Tříplášťová konstrukce šikmé střechy se vyznačuje tím, že obsahuje ve své skladbě dvě větrané vzduchové mezery, obvykle umístěné nad a pod vrstvou pojistné hydroizolace střechy. Uplatnění této konstrukce je u objektů s využívaným podstřešním prostorem, nejčastěji v případech, kdy je tepelná izolace ve střešním plášti umístěna mezi a pod krokvemi. Tato skladba s variantou z nekontaktní fólie je nejjednodušší, ale také nejrizikovější variantou. Oblíbena byla zejména v minulosti, kdy byl trh zaplaven materiálem perforované PE fólie. Skladba s touto variantou je přípustná pro např. neobydlené podkroví, případně pak pro nejjednodušší tvary střech - sedlové a pultové - bez prostupů, střešních oken a dalších detailů. Vždy bez výjimky je třeba dodržet bezpečný sklon krytiny udávaný výrobcem.
Vrstvy tříplášťové střechy
Obvykle je plášť složen z:
- pohledové části,
- parozábrany,
- tepelné izolace (vhodné jako výplň roštu a mezer mezi krokvemi),
- 1. větrané vzduchové mezery,
- doplňkové vodotěsnicí vrstvy (volně uložené nebo na bednění),
- 2. větrané vzduchové mezery mezi kontralatěmi,
- krytiny na latích nebo bednění.
Tříplášťová střecha umožňuje odvětrat i tepelnou izolaci, která je ukončena několik centimetrů pod horní hranou krokví a mezi ní a difuzní fólií tak vzniká další vzduchová mezera. Základní výhodou větraných střech je odvětrání vodních par prostupujících konstrukcí střešního pláště, kdy u dvouplášťových konstrukcí je tento princip výhodnější díky vzduchové mezeře pod pojistnou hydroizolační vrstvou. Za některých okrajových podmínek je právě PHI položená kontaktně na tepelné izolaci problematická kvůli možné kondenzaci vodní páry na jejím spodním povrchu.
Výhody a nevýhody tříplášťové konstrukce
Výhody
- Díky spodní větrané mezeře je tak rozšířena možnost využití tříplášťové konstrukce i nad prostory s vyšší relativní vlhkostí vzduchu v interiéru.
- Větrání střechy má kladný vliv také na tepelnou stabilitu vnitřního prostředí v podkroví jak v letním, tak v zimním období.
Nevýhody
- Nevýhodou této varianty střechy je zejména složitost provádění, nižší neprůzvučnost a častým problémem je právě nedostatečně zaručené odvětrání vzduchových mezer.
- Nutný je proto odborný návrh a správné provedení vzduchových mezer a větracích otvorů.
Z hlediska zajištění dostatečné výšky spodní větrané vrstvy je výhodnější pokládka doplňkové vodotěsnicí vrstvy na bednění, kdy nedochází k jejímu prověšení mezi krokvemi. Tento způsob má také samozřejmě za následek větší vodotěsnost konstrukce. Jinou možností, jak podpořit větrání u volně položené vodotěsnicí vrstvy, je navýšit profil krokve, aby výška vzduchové mezery byla dostatečná i při prověšení izolace.
Použití materiálů
Ve skladbách tříplášťových střech se uplatňují obdobné materiály jako u dvouplášťových konstrukcí. Vodotěsnicí vrstva na bednění nemusí být vždy vytvořena difuzně otevřenou fólií právě z důvodu odvětrání vodních par v rámci 1. větrané vzduchové mezery - volba pak záleží zejména na materiálu bednění. Spodní plášť střechy může být opět navržen i ve formě difuzně otevřené konstrukce. Nejpopulárnější je skladba s tepelnou izolací mezi a pod krokvemi, se kterou se běžně setkáváme u bytových či občanských staveb.
Čtěte také: Pultové střechy: Výhody a nevýhody
Které materiály správně sestavený střešní plášť obsahuje a proč?
Parotěsná zábrana
Úlohou parotěsné zábrany je omezit vstup vodních par do skladby střešního pláště. Často se klade na spodní plochu krokví, závisí to na uložení a síle izolace. Důležitou zásadou je utěsnění parotěsné zábrany na okrajích a u štítů. Pokud není parozábrana provedena kvalitně, stoupající páry si zcela určitě najdou netěsnost, kterou budou pronikat do prostoru pod krytinou. Tam se vysráží a ve formě kapek zatečou zpět do místnosti. Tak může nesprávně položená parozábrana střeše uškodit − způsobí kondenzaci pouze v jednom místě.
Tepelná izolace
Současným trendem je navrhování stále silnější vrstvy izolačních materiálů, aby byla stavba maximálně ekonomicky výhodná. Omezení úniku tepla do vyšších vrstev střechy je velice důležité. Jako tepelné izolace se pro dvouplášťové střechy užívá minerální vlny, která je schopna dobře odovzdávat vlhkost do mezery.
