Okapový systém je nedílným doplňkem střech, a to funkčním i estetickým. Bez něj není střecha úplná. Pro střechy vždycky platilo „voda rychle pryč“. Aby přitom neškodila fasádě a nemáčela lidi, o to se starají okapové žlaby. Základem jsou vodorovné žlaby, ke kterým patří ještě čela žlabů, kotlíky a kolena pro napojení svislé svodové roury. Zapomenout nesmíme ani na žlabové dilatace, kterými se řeší tepelná roztažnost materiálu. Výrobci pamatují i na úskalí spojená s tepelnou roztažností materiálů, a proto v jejich nabídce najdete i žlabové dilatace.
Typy a umístění okapových žlabů
Nejběžnější jsou podokapní žlaby, umístěné pod hranou střechy v hácích kotvených ke krokvím. V minulosti byly časté také nástřešní žlaby, kterými je ukončená krytina přímo na střeše. Na provádění složitější jsou nadřímsové žlaby, které vyžadují stavební úpravu římsy, na které jsou uložené. Proto se používají jen tam, kde by jiné řešení vadilo architektuře stavby. Totéž je možné říct o zaatikových žlabech, které jsou skryté za vyzdívkou atiky.
Nejběžnější podokapní žlaby jsou na trhu v provedení půlkulatém nebo hranatém. Mnohem větší výběr je v jejich materiálech, které se liší jak pořizovací cenou, tak svou životností.
Podokapní žlaby musíte umístit tak, aby je ve vodorovném směru krytina přesahovala. Maximálně ale 2/3 profilu. Výškové osazení pod hranou střechy volte tak, aby i za větru voda skapávala do žlabu a nebyla zaháněná na fasádu. Žlab musí být uložený ve spádu směrem k odtoku.
U žlabu je nutné zajistit, aby ani při 100% naplnění voda nepřetekla do střešní skladby. Proto je vnitřní hrana (u stěny) vždy výše než hrana venkovní. U půlkruhových podokapních žlabů o 10 mm, u podokapních hranatých a nadřímsových o 20 mm.
Čtěte také: Důležitost dilatace betonu
Při plném naplnění vodou představuje žlab zatížení asi 20 kg na běžný metr. Ještě více to může být v zimě, kdy se o žlab opře sníh ze střechy. Proto jsou žlaby vyztužené naválkami a pevně držet musejí i žlabové háky. Připevňují se nejčastěji na krokve a jejich osová vzdálenost může být max. 1,2 metru. Spád protočených háků, které se šroubují z boku krokví, se vytváří postupným snižováním přichycení. Jiné je to u háků rovných, určených pro montáž shora na bednění.
Velikost průřezu žlabu a normy
Velikost průřezu žlabu se odvíjí od klimatických podmínek v dané lokalitě, sklonu střechy a velikosti odvodňované střešní plochy. Vliv má do jisté míry i použitý typ krytiny, protože třeba z falcovaného plechu voda odtéká rychleji a žlab se rychleji naplní. Obecně platí, že na 1 m2 odvodňované plochy střechy připadá 0,8 až 1,0 cm2 průřezu žlabu.
Norma ČSN 73 3610 hovoří u podokapních žlabů z pozinkované oceli o nutnosti dilatace po 15ti metrech. Maximální jednolitá délka podokapního žlabu je 15 metrů, v případě hliníku a titanzinku jen 12 metrů. U nástřešních žlabů musíte dilatovat po 9 metrech (hliník a titanzinek po 6 metrech).
Dilatace okapových žlabů
Při větší délce žlabu ho musíte rozdělit na dilatační úseky, abyste zabránili deformacím od délkové roztažnosti. Tradičními způsoby bylo přerušení žlabu v místě rozvodí (nejvyšší místo) nebo ve žlabovém kotlíku u odtoku (nejnižší místo). Dnes jsou součástí odvodňovacích systémů speciální prvky - spojky žlabů.
Dilataci je nutno namontovat z důvodu tepelné roztažnosti materiálu vždy po 12 m u podstřešních půlkulatých a hranatých žlabů, u nástřešních žlabů vždy po 6 m. U střech valbových či stanových, s úžlabími, kde se použijí vnitřní a vnější žlabové rohy, se zkracuje délka umístění dilatací od těchto míst vlevo a vpravo na polovinu, tj. na 6, resp. 3 m.
Čtěte také: Jak správně dilatovat betonovou mazaninu
Žlabová dilatace (pružná spojka) je díl určený k vyrovnání roztažností v okapových systémech, které vznikají v důsledku teplotních změn. Dilatace chrání žlaby před poškozením a prodlužuje jejich životnost. Okapový systém Satjam je dilatován v každém spoji pomocí žlabových spojek, tudíž dilatační úsek je maximálně 6 m.
