořil Mořic Trapp z Moravského muzea v Brně. Díky němu se zprávy o znojemském unikátu dostaly i za hranice země, když se reprodukce vystavovaly například v Rusku! Mezítím se hospoda proměnila ve výrobnu košíků. Nakonec se městu podařilo dostat ji do vlastnictví a na konci 19. století se konečně začaly malby restaurovat.
Čtěte také: výhody garáže se sedlovou střechou
Záhada nástěnných maleb
Malby ve znojemském kostelíku paradoxně nepřitahovaly jen české vlastence, ale těšily se i pozornosti nacistů. Od začátku se totiž rojily spekulace, co výjevy vlastně zobrazují. Již zmiňovaný farář Gollinger popustil uzdu fantazii a roku 1821 zveřejnil názor, že dávný umělec v éře na přelomu mezi pohanstvím a křesťanstvím vymaloval bojovnice s kopími. Viděl ve figurách nordické bohyně a považoval tedy rotundu za památku germánskou, nikoli slovanskou. Když se sudetské oblasti dostaly v roce 1938 do rukou nacistů, přijela do Znojma expedice, která se měla vyobrazeními zabývat. Podrobnější průzkum ale nesvědčil o germánské či nordické tradici. Naopak. Nacisté museli spolknout zklamání. Vědci tehdy každopádně napáchali víc škody než užitku, protože odjeli od započaté práce. Rozvíjet povědomí o slavné historii slovanského státu, to nebyl úkol pro soudobou vědu.
Němci záhadné malby nerozluštili, ale ani my dnes nevíme o moc více. Znojemská rotudna nepřestává lákat vykladače toužící po převratném převyprávění nejstarších dějin. Podrobný rozbor jednotlivých výjevů vedl odborníky k předpokladu, že autorem výzdoby není jedna osoba, ale hned několik malířů. To ale nic nemění na tom, že jméno prvního významného výtvarného umělce našeho středověku neznáme. Badatel Václav Tatíček uvažuje o posledním opatovi sázavského kláštera Božetěchovi. O něm víme z dobových pramenů poměrně hodně. Výtvarným talentem skutečně oplýval. Nakonec si však rozhněval biskupa a ten mu uložil obzvlášť těžké pokání. Opravdu vděčíme za nádhernou podívanou ve Znojmě právě jemu? Málokdo v tehdejších Čechách a na Moravě svedl to, co on. Je tu ale jedna velká chyba. Božetěch zemřel dříve, než podle předpokladů vznikly výjevy v rotundě. K tomu mělo podle dochovaného nápisu dojít až roku 1134 z popudu tehdejšího knížete takzvaného „znojemského údělu“, Konráda II. Letopočet byl pro něj navíc velmi významný. Toho roku se mohl po předešlém věznění a vyhnanství vrátit do svého znojemského úřadu. Měl tedy jistě důvod jak pro bohulibý čin, tak pro snahu vybudovat okázalý symbol své moci. Opravdu však vznikly malby teprve tehdy? V každém případě představuje nástěnná výzdoba ve Znojmě výjimečný poklad v kontextu celé střední Evropy.
