Stavební a demoliční odpady v ČR představují přibližně polovinu všech produkovaných odpadů vůbec. Dle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, je stavebním a demoličním odpadem odpad vznikající při stavebních a demoličních činnostech. Přes polovinu z celkové produkce všech odpadů v ČR tvoří stavební a demoliční odpady, které jsou však v současnosti téměř kompletně využity. Většina z nich (téměř 98 %) se dále využívá, to znamená, že se třídí, upravují a potom opět využijí ve výrobě, na stavbách či při úpravách terénu.
Druhy stavebního odpadu a jejich likvidace
Škála stavebních odpadů je velmi široká. Při rekonstrukci domu či bytu lze vidět kusy betonu, cihly, omítky, tašky, keramické výrobky, sádrokarton, různé druhy izolačních materiálů, dřevo, sklo, plasty, kovový odpad, kabely, zeminy atd. Ve stavebním odpadu se může vyskytovat řada nebezpečných odpadů, jejich příkladem jsou materiály obsahující azbest. Problematická může být i likvidace plastů, protože to často bývá PVC.
Způsob likvidace stavebního odpadu ovlivňuje rozsah prováděných prací. V případě menší rekonstrukce, která nevyžaduje stavební povolení, obvykle vzniká jen menší množství stavebního odpadu. Jeho likvidaci si může zajistit stavitel sám (odvoz na sběrný dvůr), případně si u oprávněné firmy může objednat kontejner na likvidaci tohoto odpadu. V případě větší stavby zajišťuje likvidaci stavebního odpadu stavební firma. Stavební úřad při kolaudaci provádí kontrolu, jak s odpady bylo naloženo. Stavební odpady nepatří do popelnice, protože ty jsou určeny pouze pro směsný komunální odpad. Mohlo by dojít k poškození svozové techniky, případně lisu, pokud je směsný odpad překládán a lisován do velkých kontejnerů na překladišti.
Legislativní rámec a povinnosti
Původci odpadu jsou povinni při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby dodržet postup pro nakládání s vybouranými stavebními materiály určenými pro opětovné použití, vedlejšími produkty a stavebními a demoličními odpady tak, aby byla zajištěna nejvyšší možná míra jejich opětovného použití a recyklace. Tento cíl vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech.
Podle odpadového zákona č. 185/2001 Sb. nemají obce povinnost zajistit místa pro odložení stavebních odpadů a nemusí je ani likvidovat. Pokud tak činí, tak pouze v omezeném množství a často i za úplatu (liší se region od regionu). Podmínky, za jakých to obec činí, jsou obvykle uvedeny v obecně závazné vyhlášce, která řídí nakládání s odpady v obci. Omezen může být rozsah přijímaných odpadů, jejich množství, služba může být zpoplatněna.
Čtěte také: Fyzikální procesy ve stavebních materiálech
Podle metodického pokynu Ministerstva životního prostředí stavební a demoliční odpady neupravené do podoby recyklátu nelze také používat na povrchu terénu (s výjimkou zemin, které neobsahují nebezpečné látky).
Hierarchie nakládání s odpady a recyklace
Dělení stavebních odpadů dle Vyhlášky č. 93/2016 Sb., tzv. Hierarchie nakládání s odpady, říká, že nejlepší je odpadům předcházet nebo alespoň prodloužit životnost výrobků či materiálů. I rekonstrukci domu lze provádět tak, že opatrně demontujete díly a prvky, které bude možné dále využít. Řada prvků lze opět použít či prodat. Takovéto nakládání s materiály je obecně méně náročné na energii a suroviny ve srovnání s recyklací.
Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, recyklace stavebních a demoličních odpadů (SDO) je vcelku složitý technologický proces. Předně je třeba zajistit dokonalou separaci. Tím se myslí oddělení jednotlivých materiálových složek. Nejprve skla, plastů, kovových konstrukcí, dřeva a dalších. Ty je možné zpracovávat podle druhu. Následně pak beton, cihly, asfalt a další. Dále je třeba dbát na to, aby ve zpracovávaných odpadech nebyly příměsi nebezpečných látek. A ty odpadní složky, které jsou označeny jako nebezpečné odpady, je nutno likvidovat separátně a v souladu s předpisy.