Difuzní fólie
Z podstřeší tepelnou izolaci chrání difuzní fólie, dnes již standardní součást střechy. Má schopnost propustit vodní páry ze spodních vrstev a zároveň zabránit, aby se kondenzovaná voda dostala zpět. Neměly by se používat starší typy igelitových fólií s malým prostupem vodních par. Je ovšem nutné zvolit vhodný typ s dostatečným prostupem par. U moderních fólií stéká kondenzát po vrchní straně fólie mimo budovu. Některé z moderních fólií mohou být zespodu v plošném kontaktu s izolací. I na tento fakt je nutné se informovat.
Větrací mezera
Aby střecha správně fungovala, je nutné zajistit pod samotnou krytinou cirkulaci vzduchu větrací mezerou. U masivní krytiny (např. falcovaného plechu) je to důležité, protože krytina nemá spáry a tudíž nepropouští páru. Síla větrané mezery by neměla klesnout pod 4 cm. Při návrhu větrané mezery se přihlíží ke sklonu střechy a možným rozdílům teplot vně a uvnitř domu. U nižších sklonů musí být mezera vyšší - asi 8-15 cm. Rovněž u střech dlouhých ve směru od okapu k hřebenu se musí mezera úměrně zvětšovat. Větrací vrstva musí být vždy napojena na nasávací a odtahové štěrbiny, které bývají umístěny do prostoru pod okapem a v hřebeni.
Záklop
Nad větraný prostor vymezený kontralatí příslušné výšky se klade záklop z prken nebo desek. Dřevěná prkna nebo fošny jsou výhodnější, protože přirozené absorbují i uvolňují vodu v závislosti na klimatických poměrech v konstrukci. Impregnované překližky a dřevotřískové desky tyto vlastnosti nemají, nedokážou vodu nasáknout. Dřevěná prkna však nemusí být dostatečně rovná a nekvalitní nebo mokré dřevo se může zkroutit či odhalit hrany a ty otisknout například do plechové krytiny.
Čtěte také: Praktický průvodce hydroizolací základů
Hydroizolace
Poslední vrstvou větrané střechy je hydroizolace. Je vložená mezi krytinu a podklad a může jí být prostá nepískovaná lepenka. Hydroizolace vyrovná menší nerovnosti (podle použitého typu) a připraví podklad pro kladení krytiny.
Typy tříplášťových střech a jejich detaily
Detaily jsou u tříplášťových střech s ohledem na nutnost zajistit větrání u dvou vzduchových vrstev složitější, zejména u komplikovanějších nebo členitých střešních ploch a v místech prostupů střešním pláštěm. Větrání je zajištěno přívodními otvory v detailu u okapu a odvodními otvory v prostoru hřebene střechy.
Tříplášťová střecha s tepelnou izolací mezi krokvemi
Tato skladba s variantou kontaktní fólie vyžaduje umístění fólie na další nosnou vrstvu - bednění. Umístění fólie na tuhé konstrukci umožňuje dokonalé spojení jejích přesahů, což by se mělo v každém případě provádět. Tato skladba přichází v úvahu, není-li mírně dodržen bezpečný sklon střechy udávaný výrobcem použité krytiny (až o 6 ° - dle pravidel CKPT - Cech klempířů, pokrývačů a tesařů). Jedná se také o minimální variantu, pokud jsou například ve střeše detaily typu střešní okno, prostupy apod. a střecha má složitější tvar.
Pokud nemá střecha výraznějším způsobem dodržený minimální bezpečný sklon krytiny (až o 10 °) a navíc je střecha složitějších tvarů a obsahuje detaily, jako jsou střešní okna, prostupy a vikýře, jednoznačně se doporučuje pojistnou hydroizolační vrstvu provést z hydroizolačních asfaltových pásů (tzv. typ S) nebo z hydroizolační fólie. Výhodou tohoto řešení je jistota spolehlivosti hydroizolačního materiálu při pečlivém svaření jeho přesahů vhodnou technologií. Zároveň lze bezpečně opracovat veškeré detaily.
Tříplášťová střecha s tepelnou izolací nad krokvemi
Skladba střechy je z tepelně-vlhkostního hlediska vhodná nad velmi vlhké provozy, výrobu nebo služby s vysokou produkcí vlhkosti. Pojistnou hydroizolační vrstvu může ve skladbě tvořit tenká fólie s podkladním bedněním nebo bez něj, dále pak hydroizolační povlak z plastové fólie nebo z asfaltového pásu. Pokud je pojistná hydroizolační vrstva tvořena z tenké fólie bez podkladního bednění, nelze fólii řádně slepit v přesazích.