Výjevy a interpretace
Návštěvník se ocitne doslova v obklopení výjevů. Vespod rodokmen Krista, o něco výš výjevy z českých pověstí. Na příběh Libuše a Přemysla navazuje pravděpodobně panteon přemyslovských vladařů. A na kopuli? Nebeský Jeruzalém. Na tom, že se v kruhové stavbě rotundy díváme na plejádu přemyslovských panovníků, se historici skutečně shodují. Větší otazník však vyvstává, když se začneme ptát, jaké další členy rodu na stěnách vidíme. Nebo jde o někoho jiného než o Přemyslovce? Zde už se výklady neshodují. Snad se naším zrakům předvádějí pouze další významní muži té doby. S takovouto odvážnou teorií přichází ve svých publikacích Václav Tatíček. A nachází přesný rok, kdy mohl být výjev aktuální. To datum zní 1091. V tento rok by byl posledním vyobrazeným v řadě panovníků kníže Konrád I., který dokonce i nakrátko usedl na pražský trůn. Byl zadavatelem právě on? Proto stojí jako poslední v řadě vladařů? A jsou za ním vyobrazeni všichni žijící dědicové jeden po druhém? Proč by ovšem Konrád I. Právě v tomto roce zuřil konflikt o následnictví a hrozil bratrovražedný boj. Chtěl snad zadavatel před jednáním ve Znojmě připravit podívanou, která měla dát ostatním výchovnou lekci? Chtěl ukázat linii přemyslovských vládců na pozadí Kristova rodokmenu, starých pověstí a doslova na dotek od nebeského Jeruzaléma? Ještě jedna úvaha tuto teorii podle Václava Tatíčka podporuje. Některé z postav na malbě mají štít obráceně. Má to být znamení hanby těch, kteří se provinili proti jednotě? Vždyť jedním z mužů, kteří drží štít ob k pozorovateli vnitřní stranou, je pravděpodobně Boleslav II., který měl na svědomí vyvraždění Slavníkovců v Libici. Vnímal to zadavatel fresky jako bratrovražedný boj, před nímž chtěl varovat? Možná, že postavy na stěnách znojemské rotundy zachycují atmosféru dramatických chvil, kdy se rozhodovalo o jednotě či rozpolcení společnosti. Pohled na galerii předků jako by potomkům pokládal otázku: „A jak se do dějin zapíšeš ty?
Pražské rotundy a jejich modré střechy
Praha je domovem několika románských rotund, které jsou často označovány jako "rotundy s modrou střechou" díky jejich charakteristickému pokrytí. Tyto stavby mají nejen architektonický, ale i historický a astronomický význam.
Obecná charakteristika románských rotund
Románský sloh, tedy období raného středověku (9. až 11. století), přinesl do architektury specifické prvky. Rotunda je centrální stavba s kruhovým půdorysem. Apsida (polokruhový výklenek na východní straně, kde bývá oltář) je zaklenuta konchou, klenbou tvaru čtvrtiny koule. Rotundy mohou mít i více apsid a bývají zaklenuty kupolí. Nad kupolí se často nachází lucerna s podvojnými románskými okénky.
Čtěte také: řešení pro domy na svahu
Rotunda Nalezení svatého Kříže
Románská rotunda Nalezení svatého Kříže v Praze 1 pochází z první poloviny 12. století. V loňském roce se její střecha dočkala opravy. Dávní předkové rotundu postavili bytelně a krásně, před jejich uměním je třeba smeknout. Jenže jejich dobové možnosti a nároky na přesnost se diametrálně lišily od těch dnešních. Po odstranění původní krytiny čekalo na stavaře překvapení. Zjistili, že v minulosti se vždy měnila pouze samotná krytina, kdežto podkladní maltové lože se jen přivrstvovalo. Krytina kvůli tomu už neležela na římse, ale byla výše. A tady bylo další překvapení, dokonce i pro památkáře. Podkladní klenbu tvořily původní opukové pláty ve velmi dobrém stavu. Objev tohoto rozměru je zcela unikátní. Nepravidelnost a nesouměrnost rotundy pronásledovala stavaře i dál. Aby vyhověli požadavku na pravidelný přesah přes římsu, museli v některých místech střechu lehce zbortit. Ale provedli to tak, že oko laika nic nepozná. Jen si s potěšením řekne, jakou má rotunda pěknou novou střechu.
Rotunda Nalezení svatého Kříže, nejstarší pražská románská rotunda, stojí na rohu ulic Konviktské a Karoliny Světlé. Nevelká jednoduchá stavba má okrouhlou loď a půlkruhovou apsidu na východní straně, zdobenou obloučkovým vlysem. Rotunda je postavena z drobných opukových kvádříků řazených v řádcích. V apsidě a lodi byly zazděny keramické nádoby, natočené hrdlem do vnitřního prostoru, které měly zlepšovat její akustiku.