Řada materiálů ze stavby lze využít a recyklovat. To je ale možné jen tehdy, pokud je materiál roztříděn. Pokud vše naházíme do jednoho kontejneru, potom je nutné odvézt vše na skládku. To, jakým způsobem jsou odpady roztříděny, rozhoduje o výši poplatku, který za jejich likvidaci zaplatíme. Obvykle platí, že za dobře roztříděné odpady méně zaplatíte.
Zkušenosti s recyklací stavebních sutí
Činnost recyklátorů stavebních sutí ovlivňuje především povinnost podle zákona o odpadech č. 125/1997 Sb. Stavební sutě, které se navážejí na recyklační deponii, jsou velmi různorodé. Vyskytují se v nich písky, cihly, betony, omítky, ale i zemina, kamenivo a příměsi jako dřevo, plasty, obaly atd. Pro kvalitní produkci recyklátů je potřeba zajistit, aby se v maximální možné míře materiál třídil již na stavbách, přinejmenším na zeminy, sutě, betony, asfaltové kry a kamenivo. Při samotném procesu recyklace je pak naprosto nezbytné důsledně vytřídit dřevo, papíry, igelity, železo a obaly všeho druhu. Také se snažíme ještě dále oddělovat betony z demolic budov a betonové stavební dílce, jako jsou panely, obrubníky, sloupy trakčního vedení apod. U betonů ze stavebních dílců totiž nehrozí nebezpečí, že se po zpracování objeví v recyklátu příměsi cihel nebo čehokoliv jiného, co by mohlo snížit jeho kvalitu. Betonový recyklát třídíme do více frakcí.
Čtěte také: Zjistěte více o metodách analýzy stavebních materiálů
V České republice působí kolem 25 firem sdružených v Asociaci pro rozvoj recyklace stavebních sutí. Většina z nich používá mobilní recyklační linky, kde se uplatňují dva základní principy drcení - čelisťový a odrazový drtič.
Typy drtičů
- Čelisťový drtič: Hlavní výhodou je nižší jednotková cena za tunu. Hlavní nevýhodou je horší tvarový index, méně výhodná křivka zrnitosti a možnost, že menší zrna materiálu nejsou procesem drcení vůbec dotčena a mají proto nižší kvalitu - především horší tvarový index a nižší hodnotu CBR. Čelisťový drtič je vhodný na směsné stavební sutě, zeminu s kamenivem např.
- Odrazový drtič: Jeho provoz je dražší, což je způsobeno hlavně větším opotřebením odrazových desek a lišt, ale kvalita produkce má výhodnou křivku zrnitosti, výborný tvarový index, relativně vysokou hodnotu CBR a hlavně standardní parametry. To je způsobeno dynamickým účinkem drcení, kdy ani to nejmenší zrníčko sutě procesu drcení neunikne a méně pevná a zvětralá zrna se rozpadnou do jemných frakcí.
Praktické zkušenosti s recykláty
Nejvýznamnější zkušenosti s použitím směsných recyklátů ze stavebních sutí jsme získali zejména ze staveb realizovaných v rámci státního úkolu "Použití druhotných surovin průmyslových odpadů a recyklovaných materiálů do tělesa pozemních komunikací". Jednalo se o úplnou rekonstrukci ulice Banskobystrické, rekonstrukci kanalizační stoky na ulici Merhautové a o úpravu pláně pro založení stavby Česká Doka v Brně-Modřicích.
Na ulici Banskobystrické šlo o úplnou rekonstrukci a celkovou výměnu všech inženýrských sítí. Zásypy dosahovaly v některých úsecích hloubky až 6 metrů a zemina vytěžená z výkopu byla velmi nesourodá. I kdyby se ale podařilo tyto zeminy homogenizovat, výsledná křivka zrnitosti by byla nevyhovující. Projekt přitom vyžadoval modul přetvárnosti min. 45 Mpa, dodržení poměru 2,5 při zatěžování z 1. a 2. větve a striktní dodržení 95% zhutnění dle Proctor standard. Hutnícími pokusy se zkoušely zásypy původními zeminami, vrstevnaté zásypy s využitím recyklátu pro zlepšení jejich vlastností i samotný recyklát. Zkrápění na optimální vlhkost prováděla firma DUFONEV na své recyklační deponii. Recyklát byl před expedicí na stavbu smáčen asi 2 % pod optimální vlhkost dle Proctor standard a homogenizován. Nemohli jsme vlhčit na optimální vlhkost, aby se v případě prudšího deště nepřemáčel. Průběžně byly prováděny jak zatěžovací zkoušky, tak těžká penetrace. V průběhu stavby se ještě projevila další veliká výhoda recyklátu: vlivem velkého podílu vápenných složek měl recyklát částečně samostabilizující účinek, takže při kvalitním zhutnění nebylo třeba v opakovaném výkopu pažit.
