Dilatační lišta, či profil, je nenápadný, ale důležitý detail podlahy. Pomáhá vyrovnávat její pohyb, zakrývá přechody mezi místnostmi a chrání hrany podlahových krytin. Dilatace má u anhydritových podlah velký význam a její špatné provedení může zkazit jinak dobrý výsledek.
Co je dilatační lišta a k čemu slouží?
Dilatace je spára, která prochází celou výškou podlahy včetně podlahové krytiny. Jejím účelem je vyrušit tlak dvou vodorovných desek na sebe přiléhajících a zabránit přenosu zvuku a kmitání. Když se podlaha roztahuje nebo smršťuje vlivem teploty či vlhkosti, potřebuje prostor, kde se může pohybovat - jinak hrozí zvlnění, prasknutí nebo nadzvednutí podlahové krytiny. Tím, že umožníme jednotlivým plochám pohyb, zamezíme právě vzniku prasklin v podlahách. Dilatační lišta či profil je prvek, který tuto spáru zakrývá a chrání. Zajišťuje hladký přechod, zabraňuje nečistotám vniknout do spáry a navíc přispívá k estetickému dojmu. Na rozdíl od spáry je lišta pevná, má jasně daný tvar. V praxi se dilatačnímu profilu často říká také dilatační lišta.
Obvodová dilatace
Také nazývaná jako okrajová, obvodová dilatace je dilatace mezi anhydritovou podlahou a stěnou v místnosti, hale. Slouží k zamezení styku anhydritové podlahy se stěnou, čímž eliminuje negativní vlivy tepelné roztažnosti materiálu. Obvodová páska neplní funkci jen dilatace, ale také kročejové izolace. Pokud by se anhydrit dotýkal svislé konstrukce, hodnoty přenášených vibrací by měly negativní vliv na kročejovou neprůzvučnost. Stačí špatné provedení obvodové dilatace o délce 2-3 běžných metrů a je takříkajíc vymalováno. Nápravu je sice možné provést, ale jsou to zbytečné výdaje. Obvodová dilatace zabraňuje vytvoření tepelného mostu mezi podlahou a stěnou a snižuje přenos vibrací a hluku z podlahy do obvodového zdiva.
Největší objemové změny pak logicky nastávají u anhydritových podlah s podlahovým vytápěním. Tloušťka obvodové dilatace se určuje podle toho, zda se nachází v místnosti podlahové topení. V případě že se nachází v místnosti podlahové topení, tak se musí zvolit obvodová dilatace o tloušťce 10 mm. Pokud se v dané místnosti nenachází podlahové topení, tak stačí obvodová dilatace o tloušťce 5 mm.
Výšku obvodové dilatace volíme podle způsobu montáže obvodové dilatace a podle uvažované výšky anhydritové podlahy s tím, že necháváme rezervu minimálně 30 mm nad zamýšlenou výšku anhydritové podlahy. Výška miralonové pásky se volí tak, aby anhydrit byl nejlépe 1 cm pod okrajem.
Čtěte také: Postupy pro správné provedení dilatačních spár
TIP! obvodovou dilataci doporučujeme provádět jen z materiálu mirelon nebo materiálu s podobně vysokou stlačitelností. Nejčastěji se používá miralonový pásek o tloušťce 5 mm, nebo 10 mm.
Obvodovou dilataci, kde nejsou použity systémové desky, je možné pak namontovat následovně. Na tepelnou izolaci nebo podkladní konstrukci na kterou se má pokládat anhydritová podlaha provedeme montáž separační vrstvy. Separační vrstvu montujeme s přesahem cca 5 cm na svislou konstrukci. Poté ke svislé konstrukci přiložíme obvodovou dilataci a pobíjecím kladivem zafixujeme obvodovou pásku ke zdi. Separační vrstvu nemontujeme na systémové desky podlahového topení, zde se provádí jen montáž obvodové dilatace.
Vnitřní dilatační spáry v anhydritu
U vytápěných potěrů je nutno provádět dilatace až od ploch nad 300m2. Dilatace je však nutno provádět vždy mezi vytápěnými a nevytápěnými plochami, nebo plochami s rozdílnou intenzitou vytápění a všude tam, kde jsou dilatační spáry již v podkladu. Neměly by být provedeny dilatační spáry v potěru v místech náhlé změny půdorysu - např. ve dveřních otvorech? Stavební firma toto neprovedla? Na tuto otázku není zcela jednoznačná odpověď. Anhydrity obecně mají oproti betonu výrazně menší smrštitelnost, takže by neprovedení dilatací ve dveřních otvorech ještě nemusel být problém - i mezi projektanty na to není jednotný názor. Každopádně je dobré se řídit technickými listy příslušného výrobce a dle nich projektovat případné dilatace. Většinou je buď projektant neřeší vůbec nebo se odkazuje na to, že budou řešeny při provádění podlahového topení. A co na to topenář: „udělejte si to jak potřebujete.“
Pokud se na anhydritové podlaze objeví trhliny, je to velice nepříjemné jak pro investora stavby, tak pro firmu, která podlahu prováděla. Důvodem je buď nedodržení správného natápění do podlahy, nebo chybné provedení dilatačních spár. Každý výrobce má ve svém podkladu pro realizaci anhydritových podlah shrnuto několik pravidel, jak a kde spáry vytvářet. Pro kvalitní a jednoduché řešení přichází na trh firma JAST obchodní s.r.o. s novým dilatačním profilem. Profil položíme do požadovaného místa a plastovými trny ukotvíme k podkladu.