Za Josefa II. v roce 1784 byla kaple zrušena a stala se skladištěm. Roku 1860 jí dokonce hrozilo zbourání kvůli stavbě nového domu. Teprve rozhodným zásahem Umělecké besedy se podařilo vzácnou památku zachránit. Městská rada se rozhodla rotundu koupit a architekt Ignác Ullmann se zavázal zdarma obnovit její exteriér a navrhl i nový oltářík, jehož malby provedl Jan Popelík. Zbytky gotických nástěnných maleb ze 14. století opravil František Sequens, nejvzácnější gotickou freskou je Klanění tří králů. Při rekonstrukčních pracech byly pod dlažbou objeveny zbytky původní cihelné podlahy a zlomky náhrobků ze 13. století. Dnes je rotunda farním kostelem starokatolické církve, konají se zde bohoslužby. Rekonstrukce rotundy Nalezení svatého Kříže probíhala mezi lety 2021 a 2022 a spočívala ve výměně skladby prejzové krytiny. Dále bylo provedeno nové oplechování oken, zakončení střechy i zvonice a po odstranění poškozených částí stropních kleneb byly opraveny a doplněny interiérové omítky, a to materiály na vápenné bázi.
Rotunda svatého Václava
Původní rotunda svatého Víta, předchůdce dnešní katedrály svatého Víta, byla založena knížetem Václavem kolem roku 930. V apsidě rotundy svatého Václava se nachází svatováclavská kaple. Byla zbořena při stavbě baziliky probíhající od roku 1060.
Rotunda svatého Václava, objevená v budově Matematicko-fyzikální fakulty UK na Malostranském náměstí, představuje významný archeologický nález. Písemné zprávy o založení kostela scházejí. Raně středověké rotundy byly i ve své době výjimečné stavby, okolnosti jejich vzniku - stavebník, funkce, doba - však pro nás zůstávají zastřené. Jen v některých případech nám pomohly archeologické metody dozvědět se více, a platí to i v případě malostranské rotundy svatého Václava. Byla vystavěna nejspíše jako velkofarní kostel pro jádro původního města Prahy, velmi pravděpodobně zásluhou panovníka.
Rotunda se schovala v podzemí presbyteria barokního kostela postaveného mezi roky 1684 a 1688 spolu s budovou profesního domu řádu jezuitů. Z rotundy se dochovala jen loď, apsida byla odříznuta barokní zdí a zanikla. Z nadzemního zdiva lodi zbyla torza, většina zdiva byla zničena barokními kryptami pod podlahou kněžiště. Základové zdivo zůstalo takřka v úplnosti.
Podle tvaru a reliéfů lva a gryfa náleží objevená dlažba nejstaršímu typu středověkých podlahových dlaždic u nás z konce 11. století, nazývanému dlažbou vyšehradského typu. Na rozdíl od rozebraného nálezu vyšehradského intaktní dlažba v malostranské rotundě zůstala na místě, a stala se tak jediným zachovaným exemplářem původní skladby tohoto nejstaršího typu románské terakotové podlahy.
Archeologický výzkum odhalil, že rotunda nebyla prvním kostelem na tomto místě. Nahradila jiný, starší kostel, a ještě před ním zde stála jiná stavba, pravděpodobně sakrálního charakteru z 10. století. Objevily se i pozůstatky dřevěných staveb, z nichž nejstarší pochází nejpozději z počátku 9. století. Místo, na němž byla vystavěna rotunda svatého Václava, bylo tedy v druhé polovině 10. a v 11. století centrem křesťanského duchovního života této opevněné části města pod hradem.
V roce 2003 byl zahájen výzkum v zazděném prostoru pod podlahou místnosti v prvním patře Matematicko-fyzikální fakulty UK. Po několika přestávkách byl výzkum ukončen v září 2005. Deset let trvalo, než se archeologové mohli opět pustit do bádání díky grantovým prostředkům z EHP a Norských fondů. Tým vedený proděkanem dr. Martinem Vlachem provedl rozsáhlé restaurátorské, archeologické a stavební práce, včetně analýz malt, zdiva, podlah a geochemických analýz. 28. září 2016, v Den české státnosti, byla rotunda znovu po téměř 400 letech otevřena.