Při opravě kanalizační stoky na ulici Merhautové se uplatnil hlavně účinek vysoké nasákavosti recyklátu. Proto byl použit vrstevnatý zásyp i úplná náhrada původních zemin suchým recyklátem, aby se odsála vlhkost z okolí výkopu. Požadované únosnosti nakonec bylo dosaženo. Nakonec bylo využito dvou vlastností směsného recyklátu - nasákavosti a samostabilizujícího účinku. Po odtěžení poloviny původních zemin byla navezena asi 50 cm vysoká vrstva suchého recyklátu. Nesměly se vyjet ani minimální koleje, takže se materiál navážel tzv. "na sucho". Po několika dnech, kdy recyklát odsál vlhkost ze spodních vrstev, se provedlo několik kontrolních zkoušek a začala se navážet další zhruba 30 cm vysoká vrstva recyklátu. Při zatěžovacích zkouškách byly na několika místech hodnoty únosnosti až 80 MPa z druhé větve, což byl téměř dvojnásobek požadovaný v projektu. Na třech místech bylo potřeba provést drobné opravy, ale tam se nakonec ukázalo, že nedisciplinovaní řidiči vyjeli koleje a vrstva recyklátu nebyla konstantní. Aplikace recyklátu v konečném důsledku znamenala obrovskou úsporu.
Na kvalitní a využitelnou produkci recyklátů má hlavní vliv třídění jednotlivých typů sutí již při návozu na recyklační deponii a důsledná separace dřeva, plastů, papíru a jiných příměsí při zpracování. Dalším a patrně nejvýznamnějším faktorem je zpracování materiálu na rotačním odrazovém drtiči.
Čtěte také: Dopady cen stavebních materiálů
Povolení pro manipulační plochu a nakládání s odpady kategorie O
Zákon o odpadech v § 12 odst. 2 zmiňuje, že s odpady lze nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady podle zákona určena. V zákoně není přímé ustanovení, které by řešilo určení či povolení zařízení k takovému nakládání spočívajícím v dočasném uložení vlastních odpadů. V tomto případě se pravděpodobně bude jednat o soustřeďování - skladování odpadů, na které není povinnost mít souhlas k provozu zařízení, ale je nutné postupovat dle § 7 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.
Způsoby nakládání s odpady kategorie O, vznikajícími při stavební činnosti:
- Odpad vzniká v místě stavby: Odpad vzniká v místě stavby a odtud je předáván oprávněné osobě. Jedná se o shromažďování odpadů s povinností vést evidenci za splnění podmínek uvedených v § 5 vyhlášky 383/2001 Sb., souhlasu KÚ netřeba.
- Odpad vzniká na jiném místě: Typicky se jedná o případ výkopu při budování kanalizace, kdy je z důvodu nedostatku místa na stavbě výkopek přemístěn na vhodnou plochu, odkud je jeho převážná část použita zpět na této stavbě k zasypání výkopu. Podle převažujícího názoru teprve zbytek, který není zpět použit k závozu výkopu, se stává odpadem, avšak přísnější pohled již za odpad považuje vše, co je na plochu navezeno. Jedná se o shromažďování odpadů (toho zbytku) s povinností vést evidenci za splnění podmínek uvedených v § 5 vyhlášky 383/2001 Sb., souhlasu KÚ netřeba. Odpad by měl být bezprostředně po ukončení akce předán oprávněné osobě, plocha uvedená do původního stavu.
- Odpad vzniklý na stavbě je převážen do jiné provozovny: Odpad vzniklý na stavbě je převážen do jiné provozovny původce do určených shromažďovacích prostředků, po jejichž naplnění je předáván oprávněné osobě. U překročení lhůt uvedených v § 7 odst. 4 vyhlášky 383/2001 Sb. se pak s ohledem na § 4 odst. 1 písm. i) zákona 185/2001 Sb. jedná již o skládku, tedy o zařízení, k jehož provozování je nutný souhlas příslušného orgánu.