Typy dilatačních lišt a jejich použití
S dilatační lištou se nejčastěji setkáte na přechodu mezi dvěma místnostmi - typicky pode dveřmi. Další typické místo je ve větších místnostech, například v dlouhé chodbě, otevřeném obýváku s kuchyní nebo tam, kde je celistvá plocha podlahy delší než cca 8-10 metrů. Dilatační lištu podlaháři také využívají na přechodu dvou různých materiálů - například mezi dlažbou a laminátem, mezi vinylem a kobercem nebo mezi dvěma rozdílnými výškami podlah. Dilatační lišty se liší tvarem i funkcí.
Čtěte také: Prevence poruch dilatačních spár
- Přechodová lišta: Spojuje dvě podlahy v jedné rovině nebo s malým výškovým rozdílem.
- Rohová lišta: Řeší spojení podlahy a stěny nebo schodu.
Dilatační profil (lištu) si lidé často pletou s běžnou podlahovou lištou, ale jde o dvě různé věci. Zatímco dilatační profil se používá uprostřed podlah - například mezi dvěma místnostmi nebo na přechodu dvou různých krytin - a jeho úkolem je umožnit podlaze pohyb, podlahová, soklová lišta slouží k estetickému zakončení podlahy u stěn. Zakrývá dilatační mezeru u okrajů, ale sama žádný pohyb neumožňuje.
Materiály dilatačních lišt
Nejčastějšími materiály jsou hliník a plast (PVC).
- Hliníkový profil: Je pevný, odolný a vhodný tam, kde se očekává vyšší zátěž - například v chodbách, pod kolečkovou židlí nebo u přechodu mezi dlažbou a jinou tvrdou podlahou.
- Plastový (PVC) profil: Je měkčí, pružnější a hodí se k podlahám, které samy o sobě tlumí kroky - typicky vinyl nebo laminát.
V nabídce najdete také kombinované profily, které mají plastový nosič a hliníkovou vrchní část, nebo dřevěné profily pro rustikální interiéry. Dřevěné a laminátové podlahy při změně vlhkosti a teploty mění rozměr, a proto jsou u nich dilatační lišty potřeba téměř vždy. Vinylové podlahy jsou stabilnější, ale záleží na konstrukci. HDF vinyl „pracuje“ více než SPC nebo celovinyl.
Některé dilatační lišty mají dutý prostor nebo výměnnou krycí lištu, pod kterou můžete vést tenké kabely - pro osvětlení, síťové rozvody nebo TV anténu. Nejčastěji jde o přechodové nebo soklové lišty z plastu či hliníku s oddělitelným víkem. Dilatační PVC lišty rohové, průběžné nebo univerzální používáme pro napojení jednotlivých ploch v zateplovacím systému. Univerzální dilatační lišty 2D a 3D lze používat jak v ploše, tak v rohu.
Montáž dilatačních lišt
Profil nejprve zkraťte na požadovanou délku, ideálně pomocí pilky na kov nebo plast. Před pokládkou ponechte mezi podlahami mezeru pro dilataci - profil ji překryje, ale nesmí ji blokovat. Většinu profilů připevníte pomocí montážní lišty, do které je jednoduše nacvaknete. Jiný typ můžete přišroubovat nebo přilepit přímo k podkladu. Nemusíte jej pokládat současně s podlahou. Mnoho profilů můžete doplnit i později, třeba při rekonstrukci nebo výměně dveří. Stačí ponechat správnou mezeru, anebo ji v případě potřeby opatrně vyříznout. Některé profily mají lepicí vrstvu, díky které je připevníte bez vrtání. To je výhodné při rychlé montáži nebo v nájemním bytě. Lišta musí odpovídat výšce podlahy v daném místě. Pokud přecházíte z dlažby na vinyl nebo laminát, ověřte si rozdíl v milimetrech.
Čtěte také: Dilatační spáry v betonu
Anhydrit a Anhyment
Názvem anhydrit se obecně označují samonivelační lité podlahové potěry na bázi síranu vápenatého. Alfa sádrový potěr má rychlejší počátek tuhnutí, netvoří povrchový šlem, a je více odolný extrémním podmínkám na stavbě, jako je např. horko, nebo průvan. Stejné pojivo obsahuje i náš Anhyment. Čím se od běžných anhydritů liší je technologie výroby a dodávky na místo stavby - Anhyment se vyrábí na specializovaném zařízení řízeném počítačem a dopravuje se na stavbu autodomíchávači - tím je zajištěna vysoká kvalita výroby. Existuje ještě jedna varianta Anhymentu s dražším pojivem - AF 20. Na trhu jsou k dispozici i konkurenční materiály vyrobené ze suchých směsí přímo na stavbě.
Naše společnost nechala u autorizované společnosti Dektrade zpracovat akustický posudek na více než 60 typů podlahových souvrství. Tabulky s tloušťkami jednotlivých vrstev v závislosti na zatížení jsou přehledně zpracovány v technických listech pro Anhyment.
| Typ materiálu podlahy | Potřeba dilatační lišty | Poznámka |
|---|---|---|
| Dřevěné a laminátové podlahy | Téměř vždy | Mění rozměr při změně vlhkosti a teploty. |
| Vinylové podlahy | Záleží na konstrukci | HDF vinyl „pracuje“ více než SPC nebo celovinyl. |
| Anhydrit s podlahovým topením | Dle tloušťky a plochy | Větší objemové změny, nutné pečlivé dimenzování. |
| Anhydrit bez podlahového topení | Dle tloušťky a plochy | Menší objemové změny než s topením. |
tags: #dilatacni #lista #pro #anhydrit