Archeologové zdokumentovali kolekci šperků z 9. a 10. století, šest koster rodiny rytíře z doby Jana Lucemburského a více než 3 000 úlomků nádob. Dále se při výzkumu odkrylo ohniště a jímka. Vše nasvědčuje tomu, že zde již na konci 8. století stál dům. Místo se však proměňuje kolem roku 900, kdy dům shořel při válečném útoku. Pod trámem se ovšem nalezlo tělíčko novorozence, což nás opravňuje k tvrzení, že se už v 1. polovině 10. století jedná o místo spojené s duchovní tradicí. Tuto domněnku ale potvrzuje až nalezený kruh seskládaný z plochých opukových kamenů, nejspíše pozůstatek nejstarší kamenné sakrální stavby patrně z 2. poloviny 10. století. V poslední čtvrtině 11. století byla zřejmě postavena rotunda svatého Václava. K její dataci napomohl nález unikátní románské dlažby „in situ“.
Unikátní románská dlažba na podlaze lodi nasvědčuje, že rotunda nebyla v 11. století stavěna proto, aby sloužila i jako pohřebiště. Přesto bylo při výzkumu odhaleno šest hrobů. Ty v jižní lodi patří patrně jedné rodině - muži s bojovým zraněním a nejspíše jeho dětem. Rodina zde byla pohřbena za období vlády Jana Lucemburského.
Pražský urbanistický kříž a slunovratové orientace
Lidé orientovali své stavby podle nebes již od nepaměti, proti chaosu a zároveň získávali praktickou možnost měření času nebeských těles. Pražské rotundy vytvářejí kříž. Pět rotund z románské éry tvoří kříž, jehož délka ramen je zhruba stejná - 2,4 km. Tyto rotundy byly postaveny v 10. a 11. století.
Ačkoliv první písemná zmínka o rotundě Nalezení svatého Kříže je z roku 1365, její vznik je kladen do konce 11. století. Zajímavá je také její magická poloha: rotunda se nachází v přesném středu urbanistického kříže staré Prahy spojujícího chrám svatého Víta, Václava a Vojtěcha s rotundou svatého Longina, kostela svatého Klimenta na Starém Městě a dnes již neexistujícího kostela svatého Filipa a Jakuba na Arbesově náměstí. Na rohu ulic Konviktské a Karoliny Světlé stojí nejstarší pražská románská rotunda svatého Kříže Menšího.
Legenda vypráví, že rotunda byla postavena na místě, kde kdysi býval rybník, do něhož byla vhozena ukřižovaná dívka potrestaná za přijetí křesťanství proti vůli rodičů. V noci se prý kříž vztyčil nad hladinu, což bylo považováno za znamení boží. Při opravě rotundy se prý skutečně v základech našel ztrouchnivělý velký kříž.
Rotunda svatého Longina, původně zasvěcená svatému Štěpánovi, byla postavena na počátku 12. století. Její spojnice s rotundou svatého Kříže na Starém Městě, s Malostranskou mosteckou věží a s chrámem svatého Víta tvoří slunovratové linie. Slunce nad oltářem svatého Víta je důležitým prvkem. Málokdo ví, že orientace pražských rotund je významným astronomickým ukazatelem.
Spojnice rotundy svatého Víta, rotundy Nalezení svatého Kříže a rotundy svatého Longina tvoří jedno rameno kříže. Kolmo na tuto přímku se nachází spojnice kostela svatého Klimenta a bývalého kostela svatého Filipa a Jakuba. Délka ramen je 2,4 km. Svátky svatých, jimž jsou rotundy zasvěceny, dobře korespondují s dobou slunovratů.