KJG Dilatace žlabová 260 mm, 3 m, pozink je příkladem takového dílu. Žlabová dilatace hranatá (pružná spojka) od výrobce KJG je díl určený k vyrovnání roztažností v okapových systémech, které vznikají v důsledku teplotních změn. Materiál žlabové dilatace je pozink.
Způsoby spojování okapových žlabů
Napojení prvků žlabu musí být vždy vodotěsné a mimo dilataci i pevné. Způsoby, jak toho dosáhnout, se liší podle materiálu žlabu. Žlaby z pozinku a mědi se spojují nýty nebo pájením, titanzinek jen pájením. Máme několik možností: spoje okapových systémů se provádí buďto letováním z obou stran, nebo letováním a nýtováním, nebo nýtováním a lepením.
V současnosti jsou k dispozici navíc i okapové systémy, kde nemusíme nic pájet, lepit, ani nýtovat, ale díly spojíme pomocí speciálních spojek. Poslední jmenovaná možnost nahrává těm, kteří si rádi různé opravy a montáže kolem domu dělají sami.
Letování (pájení)
Pájení je klasická klempířská technika spojování materiálů. Pájením vytvoříme spoje s obdobnými vlastnostmi, a především stejnou životností jako základní materiál. Tímto způsobem můžeme spojovat pozink, měď, ale jeho výhody oceníme zejména u titanzinku. Ten je totiž jediným stavebně klempířským materiálem, u kterého je možné hotový naměkko zapájený spoj pevnostně zatížit a který zároveň vykazuje i 100% vodotěsnost. Můžete se setkat s názorem, že pájení je zastaralá technologie, že spoj dobře nedrží a podobně. Pájení je však ověřená a fungující technologie.
Čtěte také: Standardy pro dilataci betonových konstrukcí
Letování neboli pájení je tradiční klempířská technika spojování kovového materiálu. Je léty prověřená a spolehlivá, vyžaduje ale ruce zkušeného profesionála. Právě kvůli náročnosti se už letování okapů příliš neprovádí, dostupné jsou jednodušší a neméně efektivní techniky. Výhodou letování je, že při správném provedení vytvoří velmi pevný spoj, který má stejné vlastnosti a životnost jako samotný materiál.
Nýtování a lepení
U některých materiálů se spoje okapů upevňují ještě nýty. Na rozdíl od použití spojek ale není možné takto spojené okapy rozebrat. Kromě upevnění pájených spojů se nýty využívají také v kombinaci s lepením. Nýtováním a lepením se spojují hliníkové, pozinkované nebo lakované pozinkované okapy.
Lepení se provádí především u lakovaných okapových žlabů, které není možné pájet. Budeme postupovat obvykle tímto způsobem:
- Nejprve připravíme podklad obroušením a odmaštěním obou spojovaných konců žlabu. Zdrsněte slepované plochy, konce žlabů (8 cm), brusným papírem. Díky hrubému povrchu jinak hladkého materiálu lepidlo podstatně lépe plní svoji funkci.
- Odmašťovadlo naneste na hadřík přibalený v lepicí sadě a konce žlabů odmastěte. Zároveň tak očistíte spojované plochy od zbytků laku zanechaných při předchozím zdrsňování. Poté vyčkejte cca 5 minut, než čistidlo vyprchá.
- Pak do žlabu naneseme cca 5 cm od okraje proužek klempířského lepidla a přitiskneme druhou část. Žlaby by se měly překrývat o 100 mm. Naneste cca 8 mm široký proužek lepidla 5 cm od kraje spodního slepovaného žlabu. Tím docílíte vytlačení lepidla dovnitř žlabového spoje, a ne naopak ven.
- Žlaby v místě návalky sesaďte do sebe a slepte je. Díly můžeme k sobě stáhnout pomocí speciální svěrky žlabů, pak spoj bude téměř neviditelný. Pomocí speciální svěrky žlabů můžete dokonale stáhnout jednotlivé díly k sobě tak, že spoj žlabů z vnějšku není vůbec nápadný.
- Nyní je potřeba předvrtat otvory pro nýty. Rovnoměrně vyvrtejte do kříže otvory o průměru 4,1 mm. Snažte se nevrtat v nejnižším místě žlabu, kudy je odváděna dešťová voda. V nejvyšších místech (v návalce a u zadní vodní drážky) žlab pronýtujeme dvěma nýty. Vlastní nýtování proveďte trhacími nýty 4×10 mm zvnějšku. Jejich stejná barevná úprava tak splní svůj účel. Jejich počet závisí na rozvinuté šířce žlabů (r.š. 250 - 6 nýtů; r.š. 280 a 333 - 8 nýtů; r.š. 400 - 10 nýtů). Nýty na vnitřní straně žlabu dodatečně utěsněte silikonem.
- Uzavřete vodní drážku na zadní straně žlabu. Případně odmontujte svěrku žlabu. Vytlačené lepidlo ze spoje uvnitř žlabu vlhkým prstem pravidelně rozmázněte. Utěsníte tím dokonale spoj.