- Odpady vzniklé na různých stavbách, které se svážejí na pozemek: Odpady vzniklé na různých stavbách, které se svážejí na pozemek (ať již vlastní, či pronajatý), kde se dlouhodobě hromadí bez rozlišení odkud co je a pak třeba jednou za dva roky případně podrtí. V těchto případech se obvykle tento způsob nakládání s odpady vyhodnocuje jako v rozporu se zákonem 185/2001 Sb., tedy jako nakládání s odpady v místech k tomu neurčených. Je tomu tak proto, že se dle našeho názoru jedná o naplnění definice skladování odpadů, ale bez splnění všech požadavků daných § 7 vyhlášky 383/2001 Sb., u překročených lhůt pochopitelně i bez souhlasu. V případě, že by se jednalo o skutečný sklad splňující veškeré legislativní podmínky, tak při nepřekročení lhůt pro "dlouhodobé skladování" není souhlasu podle zákona 185/2001 Sb. třeba.
Rozdíl mezi soustřeďováním a skladováním chápeme zejména v časových intervalech „zdržení" se odpadu na místě. V případě krátkých dob, kdy je čas mezi naplněním shromažďovacího prostředku a předáním odpadu v míře obvyklé pro zajištění předání a jeho realizací se dá mluvit o soustřeďování. V případech, kdy se naplňuje jeden prostředek, pak druhý, třetí, desátý, případně se kupí hromada z jedné stavby, pak se na ni přidá z druhé, třetí, páté, a tak to je půl roku, rok, dva, se již o soustřeďování dá úspěšně pochybovat. Sice můžete argumentovat, že žádné termíny na dobu shromažďování nebo soustřeďování zákon (zatím) nestanovuje, ale z logiky věci se v případě řízení o pokutě dají dovodit a použít.
Co je deponie a její výhody
Deponie jsou skládky zemin, písků, stavební suti a dalších surovin. Odpad vznikající při stavební činnosti je tedy možné uskladnit na specializovaných skládkách a následně zužitkovat při jiných stavebních činnostech.
Hlavní výhody vlastní deponie pro firmy
- Významná příležitost pro rozvoj firmy: Vlastní deponie je pro firmy obecně velkou příležitostí pro jejich firemní rozvoj a pro snížení závislosti na jiných skládkách.
- Relativně snadný a zajímavý zdroj příjmů: Pro firmy představují deponie celou řadu výhod, v prvé řadě se jedná o zajímavý zdroj příjmů.
- Možnost využití deponie pro vlastní potřebu: V případě potřeby je také možné z ní využít suroviny pro svoji vlastní potřebu. Zároveň je díky nim možné výrazným způsobem snížit náklady, které by firma musela vynaložit na získání materiálu z jiných skládek, a to včetně přepravních nákladů.
- Snížení závislosti na jiných skládkách: Vlastní deponie snižuje závislost firmy na externích dodavatelích materiálu.
- Úspora nákladů: Díky vlastní deponii je možné výrazným způsobem snížit náklady na získání materiálu.
- Snížení dopadů na životní prostředí: Firma nemusí vozit stavební materiál z jiných skládek, což představuje velkou ekologickou zátěž. Zároveň suroviny, které se nacházejí na vlastní deponii, dokáže ekologicky zrecyklovat.
Pro vybudování vlastní deponie je ale potřeba dostatečný prostor, zaměstnance a strojní vybavení, což přináší nemalé náklady. Ty lze snížit v případě vybudování deponie na vlastních pozemcích.
Prodej sypkých stavebních materiálů a výkup druhotných surovin
Na deponii se často nabízí nejčastější druhy štěrků, písků a kačírků.V případě, že v nabídce nenaleznete Vámi požadovaný materiál, je často možné jej individuálně zajistit.Zajišťuje se doprava sypkých stavebních materiálů, případně přistavení kontejneru na odvoz suti a zeminy na deponii.Ceník je platný od 1.4. Odpad bude zaevidován dle obsluhy váhy, na základě toho bude řidiči vydán vážní lístek. Dle vyhlášky č. 294/2005 Sb. (včetně novely č. 387/2016 Sb.) je povinnost dodávat atesty Tab č.
Příklady nabízených sypkých materiálů na deponii:
| Kategorie | Druhy / Frakce |
|---|---|
| Štěrky | 4-8, 8-16, 16-32, 32-63, 0-32, 0-63 |
| Písky | betonářský praný, maltový, zásypový |
| Kačírky | 8-16, 16-32 |
Dále se často provádí výkup druhotných surovin jako železo, barevné kovy, autobaterie, papír a další materiály.
tags: #deponie #stavebnich #materialu #informace