Azimut, směr, který svírá rovina svislá k danému bodu na horizontu s rovinou poledníkovou, je klíčový pro pochopení slunovratové orientace. Například spojnice rotundy svatého Víta a rotundy svatého Longina má azimut 131,839°, což odpovídá východu Slunce během zimního slunovratu. Spojnice rotundy Nalezení svatého Kříže a rotundy svatého Klimenta má azimut 53°, odpovídající západu Slunce během letního slunovratu.
| Rotunda | Lokalita | Přibližné datum vzniku | Zasvěcení | Zajímavosti |
|---|---|---|---|---|
| Svaté Máří Magdaleny | Přední Kopanina | První polovina 12. století | Svatá Máří Magdaléna | Zlatá opuka, rekonstrukce Ferdinandem I., novogotický interiér, unikátní pískovcová křtitelnice. |
| Svaté Kateřiny | Znojmo | Přelom 11. a 12. století | Svatá Kateřina | Knížecí hrad Přemyslovců, sloužila jako prasečinec, nástěnné malby, historické interpretace výjevů. |
| Nalezení svatého Kříže | Praha (Staré Město) | První polovina 12. století (dle legendy 11. století) | Svatý Kříž | Modrá střecha, legendy o rybníku a kříži, součást pražského urbanistického kříže, nálezy cihelné podlahy. |
| Svatého Václava | Praha (Malá Strana) | Kolem roku 930 (původní), konec 11. století (dnešní) | Svatý Václav | Předchůdce katedrály sv. Víta, objevena v budově Matfyzu, unikátní románská dlažba, archeologické vrstvy. |
| Svatého Longina | Praha (Nové Město) | Počátek 12. století | Svatý Longin (původně sv. Štěpán) | Součást pražského urbanistického kříže, astronomická orientace. |
| Svatého Klimenta | Praha (Staré Město, Klimentská ulice) | 10. století | Svatý Kliment | Románský kostel, část pražského urbanistického kříže. |
| Svatého Filipa a Jakuba | Praha (Arbesovo náměstí) | Počátek 13. století (resp. 12. nebo 11. století) | Svatý Filip a Jakub | Zbořený kostel, součást pražského urbanistického kříže, místo v dlažbě vyznačeno křížem. |
Soluňská rotunda s modrou střechou
V Soluni stojí zvláštní stavba na kruhovém půdorysu zakrytá polokulovitou kupolí, nazývaná Rotunda svatého Jiří, nebo také „rotunda s modrou střechou“. Byla postavena již v roce 306 na příkaz římského císaře Galeria. Její průměr je 24,5 metru a stěny silné přes úctyhodných 6 metrů člení osm velkých oken nad pravoúhlými výklenky. Klenba je zastřešená a na vrcholku střechy, ve výši 30 metrů, je malý světlík.
Někteří archeologové se domnívají, že císař Galerius zamýšlel tuto stavbu jako svoji vlastní hrobku, podle jiných, kterým dává většina průzkumů za pravdu, měla být chrámem a byla zbudována pro kult zbožněného císaře. Na konci 4. století ji pak římský císař Theodosius přeměnil v chrám zasvěcený svatému Jiří, odkud pochází druhý název stavby, Agios Georgios. Původně jednoduchá stavba byla rozšířena a získala hlubokou apsidu na východní straně a předsíň na západní. Tuto skvostnou výzdobu můžeme uvnitř Rotundy obdivovat dodnes, byť na ní samozřejmě zapracoval zub času (a také osmanští Turci...). Ve spodní části je osm panelů s vyobrazením různých budov a v popředí velmi realistické postavy modlících se světců, mučedníků nebo i římských vojáků. Spodní strany oblouků jednotlivých výklenků dekorují geometrické motivy, květy, ovoce a ptáci.
Další zajímavostí pojící se s touto památkou je fakt, že Rotunda nebyla v římském období samostatnou stavbou, nýbrž byla v té době spojena s Galeriovým obloukem, vzdáleným přibližně 90 metrů. V roce 1590 se Rotunda změnila na mešitu a byl k ní přistavěn minaret. Jako mnoho jiných staveb v Soluni poškodilo i Rotundu v roce 1978 silné zemětřesení, byla však poměrně záhy opravena a rozsáhlé rekonstrukční práce, zahrnující především i restaurování mozaik v kupoli, probíhaly postupně do nedávné doby.
tags: #rotunda #s #modrou #střechou #historie #a