Pozor! Pokud spojujete hliníkový okap, který bude mít výslednou délku větší než 12 metrů, musíte použít žlabovou dilataci. Nýtované spoje jsou velmi pevné a neumožňují dostatečné rozpínání materiálu vlivem vnějších podmínek.
Spojování pomocí speciálních spojek
Většina pozinkovaných okapů je kompatibilní se spojkami žlabů, které zjednodušují montáž. Výjimkou jsou pozinkované okapy s průměrem 80 mm. Spojky žlabů najdete plastové, pozinkované a pozinkované s lakem, můžete je tedy využít pro okapy z těchto materiálů. Díky těsnicí gumě jsou spojky absolutně vodotěsné i při rozpínání materiálu způsobeného teplotními výkyvy.
Pozinkované žlaby se spojí přiložením-doražením k sobě. Může mezi nimi zůstat mezera max. 3 mm, která umožní částečnou dilataci spoje. Následně se přiložené žlaby zajistí spojkou. Spojka je složena ze dvou částí: horní část pro uchycení na návalku a spodní část pro uchycení za zadní ohyb žlabu. Mezi sebou jsou spojeny sponou. Spodní část obsahuje profilovanou těsnící gumu (materiál EPDM odolný vůči stárnutí v exteriéru), která slouží k utěsnění spoje dvou žlabů a zabraňuje průniku vody ze spoje. K zajištění proti uvolnění na straně návalky je použit pojistný segment plechu, který se před montáží vyhne a po montáži přitlačí na zajišťovací část.
Žlaby se vzájemně spojují pomocí důmyslných spojek vybavených těsněním. Osaďte ji tak, aby v místě spojení žlabu byla mezi oběma částmi dilatační mezera 2-3 mm. Poté zacvakněte bajonetový uzávěr a zabezpečte spojku proti uvolnění pojistným jazýčkem.
Pro plastové okapy začíná samotná instalace nasunutím spojky do návalky žlabu a následné zacvaknutí na zadní straně. Z druhé strany se provede to samé.
Příprava okapů a montáž
Příprava okapů před montáží na střechu je důležitá činnost. Díky tomu si značně usnadníme práci. Před montáží se žlab opatří čely a kotlíky (hrdly), popřípadě rohy a kouty, pokud je okap lomený. Kusy okapů předem spojené do přiměřených celků se poté vytáhnou na střechu a vloží se do háků, následně se spojí ostatní spoje a žlaby se upevní příponkami.
Vlepte dilataci obdobně jako u již popsaného postupu nejprve k prvnímu žlabu. Pak krytku návalky převlékněte přes spoj tak, aby bylo možné provést dolepení druhého žlabu. Nakonec vysuňte krytku do strany do určené pozice a gumu dilatace schovejte zvnějšku záslepkou. Připevnění krytky návalky můžete provést pouze jedním nýtem na jedné straně spoje.
Spodní část dešťových svodů chraňte před náhodným nebo úmyslným poškozením. Pro vytvoření přechodu mezi plechovou rourou a kanalizací se hodí ochranné roury z nějakého pevnějšího materiálu (litiny, oceli, popř. PVC), které by měly sahat do výšky 1,5 metru nad terénem. Ochranná roura by měla mít čistící otvor, který vám pomůže s pravidelným čistěním svodu.
Odtokový systém
Součástí moderních odvodňovacích systémů jsou žlaby, veškeré doplňky a také odpadní potrubí. Vše je ze stejného materiálu a často i se stejným profilem (oblým nebo hranatým). U hranatých rour musí mít menší strana velikost minimálně stejnou jako je průměr odpovídající kruhové roury. Pamatujte, že u malého průřezu svodového potrubí hrozí ucpání, případně zmrznutí. Tomu můžete předejít instalací topných kabelů. Aby voda odtékala opravdu rychle a nezahlcovala žlab, udělejte svod maximálně rovný, bez odskoků a kolen. K připevnění na fasádu vám poslouží objímky z pásoviny, které instalujte ve vzdálenosti max. 3 metry (u průměru svodu nad 100 mm do 2 metrů).
Shrnutí
Každý zkušený klempíř potvrdí, že při montáži a spojování žlabů se vyplatí volit jeden okapový systém z jednoho materiálu, v našem případě hliníku, a nepodceňovat doporučené postupy. Jen tak může být zaručena dokonalá těsnost a pevnost systému. Pokud se do montáže okapového systému chcete pustit sami, spojky jsou jednoznačně nejlepším řešením. Jejich použití je naprosto jednoduché, a proto i nejrozšířenější. Můžete ho navíc kdykoli rozebrat a znovu složit. Snadná montáž a demontáž usnadní případné opravy a skvěle poslouží například u horských chalup, kde můžete okapový systém na zimu jednoduše sundat a ochránit ho tak před tíhou velkého množství sněhu.
tags: #dilatace #okapovych #zlabu #pozink