Čtěte také: Řešení detailů atiky ploché střechy
Pokud je střecha navržena se složitějšími detaily, jako jsou prostupy, střešní okna apod. nebo není mírně dodržen bezpečný sklon krytiny předepsaný výrobcem, doporučuje se provádět pojistnou hydroizolační vrstvu na podkladní konstrukci - nejčastěji dřevěné bednění. Takové řešení již umožňuje fólii slepit v přesazích, a tím dosáhnout ještě vyšší těsnosti proti vodě.
Pokud nemá střecha výraznějším způsobem dodržený minimální bezpečný sklon krytiny a navíc je střecha složitějších tvarů a obsahuje detaily, jako jsou střešní okna, prostupy a vikýře, jednoznačně se doporučuje pojistnou hydroizolační vrstvu provést z hydroizolačních asfaltových pásů (tzv. typ S) nebo z hydroizolační fólie. Výhodou tohoto řešení je jistota spolehlivosti hydroizolačního materiálu při pečlivém svaření jeho přesahů vhodnou technologií. Zároveň lze bezpečně opracovat veškeré detaily. Tato skladba s větranou vzduchovou vrstvou mezi tepelnou izolací a pojistnou hydroizolační vrstvou pod krytinou. Parotěsnicí fólie musí být dokonale slepena ve spojích, detailech a na navazujících konstrukcích. Je třeba pamatovat na to, že tato fólie je jedinou vzduchotěsnicí vrstvou ve skladbě, a proto musí být dokonale provedena. Tato skladba se navíc nedoporučuje u střech složitých tvarů, s množstvím prostupů, střešních oken a vikýřů.
Porovnání typů střech
| Typ střechy | Popis | Klíčové vlastnosti | Vhodné použití |
|---|---|---|---|
| Jednoplášťová | Neobsahuje vetranou vzduchovou medzeru. Musí být funkční z hlediska hydroizolačního i tepelně-technického. | Účinná parozábrana, silná tepelná izolace (min. 160 mm EPS 100S stabil nebo minerální vlna), asfaltový SBS modifikovaný pás s hliníkovou vložkou. | Střechy, kde není nutné zvlášť odvádět vlhkost ze skladby. |
| Dvouplášťová | Obsahuje vetranou vzduchovou medzeru, tradičně pod horním plášťom. | Odvádí vlhkost ze skladby, nemusí být kladen takový důraz na špičkové parozábrany, nutné nasávací a odváděcí otvory. Vetraná medzera snižuje účinnost tepelné izolace. | Šikmé a strmé střechy, kde je potřeba odvést vlhkost. |
| Tříplášťová | Obsahuje dvě vetrané vzduchové mezery (nad a pod pojistnou hydroizolací). | Rozšířená možnost využití i nad prostory s vyšší relativní vlhkostí vzduchu v interiéru, kladný vliv na tepelnou stabilitu. Složitější provádění, nižší neprůzvučnost, riziko nedostatečného odvětrání. | Objekty s využívaným podstřešním prostorem, nad vlhké provozy. |
| Obrácená | Klasické pořadí vrstev je prohozené: hydroizolace, drenážní vrstva, tepelná izolace, stabilizační vrstva. | Pouze extrudovaný polystyrén (XPS) s minimální nasákavostí. Riziko prochlazování nosné konstrukce při studené vodě. | Moderní ploché střechy, kde je nutné minimalizovat riziko kondenzace. |
| Zelená | Zahrnuje intenzivní (květy, keře) nebo extenzivní (sukulentní rostliny) zeleň. | Hydroakumulační vrstva pro zadržení vody, hydroizolace odolná proti prorůstání kořenů. Často řešena jako jednoplášťová. | Střechy s ekologickými nebo estetickými požadavky. |
Doporučení pro návrh a realizaci
Každá střecha je originál. Návody výrobců střešní krytiny a dalších nezbytných prvků a jednotlivých vrstev střechy nemůže zohlednit všechna možná řešení detailů. Střecha je společným dílem výrobce či výrobců, projektanta a klempíře či pokrývače, kteří pokládku provádějí. Všechny práce a použité součásti musí odpovídat normám, předpisům a doporučením výrobce pro montáž střešní krytiny platným v době zalaťování.
Hlavně u budov s obytným podkrovím je nutné navrhovat (dvou i tříplášťové) odvětrané střešní skladby v souladu s normami. Tyto skladby musí být ověřeny tepelně technickým výpočtem. Funkční střecha chrání stavbu před vlhkostí a také ji tepelně izoluje. Proto tašky a další krytiny vyžadují odvětrání, které odvádí vlhkost, aby nepronikala do tepelné izolace, krovů, či dokonce do podkroví.
tags: #detail #triplastova #strecha